Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Něco málo jsem ti o ní naznačil, abys poznala poklad, jímž je dobrovolná chudoba vycházející z duchovního úmyslu. A kdo ho zná? Moji milovaní chudí služebníci, kteří odhodili břemeno bohatství, aby mohli projít touto cestou a úzkou branou. Někteří ho odhazují činy i duchem; ti dodržují přikázání a rady, skutkem i úmyslem. Jiní dodržují rady jen v duchu, neboť vlastní bohatství řádně a v posvátné bázni před Bohem a nelpí na něm nezřízeně: nechovají se jako vlastníci, ale jako rozdělovatelé chudým. To je dobré; ale to první je dokonalé, přináší více ovoce a méně obtíží a zvláštním způsobem se zde projevuje Má Prozřetelnost.
O ní ti ještě něco dopovím právě ve chvále na chudobu. Chudý a dokonalý člověk stejně jako chudý a méně dokonalý sklonili hlavu a z pokory se činí malými. A jelikož jsem o druhém případě už mluvil na jiném místě, povím ti něco jen o tom prvním.
Zjevil jsem ti a řekl, že každé zlo, újma a bolest v tomto i onom životě plynou ze sebeuspokojující lásky k bohatství.
Nyní ti však říkám, že každé dobro, pokoj, odpočinek a klid pocházejí z chudoby. Povšimni si, jak tito chudí vypadají, jak jsou radostní a veselí: nezarmucují se nad ničím kromě urážek, kterých se někdo dopustí vůči Mně; a nad těmi se rmoutí smutkem, který duši neubíjí, nýbrž obohacuje. Díky chudobě získali největší bohatství; opustili tmu, a proto se nacházejí v dokonalém světle; otočili se zády ke světské zlobě, a proto mají radost; opustili pomíjivé statky, a proto vlastní statky nepomíjivé: a dostává se jim té největší útěchy. Námaha a utrpení je pro ně odpočinkem a ke každému tvoru obdařenému rozumem se chovají spravedlivě a s láskou; žádnému tvoru nestraní.
V kom září ctnost nejsvětější víry a pravé naděje? Kde hoří oheň božské lásky? V těch, kteří se světlem víry ve Mne odňali všechnu svou naději světu a všem pomíjivým pokladům a objali nevěstu pravé chudoby s jejími služebnicemi. Víš, kdo jsou tyto služebnice? Pokoření sebe sama, pohrdání sebou a pravá pokora, které slouží duši a posilují její cit a lásku k chudobě. S touto vírou a nadějí Mí služebníci zahoří ohněm lásky a setřásají ze sebe bohatství a své vlastní cítění, tak jako slavný apoštol Matouš opustil své bohatství, když nechal peníze na stole a vydal se následovat Moji Pravdu.1 Má Pravda vás naučila, jak Ji máte následovat a jaká pravidla máte dodržovat, když vás naučila milovat a následovat tuto chudobu. Nepoučila vás jenom slovy, ale i příkladem: od okamžiku Svého narození až do poslední chvíle života. On kvůli vám učinil Svou nevěstou pravou chudobu, přestože byl pro své Spojení s Božskou přirozeností, díky níž je jedno se Mnou, Věčným Bohatstvím, sám Nejvyšším Bohatstvím.
A chceš-li Ho vidět poníženého a v největší chudobě, podívej se na Něj jako na Boha, který se stal člověkem a oděl se do vašeho lidství.
Jak vidíš, toto sladké a láskyplné Slovo se zrodilo v chlévě, když byla Maria na cestách, aby vám, poutníkům, zjevilo, že se máte stále znovu rodit v chlévě sebepoznání, v němž jsem se z milosti narodil v nitru vaší duše. Vidíš Ho tam mezi dobytkem, v takové chudobě, že Ho Maria neměla čím přikrýt. A protože byla zima, nechala Ho zahřívat dechem dobytčat a přikryla Ho senem.
Oheň Lásky chtěl ve Svém lidství snášet chlad. Po celý život, dokud byl na světě, chtěl snášet nedostatek, s učedníky i bez nich: učedníci někdy z hladu trhali klasy a jedli z nich zrní.2
A na sklonku Svého života, když ho svlékli a bičovali u kůlu a nechali Ho žíznit, dává se přibít na kříž v takové chudobě, že ani země, ani dřevo Mu neskýtá místo, kam by hlavu složil. A jako opojený láskou činí lázeň ze Své Krve, když bylo probodeno Tělo tohoto Beránka, který krvácel ze všech stran.3
V nejvyšší bídě vás obdarovává velkým bohatstvím; na úzkém dřevě kříže vylévá svou hojnost na každého tvora obdařeného rozumem; ochutnává hořkost žluči, a obdarovává vás Nejdokonalejší Sladkostí; ve Své úzkosti vám poskytuje útěchu; přibitý na kříž vás zbavuje okovů smrtelného hříchu; stává se služebníkem, a tak vás osvobozuje a vyvádí vás ze služeb zlého ducha; sám je prodán, a přece vás vykupuje Svou Krví; Sebe vydal na smrt, ale vám dává život.
