SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ!

Vznešenosti Panny Marie   [08]

ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ! ............................................................................................................................................................................................

Jak velice nás tato Matka miluje Je-li Maria naší Matkou, můžeme si snadno domyslit, jak nás miluje. Láska rodičů k dětem je láska nutná. Z toho důvodu přikazuje podle sv. Tomáše1 božský zákon dětem lásku k rodičům, zato však není výslovné přikázání, aby rodiče milovali své děti: "Láska k vlastnímu potomstvu je tak hluboce vtisknuta do nitra samou přírodou, že ani nejdivočejší dravci nemohou nemilovat svá mláďata," jak říká sv. Ambrož.2 Zoologové vyprávějí, že dokonce i tygři, když zaslechnou hlas ulovených mláďat, se vrhají do moře a plavou až k lodím, které mláďata odvážejí.3 Jestliže tedy ani tygři, jak by řekla naše nejvznešenější Matka, nedovedou zapomenout na svá mláďata, jak bych mohla zapomenout já na vás, své děti? "Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? A i kdyby ona zapomněla, já na tebe nezapomenu." [Iz 49,15] Maria je naší Matkou, ne ovšem podle těla, ale podle lásky, jak jsme již vysvětlili. "Já jsem matka krásného milování." [Sir 24,24] Tedy pouze její láska k nám ji činí naší Matkou. "Proto se honosí," říká jeden spisovatel,4 "že je Matkou lásky, neboť - když nás přijala za děti - je k nám plná lásky." Kdo by mohl vylíčit lásku, kterou Maria chová k nám, ubohým? Arnold Chartreuxský5 říká, že při smrti Ježíše Krista nesmírně toužila zemřít se Synem z lásky k nám. "Zatímco Syn pněl na kříži a umíral, Maria za nás nabízela svůj život," říká sv. Ambrož.6 Všimněme si důvodů této lásky, neboť tak lépe porozumíme, jak velice nás tato dobrá Matka miluje! První důvod Mariiny veliké lásky k lidem je její veliká láska k Bohu. Láska k Bohu a láska k bližnímu spadají pod totéž přikázání, jak píše sv. Jan: "A tak máme od Boha toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra." [1 Jan 4,21] Jak roste jedna láska, vzrůstá i druhá. Víme, co všechno vykonali světci z lásky k bližnímu, poněvadž vroucně milovali Boha. Dospěli až tak daleko, že nabídli v oběť pro blaho bližních svobodu, dokonce i život. Čtěme jen o činech sv. Františka Xaverského v Indii! Pro duchovní blaho tamních nevzdělaných národů slézal vysoké hory, vystavoval se tisícerým nebezpečím, vyhledával tyto nešťastníky v dírách, kde bydleli jako zvěř, a přiváděl je k Bohu. A čeho se odvážil sv. František Saleský, aby obrátil bludaře v kraji Chablais? Měl odvahu celý rok den co den lézt po čtyřech po trámu, v zimě omrzlém, přes řeku, aby se dostal na druhý břeh k těm zatvrzelcům a mohl jim kázat. Sv. Pavlín se sám stal otrokem, aby z otroctví vysvobodil syna chudé vdovy. Sv. Fidelis obětoval radostně život při kázání, aby přivedl k Bohu bludaře toho místa, kde kázal. Svatí tedy dělali tolik z lásky k bližním, poněvadž vroucně milovali Boha. Kdo však miloval Boha více než Maria? Milovala ho v prvním okamžiku svého života víc, nežli ho milovali všichni svatí a všichni andělé v celém svém bytí, jak budeme později uvažovat v rozjímání o Mariiných ctnostech. Blahoslavená Panna sama