Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Předkládá se první píseň a její osvětlení.
První píseň
V té temné noci zastřené,
s plameny lásky, zprahlá v úzkostech,
ó štěstí nad štěstí!
vyšla jsem, nespatřili mne,
když ve spánku můj dům spočinul ztišeně.
Osvětlení
1. Nyní, když tuto píseň chápeme ve vztahu ke kontemplativnímu očišťování ducha neboli k jeho obnaženosti a chudobě, vždyť to všechno je zde téměř jedna a táž věc, můžeme ji osvětlit tím, že duše říká toto:
V chudobě, osamocení a bez opory všeho, co duši uchvacuje, to je s rozumem zastřeným temnotou
a s vůlí stísněnou, ve sklíčenosti a v úzkostech paměti,
zanechána v temnotách ryzí víry,
což je temná noc pro dané přirozené schopnosti,
jenom s vůlí zasaženou bolestí a sklíčeností a úzkostnou touhou lásky po Bohu,
vyšla jsem sama ze sebe,
to znamená ze svého nízkého způsobu chápání
a ze svého nuzného kousku lásky,
i ze své chudé a nepatrné schopnosti zakoušet Boha,
a ani moje smyslovost, ani ďábel to nenaruší.
2. A to pro mne byl mocný příslib a skutečné štěstí,1 neboť tím, že skončilo vyrušení a utišení schopností, vášní, tužeb a zaujetí mé duše,
v nichž jsem na nízkém stupni Boha vnímala a okoušela, vyšla jsem ze svých lidských vazeb i díla k dílu
a vázanosti v Bohu;
totiž, můj rozum vyšel ze sebe sama a lidské a přirozené se obrátilo v Boží; protože ve sjednocení s Bohem
skrze toto očišťování nerozlišuje již svou přirozenou bystrostí a přirozeným světlem,
ale božskou Moudrostí, s níž se spojil v jedno.
I moje vůle vyšla sama ze sebe a stala se Boží,
neboť sjednocena s božskou Láskou nemiluje již nízce svou přirozenou silou, ale v moci a ryzosti Ducha Svatého,
a tak vůle již přiblížená Bohu nejedná podle míry člověka; a paměť se víceméně nahrazuje věčným uchvácením Boží slávou. A konečně, všechny síly a náklonnosti duše se skrze tuto noc a očišťování starého člověka obnovují v milostném utvrzení se v Bohu.2
Následuje verš:
V té temné noci zastřené.