Ti, kdo žijí v běžné lásce, neztrácejí věčný život kvůli tomu, že se nezříkají pozemských statků: nejsou totiž povinni se jich zříci, pokud je vlastní způsobem, který jsem ti popsal. Neurážejí Mě tím, protože každá věc je dobrá a dokonalá, neboť jsem ji stvořil Já, Nejvyšší Dobro. Stvořil jsem ji proto, aby sloužila tvorům obdařeným rozumem: nikoli proto, aby se tvorové stali služebníky a otroky světských potěšení, nýbrž aby je vlastnili, jestliže je to těší a nechtějí dosáhnout velké dokonalosti jako páni, ale jako služebníci. Své city a touhy mají totiž vyhradit Mně a všechno ostatní má být chováno a milováno jako zapůjčený statek, a nikoli jako věc, kterou mají ve vlastnictví.

Nemám zalíbení v tom či onom tvoru nebo v tom či onom životním stavu, ale ve svatých touhách. Ať chce člověk žít v jakémkoli stavu, má si v něm zachovat dobrou a svatou vůli, protože v té mám zalíbení.

Kdo uchovává pozemské statky v tomto duchu? Ti, kdo ze sebe vyřízli jed tím, že nenávidí svou smyslnost a dávají přednost ctnosti. Když se člověk zbaví jedu neuspořádané vůle a řídí svou vůli láskou a posvátnou bázní vůči Mně, může si zvolit a udržet takový stav, jaký se mu zlíbí. Každý stav je k dosažení věčného života vhodný, nicméně větší a Mně milejší dokonalosti dosáhne ten, kdo se tělem i duší odvrací ode všech věcí světa. Kdo se na takovou dokonalost necítí, protože by ji jeho slabost neunesla, může setrvat v běžném stavu, každý ve svém. To přikázala Má Dobrotivost, aby nikdo neměl výmluvy pro svůj hřích, ať už žije v jakémkoli stavu.

Opravdu se nemají na co vymluvit, protože Já jsem se ponížil až k jejich vášním a slabostem, aby mohli zůstat ve světě, jestliže si to přejí, a mohou vlastnit bohatství, mít moc a žít v manželství a namáhat se s výchovou dětí. Mohou žít, v jakém stavu chtějí, za podmínky, že skutečně vyříznou jed své smyslnosti, který působí věčnou smrt.

Smyslnost je totiž opravdový jed působící jako jakákoli jedovatá látka vpravená do těla, která postiženému přinese smrt, pokud ji rychle nevyzvrátí a nepožije nějaký protijed. Stejně se chová i jedovatý štír, jímž je světské potěšení. Tím nemyslím časné věci jako takové: už jsem ti řekl, že samy o sobě jsou dobré, protože jsem je stvořil Já, a Já jsem Nejvyšší Dobro, a proto je člověk může libovolně užívat, pokud tak činí se svatou láskou a pravou bázní. Chtěl jsem tím říct, že jedem je zvrácená lidská vůle. Ta otravuje, dusí a působí smrt, pokud duše jed nevyzvrátí prostřednictvím Svaté Zpovědi, čímž od něj očistí své srdce a city. Přestože tento lék chutná lidské smyslnosti hořce, jedině on dokáže člověka od takového jedu uzdravit.

Tak vidíš, jak se lidé klamou! Mohou mít Mne a mohou Mě vlastnit, mohou ujít všemu zármutku a být plni radosti a útěchy, a přesto touží po zlu, které zdánlivě vypadá jako dobro, a v neuspořádané lásce se vrhají po pozlátku. Zaslepuje je totiž nedostatek víry, a tak nepoznají jed. A i když vidí, že jsou otráveni, nesnaží se vzít protijed.

Ti pak nesou na ramenou kříž zlého ducha a okoušejí závdavek pekla.

předchozí | obsah | další