zjevila Sestře Marii Crocifisse, že žár její lásky byl schopen strávit v okamžiku vše na nebi i na zemi a že ve srovnání s ní se všechny plameny lásky serafů podobaly chladnému větru.7 A jako mezi anděly není žádný, který by Boha miloval víc než Maria, tak ani nenajdeme a nemůžeme najít po Bohu někoho, kdo by nás miloval víc než tato nejlaskavější Matka. A i kdybychom sloučili vjedno lásku všech matek k jejich dětem, lásku všech snoubenců k jejich snoubenkám, lásku všech světců a andělů k jejich ctitelům, nevyrovnala by se jejich láska lásce, kterou Maria miluje jedinou duši. P. Nieremberg8 říká, že "láska všech matek k jejich dětem je stínem Mariiny lásky ke každému z nás. Sama nás miluje víc, než nás milují dohromady všichni andělé a svatí." Dále nás miluje naše Matka tak velice proto, že jsme jí byli odkázáni za syny jejím drahým Ježíšem, když před svou smrtí řekl: "Ženo, to je tvůj syn." [Jan 19,26] V Janově osobě označil za její děti všechny lidi, jak jsme uvažovali již dříve. To byla poslední Synova slova k ní! Posledních pokynů, které nám dávají drazí ve chvíli smrti, si hluboce vážíme a nikdy nám nevymizí z paměti. Kromě toho nás Maria miluje tolik také proto, že jsme ji stáli tolik bolestí. Matky obyčejně mívají více rády ty děti, s nimiž měly více starostí a více bolestí. My jsme ale ty děti, pro které musela sama obětovat na smrt předrahý život svého Ježíše, aby nám získal život milosti. Z této veliké Mariiny oběti jsme se tedy zrodili k životu Boží milosti. A právě proto, že jsme ji stáli tolik starostí, jsme jí tak drahými dětmi. O Věčném Otci je psáno, že z lásky, že z lásky k lidem vydal na smrt i svého vlastního Syna: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna." [Jan 3,16] Sv. Bonaventura9 říká, že totéž lze říci i o Marii: Tak Maria milovala nás, že dala svého jednorozeného Syna. Kdy nám ho dala? "Dala nám ho především, když svolila, aby šel na smrt," říká P. Nieremberg. Dále nám ho dala tím, že život svého Syna nehájila, když se soudci této povinnosti buď z nenávisti nebo ze strachu zpronevěřili. Můžeme rozumně předpokládat, že by slova Matky tak moudré a tak něžné měla mocný vliv aspoň na Piláta, který by si rozmyslel odsoudit na smrt člověka, kterého uznal a prohlásil za nevinného. Ale nestalo se, Maria nechtěla pronést ani slůvko ve prospěch svého Syna, aby nezabránila smrti, na níž závisela naše spása. Nakonec nám ho dala tisíckrát u paty kříže v těch třech hodinách před jeho smrtí. Tehdy stále jen obětovala s největší láskou Synův život za nás, přičemž sama trpěla nejkrutější bolest. Činila to tak statečně, že - podle sv. Anselma a sv. Antonína10 - byla odhodlána, kdyby nebylo katanů, ho třeba sama ukřižovat, jen aby se vyplnila vůli Otce, který žádal jeho smrt pro naše spasení. A jestliže Abrahám dokázal podobný skutek skutečností, když chtěl obětovat syna vlastníma rukama, musíme připustit, že Maria, která byla svatější a poslušnější než Abrahám, by to vykonala ještě statečněji. Vraťme se však ke své myšlence. Jak musíme být Marii vděční za úkon tak velké lásky, když přinesla v tak krutých bolestech v oběť život svého Syna pro spásu nás všech? Bůh Abraháma bohatě odměnil za jeho ochotu, když chtěl obětovat Izáka. Čím se ale my můžeme odvděčit Marii