SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ!

Vznešenosti Panny Marie   [06]

ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ! ............................................................................................................................................................................................

Jak veliká musí být naše důvěra v Marii, protože je Královnou milosrdenství Protože vznešená Panna Maria byla povýšena k důstojnosti Matky Krále králů, uctívá ji Církev svatá plným právem a chce, aby ji všichni ctili názvem Královny. "Je-li Syn králem," říká starokřesťanský spisovatel,1 "žádá spravedlnost, aby jeho Matka byla ctěna a zdravena jako Královna." "Ve chvíli, kdy Maria svolila, že se stane Matkou Věčného Slova," poznamenává sv. Bernardin Sienský,2 "si zasloužila, aby se stala Královnou světa i všech tvorů." "Je-li Maria nerozlučně spojena s Ježíšem podle těla, jak by mohla," vykládá opat Arnold,3 "být vyloučena ze Synovy vlády jeho Matka? Proto je třeba uznat, že královská důstojnost Matky a Syna není pouze společná, ale i totožná." "A je-li Kristus Králem vesmíru, je Maria Královnou vesmíru," říká opat Rupert.4 "Proto je všechno tvorstvo, sloužící Bohu, povinné," říká sv. Bernardin Sienský,5 "sloužit i Marii. Podle toho andělé, lidé a všechny bytosti na nebi a na zemi, protože jsou poddáni vládě Boží, jsou poddáni i Mariinu panství." Opat Guerrik6 se obrací k Matce Boží a oslovuje ji takto: "Vládni, Maria, vládni jen klidně dál a nakládej po libosti se statky svého Syna, neboť jako Matka a Snoubenka Krále světa jsi též Královnou, a proto ti náleží panování a moc nade všemi tvory." Maria je tedy Královnou. Ať však každý ke své útěše ví, že tato Královna je plná dobroty a přívětivosti a že vroucně touží činit dobře nám, ubohým. Proto si Církev svatá přeje, abychom ji zdravili v této modlitbě jako Královnu milosrdenství. Jak uvažuje sv. Albert Veliký,7 znamená samotné jméno 'královna' dobrotu a péči o ubohé, narozdíl od jména 'císařovna', které znamená přísnost a strohost. "Velikost králů", říká Seneka,8 "je v tom, že pomáhají ubohým." Vládnou-li samozvaní panovníci jen k vlastnímu prospěchu, od nich narozdíl mají mít králové na mysli blaho poddaných. Proto jsou králové při korunovaci mazáni olejem, symbolem milosrdenství, na znamení, že mají při své vládě pamatovat především na dobrotu a štědrost k poddaným. Proto se mají králové věnovat hlavně skutkům milosrdenství, ne ale tak, že by zapomínali na spravedlnost, když mají trestat viníky. O Marii to však neplatí. I když je Královna, není Královnou spravedlnosti, naléhající na potrestání provinilců, ale je Královnou milosrdenství, a stará se jen o milost a o odpuštění pro hříšníky. Proto chce Církev, abychom ji výslovně titulovali jako Královnu milosrdenství. Žalmista zpívá: Dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. [Ž 62,12n] Proslulý kancléř pařížské univerzity Gerson9 uvažuje o těchto slovech a říká: "Království Boží spočívá ve spravedlnosti a v milosrdenství. Pán tuto říši rozdělil. Království spravedlnosti si vyhradil pro sebe, zatímco království milosrdenství postoupil Marii, a stanovil, že všechno slitování, prokazované lidstvu z nebe, má procházet Mariinýma rukama a má se rozdávat podle jejího uznání." Totéž říká jeden spisovatel10 v předmluvě ke 'katolickým