Ukřižování

9. listopadu 1986

když mě zbičovali, plivali na mě a opakovaně mě prudce udeřili do hlavy, až jsem byl omráčen; kopali mě do žaludku, až mi vyrazili dech; spadl jsem na zem a sténal bolestí; oni se ale začali bavit tím, že do mě jeden po druhém kopali; byl jsem znetvořený, zlomený na těle i na duchu; z celého mého těla visely kusy masa, které byly odtrženy bičováním;

jeden z nich mě popadl a vlekl po zemi, protože jsem už nebyl schopen stát na nohou; pak mi oblékli jeden ze svých plášťů, táhli mě dál a znovu bili; udeřili mě do tváře a zlomili mi nos; týrali mě; slyšel jsem jejich urážky; dcero, s jakou nenávistí a posměchem zněly jejich hlasy a naplňovaly kalich mého utrpení; slyšel jsem, jak říkají: „kde jsou shromážděni tvoji přátelé, když jejich král je s námi? jsou všichni Židé tak proradní jako tento? podívejte, jejich král!“ pak mě korunovali korunou spletenou z trní;

„kde jsou tví Židé, aby tě pozdravili? jsi král, nebo nejsi? můžeš nějakého napodobit? směj se! neplač, jsi král, nebo nejsi? tak jednej jako král!“ pak mi provazem spoutali nohy a přikázali mi, abych šel na místo, kde byl můj kříž;

dcero, nemohl jsem tam dojít, protože mi spoutali nohy, a tak mě hodili na zem a za vlasy mě vlekli ke kříži; prožíval jsem nesnesitelnou bolest, odtrhávaly se kusy mého těla rozbitého bičováním;

pak mi uvolnili pouta na nohou a kopali mě, abych vstal a vzal na ramena své břímě; kvůli krvi, která mi stékala po obličeji a vtékala do očí, když mi trny probodly kůži na hlavě, jsem neviděl, kde je můj kříž; zvedli ho, položili mi ho na ramena a postrkovali mě směrem k branám; dcero, jak hrozně těžký byl ten kříž, který jsem musel nést! cestu k branám jsem vnímal jen podle toho, jak mě zezadu poháněli bičem; snažil jsem se vidět cestu přes krev, která mě pálila v očích;

tu jsem ucítil, že mi někdo osušil obličej; byly to ženy, které se strachem vystoupily z řady, aby omyly mou oteklou tvář; slyšel jsem je plakat a naříkat, vnímal jsem je; „buďte požehnány,“ odvětil jsem; „má krev smyje všechny hříchy lidstva; hleďte, dcery, nadešla doba vaší spásy;“

vojáci vztyčili můj kříž a usadili ho do jámy;

díval jsem se na lidi, ale z kříže jsem je téměř neviděl; opuchlýma očima jsem sledoval svět; neviděl jsem žádného přítele mezi těmi, kdo se mi posmívali; nebyl tu nikdo, kdo by mě potěšil; „můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ opuštěn všemi, kdo mě milovali;

můj pohled spočinul na mé Matce; pohlédl jsem na ni a naše srdce spolu hovořila: „dávám ti své milované děti, aby byly i tvými dětmi; máš být jejich Matkou;“

všechno se chýlilo ke konci, vykoupení bylo blízko; viděl jsem nebesa otevřená a všichni andělé tam stáli vzpřímeně, všichni mlčeli; „můj Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha; teď jsem u tebe;“

nes¹ můj kříž, Vassulo, nes jej pro mě; můj kříž volá po pokoji a lásce; budu ti ukazovat cestu, protože tě miluji, dcero;

---