Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Jakou cestou se duše dostane až ke Kristovým Ústům? Po cestě srdce, to znamená tím, že má na paměti Krev, v níž byla znovu pokřtěna, tím, že opouští všechnu nedokonalou lásku díky poznání, jehož došla z Mé srdečné a upřímné lásky, a pozoruje, vychutnává a zakouší oheň Mé Lásky. Takové duše dosáhly k Ústům a dokazují to tím, že se ujímají funkcí úst. Ústa totiž mluví díky tomu, že mají jazyk, který slouží také k rozpoznávání chuti. Ústa kromě toho také přijímají pokrm, který pak předkládají žaludku, a rozmělňují ho zuby, protože by ho jinak ústa nemohla polknout.
Stejně se chová i duše: nejdřív se obrací ke Mně a mluví jazykem úst své svaté touhy neboli jazykem svaté a ustavičné modlitby. Tato řeč může být vnější nebo vnitřní: vnitřní je tehdy, když Mi nabízí sladké a láskyplné touhy po spáse duší, a vnější, když hlásá Učení Mé Pravdy, napomíná, radí a vyznává bez strachu před možným trestem, který by na ni svět mohl uvalit. Naopak, hrdinně podává svědectví všem tvorům - různými způsoby podle stavu dané duše.
Duše tedy jí tak, že přijímá pokrm duší na Mou počest ze stolu Nejsvětějšího Kříže,1 protože z žádného jiného stolu a žádným jiným způsobem by se nemohla nasytit opravdu dokonale. Jak jsem řekl, ústa rozmělňují pokrm (jinak by ho nemohla pozřít) zuby představujícími lásku i nenávist zároveň: nenávist a láska jsou dvěma řadami zubů v ústech svaté touhy, která pokrm rozmělňují nenávistí k sobě a láskou ke ctnostem, ať už k svým vlastním nebo k ctnostem bližního. Tak duše rozdrtí každou nespravedlnost: posměch, zbabělost, strasti a výčitky s mnoha pronásledováními, a pro spásu duší snáší hlad a žízeň, zimu i horko a bolestné touhy. To všechno drtí na Mou počest a trpí a snáší svého bližního. Když tento pokrm rozmělní, dokáže ho vychutnat a okouší plod námahy a potěšení z pokrmu duší, který požívá v ohni lásky ke Mně a k bližnímu. Tak se pokrm dostává do žaludku, který je ho z touhy a hladu po duších připraven přijmout: to je žaludek srdce, plný citu, zalíbení a lásky k bližnímu. Při trávení tohoto pokrmu zakouší takovou radost, že pro další pokrm ze stolu Kříže a Učení ukřižovaného Krista ztrácí veškeré zalíbení v časném životě.
Tehdy duše sílí v opravdových a skutečných ctnostech a tloustne do té míry hojností tohoto pokrmu, že se na ní trhá oděv smyslnosti pokrývající duši, totiž tělo, a duše umírá smyslové chuti. To, co je roztrženo, umírá. Tak dochází k tomu, že smyslná vůle zemře. Děje se tak proto, že uspořádaná vůle duše žije ve Mně a odívá se do Mé Věčné Vůle - a proto smyslná vůle odumírá.
To činí duše, která vystoupila na třetí stupeň, ke Kristovým Ústům. Znamením, že jich dosáhla, je to, že viděla, jak umírá její vlastní vůle, jakmile okusila cit Mé Lásky a s ním i pokoj a klid duše v Kristových Ústech. Víš, že pokoj je udělován na ústa.2
V tomto třetím stavu nachází duše tak pevný pokoj, že ji ho nikdo nemůže zbavit, neboť ztratila a utopila svou vůli. A když zemře vůle, přichází pokoj a klid.
Pokoj a klid radostně rodí ctnosti a vylévají je na bližního. Bolesti těchto duší sice nepřestanou bolet, ale už nemučí vůli, která zemřela a která právě proto radostně trpí v Mém Jménu.
Tyto duše běží cestou Učení ukřižovaného Krista a neznají lhostejnost. Nezpomalí svůj běh kvůli nespravedlnosti nebo pronásledování, ani kvůli slastem, kterými by je chtěl pozdržet svět. Všechny tyto potíže překonávají s opravdovou silou a vytrvalostí, protože se jejich city oděly do citu Mé Lásky, a okoušejí pokrm spásy duší s pravou a dokonalou trpělivostí. Právě trpělivost je znamením, které jim dodává jistotu, protože ukazuje, jestli Mě duše miluje dokonale a bez postranních úmyslů. Kdyby totiž Mne a bližního milovala pro svůj vlastní prospěch, byla by netrpělivá a zpomalila by krok.
Ale protože Mě milují kvůli Mně Samému, neboť Já, Nejvyšší Dobro, jsem hoden lásky, a díky Mně milují sebe i bližního, aby tak vzdávaly slávu Mému Jménu, jsou trpělivé a neochvějné v potížích a neochabují ve vytrvalosti.