listům'. Říká, že "když svatá Panna počala ve svém lůně Boží Slovo a porodila je, dostala polovinu království a stala se Královnou milosrdenství, zatímco Ježíš Kristus zůstal Králem spravedlnosti." Věčný Otec ustanovil Ježíše Krista Králem spravedlnosti, a proto ho učinil Soudcem celého světa. Z toho důvodu prorok zpíval: Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu. [Ž 72,1] Učený vykladatel11 říká k těmto slovům: Pane, svému Synovi jsi dal spravedlnost, poněvadž milosrdenství jsi dal Králově Matce." Svatý Bonaventura12 vhodně pozměňuje uvedená Davidova slova takto: "Pane, svému Synu jsi dal spravedlnost, poněvadž jsi své milosrdenství dal jeho Matce." Stejně mluví pražský arcibiskup Arnošt,13 že Věčný Otec dal Synovi úkol soudit a trestat, Matku pak pověřil, aby soucitně pomáhala nešťastným. "Právě proto předpověděl prorok David, že Bůh sám takřka pomazal Marii za Královnu milosrdenství olejem radosti [Ž 45,8], abychom se my, Adamovi synové, všichni rozveselili při pomyšlení, že máme v nebi tuto velikou Královnu, plnou oleje milosrdenství a lásky k nám," jak říká Konrád Saský.14 V tom smyslu vztahuje sv. Albert Veliký15 velmi přiléhavě na Marii událost ze života královny Ester, která byla odedávna předobrazem naší Královny Marie. V knize Ester [Est 4] čteme, že za panování Asuera {Achašveróše} vyšel v jeho království rozkaz, nařizující pobití všech Židů. Jejich život tehdy svěřil Mardocheus {Mordokaj}, jeden z odsouzených, Ester, aby u krále zakročila pro odvolání rozsudku. Zpočátku se Ester zdráhala podniknout tuto přímluvu, protože se bála, že by Asuera ještě víc rozhněvala. Mardocheus ji za to pokáral a domlouval jí, ať nemyslí jen na své blaho, když ji Hospodin povolal na trůn pro záchranu všech Židů [Est 4,13]. To řekl Mardochej královně Ester a to můžeme říci i my, ubozí hříšníci, své Královně Marii, kdyby se zdráhala vyprosit nám u Boha odpuštění trestu, který si právem zasluhujeme: Nedomnívej se, Paní, že tě Bůh povýšil za Královnu světa jen pro tvé blaho, neboť to učinil, aby ses mohla ve své vznešenosti více ujímat také nás, ubohých, a lépe nám pomáhat. Když Asuerus před sebou spatřil Ester, zeptal se laskavě, co si přeje: Co si přeješ, aby se stalo? [Est 7,2] Královna odpověděla: Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uzná-li král za vhodné, nechť je mi na mou prosbu darován můj život a na mou žádost můj lid. [Est 7,3] A Asuerus ji vyslyšel a hned nařídil odvolání rozkazu. Jestliže daroval Asuerus Židům život z lásky k Ester, jak by Bůh mohl nevyslyšet Marii, kterou nesmírně miluje, když ho prosí za ubohé hříšníky, kteří se jí svěřují do ochrany, a říká mu: Jestliže jsem nalezla milost před tvýma očima, ó, Králi! Matka Boží však dobře ví, že je požehnaná, blahoslavená, jediná ze všech lidí schopná nalézt jim ztracenou milost. Dobře ví, že je svým Pánem milována, že je milována víc, než všichni svatí a andělé dohromady. Daruj mi můj národ, o ten žádám. Miluješ-li mne skutečně, říká mu, daruj mi, Pane, tyto hříšníky, za které prosím. Je možné, aby ji Bůh nevyslyšel? Kdo by neznal moc, kterou mají u Boha Mariiny prosby? Zákon milostivosti je na jazyku jejím. [Př 31,26] Každá její prosba je jako zákon, vydaný Hospodinem, aby se zacházelo milosrdně se všemi těmi, za něž Maria prosí. Sv. Bernard16 si klade otázku, proč Církev nazývá Marii