Zacharjáš

¹Potom mě posel, který se mnou mluvil, znovu vzbudil jako toho, kdo musí být probuzen ze spánku,

²a zeptal se mě: „Co vidíš?“ Odvětil jsem: „Hle, vidím svícen, celý ze zlata, a na něm nahoře mísa se sedmi kahany. Všechny kahany na něm mají nahoře po sedmi hubičkách.

³A nad ním dvě olivy, jedna z pravé strany a druhá z levé strany mísy.“

⁴Nato jsem se zeptal posla, který se mnou mluvil: „Co to znamená, můj pane?“

⁵Posel, který se mnou mluvil, mi odpověděl. Řekl mi: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“

⁶Nato mi řekl: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.

⁷Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: ‚ Jeruzalém došel milosti!‘“

⁸I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

⁹„Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. ‚I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.‘

¹⁰A kdo pohrdal dnem malých začátků , radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově.“ „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, prohledávající celou zemi.“

¹¹Nato jsem mu řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé i po levé straně svícnu?“

¹²A dále jsem se ho otázal: „Co znamenají ty dva trsy oliv, které jsou nad dvěma zlatými žlábky, jimiž vytéká zlato?“

¹³Tu mi řekl: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“

¹⁴Odvětil: „To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země.“