Již jsem ti řekl, že zlý duch zve lidi k vodě smrti, kterou pije sám, a zaslepuje je světským potěšením a slastmi. Udičkou rozkoší je získává pod rouškou dobra: žádným jiným způsobem by je totiž nezískal, protože lidé by se k němu nedali přivábit, kdyby neviděli nic dobrého nebo milého: lidská duše je ze své přirozenosti vždy přitahována dobrem.

Avšak je pravda, že duše zaslepená sebeláskou nepoznává a nerozlišuje, co je opravdové dobro, duši a tělu skutečně prospěšné. Proto když nečistý zlý duch vidí, že člověk je zaslepen smyslnou sebeláskou, začne mu předkládat řadu nejrůznějších nesprávných věcí pod rouškou nějakého užitku nebo dobra. Tak každého podvede podle jeho stavu a hlavních neřestí, to je těmi způsoby, kterým je nejpřístupnější. Jinou věc nabízí člověku žijícímu ve světě, jinou řeholníkovi a ještě jinou prelátům nebo pánům: každému podle jeho stavu.

Říkám ti to, protože chci mluvit o těch, kteří se utopí v řece, kteří se zajímají pouze o sebe a milují sebe samé natolik, že Mě tím urážejí. O jejich bídném konci jsem ti už pověděl.

Nyní ti chci vysvětlit, jak sami sebe klamou právě proto, že sice chtějí utéct utrpením, ale upadají do mnohem větších bolestí. Zdá se jim, že následovat Mě - čili jít po Mostu Slova, Mého Syna -je příliš namáhavé, a proto se zastaví a nejdou dál. Bojí se totiž trní utrpení. Děje se to proto, že jsou zaslepeni, a nemohou tedy poznat Pravdu: ty ji znáš, protože jsem ti ji ukázal na začátku tvého života, a tehdy jsi Mě prosila, abych s nimi měl slitování a vyvedl je z temnot smrtelného hříchu.

Víš tedy, že jsem se ti ukázal v podobě stromu a že jsi nedokázala dohlédnout jeho začátek ani konec, vidělas jen, že kořen je spojen se zemí. To znamenalo božskou přirozenost spojenou se zemí vašeho lidství. U paty stromu bylo, jestli si vzpomínáš, trní, kterému se vyhýbali všichni, kdo milovali svou smyslnost, a běželi k hromadě plev, v níž jsem ti ukázal všechny světské slasti. Ty plevy vypadaly jako zrní, ale zrní to nebylo. Proto jsi viděla, že mnoho z těch, kdo k nim doběhli, zemřelo hladem, a mnoho jiných, kteří poznali klam světa, se vrátilo ke stromu a nechalo se popíchat trním, představujícím rozhodnutí vůle. Dokud totiž rozhodnutí vůle není učiněno, je oním trním, které vám připadá, jako by obrůstalo celou cestu pravdy. Vždycky proti sobě na jedné straně bojuje vědomí a na druhé smyslnost. Ale rozhodnutí vůle vycházející z nenávisti k sobě samotnému a ze znechucení nad sebou, provedené odvážně a bez otálení slovy: "Chci následovat Krista ukřižovaného", okamžitě zlomí trny a přináší nepředstavitelně krásný pocit, jak jsem ti to tehdy ukázal. Někteří ho prožívají větší, jiní zase menší měrou, podle dispozic a horlivosti každého z nich.

Víš, že jsem ti tehdy řekl: "Jsem váš neměnný Bůh, Já neuhýbám; neodtáhnu se od žádného tvora, který chce ke Mně přijít.

Ukázal jsem lidem Pravdu, když jsem se Já, neviditelný, stal pro ně viditelným; ukázal jsem jim, co znamená milovat něco beze Mne. Ale oni Mě jakoby zaslepení mlhou neuspořádané lásky nepoznávají a neznají ani sebe. Vidíš, jak sami sebe klamou, takže raději zemřou hlady, než by trpěli bolest způsobenou malým trnem.

Ale nějakému utrpení přese všechno neujdou, protože tímto životem nemůže nikdo projít bez kříže kromě těch, co jdou horní cestou. To neznamená, že by netrpěli, ale utrpení se jim stává osvěžením. A protože svět hříchem zrodil trní a trápení a také tuto divokou řeku, toto rozbouřené moře, daroval jsem vám Most, abyste neutonuli."

Ukázal jsem ti, jak se lidé klamou neuspořádanou obavou z utrpení a že Já jsem váš neměnný Bůh, který nepřijímá tvory, ale jejich svaté touhy. To všechno jsem ti ukázal obrazem stromu, o kterém jsem mluvil.

předchozí | obsah | další