Královnou milosrdenství, a odpovídá: "Poněvadž Maria otvírá propast Božího milosrdenství tomu, komu chce, kdy chce a jak chce, takže žádný sebebezbožnější hříšník nezahyne, když mu věnuje Nejsvatější mezi svatými ochranu a přímluvu." Je ale třeba se obávat, že Maria s rozhořčením odmítne přímluvu za hříšníka příliš obtíženého hříchy? Nebo nás snad musí děsit velebnost a svatost této vznešené Královny? "Nikoli," volá sv. Řehoř VII.,17 "čím je vznešenější a zářivější, tím je laskavější a soucitnější k hříšníkům, kteří se chtějí polepšit a svěřují se jí do ochrany." Králové a královny vzbuzují svou velebností strach, takže se poddaní k nim bojí jít. "Čeho by se však báli ubožáci," říká sv. Bernard,18 "jdoucí k této Královně milosrdenství? Vždyť s těmi, kdo ji navštěvují, nejedná tvrdě a nevlídně, ale je k nim plná dobroty a lásky, neboť jim nabízí mléko a vlnu: mléko milosrdenství, aby v nás probudila důvěru, a vlnu ochrany, aby nás ochránila před blesky Boží spravedlnosti." Suetonius19 vypravuje o císaři Titovi, že nedovedl nikomu odepřít žádnou milost, dokonce nejednou sliboval víc, než mohl splnit. Když mu to vytýkali, odpovídal, že panovník nemá propustit s prázdnou nikoho z těch, jimž povolil slyšení. Titus tak jen mluvil, ve skutečnosti však často buď lhal nebo daný slib nesplnil. Naše Královna však nemůže lhát a svým ctitelům může vymoci vše, co chce. Navíc má k tomu tak laskavé a slitovné srdce, že nemůže propustit s prázdnou žádného prosebníka. "Je tak dobrotivá, že od ní nikdo neodejde neuspokojený," říká Ludvík Blosius.20 - "Jak bys mohla, Maria," volá sv. Bernard,21 "odpírat pomoc ubohým, když jsi Královnou milosrdenství?" - Ty jsi Královnou milosrdenství a já jsem hříšník ze všech nejbídnější. Když jsem tedy první mezi tvými poddanými, musíš mít o mne větší péči než o všechny ostatní. Slituj se tedy nad námi, Královno milosrdenství, a pamatuj na naši spásu! "A nenamítej, přesvatá Panno," modlím se s Jiřím Nikomedským,22 "nenamítej nám, že nám nemůžeš pomoci pro množství našich hříchů, neboť máš tak velikou moc a dobrotu, že ani největší počet hříchů je nepřeváží. Máš nepřekonatelnou sílu, aby tvou dobrotu spousta hříchů nezdolala. Nic neodolá tvé moci. Tvou slávu totiž pokládá Stvořitel za svou vlastní. A Syn plní s radostí tvé prosby, jako by splácel svůj dluh k tobě." Světec tím chce říci, že třebaže je Maria nekonečně zavázána vděčností Synovi za to, že ji vyvolil za svou Matku, přece nelze popřít, že i Syn je hodně zavázán této Matce za to, že mu dala lidskou přirozenost. Proto Ježíš, aby splatil svůj dluh k Marii, ji ctí nyní ve své slávě zvláště tím, že vždycky vyslýchává všechny její prosby. Jak tedy velmi musíme důvěřovat v tuto Královnu, když víme, jakou má moc u Boha a jak je přebohatá milosrdenstvím, takže na zemi není člověk, který by neměl účast na Mariině slitování a přízni! Blahoslavená Panna to sama zjevila sv. Brigitě:23 Jsem Královna nebe a Matka milosrdenství," řekla jí, "jsem Radost spravedlivých a Brána hříšníků k Bohu. Na zemi není hříšník tak zlořečený, že by byl zbaven mého milosrdenství, neboť každý, i když na mou přímluvu nedostane nic jiného, obdrží aspoň milost, že je méně pokoušen od zlých duchů. Nikdo - s výjimkou toho, který zlořečen skutečně je, což platí o konečném a neodvolatelném zlořečení, vyneseném nad zavrženými - nikdo není