Zuzana

¹V Babylónu bydlel muž jménem Jójakím.

²Vzal si za ženu Zuzanu, dceru Chilkijášovu. Byla velmi krásná a bohabojná.

³Její rodiče byli spravedliví a vychovali svou dceru podle Mojžíšova zákona.

⁴Jójakím byl velmi bohatý a měl při svém domě zahradu. U něho se scházeli židé, protože byl ze všech nejváženější.

⁵Toho roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší, o jakých Panovník řekl: „Vyšla svévole z Babylónu od starších, soudců,“ kteří byli považováni za správce lidu.

⁶Bývali hosty v Jójakímově domě a přicházeli k nim všichni, kdo vedli soudní při.

⁷Když se v poledne lid rozešel, vycházívala Zuzana, aby se prošla v zahradě svého muže.

⁸Oba starší ji pozorovali každý den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní.

⁹Pomátli se na rozumu a odvrátili své oči tak, že nehleděli k Nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy Boží .

¹⁰Oba byli posedlí vášní po ní, ale nesvěřili se jeden druhému se svým trápením.

¹¹Styděli se totiž svěřit se se svou touhou obcovat s ní.

¹²Každý den však dychtivě číhali, aby ji viděli.

¹³Jednou řekli jeden druhému: „Pojďme domů, je čas k obědu.“ Vyšli a rozešli se,

¹⁴ale vrátili se a sešli se na stejném místě. Sdělili si důvod toho , přiznali se ke své vášni a společně začali hledat vhodnou chvíli, kdy by Zuzanu zastihli samotnou.

¹⁵Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě.

¹⁶Nebyl tam nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali.

¹⁷Zuzana řekla služkám: „Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat.“

¹⁸Učinily, jak jim řekla, zavřely dveře zahrady a odešly postranními dvířky, aby přinesly, co jim nařídila. Neviděly ty starší, protože byli ukryti.

¹⁹Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní

²⁰a naléhali: „Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli!

²¹Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík, a že jsi proto poslala služky pryč.“

²²Zuzana zabědovala: „Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to , neuniknu vašim rukám.

²³Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem.“

²⁴Začala hlasitě křičet, ale oba starší ji překřičeli.

²⁵Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady.

²⁶Jakmile obyvatelé domu uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí stalo.

²⁷Starší přednesli své obvinění. Služebníci se velmi zastyděli, protože něco podobného nikdy nebylo o Zuzaně vysloveno.

²⁸Druhého dne se lid sešel k jejímu muži Jójakímovi. Přišli i ti dva starší, plni zlých úmyslů proti Zuzaně, aby ji přivedli na smrt.

²⁹Řekli před lidem: „Pošlete pro Zuzanu, dceru Chilkijášovu, Jójakímovu ženu.“ Poslali pro ni.

³⁰Přišla ona i její rodiče a děti a všichni její příbuzní.

³¹Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu.

³²Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej .

³³Plakali ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli.

³⁴Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu.

³⁵Ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť svým srdcem se s důvěrou upínala k Hospodinu.

³⁶Starší pak vyprávěli: „Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma dívkami, dala zavřít dveře zahrady a dívky propustila.

³⁷Tu k ní přišel mladík, který byl předtím ukrytý, a ležel s ní.

³⁸My jsme byli v rohu zahrady, a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim

³⁹a viděli jsme je spolu obcovat. Jeho jsme se však nemohli zmocnit, protože byl silnější než my, otevřel dveře a uprchl.

⁴⁰Ji jsme chytili a vyptávali se, kdo je ten mladík,

⁴¹ale nechtěla nám to říci. Toto dosvědčujeme.“ Shromáždění jim uvěřilo jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji k smrti.

⁴²Zuzana hlasitě zvolala: „Bože věčný, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane,

⁴³ty víš, že křivě proti mně svědčili. Hle, mám zemřít, ačkoli jsem neučinila nic z toho zlého, co o mně vypověděli.“

⁴⁴Hospodin vyslyšel její hlas.

⁴⁵Když ji odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladém jinochu, který se jmenoval Daniel.

⁴⁶Ten hlasitě zvolal: „Já jsem čist od její krve!“

⁴⁷Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: „Co znamenají slova, která jsi promluvil?“

⁴⁸On stál uprostřed nich a řekl: „Jste pošetilí, synové Izraele? Bez vyšetřování a bez jasného důkazu jste odsoudili izraelskou dceru.

⁴⁹Obnovte soud, tito dva svědčili proti ní křivě.“

⁵⁰Všechen lid se rychle vrátil. Starší lidu mu řekli: „Posaď se zde uprostřed nás a vylož nám to ; Bůh ti dal zřejmě moudrost stáří.“

⁵¹Daniel jim řekl: „Oddělte ty dva daleko od sebe a já je vyslechnu.“

⁵²Když oddělili jednoho od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: „Ty, který jsi po všechny dny až do stáří páchal zlo, teď vyjdou najevo tvé dřívější hříchy.

⁵³Soudil jsi nespravedlivě, nevinné jsi odsuzoval a viníky propouštěl, ačkoli Hospodin praví: ‚Nezabiješ nevinného a spravedlivého!‘

⁵⁴A teď mluv ! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým stromem jsi je viděl spolu obcovat?“ On odpověděl: „Pod lentiškem.“

⁵⁵Řekl mu Daniel: „Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!“

⁵⁶Dal ho odvést pryč a rozkázal přivést druhého. Tomu řekl: „Plemeno kenaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce.

⁵⁷Takhle jste se chovali k dcerám izraelským a ony ze strachu se vám podvolovaly, ale dcera judská si nedala líbit vaši svévoli.

⁵⁸Teď mi řekni: Pod kterým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?“ Odpověděl: „Pod dubem.“

⁵⁹Daniel mu řekl: „Věru, i ty jsi zalhal ve svůj neprospěch. Anděl Boží už čeká, má meč, aby tě rozťal vpůli; tak vás oba zahubí.“

⁶⁰Celé shromáždění začalo hlasitě volat a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají.

⁶¹Obořili se na ty dva starší, neboť Daniel je usvědčil slovy jejich vlastních úst z křivého svědectví, a udělali s nimi to zlé, co oni chtěli učinit bližnímu.

⁶²Jednali podle zákona Mojžíšova a zabili je. Tak byla toho dne zachráněna nevinná krev.

⁶³Chilkijáš a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu s Jójakímem, jejím mužem, a všemi příbuznými, že se na ní nenašlo nic hanebného.

⁶⁴Od toho dne po všechny další dny se stal Daniel velkým v očích lidu.