SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
VĚNOVÁNÍ - PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE - UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD

Vznešenosti Panny Marie   [1.část]
............................................................................................................................................................................................

ČTVRTÉ ČESKÉ VYDÁNÍ (Úvod, poznámky, komentář) Od posledního vydání této knihy uplynulo víc než půlstoletí. Tři žijící generace věřících už znají tuto základní učebnici a perlu mariánské úcty jen z doslechu nebo z knihovnického archívu. Nové vydání "Vznešeností Panny Marie" je mimořádným darem všem mariánským ctitelům, katolické Církvi a vděkem Bohu a Panně Marii i samotnému sv. Alfonsovi, od jehož smrti letos uplyne 215 let. K vydání byl použit překlad premonstráta Dr. Špůrka, vydaný Exercičním domem ve Frýdku r. 1939. Cílem tohoto vydání nebyl pouhý reprint, ale nové vydání v současném jazyku, které by mariánskou úctu přineslo současníků ve srozumitelné formě, neboť jazyk Špůrkova překladu poněkud zastaral. Toto vydání je tedy identické se Špůrkovým, není žádným novým překladem; byly provedeny jen jazykové úpravy (včetně názvu) a archaizmy nahrazeny srozumitelnými současnými ekvivalenty. Přitom bylo snahou, aby nebyl setřen frazeologický kolorit pozdně středověkého náboženského způsobu myšlení a vyjadřování. - Do textu nebylo věcně zasahováno. Zjištěné dobově podmíněné věcné neshody (např. starý odpustkový řád aj.) byly opraveny formou vlastních poznámek.1 Poznámky, vložené Dr. Špůrkem a uvedené ve zkratkách, vycházejí z posledního italského vydání z r. 1936. Samostatným problémem se staly úryvky Písma svatého. Vzhledem k tomu, že se Pannou Marií jako sporným bodem zabývají i mnozí nekatolíci, nevěřící, ale i Pannu Marii neuznávající katolíci, a že se dá předpokládat, že tuto tak dlouho očekávanou knihu budou považovat za 'mariánské evangelium', bylo snahou uvádět biblické citace co nejpřesněji. V textu proto byly nahrazeny (pokud to nemělo vliv na smysl nebo záměr Alfonsova díla) úryvky z ekumenického překladu Bible (ČKCH, Praha 1987), příp. z příslušného dílu pracovního vydání Jeruzalémské bible (Krystal, Praha 1995-2002) nebo bylo přihlédnuto k Bibli Kralické či pro novozákonní texty k Nové Bibli Kralické. K dispozici není český překlad Neovulgáty, Bible katolické Církve, který je z logiky věci jediným správným základem pro citace v katolické literatuře. - Přestože uvedené zdroje Biblí byly k dispozici v elektronické i papírové formě, u některých míst se nepodařilo nalézt přesný text. Důvodem je, že některou rozsáhlejší citaci sv. Alfons parafrázuje anebo z úryvku uvádí jen jeho obsah nebo část. Velmi těžko se identifikují úryvky z Knihy Sirachovcovy, neboť Jeruzalémská bible vychází z řeckého překladu, zatímco citace sv. Alfonse z hebrejského textu, podkladu Vulgáty; liší se číslováním veršů a často i textem; řecká verze je mimoto kratší a některé verše nemá. S Písmem svatým souvisí i pro současného člověka neobvyklý způsob výkladu. Nikdo z nás jistě nepopírá inspirovanost Písma Duchem Svatým, víme, že všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení. [Řím 15,4] Sv. Alfons to ale vidí důsledněji. Uvádí např. slova: Zahrada zamčená jsi, sestro má, nevěsto, v zahradě zamčené pramen na pečeť [Pís 4,12], ale říká, že jsou to přímo slova Ducha Svatého ke své panenské Snoubence (Nevěstě), kterou není nikdo jiný než Panna Maria. Je-li každé slovo Písma svatého inspirováno Duchem Svatým, je tedy