vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ!

Vznešenosti Panny Marie [07]

ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ! ............................................................................................................................................................................................

O co větší musí být naše důvěra v Marii, poněvadž je naší Matkou

Pannu Marii nazývají její ctitelé Matkou. Není to řečeno ani náhodou ani nazdařbůh. Spíš se zdá, že ji ani jinak nedovedou nazývat a že se ani nemohou nasytit toho názvu: Matko! Ano, patří jí jméno Matka, protože je naší Matkou, ne ovšem tělesnou, ale duchovní. Je Matkou našich duší a naší spásy.

Když hřích oloupil naše duše o Boží milost, zbavil je také života. Protože byly v bídném stavu smrti, přišel Vykupitel Ježíš s neskonalým milosrdenstvím a láskou, aby nám získal svou smrtí na kříži ztracený život, jak sám prohlásil: Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti. [Jan 10,10] Hojnost nám přinesl, neboť - jak říkají teologové - Ježíš Kristus nám přinesl svým vykoupením větší dobro než byla škoda, kterou způsobil Adam svým hříchem. Tak se stal Ježíš, když nás usmířil s Bohem, Otcem našich duší v Novém zákoně milosti, jak předpověděl prorok Izaiáš, že bude "Otec věčnosti, Vládce pokoje". [Iz 9,5] Je-li však Ježíš Otcem našich duší, je Maria jejich Matkou, neboť když nám dala Ježíše, dala nám pravý život, a když pak na Kalvárii obětovala Synův život za naše spasení, zrodila nás k životu milosti Boží.

Podle učení svatých Otců se Maria stala naší duchovní Matkou ve dvou chvílích. Poprvé, když si zasloužila počít v panenském lůně Syna Božího, jak říká sv. Albert Veliký.¹ Ještě přesněji učí sv. Bernardin Sienský,² že když Nejsvětější Panna dala při andělově zvěstování souhlas, který od ní Věčné Slovo očekávalo, aby se vtělilo, od té chvíle vyprošovala na Bohu s nesmírnou vroucností naši spásu. Tak se zasazovala za naši záchranu, že nás od tohoto okamžiku nosila pod srdcem jako nejlaskavější Matka.

Sv. Lukáš říká při vyprávění o narození našeho Spasitele [Lk 2,7], že Maria porodila svého prvorozeného Syna. "Tvrdí-li tedy evangelista," jak uvažuje jeden spisovatel,³ "že tehdy porodila svého prvorozeného syna, máme se snad domnívat, že později měla ještě jiné děti?" Tentýž spisovatel však říká dále: "I když je článkem víry, že Maria neměla kromě Ježíše žádné jiné tělesné děti, má ale jiné děti, duchovní, a těmi jsme my." Totéž zjevil Pán sv. Gertrudě,⁴ která jednoho dne četla zmíněné místo evangelia a byla jím uvedena do rozpaků. Nemohla pochopit, jak je možné říci o Ježíši Kristu, že byl prvorozeným Mariiným synem, když Maria zrodila jen jej. Bůh ji osvítil, že Ježíš byl prvorozeným synem Panny Marie podle těla, lidé jsou však jejími druhorozenými dětmi podle ducha.

Tak můžeme porozumět, co se říká o Marii ve Velepísni: "Tvůj život je kupka pšenice, obložená liliemi." [Pís 7,3] Sv. Ambrož ⁵ vykládá ta slova takto: "Ačkoliv v nejčistším Mariině životě bylo jen jediné pšeničné zrnko, totiž Ježíš Kristus, přece je srovnáván s kupkou pšenice, poněvadž toto jediné zrníčko v sobě obsahovalo všechny vyvolené, jimž se Maria měla stát také Matkou." Proto napsal opat Vilém:⁶ "Když Maria přivedla na svět Ježíše, našeho Spasitele a náš Život, zrodila ke spáse a k životu nás všechny."

