Tehdy se Bůh jakoby opojen láskou k naší spáse snažil v oné duši opět roznítit lásku a bolest: ukazoval jí, s jakou lásku stvořil člověka, jak již bylo částečně zmíněno, a říkal:

Nevidíš, jak Mě nyní každý zraňuje, Mne, který jsem všechny stvořil s tak vroucí láskou a obdařil je milostí a mnoha téměř nekonečnými dary, jež jsem jim udělil zdarma a jistě ne pro jejich zásluhy? Uvaž, dceruško, kolika různými hříchy Mě lidé bijí, zejména bídnou a opovrženíhodnou sebeláskou, z níž vychází všechno zlo. Sebeláskou lidé otrávili celý svět. Jako láska ke Mně v sobě skrývá všechny ctnosti, které se potom projevují na bližním, jak jsem ti ukázal, tak sebeláska smyslů v sobě ukrývá všechno zlo, neboť vyrůstá z pýchy, obdobně jako láska ke Mně vyrůstá z lásky.

Zlo se uskutečňuje prostřednictvím dalších tvorů, neboť lidé se straní lásky k bližnímu. Nezamilovali si Mě, a proto nemohou milovat ani bližního: tyto dvě lásky jsou totiž spolu spjaty a vnitřně spolu souvisejí. Proto jsem ti říkal, že každé dobro i zlo je vykonáno prostřednictvím bližního v tom smyslu, který jsem ti objasnil.

Hodně si mohu stěžovat na člověka, kterého jsem zahrnul jen dobrem, a přesto Mi odplácí nenávistí, dopouštěje se veškerého zla. Proto jsem ti řekl, že mírním Svůj hněv slzami Svých služebníků, a opakuji ti: vy, kdo jste Mí služebníci, padněte přede Mnou na zem s mnoha modlitbami, vřelými touhami, bolestmi nad Mými urážkami a nad zatracením duší. Takto obměkčíte hněv Mého Božského Soudu.

předchozí | obsah | další