Duchem Svatým takřka přímo vyřčeno a pro sv. Alfonse není pouze inspirovaným textem, ale přímou řečí Ducha Svatého. Často to formuluje: Bůh říká; Duch Svatý volá ústy proroka apod. Dnes řeč Písma svatého vnímáme často neosobně v tom smyslu, že Bůh kdysi něco nechal napsat do Knihy knih, a je to neosobní a neživé. Sv. Alfons naopak Boží Slovo prožívá jakou živou řeč, ne jako historický text určený k rozborům. Je to překvapující a pro nás, křesťany 21. století, jistě podnětem k zamyšlení nad naším chápáním slova Božího, obsaženého v Písmu. Kniha Vznešenosti Panny Marie působí na dnešního člověka, obklopeného smrští informací, hlukem, stresem, veškerou myslitelnou technikou, neustále aktivního a vybičovaného k maximálním výkonům, mimořádně silně. Pro četbu této knihy je třeba nalézt odvahu, zastavit se a najít si čas být sám se sebou a s Bohem. Čtenář vstoupí do klidu chrámu zbožnosti, kde čas neběží, jediným zdrojem informací je Písmo svaté a kde může před eucharistickým Ježíšem rozjímat o tajemstvích Božího úradku o člověku, jeho pádu a jeho záchrany. Může zkoumat a prověřovat hlubiny Boží lásky k člověku v průběhu lidských dějin, žasnout a nechápat. Může nalézat prostředky spásy, které Bůh ještě před stvořením světa připravil, aby nikdo, kdo ho bude milovat, nebyl navěky ztracen. Mezi prostředky spásy nalezne i lidské prostředníky spásy, proroky, ty, kteří ohlašovali Boží vůli. Ale nalezne zde i tu, která se stala jako prostřednice Vtělení Počátkem dějin spásy, dějin nového, vykoupeného člověka, Pannu Marii. A o ní je tato krásná kniha od sv. Alfonse. Překladatel Dr. Špůrek níže píše, že čtenáře může odpuzovat nekonečná řada citátů z Otců a teologů. Toto tvrzení možná platilo v jeho době. Dnes, kdy je vše mariánské zpochybňováno, se citáty jeví jako mimořádně cenný poklad. Díky jim zjišťujeme, že úcta a láska k Panně Marii provází věřící odvždy, že se jako nit vine všemi staletími, že není něčím vykonstruovaným v posledních staletích, ale že kvete stejně mezi apoštoly jako mezi křesťany ve starověku, středověku i novověku. Pro někoho to může být překvapující zjištění. Zarážející může být i citování mnoha zjevení Panny Marie a Spasitele různým zbožným duším. Dnes to považujeme za nepřijatelné a pokud se něco takového stane, hned zkoumáme pravost. Sv. Alfons je předkládá ne jako předmět k diskusím, ale vybírá z nich zrno, které je přínosem pro zlepšení náboženského života. Pro mnohé bude překvapením i to, že zjevení probíhala stále, po celou dobu křesťanství, ne až v posledních dvou třech stoletích. Sv. Alfons také přináší příklady-příběhy, některé trochu romantické, s morálním naučením. Protože duši a tělo považuje za jednotu, nepůsobí mu problém smrt, nebe, očistec, vyvolení ani zavržení, o všem pojednává se samozřejmostí vlastní biskupovi a profesoru morální teologie. Nedělí člověka na žijícího před hrobem a duši žijící za hrobem, protože to odporuje Božímu pohledu na člověka, kterého Bůh stvořil jako bytost-jednotu těla a duše a kterému určil věčný život. Nedělá předsudky a už dopředu neodsuzuje. Poznaná fakta přebírá a třídí a ponechává jen to správné a zdravé, co ho na cestě k Bohu a Marii posiluje. Dnešního čtenáře asi nejvíc překvapí myšlenka, že je sám hříšný. Sv. Alfons o tom nikoho nenechává na pochybách. Ukazuje, jak žila Panna Maria, jak mimořádně milovala Boha, co všechno z lásky k němu podnikla a co ji to stálo. Čtenář se skrze ni dívá do svého svědomí, své duše, a to jen jakoby nepřímo a kradmo. A napadá ho otázka, zda vůbec Boha miluje. A proč Bůh miluje jej? - Sem patří i důležitý problém, kterým