od Boha tak zapuzen, že by se k němu nemohl vrátit a nebyl od něho přijat na milost, jestliže mne vzývá o pomoc. Všichni mne nazývají Matkou milosrdenství a opravdu, Boží milosrdenství k lidem mne učinilo tak milosrdnou. Protože jsem tak milosrdná a tak moc toužím pomoci hříšníkům, bude nešťastný, na věky po smrti nešťastný člověk, který se na mě za pozemského života mohl obracet, ale nedělal to, a proto propadl zavržení. Hledejme tedy útočiště, vždycky hledejme útočiště u nohou této nejsladší Královny, chceme-li se jistě spasit! A pokud nás děsí a ohromuje pohled na naše hříchy, vzpomeňme si, že se Maria stala Královnou milosrdenství proto, aby spasila svou ochranou největší a nejzoufalejší hříšníky, když k ní volají o pomoc. Ti budou její korunou v nebesích podle slov jejího božského Snoubence: Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš: budeš korunována … ze lvích doupat, z hor leopardů. [Pís 4,8] Co znamenají tato doupata dravců a nestvůr, ne-li srdce ubohých hříšníků? Jejich duše jsou změněny v brlohy hříchů, nejodpornějších to nestvůr. "Právě tito ubozí hříšníci," vykládá opat Rupert, "tebou zachránění, vznešená Královno Maria, budou tvou korunou v nebi. Jejich spása bude tvou korunou, korunou důstojnou a vhodnou pro Královnu milosrdenství." Příklad: V životopisu Sestry Kateřiny od sv. Augustina (naroz. v Bayeux, +1688 v Kanadě)24 se vypráví, že blízko jejího kláštera žila žena jménem Marie, která od mládí, utraceného v hříších, byla až do pozdního věku zatvrzele oddána nepravostem. Obyvatelé místa ji od sebe vyhnali. Proto se uchýlila do vzdálené jeskyně, kde ode všech opuštěná, znetvořená hnilobou a bez zaopatření po čase skonala. Jako němá tvář byla zakopána do neposvěcené země. Ani Sestra Kateřina, která se vždycky modlívala k Bohu za duše zemřelých, nepamatovala v modlitbách na nešťastnou stařenu, když se dověděla o její smrti. Myslila o ní jako všichni ostatní, že je zavržena. Po čtyřech letech se jí však zjevila neznámá duše z očistce a řekla jí: "Sestro Kateřino, jak jsem nešťastná! Ty prosíš Boha za duše všech zemřelých a jenom s mou duší nemáš slitování." - "Kdo jsi?" zeptala se služebnice Boží. - "Jsem ta nešťastná Marie, která zemřela v jeskyni." - "A copak jsi spasená?" divila se Sestra Kateřina. - "Ano, jsem spasena, milosrdenstvím Panny Marie." - "Ale jak se to stalo?" - "Když jsem si chvíli před smrtí uvědomila," řekla duše, "jak jsem hříšná a jak jsem ode všech opuštěná, obrátila jsem se k Matce Boží a modlila se: "Paní, ty jsi útočištěm opuštěných. Hleď, já jsem nyní ode všech opuštěna. Ty jsi má jediná naděje, jenom ty mi můžeš pomoci! Slituj se nade mnou!" A Svatá Panna mi vyprosila milost lítosti. Nato jsem skonala, a byla jsem zachráněna. Moje Královna mi pak ještě vyprosila milost, aby se zkrátil můj očistec. Trpěla jsem prudší bolesti a nahradila tak mnoho očistcových roků. Nyní potřebuji jen několik mší svatých, abych byla vysvobozena. Prosím tě, dej je za mne sloužit. Slibuji ti, že se pak budu za tebe stále přimlouvat u Boha a u Panny Marie." Sestra Kateřina dala sloužit mše svaté hned. Za několik dní se jí opět ta duše zjevila, ale zářivější než slunce, a řekla: "Děkuji ti, Kateřino, už jdu do nebe velebit milosrdenství Boží a přimlouvat se za tebe." Modlitba Matko mého Boha a moje Paní, Maria! Jako předstupuje před vznešenou