za život jejího Ježíše, kterého za nás obětovala? Byl to Syn daleko vznešenější než Izák a milovala ho mnohem více, než Abrahám miloval svého syna! "Tato Mariina láska," říká sv. Bonaventura,11 "nás velmi zavázala, abychom ji milovali; vidíme přece, že nás milovala víc než kdokoli jiný, neboť nám dala svého jednorozeného Syna, kterého měla raději než sebe." Odtud plyne další důvod, proč nás Maria tolik miluje. Vidí, že jsme vykoupeni za cenu krve Ježíše Krista. Kdyby nějaká matka věděla, že její milovaný syn vykoupil ze zajetí nějakého otroka dvacetiletým strádáním v žalářích, jak velmi by si tohoto otroka vážila už z tohoto důvodu! Maria ale ví, že Syn Boží nepřišel na svět kvůli ničemu jinému, než aby spasil nás, ubohé, jak sám prohlásil: "Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo." [Lk 19,10] A aby nás spasil, uvolil se za nás obětovat i svůj život. Kdyby nás tedy Maria milovala málo, ukázala by, že si necení Synovy krve, která je výkupným za naši spásu. Sv. Alžbětě12 bylo zjeveno, že se Maria od svého obětování v chrámě neustále jen modlila za nás, aby Hospodin brzy seslal svého Syna kvůli spasení světa. Můžeme si snadno domyslet, o kolik nás nyní miluje více, když ví, jak nás oceňuje její Syn, že se nerozpakoval nás získat za tak nesmírnou cenu. A protože všichni lidé byli vykoupeni Ježíšem Kristem, proto je Maria všechny miluje a zahrnuje je dobrodiními. Sv. Jan o ní říká: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem." [Zj 12,1] Jako se na zemi nikdo nemůže ukrýt před sluncem, tak není na zemi nikdo, kdo by byl zbaven Mariiny lásky: "Nic se neskryje před jeho žárem." [Ž 19,7] "Před jeho žárem - to znamená před žárem Mariina srdce," jak vysvětluje celleský opat.13 "A kdo kdy pochopí," říká sv. Antonín,14 "péči, kterou má tato laskavá Matka o nás všechny? Proto nám nabízí a poskytuje své milosrdenství." Protože naše Matka dychtila po záchraně všech, proto k ní také spolupracovala. "Je jisté," říká sv. Bernard,15 "že se starala o celé lidské pokolení." Proto je velmi prospěšná pobožnost některých Mariiných ctitelů, kteří podle svědectví Kornélia a Lapide16 prosí Pána o ty milosti, které pro ně vymáhá Svatá Panna, slovy: "Dej mi, Pane, co pro mě vyprošuje Nejsvětější Panna!" "A oprávněně," říká zmíněný spisovatel, "neboť naše Matka nám vymáhá větší dobra, než si dovedeme my sami přát." A zbožný Bernardin z Busti17 říká, že Maria rychleji uděluje dobra a milosti, než my po nich toužíme. Proto na ni vztahuje Richard od sv. Vavřince18 slova knihy Moudrosti: "Předchází ty, kdo po ní touží, takže se jim dává poznat první" [Mdr 6,13]: "Maria předchází ty, kdo se na ni obracejí, aby ji nalezli, dříve, než ji začnou hledat." "Tak velká je láska této dobré Matky k nám," říká Richard od sv. Viktora,19 "že nám přichází na pomoc dřív, než o ni my žádáme." Je-li tedy Maria tak dobrá ke všem, i k nevděčným a k lhostejným, kteří ji milují málo a málo se jí svěřují do ochrany, o co laskavější bude k těm, kdo ji milují a často ji vzývají? "Snadno ji mohou spatřit ti, kteří ji milují." [Mdr 6,12] "Jak snadno najdou Marii," říká Richard od sv. Vavřince,20 "kdo ji milují; a najdou ji plnou něhy a lásky: "Miluji ty, kdo mě milují" [Př 8,17]." Maria dosvědčuje, že nemůže odepřít