V té temné noci zastřené,
s plameny lásky, zprahlá v úzkostech,
ó štěstí nad štěstí!
vyšla jsem, nespatřili mne,
když ve spánku můj dům spočinul ztišeně.

Osvětlení

1. Duše vypráví v této první písni o svém ustrojení a postupu, jak vyšla ze zaujetí sebou a všemi ostatními věcmi, v opravdovém umrtvování zemřela všemu i sobě samé, aby konečně žila s Bohem život sladké a líbezné lásky. A říká, že toto vyjití ze sebe a ode všech věcí bylo temnou nocí, jíž se zde rozumí očistná kontemplace, jak bude řečeno dále;² ta v duši pasivně působí ono zapření sebe samé i všech ostatních věcí.

2. A toto vyjití, jak zde říká, mohla uskutečnit silou a vroucností, kterou ji pro to vybavila láska jejího Ženicha v řečené temné kontemplaci.³ A naléhavě vyzdvihuje veliké štěstí, jakým pro ni bylo putovat k Bohu touto nocí s tak výborným ziskem, že žádný ze tří nepřátel, jimiž jsou svět, ďábel a tělo (kteří se neustále staví proti této cestě) jí v tom nemohl zabránit; a tak šťastná noc očistné kontemplace uspala a umrtvila v domě jejích smyslů všechny vášně a žádosti s jejich protikladnými touhami a vrtkavostí.

Říká tedy verš:

V té temné noci zastřené.

předchozí | obsah | další

---

1 nadpis připisuje první vydání (ep) z roku 1618
2 srov. 2N 4,1
3 en la dicha oscura contemplación - možno číst: ve snubním zastřeném patření kontemplace