Podruhé nás zrodila Maria k životu milosti, když v nesmírných bolestech srdce na Kalvárii obětovala za naši spásu Věčnému Otci život svého milovaného Syna. "Protože tehdy spolupůsobila," jak říká sv. Augustin,⁷ "svou láskou, aby se zrodili věřící k životu milosti, stala se tak duchovní Matkou všech nás, kteří jsme údy své hlavy, Ježíše Krista." Tutéž myšlenku obsahují slova Velepísně platící o Marii: "Učinili mne strážnou svých vinic, své vinice jsem dbát nemohla." [Pís 1,5] Pro spásu našich duší Maria ochotně svolila, že bude obětovat život svého Syna na smrt. Nebo, jak vykládá opat Vilém:⁸ "Aby zachránila duše mnohých, svoji duši vydala na smrt." A co tvořilo Mariinu duši, když ne Ježíš, který byl jejím životem a celou její láskou? Proto jí prorokoval sv. Simeon, že jednoho dne probodne její požehnanou duši přebolestný meč. [Lk 2,35] Tím mečem bylo kopí, které proklálo Ježíšův bok, neboť Ježíš byl Mariinou duší. Tehdy nás Maria zrodila k věčnému životu, takže se všichni můžeme nazývat dětmi Mariiných bolestí. Tato nejdobrotivější naše Matka byla vždy naprosto a dokonale sjednocena s vůlí Boží. "Znala také", říká sv. Bonaventura,⁹ "lásku Věčného Otce k lidem, který chtěl smrt svého Syna pro naše spasení; znala i lásku Syna, který za nás chtěl zemřít. Aby se tedy sjednotila s touto nezměrnou láskou Otce a Syna k lidskému pokolení, přinesla také sama celou svou vůlí oběť svého Syna, a svolila, aby zemřel za naši spásu."

Je sice pravda, že při smrti pro vykoupení lidského pokolení chtěl být Ježíš osamocený podle slov: "Sám jsem šlapal v lisovací kádi." [Iz 63,3] Když však viděl velikou Mariinu touhu, aby se též mohla uplatnit při záchraně lidstva, ustanovil, aby spolupracovala na naší spáse dokonalým obětováním jeho života, a tak aby se stala Matkou našich duší. Náš Spasitel to dal najevo, když před posledním vydechnutím pohlédl z kříže na Matku a na učedníka Jana, oba stojící v blízkosti, a řekl nejprve Marii: "Hle, tvůj syn." [Jan 19,26] Chtěl říci: Pohleď na člověka, který se již rodí k životu milosti z oběti mého života, kterou přinášíš pro jeho spásu. Potom se obrátil k učedníkovi: "Hle, tvá matka." [Jan 19,27] Podle výkladu sv. Bernardina Sienského ¹⁰ se stala těmito slovy Maria nejen matkou sv. Jana, ale i Matkou všech lidí, a to pro lásku, kterou k nim chovala. "Z toho důvodu napsal také sv. Jan", vykládá Sylveira,¹¹ "ve svém evangeliu při záznamu o této události: 'Potom řekl učedníkovi: Hle, tvá matka.' Povšimnutí tedy zaslouží, že Ježíš nepromluvil k Janovi, ale k učedníkovi, aby dal najevo, že Spasitel dal Marii za Matku všem těm, kteří se jako křesťané nazývají jeho učedníky."

"Já jsem matka krásného milování" [Sir 24,24], říká Maria, poněvadž "její láska," říká jeden spisovatel,¹² "která činí naše duše krásnými v Božích očích, působí, že nás přijímá za syny jako laskavá Matka." "Kterápak matka miluje své děti a pečuje o jejich blaho tak, jako ty, naše nejsladší Královno, nás miluješ a staráš se o naše blaho?" ptá se sv. Bonaventura.¹³

Jak jsou všichni šťastní, kdo žijí pod ochranou Matky tak laskavé a tak mocné! Prorok David, i když za něho ještě Maria nebyla na světě, prosil Boha o spasení proto, že je Mariiným synem: "Pomoz synu své služebnice!" [Ž 86,16] "Které služebnice?" ptá se sv. Augustin ¹⁴ a odpovídá: "Té, která říká: Hle, jsem služebnice Páně." "Kdo by se kdy odvážil," říká sv. Bellarmin,¹⁵ "odtrhnout Marii od srdce tyto děti, když se jí svěřily do ochrany před nepřáteli? Mohly by peklo nebo vášně běsnit, aby je přemohly, když skládají svou důvěru v ochranu této vznešené Matky?" - "O velrybě se vypravuje, že když jsou ohrožena její mláďata ať bouří nebo rybáři, otvírá tlamu a ukrývá je v sobě. Právě tak jedná Maria," říká Navarino.¹⁶ "Copak dělá naše Matka, když vidí své děti ohrožené velkým nebezpečím v bouři zuřivých pokušení? S mateřskou láskou je ukrývá ve svém nitru, chrání je a střeží, dokud je neuvede do bezpečného přístavu nebes." - Ó, nejlaskavější Matko, nejslitovnější Matko, buď vždy velebena a veleben buď vždycky Bůh, že tě učinil naší Matkou a bezpečným útočištěm ve všech nástrahách tohoto života.

