vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ!

Vznešenosti Panny Marie [09]

ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ! ............................................................................................................................................................................................

Maria je i Matkou kajících hříšníků

Maria řekla sv. Brigitě,¹ že je Matkou nejen spravedlivých a nevinných, ale i hříšníků, když se chtějí polepšit. Hledá-li útočiště u jejích nohou hříšník, který se chce napravit, ó, jak je tato dobrá Matka ochotná obejmout ho a pomoci mu, a to mnohem víc než každá jiná matka tělesná. Sv. Řehoř VII.² zdůrazňuje právě tuto věc hraběnce Matyldě: "Udělej konec hříšným choutkám a ručím ti najisto, že tě Maria bude hned mnohem ochotněji milovat než tělesná matka své dítě." Kdo ale chce být dítětem této vznešené Matky, musí nejprve zanechat hříchu a teprve potom může doufat, že bude přijat za její dítě. Richard od sv. Vavřince ³ uvažuje o slovech: "Povstali synové její" [Př 31,28] a upozorňuje, že se nejprve říká "povstali" a teprve potom "synové", protože nemůže být Mariin ten, kdo se napřed nevynasnaží povstat ze hříchu, do kterého klesl. Sv. Petr Zlatomluvý ⁴ poznamenává: "Kdo nedělá skutky své matky, popírá svůj původ od ní." Kdo koná skutky protivící se Marii, popírá skutkem, že by chtěl být jejím dítětem. Maria je pokorná, a on chce být hrdý, Maria je čistá, a on chce být nepočestný, Maria je plná lásky, a on chce bližního nenávidět. Dává tak najevo, že není a nechce být dítětem této svaté Matky. "Mariiny děti," píše Richard,⁵ "ji následují v čistotě, pokoře, tichosti, milosrdenství." A jak by si troufal nazývat se Mariiným synem ten, kdo ji uráží svým životem? Jeden hříšník řekl jednou Marii: Ukaž, že jsi Matkou! Ale blahoslavená Panna mu odpověděla: Ukaž ty, že jsi synem! Jiný ji vzýval jménem: Matko milosrdenství! Maria mu ale řekla: "Vy, hříšníci, mě nazýváte Matkou milosrdenství, když ode mne chcete pomoc. Svými hříchy však ze mne neustále děláte Matku utrpení a bolesti." "Je od Boha prokletý, kdo ke hněvu popouzí matku." [Sir 3,18] "Matka tady znamená Marii," vykládá Richard od sv. Vavřince.⁶ Bůh zlořečí tomu, kdo tuto dobrou Matku zarmucuje hříšným životem a zvláště zatvrzelostí v hříchu.

Říkám: zatvrzelostí. Protože když se takový hříšník, i kdyby hřích neopustil, snaží aspoň z něho vybřednout a hledá pomoc u Panny Marie, bude mu tato Matka neustále poskytovat pomoc, až ho přivede do stavu milosti Boží. To zaslechla jednou sv. Brigita ⁷ z úst Ježíše Krista, který mluvil se svou Matkou, a řekl: "Ty poskytuješ pomoc tomu, kdo se snaží povstat, a nikomu svou útěchu neodpíráš." Dokud tedy setrvává hříšník v nekajícnosti, Maria ho nemůže milovat. Jakmile se však takový otrok pekla, spoutaný okovy vášně, aspoň svěří do ochrany blahoslavené Panně a prosí ji s důvěrou a vytrvale, aby ho zbavila hříchu, jistě mu tato dobrá Matka podá svou pomocnou ruku, rozváže mu pouta hříchu a uvede ho na cestu spásy. - Tvrzení, že všechny modlitby a skutky konané ve stavu hříchu, jsou hříšné, bylo odsouzeno Tridentským sněmem jako blud.⁸ Sv. Bernard říká,⁹ že modlitba v ústech hříšníka, i když není krásná, protože nevychází z lásky Boží, je přece užitečná a prospěšná pro vítězství nad hříchem. Sv. Tomáš ¹⁰ pak učí, že hříšníkova modlitba je sice bez zásluhy, že je ale schopná vyprosit milost odpuštění, neboť výprosná síla modlitby se neopírá o zásluhy prosícího, ale o Boží dobrotu a o zásluhy a přislíbení Ježíše Krista, který řekl: "Každý, kdo prosí, dostává." [Lk 11,10] To samé je nutné říci o modlitbách k Matce Boží.