Královnu odporný žebrák, posetý vředy, tak se k tobě, Královně nebe a země, blížím já. Z výše svého trůnu rač, prosím, obrátit své oči ke mně, ubohému hříšníkovi. Vždyť tě Bůh tak obohatil, abys pomáhala hříšníkům, a učinil tě Královnou milosrdenství, abys mohla přinášet úlevu ubohým. Pohleď tedy na mě a slituj se nade mnou! Pohleď na mě a nespusť mě z očí, dokud mne neproměníš ze hříšníka ve světce. Vím dobře, že si nezasluhuji nic dobrého, že bych dokonce zasluhoval, abych byl za svůj nevděk zbaven všech milostí, které jsem na tvou přímluvu od Pána obdržel. Ty jsi však Královna milosrdenství a nehledáš zásluhy, ale bídu, abys přišla na pomoc nuzným. Kdo je ale chudší a nuznější než já? Vznešená Panno, vím, že když jsi Královnou vesmíru, jsi také mou Královnou. Já se však chci zasvětit tvé službě zvláštním způsobem, abys se mnou mohla nakládat podle libosti. Proto ti říkám se sv. Bonaventurou: "Paní, chci se poddat tvé vládě, abys mne ve všem řídila a vedla."25 Nenechávej mě v mé moci! Poroučej mi, nakládej se mnou, jak chceš, také mne trestej, když neposlechnu, protože tresty z tvých rukou budou pro mne velmi spasitelné. Je mi větší ctí být tvým služebníkem než být pánem celého světa. Přijmi mě, Maria, za svého a pamatuj na mé spasení! Nechci již náležet sobě. Dávám se ti darem. A jestliže jsem ti v minulosti sloužil špatně, jestliže jsem promarnil tolik krásných příležitostí ke tvé úctě, budu v budoucnosti náležet mezi tvé nejhorlivější a nejvěrnější služebníky. Ne, nechci, aby mne ode dneška někdo předstihl v úctě a v lásce k tobě. To slibuji a doufám, že s tvou pomocí svůj slib splním. Amen 1 Pseudo-Athanasius. Sermo in Annunt. Deiparae, n. 13. MG 28, 935.938. Mezi spisy sv. Atanáše. 2 Sermo de nativitate B. M. V., cap. 3: Opera IV. Venetiis 1745. 3 Arnoldus Carnotensis, abbas Bonaevallensis: Libellus de laudibus B. M. V. ML 189, 1729. 4 Rupertus, opat v Deutzu, In Cantica, l. 3. ML 168, 891. 5 Sermo de Nativ. B. M. V., c. 6. Opera IV. Venetiis 1745. 6 Guerricus, abbas Igniacensis, In Assumptione B. M. V., s. 3, n. 3. ML 185, 195. 7 Mariale, q. 192. Opera XX, ll4. Lugduni 1651. 8 Seneca, Meda, act. 2, sc. 2, vers. 222-225. 9 Collectorium super Magnificat, tract. 4. Opera IV., col. 286. Antverpiae 1706. 10 Tento komentář býval připisován sv. Tomáši Akvinskému. Sixtus Sienský jej připisuje Tomáši Anglickému, OP (+1305). 11 Gabr. Biel, Sacri Canonis Missae lucidissima expositio, l. 80. Brixiae 1576, p. 799. 12 Psalterium B. M. V., Psalmus 71. Mezi spisy sv. Bonaventury 13 Mariale, cap. 122. 14 Speculum B. M. V., lect. 7. Dílo dříve bývalo všeobecně připisováno sv. Bonaventurovi. 15 Biblia Mariana, Liber Esther, n. 5, 6. 16 In Antiphonam Salve Regina, s. 1, n. 3. ML 184, 1063. Původcem není sv. Bernard, ale nějaký benediktinský mnich. 17 Registrum, Epistola 47 ad comitissam Mathildem. ML 148, 328. 18 Sermo di duodecim praerog. B. V. M. ML 133, 430. 19 Duodecim Caesares, Titus, n. VIII. 20 Consolatio pusillanimium, cap.35, n. 3. 21 Meditatio in Salve Regina, n. 1. ML 184, 1077. 22 In SS. Deiparae ingressum in templum. MG 100, 1439. Omylem bývá tento Jiří Nikomedský nazýván jako Řehoř. 23 Relevationes, l. 6, c. 10; l. 2, c. 23. 24 Rupert, opat benediktinského kláštera v Deutz (+1135). In Cantica, l. 3. ML 168, 890.891. 25 Raguenau, S.J. - Poggi, Vita …, Napoli 1752.