je celé dílo naplněno, a to jistota spásy. Souvisí zřejmě s dobovou svátostnou praxí Církve, kdy častější přistupování ke svátosti smíření a k Eucharistii než jednou ročně bylo výjimečné a měsíční považováno za exaltované. Odtud zřejmě plyne ta řešená nejistota, přestože prostředky spásy jsou stále tytéž. Na druhou stranu je třeba se ale zeptat, jestli naše soudobá jistota vykoupení a spásy má z pohledu předchozích mnohem zbožnějších epoch reálný základ, zda nejde o strašný sebeklam. Jsme v otázce spásy sebejistí, jako by spasit lidi bez jejich přičinění bylo téměř Boží povinností! Proto dnešní člověk všechny prostředky a dary, poskytované nám Bohem, které mu mohou pomoci dosáhnout spásy, pomíjí a odkazuje je do oblasti středověké pověrčivosti nebo pobožnůstkářství. Na vině je i soudobá krize autority, která považuje člověka a Boha za sobě rovné, téměř za partnery. Každý má svůj úkol: člověk žít 'plný' život a Bůh postarat se o jeho pozemské i věčné štěstí. Toto pojetí je sv. Alfonsovi cizí a absolutně nepřijatelné; vůbec tato kniha sv. Alfonse nastavuje víře většiny dnešních křesťanů a jejich lásce k Bohu dost nemilosrdné zrcadlo. Záviděníhodná je i hloubka zkoumání mariánské problematiky a její logika. Uspěchanost a povrchnost jsou jí cizí. Témata jsou pozoruhodná. Co všechno se dá vytěžit z tak mála informací, které nám poskytuje Písmo svaté! Ale sv. Alfons je pozorný čtenář. Informaci získává i z náznaku, i ze zámlky, i z rozporu. Přemýšlí, rozjímá a dělá praktické závěry pro život svůj i jiných. Zároveň se zde ukazuje důležitost církevní Tradice, která své poznatky těží z mnohageneračního a často i mnohasetletého zkoumání a teologických sporů, rozjímání, diskutování, zpřesňování, které vedou až k případnému definování nového článku víry. - Do této kategorie bych přidal i diskuse o Panně Marii-Spoluvykupitelce; z Alfonsových textů jasně vyplývá, že toto téma řešili už dávno středověcí učenci a že jim nepřipadalo nijak bludné, když se nezapomíná na to, kdo je kdo, že Ježíš Kristus je Bůh Syn, ale také člověk, a Maria člověk, ovšem také Matka Boží. Kniha není teologickým traktátem, ale je určena pro všechny, kteří již nechtějí být povrchní ve svém vztahu k Bohu. Je návodem, jak následovat Pannu Marii, člověka, kterého Bůh vyvolil, protože ho celou bytostí milovala jako žádný jiný člověk podle jeho přikázání lásky: Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!" (Mk 12,30). Jako vhodný doplněk této knihy doporučuji dva podle mého názoru nejvýznamnější církevní dokumenty o Panně Marii a o správné mariánské úctě: encykliku papeže Jana Pavla II., Redemptoris Mater (Matka Vykupitele - O blahoslavené Panně Marii v životě putující Církve) z 25.3.1987, a exhortaci papeže Pavla VI., Cultus Marialis (O správném způsobu uctívání blahoslavené Panny Marie) z 2.2.1974. Toto nové vydání knihy o tvých vznešenostech ti, Panno Maria, naše Třikrát podivuhodná Matko a vítězná Královno - podivuhodná Matko Boží, podivuhodná Matko Vykupitele a podivuhodná Matko vykoupených - chci dát jako další z darů k slavnému zasvěcení, které provedl náš Svatý Otec Jan Pavel II. spolu se všemi biskupy světa dne 8. října 2000 na Svatopetrském náměstí v Římě, kdy tě prohlásil za Královnu světa 3. tisíciletí. Prosím, přijmi ji jako hold lásky od svých ctitelů. Ing. Rudolf Minář Rokole (Betlém), 18.10.2002 1 Za samostatné vydání nelze považovat reprint z knihy Svatý růženec, mocný prostředek duchovního růstu, záchrany a spásy, vydaný za totality Křesťanskou Akademií, Řím 1983, kam byla Alfonsova kniha vložena jako jedna z kapitol.