Dokonale vám tedy předal pravidlo lásky, když vám zjevil největší možnou lásku tím, že dal život za vás, kteří jste byli nepřáteli pro Něj i pro Mne, Nejvyššího a Věčného Otce. To ovšem nevědomý člověk neví, takže Mě uráží a neváží si tak vysoké ceny. Dal vám pravidlo pravé pokory, když se ponížil až k potupné smrti na kříži, a umrtvování, když snášel tupení a velké výčitky, a pravé chudoby, takže Svaté Písmo naříká v jeho osobě: "Lišky mají doupě, ptáci hnízdo, ale Syn Panny nemá kam hlavu složit."4 Kdo to všechno ví? Ten, kdo má světlo nejsvětější víry. U koho tuto víru najdeš? U chudých v duchu, kteří se spojili s královskou nevěstou chudobou, a proto odhodili bohatství způsobující temnoty nevěry.
Tato královna vládne království, které nikdy nezachvátí válka, ale stále v něm panuje pokoj a klid. Je bohaté spravedlností, protože to, co způsobuje nespravedlnost, je daleko. Jeho město chrání silné hradby, které nejsou postaveny na zemi nebo na písku, aby je jakýkoli vánek strhl, ale spočívají na živém kameni: na Kristu, sladkém Ježíši, Mém Jednorozeném Synu. A uvnitř svítí světlo, které nezná tmu, je tam oheň bez chladu, protože matka královny je hlubinou lásky. Toto město je zdobeno zbožností a milosrdenstvím, protože z něj byl vyhnán tyran bohatství, který se choval krůtě. Žije v něm dobrá vůle ke všem obyvatelům a zalíbení v bližním. Je tam také vytrvalost s prozíravostí, která svému městu nevládne bezhlavě, ale s velkou obezřetností je střeží. Takže duše, která si bere za manželku tuto sladkou královnu chudobu, se stává paní všech těchto pokladů, a to, co náleží jedné, náleží i druhé. Buďte na pozoru, aby do oné duše nevnikla smrtící touha po bohatství: tehdy by byla tohoto dobra zbavena a ocitla by se opět za městskými hradbami, v nejvyšší bídě. Ale dokud je této nevěstě věrná a nezačne se ohlížet po jiných, bude žít navěky v bohatství.
Kdo může takovou nádheru spatřit? Duše zářící světlem víry. Tato nevěsta odívá svého ženicha čistotou, snímá z něj bohatství, které ho poskvrňovalo; zbavuje ho špatné společnosti a uvádí ho do společnosti dobré; očišťuje ho od hniloby lhostejnosti a odhazuje jeho horlivost pro svět a bohatství; snímá z něj všechnu hořkost, aby ho obdařila sladkostí; odstraňuje trny a ponechává růži; vyplachuje žaludek duše od každé zkaženosti způsobené nezřízenou láskou a lehkomyslností; a když ho vyčistí, nasytí ho pokrmem ctností, které chutnají nesmírně lahodně. Po jeho boku staví služebníky nenávisti a lásky, aby společně vyčistili jeho dům: a tak nenávist k neřesti a k jeho vlastní smyslnosti vymete duši, zatímco láska ke ctnostem ji ozdobí; duše je zbavena i všech pochybností a ztráta otrocké bázně jí dodává jistotu a posvátnou bázeň před Bohem.
Všechny ctnosti, všechny milosti, rozkoše a potěšení, po nichž může duše toužit, a takové, po nichž toužit ani nedokáže, nachází ta duše, která si volí královskou nevěstu pokoru. Nebojí se již protivenství a není nikoho, kdo by se jí mohl postavit; nebojí se hladu ani bídy, protože její víra se zahleděla do Mého nitra a získala naději ve Mne, svého Stvořitele, od Něhož pochází veškeré bohatství a díla Prozřetelnosti, a který ji neustále pase a živí. Stalo se snad některému z Mých opravdových služebníků, ženichů chudoby, že by zemřel hladem? Nikoli. Našli se však takoví, kteří byli opuštěni svým bohatstvím: doufali v něj místo ve Mne, a propadli záhubě. Své služebníky totiž nikdy neopouštím, protože ve Mne nepřestávají doufat, a proto o ně pečuji jako dobrý a slitovný otec, se stejnou radostí, s jakou ke Mně přišli, neboť ve světle víry poznali, že od počátku světa až do jeho konce jsem o všechno, jak o duchovní, tak o časné věci, pečoval a pečovat nepřestanu, jak je psáno. Dopouštím to, aby trpěli, jak jsem ti říkal, aby mohli růst ve víře a v naději a abych je odměnil za jejich úsilí; nikdy je však neopustím v jejich potřebách. Ve všem se sladkostí zakoušejí hlubinu Mé Prozřetelnosti, okoušejí mléko Božské sladkosti, a proto se nebojí hořkosti smrti. Naopak s rozechvělou touhou běží, jako by odumřel jejich cit pro sebe a pro bohatství, objímají se s nevěstou pravou chudobou jako zamilovaní a žijící v Mé Vůli a jsou připraveni snášet horko a chlad, nahotu, hlad a žízeň, soužení a hrubosti, dokonce i smrt, s touhou dát život za lásku k Životu, to je z lásky ke Mně, který jsem jejich Životem, a prolít krev pro lásku k Pánu.