lásku těm, kdo ji milují. "Ačkoliv tato nejlíbeznější Paní miluje všechny lidi jako své děti, přece jen dává přednost v uznání a v lásce těm, kdo ji milují něžněji," svědčí sv. Bernard.21 Podle slov Raymunda Jordana22 jsou Mariini ctitelé tak šťastní, že je Maria nejen miluje, ale také jim slouží. V kronice dominikánského řádu čteme,23 jak umíral bratr Leodat z Montpellier, který se svěřoval do ochrany této Matce milosrdenství dvěstěkrát denně. Jednoho dne u sebe uviděl překrásnou Královnu, která mu řekla: "Leodate, chceš umřít a přijít k mému Synovi a ke mně?" Řeholník odpověděl: "Kdo jste?" "Jsem Matka milosrdenství," odpověděla blahoslavená Panna. "Tys mě často vzýval, proto jsem nyní přišla pro tebe. Pojďme do nebe!" Ještě ten den Leodat skonal a přišel, jak doufáme, za Marií do království blaha. Nejsladší Matko Maria, blažený, kdo tě miluje. Sv. Jan Berchmans z Tovaryšstva Ježíšova24 říkával: "Když miluji Marii, jsem si jistý setrváním, a vyprosím si na Bohu vše, co chci." Proto svatý mladík obnovoval bez ustání toto předsevzetí: Chci milovat Marii, chci milovat Marii. Tato slova si často v duchu opakoval. "Ach, jak v lásce předstihuje tato dobrá Matka všechny své děti! Ať ji milují sebevíc, vždycky bude Mariina láska k nim větší," říká Auriemma.25 Kéž by ji milovaly jako sv. Stanislav Kostka, který miloval tuto svou drahou Matku tak něžně, že svou řečí rozohňoval každého, s kým mluvil, k podobné lásce. K oslavě jejího jména tvořil nová slova a nové čestné výrazy. Nezačal žádnou práci, aby si od ní nejprve před některým jejím obrazem nevyžádal požehnání. Když se modlil hodinky, růženec nebo když konal jiné modlitby k Mariině cti, dělal to s tak zjevnou vroucností, jako by mluvil tváří v tvář se samotnou Pannou Marií. Když slyšel zpěv Zdrávas Královno, vzplanuly jeho srdce i jeho obličej. Knězi Tovaryšstva Ježíšova, se kterým šel navštívit obraz blahoslavené Panny, odpověděl na otázku, jak ji miluje: "Otče, co mohu říci více, než že je mou Matkou?" Podle výpovědi tohoto kněze pronesl svatý mladík tato slova s výrazem takové něhy a vroucnosti v hlase a v pohledu, že se zdálo, jako kdyby ne člověk, ale anděl mluvil o lásce k Marii. - Kéž by ji milovaly její děti také tak, jako blah. Heřman, který ji nazýval svou milovanou snoubenkou a za to byl od Panny Marie poctěn jménem snoubenec;26 jako sv. Filip Neri, který pociťoval velkou útěchu už při pouhé myšlence na Marii, a proto ji nazýval svou slastí; jako sv. Bonaventura, který ji nazýval nejen svou Paní a Matkou, ale aby dokázal svou něžnost a oddanost k ní, jmenoval ji dokonce svým srdcem a svou duší. Měly by ji milovat jako její veliký ctitel sv. Bernard, který tak hodně miloval tuto sladkou Matku, že ji nazýval lupičkou srdcí. Proto říkal, aby vyjádřil své vroucí city k ní: "Což jsi mi neuloupila srdce?" - Měly by ji nazývat svou milenkou, jak říkával sv. Bernardin Sienský, který vykonal každý den návštěvu u některého jejího obrazu a vyznával jí co nejněžněji lásku jako své Královně. Na otázku, kam chodí každý den, odpovídal, že navštěvuje svoji milenku. Měly by ji milovat také tak, jako sv. Alois Gonzaga, který neustále hořel láskou k Marii, že sotva zaslechl nejsladší jméno své drahé Matky, hned mu plálo srdce a na tváři se mu