Nejblahoslavenější Panna zjevila sv. Brigitě ¹⁷ toto: "Kdyby matka viděla své dítě pod meči nepřátel, odvážila by se všeho pro jeho záchranu. Tak jednám a vždycky budu jednat vzhledem ke svým dětem, i kdyby to byli sebevětší hříšníci, jen když se na mě obracejí o pomoc." Tímto způsobem tedy zvítězíme jistě v každém boji s peklem, budeme-li se svěřovat do ochrany Matce Boží a Matce své a budeme-li jí stále opakovat: Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko, pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. - Ó, kolik vítězství získali nad peklem věřící, když vzali za útočiště k Marii tuto krátkou, ale nade vše mocnou modlitbou. Veliká služebnice Boží Sestra Marie Crocifissa z řádu sv. Benedikta vítězila vždy její pomocí nad zlými duchy.

Radujte se tedy, všechny Mariiny děti! A ať víte, že Maria přijímá za své děti všechny, kdo jimi chtějí být. Jen zmužile! Jakýpak strach před zavržením, když vás brání a střeží tato Matka? Sv. Bonaventura ¹⁸ říká, že "kdo miluje tuto dobrou Matku a doufá v její ochranu, si má dodat mysli a říkat: Čeho se bojíš, má duše? Ne, neprohraješ soud o svou věčnou spásu, neboť rozsudek o tobě je v rukou tvého Bratra Ježíše a tvé Matky Marie!" Při této myšlence volá sv. Anselm ¹⁹ radostně: "Jak blaženou mám naději, jak bezpečné útočiště! Matka Boží je mou Matkou! S jakou jistotou tedy musíme doufat, když naše spása závisí na rozsudku dobrého Bratra a milující Matky?" - Naše Matka nás tedy volá k sobě a říká: "Kdo jsi maličký, pojď ke mně." [Př 9,4] Malé děti mají stále v ústech jméno své matky a když se něčeho leknou, hned volají: Maminko, maminko! Ó, nejsladší Maria, nejlaskavější Matko! To právě od nás žádáš, abychom se stali dětmi a vzývali tě vždy ve svých nebezpečích a obraceli se k tobě vždycky, protože nám chceš pomoci a zachránit nás, jako jsi zachránila všechny děti, které se kdy tobě svěřovaly do ochrany.

Příklad

V dějinách jezuitských klášterů v Neapolském království je zaznamenána zpráva o mladém skotském šlechtici jménem Vilém Elfinstone, příbuzném krále Jakuba.²⁰ Pocházel z protestantské rodiny, ale milost Boží mu otevřela oči, aby poznal svůj blud. Přišel do Francie, kde s pomocí skotského jezuity a ještě více na přímluvu blahoslavené Panny poznal konečně pravdu, odpřísáhl blud a stal se katolíkem. Odtud se odebral do Říma. Jednoho dne byl velmi zarmoucen a plakal. Když se přítel ptal na příčinu smutku, odpověděl, že se mu v noci zjevila matka a řekla mu: Štěstí pro tebe, synu, žes vstoupil do pravé Církve. Já jsem zahynula, protože jsem skonala v bludu. Od toho dne ctil Pannu Marii ještě vroucněji a vyvolil si ji za jedinou Matku. Maria mu vnukla myšlenku, aby vstoupil do řádu; zavázal se k tomu slibem. Protože byl nemocný, odjel do Neapole, aby se uzdravil v tamním podnebí. Bůh však chtěl, aby v Neapoli zemřel, a to jako řeholník. Když totiž hned po svém příchodu smrtelně onemocněl, pohnul prosbami a slzami představené, aby ho přijali za člena řádu. Potom po sv. přijímání před Velebnou Svátostí složil řeholní sliby a byl přijat do Tovaryšstva.