Pohleď na apoštoly, kteří byli chudí, a na další slavné mučedníky, Petra, Pavla, Štěpána a Vavřince, který jako by neležel v ohni, ale odpočíval na loži z květů, a téměř se vysmíval tyranovi: "Tato strana je opečená: natoč si ji a dej se do jídla." Velkým Ohněm Božské Lásky zhášel malý ohýnek citu své duše. A Štěpánovi připadaly kameny jako růže: čím to bylo? Láskou, s níž pojali za svou nevěstu pravou a svatou chudobu, když opustili svět ke slávě a chvále Mého Jména. Přijali ji za svou nevěstu ve světle nejsvětější víry, s pevnou nadějí a ochotnou poslušností: skutky i duchem se stali poslušnými Mých přikázání a rad, které jim udělila Má Pravda, jak jsem ti říkal.
Tito lidé touží po smrti a život je netěší: budí v nich netrpělivost ne proto, že by se chtěli vyhnout námaze a potu, ale proto, že touží po sjednocení se Mnou, svým cílem. A jak to, že se nebojí smrti, z níž má člověk přirozeně strach? Protože nevěsta chudoba, kterou si zvolili, jim dodává jistotu a zbavuje je veškeré sebelásky a bohatství: ctností umrtvili přirozenou lásku k životu, takže přijali toto Světlo a božskou Lásku, které jsou nadpřirozené. A jak by mohl člověk v tomto stavu litovat své smrti? Naopak touží tento život opustit a trápí se, že ho ještě musí snášet, když trvá tak dlouho. Copak by dokázal litovat toho, že opouští světské slasti a bohatství, když jimi tak dlouho pohrdal? Jistě ne, protože kdo nemiluje, necítí bolest, naopak se raduje, že opouští věci, které nemiluje. Ať se na to podíváš z jakékoli strany, najdeš v nich dokonalý pokoj a klid a veškeré dobro; zato v ničemnících, kteří vlastní s tak nezřízenou láskou, najdeš nejvyšší zlo a nesnesitelné bolesti: i když zvenčí to někdy může vypadat obráceně, ve skutečnosti to tak je.
Kdekdo si myslel, že chudý Lazar5 žije v největší bídě, zatímco boháč, který propadl záhubě, se velmi raduje a žije v blahobytu. Ale tak to vůbec nebylo, protože větší bolesti než ubohý Lazar, postižený malomocenstvím, musel trpět boháč se svým bohatstvím: boháč si totiž uchovával živou vůli, z níž pochází všechna bolest, zatímco v Lazarovi zemřela, a namísto toho žila ve Mně, který jsem mu ulevoval v bolestech a dodával mu útěchu. Když ho vyhodili lidé, a především boháč odsouzený k záhubě, a neomyli ho ani se o něj nepostarali, zasáhla Má Prozřetelnost a přivedla zvíře, které, ač nemá rozum, mu šlo lízat rány; a na konci života ve světle víry vidíte Lazara ve věčném životě a boháče v pekle.
Tak boháči přebývají ve smutku, a Moji chudí v radosti. Tisknu si je k hrudi a živím je mlékem mnoha útěch: všechno opustili, a proto mají zcela Mne: Duch Svatý se stává živitelem jejich duše i těla, bez ohledu na jejich stav. Postarám se, aby jim přišla na pomoc zvířata a nasytila jejich potřeby: nemocným a osamoceným pošlu jiného osamoceného, který vyjde ze své cely, aby jim pomohl; sama víš, že se ti mnohokrát přihodilo, žes vyšla z cely, abys uspokojila potřeby ubožáků, kteří byli v nouzi. Jindy jsem dal totéž prožít tobě a Má Prozřetelnost ti přišla na pomoc týmž způsobem, a i když se nedostávalo tvorů, neopouštěl jsem tě Já, tvůj Stvořitel. Jak lze vysvětlit, že člověk, který žije v blahobytu a bedlivě se stará o své tělo a halí se do tolika šatů, je neustále neduživý? A že jiný, který objal chudobu a ponechal si jen oděv, který má na těle, je silný a zdravý? Jako by mu nic nedokázalo uškodit, zdá se, že jeho tělu neškodí ani horko ani chlad ani nevýživné jídlo. Příčinou je Má Prozřetelnost, která o něj pečuje, neboť pro Mne všechno opustil.
Z toho vidíš, milovaná dcero, jaký odpočinek a potěšení dopřávám těmto Svým milovaným chudým.