"Nezasluhuje-li prosící vyslyšení," říká Eadmer,¹¹ "vymohou mu vyslyšení Mariiny zásluhy, když se na ni obrátí." Proto sv. Bernard ¹² vybízí každého hříšníka, aby Marii prosil a pojal velkou důvěru v modlitbu k ní; protože když nezasluhuje hříšník to, o co prosí, Maria má přece právo pro své zásluhy dát mu ty milosti, které mu vyprošuje na Bohu.

"To je úkolem dobré Matky," říká Konrád Saský.¹³ Kdyby nějaká matka věděla, že se její synové nenávidějí na smrt a že jeden druhému ukládá o život, co jiného by dělala, než že by je všemožně usmiřovala? Maria je ale Matkou Ježíše a Matkou člověka; když vidí hříšníka, který je nepřítelem Ježíše Krista, nemůže tento pohled snést a ze všech sil se snaží vzájemně je usmířit.

Tato předobrotivá Paní nežádá od hříšníka nic jiného, než aby se jí svěřoval do ochrany a měl vůli se polepšit. Když Maria vidí u svých nohou hříšníka, který prosí o slitování, nehledí na jeho hříchy, ale na úmysl, se kterým přichází; když se k ní blíží s dobrým úmyslem, obejme ho tato nejlaskavější Matka, i kdyby se dopustil všech hříchů světa, a nerozpakuje se léčit všechny vředy jeho duše. Vždyť se nejen jmenuje, ale také skutečně je Matkou milosrdenství. Dokazuje to láskou a něžností, když nám pomáhá. To vše zjevila blahoslavená Panna sv. Brigitě ¹⁴ slovy: "Ať zhřešil člověk sebevíc, když se vrací, jsem ihned ochotná ho přijmout. A nevšímám si, kolika hříchů se dopustil, ale s jakým úmyslem se vrací; neboť se neštítím ošetřovat a hojit jeho rány, vždyť se nazývám a skutečně jsem Matkou milosrdenství."

Maria je Matkou hříšníků, kteří se chtějí obrátit. Jako jejich Matka nemůže být s nimi bez soucitu, ano, zdá se, že neštěstí ubohých dětí považuje za své. Když kananejská žena prosila Ježíše Krista, aby osvobodil její dceru od zlého ducha, který ji trýznil, řekla: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá." [Mt 15,22] Jestliže však byla soužena zlým duchem dcera a ne matka, zdá se, že měla říci: Pane, měj slitování s dcerou, a ne: Měj slitování se mnou. Ona však oprávněně řekla: Slituj se nade mnou! Neboť matky cítí všechny nesnáze svých dětí jako své vlastní. Podle Richarda od sv. Vavřince ¹⁵ "právě tak prosí Maria Boha za hříšníka, který se jí svěřuje do ochrany: Smiluj se nade mnou! Jako by říkala: Pane můj, tato ubohá hříšná duše je mé dítě, a proto se smiluj ne tak nad ní jako spíš nade mnou, její Matkou!"