Všichni byli dojati jeho vroucností, když děkoval své Matce Marii, že ho vytrhla z bludu a dala mu milost umřít v pravé Církvi, v domě Božím, uprostřed řeholních bratří. Proto volal: Jak je to krásné, umírat uprostřed tolika andělů! Když ho napomínali, aby si odpočinul, odpovídal: Když se blíží konec mého života, není již kdy odpočívat. Před smrtí pak řekl okolostojícím: Nevidíte, bratři, stát kolem dokola anděly? Když šeptal jakási slova, zeptal se ho jeden z řeholníků, co říká. Odpověděl, že mu anděl strážný zjevil, že v očistci pobude jen krátkou dobu a pak hned přijde do nebe. Nato zase začal hovořit s milou Matkou Marií, vzýval ji opět a zase. Matko, Matko! Konečně vydechl duši tak tiše, jako když dítě usíná v náruči matky. Zanedlouho bylo jednomu řeholníkovi zjeveno, že mladík je již v nebi.

Modlitba

Má Nejsvětější Matko,
jak je to možné, že jsem tak zlý,
když mám tak dobrou Matku?
Že miluji tvory, když mám Matku,
která plane zcela láskou k Bohu?
Že jsem tak nuzný,
když mám Matku tak bohatou ctnostmi?

Ach, moje nejdražší Matko,
je sice pravda, že nezasluhuji být tvým synem;
svým špatným životem jsem se stal toho nehodným.
Budu spokojený, když mě přijmeš za svého otroka.
A jsem ochotný zříci se i všech království světa jen proto,
abych se dostal mezi tvé nejnižší služebníky.
Ano, budu spokojen se vším.
Tím mi však nezabráníš, abych
tě nazýval svou Matkou.

Toto jméno mě naplňuje útěchou a štěstím.
Připomíná mi povinnost lásky k tobě.
Čím více mě děsí moje hříchy a božská spravedlnost,
tím více mě sílí myšlenka, že ty jsi mou Matkou.
Dovol mi tedy říci:
Matko má, má nejdražší Matko!
Tak tě nazývám a vždycky ti tak budu říkat.

Ty máš být po Bohu má naděje, mé útočiště
a má láska v tomto slzavém údolí.
Doufám, že takto zemřu
a že odevzdám v posledním okamžiku
duši do tvých svatých rukou se slovy:

Matko má, má Matko Maria,
pomoz mi,
slituj se nade mnou.
Amen

1 Questiones super Missus, q. 145.
2 Serm. de festivit. SS. et Immac. V. M., s. VIII. De cons. virgin., art. 2, c. 2.
3 S. Albertus, Questiones super Missus, q. 145.
4 Legatus divinae pietatis, l. 4, c. 3.
5 De institutione Virginis, c. 14. ML 16, 327.
6 Guilelmus Parvus, abbas Neobrigensis, Comm. in Cant. Není dosud vydán tiskem.
7 Liber de sancta virginitate, c. 6, n. 6. ML 40, 399.
8 Guilelmus Parvus, abbas Neobrigensis, Comm. in Cant. Není dosud vydán tiskem.
9 In I. Sentent., dist. 48, Dub. IV.
10 Quadragesimale de christ. religione, s. 51, De pass. Dom., Pars princ. 2, art. 1, c. 3.
11 In textum evangel., l. 8, c. 17, q. 14, n. 91.
12 Paciuchelli, Excit. dormitantis animae, in Psalm. 86, Exc. 22, n. 5.
13 Stimullus amoris, p. 3, c. 19. Toto dílo bývá uváděno mezi spisy sv. Bonaventury.
14 Enarratio in Ps. 85, n. 22. ML 37, 1097.
15 De septem verbis Domini in cruce prolatis, l. 1, c. 12.
16 Umbra virginea, Exc. 121, n. 1142.
17 Relevationes, l. 4, c. 138.
18 Soliloquium de quattuor mental. exercitiis, c. 1, §3, n. 23.
19 Or. 52. ML 158, 937.
20 Schinosi, Istoria della Comp. di Gesú appartenente al regno di Napoli, P. I, l. 5, c. 7 anno 1584.

zpět na titulní stranu