Veleb Mé Jméno stále
21. února 1995
(Dháka)
pokoj tvému srdci; Vassulo-Mého-Nejsvětějšího-Srdce, Květino-Mého-Utrpení, Ratolesti-Mého-Otce, chci tě mít dokonalou;
Pane, kde mohu najít slova, 
 která by postačovala ke Tvé oslavě? 
 Poctil jsi mou ubohost Svou úžasnou, 
 úctu vzbuzující Přítomností. 
 Od té doby pro mě žádný úkol nebyl těžký, 
s Tvou Přítomností se všechno stalo 
 snadným a radostným. 
 Naučil jsi mě, že ve Své pravé Ruce 
 držíš Vítězství 
 a že Smrt byla pohlcena Životem. 
 Ó, Spasiteli, tak dychtivý 
 zachraňovat a upevňovat, 
 Tvá něžná láska mě navštívila v noci, 
 v noci mého srdce, 
 aby Slavnostním zpěvem 
 vzkřísila mrtvolu. 
 Vložil jsi do Své písně lásky k nám všem 
 celé Své Srdce
a udělal jsi ze mě Harfu 
 před Svým Oltářem ... 
 Ať zní tato hudba pro našeho Krále, 
 ať zní! Ať se tato hudba rozletí 
 do všech končin světa 
a rozechvěje každou strž, 
 každou horu a každé údolí!
veleb Mé Jméno stále jako teď! ať se tvá jediná Láska raduje;
Vassulo, posilni Mou Církev a Já posílím tvou víru a duši; každá maličkost, kterou Mi nabízíš, se Mi líbí, čím víc Mi dáváš, tím víc Mě to těší! Můj Otec tě nikdy neopustí, vždy tě přijde zachránit;1 Já jsem vždy s tebou ...
Nezapomínej, že jsem prach
a že zmizím jediným závanem větru. 
 Vody z Tvé Hrudi 
 se hrnou přes hory a do údolí.2 Dáváš vodu všem, kdo žízní,
a posíláš mě přes hory
volat ke všem národům:
„Jedině od Boha 
 přichází vítězství a síla.“ 
 Nehrbte se už žízní, 
oživte svou paměť a seberte se, 
 vy všichni, kdo žijete v prachu, 
 protože Rosa už pro vás 
 není nedostupná. 
 Zapomněli jste, kdo vás stvořil, 
 ale budete-li pít, 
 vaše paměť se obnoví!3  
„Vy všichni, kdo žízníte,
přijďte k vodě, 
 i když nemáte peníze, přijďte! ...“4 
a Já řeknu: naslouchejte a vaše duše bude žít ...
A teď, můj Spasiteli, 
 který jsi v mém životě na prvním místě, 
 odpusť mi mou ubohost 
 a mé chyby.
milovaná, i tak tě miluji;
Rozežeň mlhu kolem mě, 
 Nevyčerpatelný Poklade, 
 Třikrát Svatý, Hvězdo mé Noci, 
 Nádobo mé duše, Sloupe planoucího Ohně, 
 nenechávej mě uvězněnou v temnotě. 
 Dunění Hromu5 oživ mou duši 
 a obdaruj mě Poučením a Kázní.
společenstvím a přátelstvím se Mnou se ti dostane jasného a srozumitelného vedení; vezmi Mě za Ruku a spolu budeme pokračovat po cestě, kterou jsem pro tebe připravil, abych tě přivedl k dokonalosti;
1 Také už jsem si toho všimla. Bůh Otec přispěchá první, aby mě potěšil. – Jednoho dne, během velmi těžkého pronásledování, jsem na kolenou volala k Ježíši o pomoc. Napsala jsem svůj nářek (pomocí svého daru), ale místo Ježíšovy odpovědi ke mně přispěchal Bůh Otec, který mě těšil a slíbil, že „druhý den to bude v pořádku“. Stalo se, jak řekl. – Vím, že Otec má pro mě slabost, ale já pro Něho také.
2 vylití Svatého Ducha
3 Ježíš mi Svým Duchem pomohl napsat, co jsem napsala
5 Boží Hlas je jako rachot hromu: „Z nebe se ozval hlas: ‚Oslavil jsem a znovu oslavím‛. Zástup, který tam stál a který to slyšel, říkal, že zahřmělo.“  Jan 12,28-29
Jan 12,28-29