objevoval žhavý ruměnec, jak mohli všichni vidět. - Její děti by ji měly milovat jako sv. František Solanský, který jako by se pominul z lásky k Marii rozumem; s hudebním nástrojem sedal někdy před její obraz a zpíval jí o lásce. Říkal, že jak dělají světští milenci svým vyvoleným, tak zpívá on své milované Královně večerní dostaveníčko. Měly by ji milovat také tak, jak ji milovalo tolik jejích služebníků, kteří nevěděli, čím by jí ještě dokázali svou lásku. P. Jan de Trexo z Tovaryšstva Ježíšova si s jásotem říkal Mariin otrok a na znamení otroctví ji často navštěvoval v některém chrámě. A co tady dělal? Jakmile vešel, skrápěl dlažbu slzami něžné lásky k blahoslavené Panně, pak se dotýkal dlažby jazykem a obličejem a tisíckrát ji líbal, neboť to byl, jak říkal, dům jeho milované Paní. P. Jakub Martinez,27 také z Tovaryšstva Ježíšova, který býval pro svou zbožnost k Marii unášen na její svátky anděly do nebe, aby viděl, s jakou nádherou se tam konají, říkal: "Chtěl bych mít srdce všech andělů a všech svatých, abych mohl Marii milovat tak, jak ji milují oni. Chtěl bych mít životy všech lidí, abych je mohl všechny obětovat z lásky k Marii." Kéž dosáhnou Mariiny děti takové lásky k ní, jako syn sv. Brigity Karel,28 který říkal, že neví, co by ho na světě těšilo víc než myšlenka, jak Bůh velice miluje Marii. A také ujišťoval, že by rád podstoupil i největší utrpení, jen aby Maria nepozbyla - kdyby to vůbec bylo možné - ani nejmenší díl své slávy; a kdyby Mariina velikost patřila jemu, že by se jí vzdal pro ni jako mnohem hodnější. - Měly by jí toužit dát i život na důkaz své lásky k Marii, jak si to přával Alfons Rodriguez. Ani se nedivíme těm, kteří si vryli do prsou ostrým železem líbezné jméno Maria, jako řeholník František Binans29 nebo Radegunda, manželka krále Chlotara,30 ano, tak daleko šli někteří, že si vtiskli žhavým železem do těla toto milované jméno, aby jim zůstalo pevně a nevyhladitelně, jak to z lásky k ní udělali její ctitelé Jan Křtitel Archinto31 a Augustin Espinosa,32 oba z Tovaryšstva Ježíšova. Její děti ať dělají a snaží se dělat vše, čeho je schopen milující snoubenec, když chce projevit svou náklonnost milované dívce; nikdy se jim ale nepodaří milovat Marii tak, jak je miluje ona. Mnich Mikuláš33 říká: "Vím, má Paní, že ze všech bytostí jsi ty nejvíce hodna lásky a že nás miluješ láskou, kterou nepředstihne žádná jiná láska." Když jednou prodléval ctihodný Alfons Rodriguez z Tovaryšstva Ježíšova před Mariiným obrazem, pocítil v srdci takový žár lásky, že zvolal: "Má lásky nejhodnější Matko, vím, že mě miluješ; nemiluješ mne však tak, jak já miluji tebe." A Maria, jako by byla uražena ve své lásce, mu z obrazu odpověděla: "Co to říkáš, Alfonsi? Co to říkáš? Nesmírně větší je má láska k tobě než tvoje ke mně. Abys věděl - mezi nebem a zemí není tak velká vzdálenost, jako je rozdíl mezi láskou mou a tvou."34 Proto volá oprávněně sv. Bonaventura:35 "Blažení ti, kteří mají štěstí, být věrnými a milujícími služebníky této nejlaskavější Matky!" "A je to pravda, neboť tato nejvděčnější Královna se nedá nikdy svými ctiteli předstihnout v lásce."36 Řídí se v tom příkladem našeho nejlaskavějšího Vykupitele Ježíše Krista; tomu, kdo ji miluje, splácí dvojnásobnými dobrodiními a