Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Tehdy si ona duše opravdu jak omámená připadala úplně mimo sebe, jako by jí kvůli spojení se Stvořitelem bylo odňato tělesné vnímání. Když pozvedla mysl a zahleděla se zrakem intelektu do věčné Pravdy a poznala pravdu, zamilovala se do ní a zvolala:
Nejvyšší a Věčná Boží Dobrotivosti, kdo jsem já, ubohá, že Ty, Nejvyšší a Věčný Otec, jsi mi zjevil Svou Pravdu a tajné úskoky zlého ducha i klam našeho vnímání, kterému mohu v tomto putování životem podlehnout já nebo ostatní, abychom ani já, ani oni nebyli oklamáni zlým duchem nebo sebou? Kdo Tě k tomu přiměl? Láska. Protože Ty sis mě zamiloval, aniž bych Tě milovala. Ohni Lásky! Tobě buď díky, Věčný Otče.
Já jsem nedokonalá, plná tmy; a Ty, dokonalé Světlo, jsi mi ukázal dokonalost a zářící Cestu Učení Svého Jednorozeného Syna.
Byla jsem mrtvá, a Tys mě vzkřísil z mrtvých, byla jsem nemocná, a Tys mi dal lék, a nejen lék Krve, který jsi dal nemocnému lidstvu prostřednictvím Svého Syna, ale také lék proti jedné skryté nemoci, o níž jsem nevěděla, neboť jsi mě poučil, že nesmím žádným způsobem soudit jakéhokoli tvora obdařeného rozumem, zejména Tvé služebníky, o nichž jsem jako slepá a postižená touto nemocí často vyslovovala soudy a myslela si, že Ti tak vzdávám čest.
Děkuji Ti, Nejvyšší a Věčné Dobro, protožes mi zjevil Svou Pravdu, úskok zlého ducha a naši vášeň, čímž jsi mi dal poznat mou nemoc. Prosím Tě tedy pro Tvou milost a slitování, aby tomu dnes byl učiněn konec a Tvá Dobrotivost vytyčila mez mně i každému, kdo se jí bude chtít řídit, abychom už nikdy nesešli z Tvé Pravdy, protože bez tebe nemůže být učiněno nic.
Věčný Otče, obracím se na Tebe a utíkám se k Tobě nejen kvůli sobě, ale kvůli celému světu, a zejména kvůli mystickému tělu Svaté Církve: aby v tvých služebnících zářila tato Pravda a toto Učení, které jsi mně, ubohé, dal Ty, Věčná Pravda.
A zejména tě prosím za ty, kterés mi svěřil, abych je zvlášť milovala, a které jsi se mnou učinil jedno, neboť mě potěší, když je uvidím běžet touto sladkou a správnou cestou ke slávě a chvále Tvého Jména a když budou ryzí a nebudou už vynášet soudy, pohoršení nebo reptání proti svému bližnímu, jako mrtví sami sobě ve své vůli a názorech. A prosím Tě, Nejsladší Lásko, aby mi žádný z nich nebyl vyrván z ruky zlým duchem pekel, ale aby na konci svého života dospěli k tobě, Věčný Otče, který jsi jejich cíl.1
Ještě se na Tebe obracím s jednou prosbou, za dva otce, které jsi ustanovil na zemi jako strážné sloupy a poučení pro mne,2 nemocnou ubožačku, a kteří mě provázejí od počátku mého obrácení až dodnes: sjednoť je, učiň z dvou těl jednu duši, aby se ani jeden z nich nestaral o nic jiného než naplňovat v sobě i v úřadech, kterés jim svěřil, slávu a chválu Tvého Jména ke spáse duší. Abych jim já, nehodná a ubohá, jejich otrokyně, nikoli dcera, mohla z lásky k Tobě prokazovat patřičnou úctu a posvátnou bázeň, abych tím Tobě vzdávala čest a jim pokoj a klid, a tak abych posilovala bližního.
Jsem si jista, Věčná Pravdo, že nezhrdneš mou touhou ani prosbami, s nimiž jsem se na Tebe obrátila, protože z toho, co jsem viděla a co se Ti zalíbilo mi zjevit, a ještě víc ze zkušenosti vím, že svaté touhy přijímáš. Já, Tvá nehodná služebnice, se podle milosti, kterou mi udělíš, vynasnažím, abych dodržovala Tvá přikázání a učení.
Věčný Otče, vzpomněla jsem si na jeden Tvůj výrok, v němž jsi mi vysvětloval některé věci o služebnících svaté Církve, a slíbils mi, že mi to později vysvětlíš do větších podrobností. Týkalo se to pochybení, kterých se dnes dopouštějí. Kdyby se tedy Tvé Dobrotivosti zlíbilo něco mi o tom říct, prosím Zě o to, abych měla důvod posílit bolest a soucit a palčivou touhu po jejich spáse. Vzpomínám si totiž, žes mi řekl, jakými prostředky bys nám udělil útěchu: utrpením, slzami a bolestmi, potem a vytrvalou modlitbou Svých služebníků. Pak bys obnovil Církev svatými a dobrými služebníky. Prosím Tě tedy o to, aby to všechno ve mně narůstalo.
Tehdy k ní věčný Bůh shlédl zrakem Svého Milosrdenství a nepohrdl touhou této duše, naopak její prosby přijal, aby vyplnil tu poslední, s níž se na Něj obrátila na základě božského příslibu,3 a odpověděl jí:
Nejmilejší a nejdražší dceruško, vyplním tvou touhu po poznání toho, oč jsi Mě požádala, aby ses nedopustila žádného nevědomého nebo nedbalého činu: byly by totiž nyní, když jsi poznala Mou Pravdu, mnohem závažnější a hodné větší výtky. Ale vyplním ti tuto touhu, aby ses mohla horlivě modlit za všechny tvory obdařené rozumem a za mystické tělo Svaté Církve a za ty, které jsem ti svěřil a které zvláště miluješ. Nedopouštěj se nedbalosti, až se za ně budeš modlit, až jim budeš dávat příklad a ponaučení, až jim budeš vytýkat neřesti a povzbuzovat je ke ctnosti, jak ti to jen bude možné.
Ohledně dvou otců, které jsem ti vskutku dal a o nichž ses zmínila: vynasnaž se být nástrojem, aby každému z nich bylo dáno to, co potřebuje podle svého postavení a podle toho, co ti přikážu Já, tvůj Stvořitel, protože beze Mne bys nemohla dělat nic. Tak vyplním tvou touhu. Ale ani ty ani oni nesmíte ztratit naději ve Mne, neboť Má Prozřetelnost vás nikdy neopustí. Každý z vás ať pokorně přijímá to, čeho je schopen, každý ať svým způsobem spravuje to, co jsem mu svěřil do správy, podle toho, kolik Mé dobrotivosti obdržel a obdrží.