Ó, kdyby se chtěli všichni hříšníci svěřovat do ochrany této dobré Matky, jistě by všichni dosáhli od Boha odpuštění. "Ó, Maria," volá v údivu Konrád Saský,¹⁶ "ty se s mateřskou láskou ujímáš hříšníka opuštěného celým světem a nespustíš ho z očí, dokud ubožáka nesmíříš s jeho Soudcem." Chce říci: Dokud hříšník setrvává v hříchu, všechno ho nenávidí a pronásleduje. I nerozumné tvorstvo, oheň, vzduch a země by ho rády ztrestaly a pomstily se na něm, aby zjednaly čest svému Pánu, kterým on pohrdnul. Zavrhne však takového nešťastníka i Maria, když se jí svěřuje? Ne! Jde-li k ní prosit o pomoc, aby se mohl napravit, ujme se ho s mateřskou láskou a nepropustí ho od sebe, dokud ho nesmíří svou mocnou přímluvou s Bohem a nezajistí mu milost.

V II. knize Samuelově [2 Sam 14,5-11] čteme, že moudrá žena z Thekuy řekla Davidovi: "Pane, měla jsem dva syny. K mému neštěstí zabil jeden druhého. Tak jsem ztratila již jednoho syna. Teď mi chce spravedlnost vzít ještě druhého syna, jediného, který mi zbyl. Smiluj se nade mnou, ubohou matkou! Postarej se, abych nebyla zbavena obou svých synů." - David se slitoval nad ubohou matkou, osvobodil provinilce a daroval ho matce. - Stejně mluví k Bohu Maria, když vidí jeho hněv proti hříšníkovi, který se jí svěřil do ochrany: "Můj Bože, měla jsem dva syny, Ježíše a člověka. Člověk usmrtil mého Ježíše na kříži. Nyní žádá tvá spravedlnost odsouzení člověka. Pane, můj Ježíš již zemřel, slituj se tedy nade mnou, a když jsem ztratila jednoho syna, nedopusť, abych byla oloupena i o druhého." - Zcela jistě tvrdím: Bůh nezavrhne ty hříšníky, kteří se odevzdávají Marii a za které ona prosí. Vždyť Bůh sám odkázal hříšníky Marii za děti. Zbožný Landsberger vkládá ¹⁷ Pánu do úst slova: "Marii jsem odkázal hříšníky za děti. Proto koná svůj úřad ostražitě, aby nikdo z jejích svěřenců, zvláště ti, kdo ji prosí, nezahynul, ale aby je všechny pokud možno přivedla ke mně."

Blosius říká:¹⁸ "Kdo vystihne dobrotu, milosrdenství, věrnost a lásku, které rozvíjí tato Matka pro naši záchranu, když ji prosíme o pomoc?" "Vrhněme se tedy před tuto dobrou Matku," vybízí nás sv. Bernard,¹⁹ "obejměme její svaté nohy a neustaňme, dokud nám nepožehná a nepřijme nás za své děti." - Kdo by si mohl připustit nějaké pochybnosti o lásce této Matky? Sv. Bonaventura říkával: "I kdyby mě zabila, budu v ni doufat; přeji si zemřít plný důvěry před jejím obrazem, a dosáhnu spasení." A tak musí mluvit každý hříšník, který se obrací k této slitovné Matce: Má Paní a Matko, za své hříchy zasluhuji, abys mě od sebe zapudila a abys mě sama trestala za má provinění; ale i když mě zaženeš a zabiješ mě, nevzdám se důvěry v tebe, že mě spasíš. V tebe skládám všechnu naději, a budu-li mít štěstí zemřít před tvým některým obrazem, když se budu svěřovat do ochrany tvému milosrdenství, jistě doufám, že nezahynu, ale přijdu do nebe, abych tě chválil s tolika tvými služebníky, kteří tě vzývali v hodině smrti o pomoc, a tak dosáhli spasení.²⁰

Modlitba

Má nejvznešenější Královno
a důstojná Matko mého Boha,
nejblahoslavenější Maria!
Poněvadž jsem tak bídný, obtížený hříchy,
neměl bych se opovážit blížit se k tobě
a nazývat tě svou Matkou.
Ale moje ubohost mě nesmí zbavit
útěchy a důvěry, které zakouším,
když tě nazývám Matkou.
Vím, že zasluhuji, abys mě zavrhla;
pohlédni však, co pro mě učinil
a vytrpěl tvůj Syn Ježíš,
a pak mě zavrhni, budeš-li moci.
Jsem ovšem bídný hříšník, který
urazil Boží velebnost více než jiní.
Ale už se stalo!