milostmi. Volám tedy se sv. Anselmem,37 zapáleným láskou: "Můj milovaný Ježíši a má drahá Matko Maria! Kéž mé srdce stále plane pro vás a celou mou duši kéž stráví láska. Protože vás ale nemohu milovat bez vaší milosti, poskytněte tedy, Ježíši a Maria, mé duši ne pro mé, ale pro své zásluhy, milost, abych vás miloval, jak zasluhujete. Ó, Bože, tolik milující lidi, tys mohl umřít za své nepřátele, a teď bys mohl odepřít milost lásky k tobě a ke tvé Matce Marii tomu, kdo tě o ni prosí?" Příklad. P. Auriemma38 vypravuje o chudé pasačce, která velmi milovala Pannu Marii. Když se ovečky pásly, bylo její největší radostí zaběhnout do kapličky blahoslavené Panny na jednom vrchu, mluvit s Matkou Boží a uctívat ji různými způsoby. Mariin obraz - byla to vypuklina - byl bez ozdob. Udělala tedy pro něj svýma ručkama pláštík. Jednou nasbírala polní květiny, uvila z nich věnec, vystoupila na oltář a položila ho Matce Boží na hlavu se slovy: "Matičko má, ráda bych ti dala na čelo korunu ze zlata a z perel. Ale jsem chudá, proto ode mne přijmi tento věneček z květů. Je to znamení mé lásky k tobě." Tak a podobně sloužila zbožná dívenka naší drahé Paní. Pohleďme nyní, jak se dobrá Matka odvděčila této své dcerušce za její návštěvy a za její lásku. Dívka onemocněla na smrt. V té době šli tím krajem dva řeholníci. Unavení cestou se uložili k odpočinku pod strom. Jeden usnul, druhý bděl, ale oba měli totéž vidění. Spatřili zástup překrásných panen, mezi nimiž jedna vynikala krásou a velebností. Jeden z řeholníků se jí zeptal: "Paní, kdo jste?" Ona odpověděla: "Já jsem Matka Boží a jdu s těmito svatými pannami navštívit v blízké chatě umírající pasačku, která mě velmi často navštěvovala." Po těch slovech vše zmizelo. Ti Boží sluhové si pak řekli: "Pojďme ji shlédnout i my!" Vydali se na cestu a našli nízkou chatrč. Vešli a viděli umírající pannu na troše slámy. Pozdravili ji a ona odpověděla: "Bratři, proste Boha, abyste mohli spatřit družinu, která je kolem mě." Padli hned na kolena a spatřili Marii, jak stojí s korunou v ruce vedle umírající a těší ji. Svaté panny začaly zpívat a za tohoto sladkého zpěvu se její svatá duše odloučila od těla. Maria jí položila na hlavu korunu a vzala její duši s sebou do nebe. Modlitba "Ó, Královno, loupící srdce," volám k tobě se sv. Bonaventurou.39 Paní, která láskou a dobrodiními, prokazovanými tvým sluhům, uchvacuješ jejich srdce, uchvať i mé srdce, které také touží vroucně tě milovat. Ty sis získala svou krásou lásku Boha, že sestoupil z nebe do tvého lůna. A já bych měl žít bez lásky k tobě? Ne! S jiným tvým oddaným synem, sv. Janem Berchmansem z Tovaryšstva Ježíšova, tě ujišťuji: Nikdy si nedopřeji oddechu, dokud nezískám něžnou lásku k své Matce Marii. Chci však lásku trvalou a něžnou k tobě, má Matko, která jsi mě tak něžně milovala, i když jsem byl k tobě ještě tak moc nevděčný. Co by bylo ze mě nyní, kdybys mě, Maria, nebyla milovala a nevyprosila mi tolik milostí? Jestliže jsi mě tolik milovala, když sem tě nemiloval, o co více smím doufat ve tvoji dobrotu nyní, když tě miluji! Miluji tě, má Matko, a chtěl bych srdce, které by tě milovalo za všechny ty nešťastníky, kteří tě nemilují. Chtěl bych jazyk, který by tě mohl chválit za tisíce jazyků, abych ukázal všem