Tyto věci jsem ti řekl, milá dcero, abys poznala dokonalost stavu sjednocení, kdy je zrak intelektu unášen Ohněm Mé Lásky, v níž přijímá nadpřirozené světlo. V něm Mě tvor s tímto světlem miluje, neboť láska následuje intelekt, a proto Mě miluje tím víc, čím víc Mě poznává, a čím víc Mě poznává, tím víc Mě miluje. Tak jedno rozmnožuje druhé. Díky tomuto světlu dospívají duše k věčnému nazírání Mne, a tak Mě vidí a okoušejí v Pravdě, když je jejich duše oddělena od těla, jak jsem o tom mluvil v souvislosti s blažeností, kterou duše získává ve Mně.

Předchuť tohoto nejvznešenějšího stavu, jemuž se těší nesmrtelné duše, může tvor okoušet už v tomto životě. Často totiž dosahuje tak intenzivního spojení, že lze jen těžko rozlišit, zda duše dosud setrvává v těle, nebo z něj už vyšla. A tehdy okouší závdavek věčného života, jednak díky spojení se Mnou, jednak proto, že její vůle zemřela sobě samé - jenom tak se totiž může se Mnou spojit: žádným jiným způsobem by se se Mnou nedokázala spojit tak dokonale.

Člověk tedy může okoušet věčný život díky tomu, že se zbaví své vlastní vůle, která dává ze své podstaty okoušet závdavek pekla člověku žijícímu podle své smyslné vůle, jak jsem ti vysvětlil.

předchozí | obsah | další