Obracím se proto na tebe,
ty mi můžeš ještě pomoci.
Pomoz mi, má Matko!
Neříkej, že mi nemůžeš pomoci.
Vždyť vím, že jsi všemohoucí a že
dostaneš od Boha vše, o co prosíš.
Kdybys mi však pomoci nechtěla,
řekni mi aspoň, na koho se mám obrátit,
aby mě vysvobodil z tak hrozného neštěstí.
Se sv. Anselmem ²¹ říkám tobě a tvému Synovi:
"Buď se smilujte nad ubožákem -
Ježíš odpuštěním, Maria přímluvou
- nebo mi ukažte bytosti milosrdnější,
na něž bych se mohl jistě obrátit
nebo na něž bych se mohl klidněji spolehnout."
- Ani na nebi ani na zemi nenaleznu však jistě nikoho,
kdo by měl k ubohým větší lásku než vy
a kdo by mi mohl lépe pomoci.

Ty, Ježíši, buď mým Otcem,
a ty, Maria, buď mou Matkou!
Vy milujete a vyhledáváte nejubožejší,
abyste je zachránili.
Já jsem ze všech nejubožejší
a zasluhuji peklo.
Vám však není třeba mne vyhledávat,
toho se nedomáhám.
Sám před vás předstupuji
s pevnou nadějí, že mne neopustíte.
Pohleďte na mne u svých nohou!
Ty, můj Ježíši, mi odpusť,
a ty, Maria, mi pomoz!
Amen

1 Relevationes, l. 4, c. 138.
2 Registrum, Epist. 47. ML 148, 328.
3 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 8.
4 Sermo 123, De divite et Lazaro. ML 52, 537.
5 Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 8.
6 Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 8.
7 Relevationes, l. 3, c. 19.
8 Sessio VI, can. 7. Denz 817.
9 Sermones de diversis, s. 81. ML 183, 699.
10 Summa Theologiae II-II, q. 178, a. 2 ad 1,
11 Liber de excellentia B. M., c. 6. ML 159, 570.
12 Vigilia Nativ. Domini, s. 3, n. 10. ML 183, 100.
13 Speculum B. M. V., lect. 3. Mezi spisy sv. Bonaventury.
14 Revel., l. 2, c. 23.
15 De laudibus B. M. V., l. 6, c. 9, n. 11.
16 Speculum B. M. V., lect. 3. Mezi spisy sv. Bonaventury.
17 Alloquia Christi Jesu ad animam, l. 1, p. 3, can. 12.
18 Sacellum animae fidelis, p. 3, c. 5, n. 2.
19 Dom. infra oct. Assumpt. B. V. M. ML 183, 432.
20 Vincenc z Beauvais vypravuje událost, která se prý stala r. 1430 v jednom anglickém městě. Šlechtic Arnošt vstoupil do kláštera a žil velmi vzorně. Jeho modlitby k Panně Marii působily zázračně. Prudká pokušení k nečistotě ho však hnala z kláštera a ani hlas Matky Boží z jejího obrazu ho nezadržel v duchovním povolání. Ve světě se zvrhl, stal se řemeslným lupičem a vrahem. K pokání ho přiměl Kristus Pán, který k němu zavítal v podobě šlechtice a zjevil se mu ve chvíli, když ho chtěl bezbožník zabít. Ale bylo již pozdě. Na cestě do kláštera byl Arnošt chycen, odsouzen k smrti a měl být oběšen. Matka Boží ho však před smrtí zachránila a poslala ho do kláštera, kde konal dlouhá léta pokání.
21 Or. 51. ML 158, 952.

zpět na titulní stranu