tvou slávu, tvou svatost, tvé milosrdenství a tvou lásku ke všem, kdo tě uctívají. Kdybych měl bohatství, vynaložil bych je k zvýšení tvé cti. Kdybych měl poddané, změnil bych je všechny ve tvé ctitele. A kdyby to bylo třeba, rád bych obětoval i svůj život pro tebe a pro tvou slávu. Miluji tě tedy, má Matko, ale přitom se bojím, že tě přece jen nemiluji. Vždyť se říká, že láska připodobňuje milující osobám milovaným. "Láska buď podobné nalézá nebo tvoří."40 Když vidím, že jsem tobě tak nepodobný, je to znak, že tě nemiluji. Ty jsi tak čistá, já tak špinavý. Ale teď je právě tvou povinností, Maria, když mě miluješ, připodobnit mne sobě. Ty máš plnou moc měnit srdce. Uchop tedy mé srdce a proměň je. Ukaž světu, co všechno ty můžeš udělat pro ty, kdo tě milují. Učiň ze mne světce a hodného syna. Tak doufám, tak se staň. Amen 1 Summa Theologiae I-II, q. 100, a. 5 ad 4. 2 Hexaemeron, l. 6, c. 4, n. 22. ML 14, 250. 3 Philostratus, De Tyanensi Apollonio, l. 2, §14, n. 3. 4 Piciuchelli, Excitationes, Exc. 22 in Psalm. 86, n. 3. 5 De septem verbis Dom. in cruce, tract. III. ML 189, 1694. 6 Liber de instit. virginis, c. 7, n. 49. ML 16, 318. 7 Turselini, Vita… Bononiae 1746. 8 Dell´ affezione ed amore a Maria, cap. 14. 9 Srov. In I. Senten., dist. 48, Dub. IV. Jasněji to říká Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. IV, c. 18. 10 Sv. Antonín cituje sv. Anselma v díle Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, cap. 41, §1 ad 3. 11 Sermo I. de B. V. M. Mezi spisy sv. Bonaventury. 12 Zjevení se stalo sv. Alžbětě Durynské. Sv. Alfons ji nazývá řeholnicí, poněvadž byla členkou Třetího řádu sv. Františka. 13 Raymundus Jordanus (Idiot), Contemplationes de B. Virgine, Proemium. 14 Summa Theologiae IV, tit. 15, cap. 2. 15 In Assumpt. B. M. V., s. 4, n. 8. ML 183, 429. 16 Spíše než Cornelius a Lapide má tuto myšlenku Salazar SJ, In Proverbia VIII. 17 Mariale seu sermones de B. V. M., p. 2, sermo 5: De Nativ. Mariae. 18 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 15. Spis býval pokládán za dílo sv. Alberta. 19 In Cantica, cap. 23. ML 196, 475. 20 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 15. 21 In Antiphonam Salve Regina, s. 1, n. 1. ML 184, 1061. Autor nejistý. 22 Contemplat. de B. Virgine, Proem. 23 Ger. de Fracheto O.P., Vitae Fratrum Ord. Praed. 24 Cepari, Vita, Roma 1717. 25 Affetti scambievoli, p. 1, c. 1. Auriemma připisuje výrok sv. Ignácovi, mučedníkovi. 26 Blah. Heřman žil v premonstrátském klášteře ve Steinfeldu (+1239-1241). 27 Slavný misionář v Peru. Zemřel v Limě 1626. 28 Revelationes, l. 7, c. 13. 29 Náležel řádu Paulánů. Ariemma, Affetti scambievoli, p. 1, c. 15 30 Hildebertus, Vita S. Radegundis reg., c. 4, n. 27. ML 171, 977. 31 Zemřel r. 1574 po 4 letech řeholního života. 32 Zemřel r. 1648. 33 Sermo II. in Nativ. B. V. M. ML 144, 740. Řeč bývala připsována sv. Petru Damiani, je ale od sekretáře sv. Bernarda, mnicha Mikuláše. 34 Janinus, Vita. Acta SS. Bollandiana die 30. octobrii. 35 Psalterium B. V. M. Psalmus 31, Psalmus 118. 36 Paciucheli, Excit. in Ps. 86, exc. 2, n. 1. 37 Or. 52. ML 158, 958. 38 Affetti scamb., p. 2, c. 8. 39 Stimulus amoris, p. 3, c. 10. Mezi spisy sv. Bonaventury. 40 Aristoteles, Magnorum moralium II, n. 11, ke konci.