Neztrácej odvahu, dcero
Nyní pro vás nastala hodina temnoty

6. března 1995

(Náhle se mi Kříž zdál příliš těžký.)

Ze začátku jsi mě hýčkal, můj Pane,
a každý můj dech jsi sledoval
s mateřskou něhou.

Modeloval jsi mě, vzpomeň si, tak citlivě,
jako když se modeluje z měkké hlíny,
aniž bych někdy měla pocit,
že jsem sražena tak,
že bych nemohla začít v životě znovu.
Tak něžný byl Tvůj dotek.

Pak jsi mě obdařil
Svým Svatým Duchem, Dárcem Života,
a od toho okamžiku mé dny ubíhají
popoháněny pouhou vidinou
nádhery jejich letu.

Proč jsem dnes pošlapána bezcitnými,
kteří nemohou prohlédnout skrze svou temnotu?
Kteří žijí pod neproniknutelným závojem
a kteří musí tápavě hledat cestu,
když mají kráčet?

Slíbil jsi mi, že se jejich velikost
promění v nicotu 
a jejich moudrost v prach.

Je o Tobě známo, že zachraňuješ ty,
kdo klopí zrak a nevinné.
Ví se o Tobě, že si všímáš všeho,
co se říká a dělá,
mám být neustále drcena pod Sutinami?¹

Jak moc mě ještě mohou udeřit?
Ještě Tě mé vrávorání k ničemu nepřimělo?
Mohu se stát ještě více opovrženíhodnou,
než jsem dnes?

A nyní se Ti zalíbilo mít mě tam,
kde samo světlo je jako smrt noci.

poslouchej, Mé jehňátko: kdybych teď řekl, že tě zbavím tíže² Svého Kříže, který jsi se Mnou tak velkodušně chtěla sdílet, byla by to ode Mě úplná pošetilost! zkoušky, které snášíš kvůli Mně, nejsou o nic větší, než má kdokoli jiný ... neztrácej odvahu, dcero, a neodvažuj se říkat: „což Ten, kdo posuzuje srdce, nemá pochopení?“ Mou Moudrost lidé nemohou proniknout;

hleď! tvůj závod ještě neskončil a konec konců, což jsi neslyšela, jak zoufale tlučou vězni Hádu³ na tvé dveře?⁴ což jsem tě neučil, aby tvé srdce rozumělo tvému poslání? Vassulo! neslyšela jsi jejich sténání? trýzněny v temnotě, tyto duše buší na tvé dveře s prosbou o pomoc;⁵ jsi slabá a nyní kolísáš ... nezklam Mě ...

v době hladu jsem k tobě přišel a živil jsem tě a v době smrti tě znovu zachráním; tak Mi udělej radost a dovol Mi užívat tě pro Své Zájmy; miluj Mě a ať tvá láska ke Mně roste, aby už po tobě nikdy nelezla odporná havěť; rozhojni své modlitby a obětuj je na Mé úmysly; nikdy před tebou neskryji Svou Tvář, nikdy;⁶

Plode-Mé-Lásky, Květino-Mé-Trnové-Koruny, Květe-Mé-Církve, nelekej se Mých Hřebů; Žačko-Mé-Rady, nevíš, že pokořování a pomluvy tě posvěcují? zapomněla jsi, že jsem tě započítal jako jednu z dcer Své Církve? co si lze víc přát, než být spřízněn s Mou Krví? Já Sám jsem tě vyvolil, abys byla Mým mluvčím v mnoha národech, a učím tě Svatým Písmům;⁷ dal jsem Svému Poznání skanout do tvých úst jako med, který kane z plástu; Mé Poznání je sladké, ale také hořké;⁸ sladké, protože ohlašuji Svůj slavný triumf se Svým lidem, a hořké, kvůli tomuto bolestnému odpadlictví Mé Církve, které Mému vítězství předchází ...

ach,⁹ generace! nyní pro vás nastala hodina temnoty, protože jste vstoupili na loď smrti, což vás dovede ke smrti; výstražný signál vám byl dán už téměř před deseti lety;¹⁰ zněl ve vašich uších téměř deset let, ale vy jste prchali před Mým Hlasem, který po celý ten čas burácel ... cizinci byli pozornější a vnímavější k Mému Hlasu než vy, vy,¹¹ vnímavější k Mému Hlasu než vy, vy,11 kteří denně voláte Mé Jméno a denně Mě pozvedáte; kdybyste jen mohli naslouchat, kdybyste jen vy, kteří umíráte, uviděli Mou zachraňující pomoc! ale máte přes oči temný závoj ... ach,¹² kdybyste jen věděli, jak jste mrtví a jak se z těch, kdo ještě zbyli, stali hrobaři, kteří si kopou své vlastní hroby ... svědčit proti Mému Svatému Duchu a snažit se ukrýt Má Díla, která jsou pro Mou Slávu, vás povede do věčného ohně;

pravím ti, dcero, Můj zármutek se nedá změřit, proto Mi, dcero, dovol sdílet s tebou Svůj Kříž a vzdělávat tě až do konce; dívej se jen na Mě a nikdy ze Mě nespouštěj oči; slibuji ti, že spolu s tebou završím tvé poslání; vyhýbej se jakémukoliv sklonu k úřadování, protože to byl opravdu důvod tohoto velmi nebezpečného zdržení! seznam každého s Mými Poselstvími a ukaž jim, že Já jsem Bůh, který zachraňuje;

---