vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
ŽIVOTE, SLADKOSTI!

Vznešenosti Panny Marie [10]

ŽIVOTE, SLADKOSTI! ............................................................................................................................................................................................

Maria je naším životem také proto, že nám získává setrvání v dobrém

Setrvání v dobrém až do konce je tak velké dobrodiní Boží, že - jak prohlásil svatý Tridentský sněm - je to naprostý dar, který si nemůžeme zasloužit. Ale podle učení sv. Augustina ¹ obdrží od Boha milost setrvání v dobrém všichni, kdo o ně prosí; a jak učí P. Suarez, ² neomylně je obdrží všichni, jen když o ně pilně prosí Boha až do konce života. "Toto setrvání," píše sv. Robert Bellarmin,³ "si musíme vyprošovat den ze dne, abychom je ze dne na den dostávali." Je-li však pravda, což já pokládám na základě dnešního všeobecného mínění za správné a co dokáži později v hlavě V., opakuji, je-li pravda, že všechny milosti, které nám uděluje Bůh, k nám přicházejí Mariinýma rukama, je také pravda, že jen přes Marii můžeme očekávat a obdržet největší milost, kterou je setrvání v dobrém. A jistě ji obdržíme, když o ni budeme Marii stále s důvěrou prosit. Tuto milost sama slibuje všem, kdo jí věrně slouží v tomto životě podle slov, která jí vkládá do úst Církev svatá: "Kdo se o mne snaží, nezhřeší. Kdo mne vysvětlují, budou žít věčně." [Sir 24,30n]

Abychom si udrželi život milosti Boží, je nám zapotřebí duchovní síla ke zdolání všech nepřátel naší spásy. Tuto sílu však obdržíme jen Mariiným prostřednictvím: "U mne je … síla. Skrze mne (patřičně) kralují králové." [Př 8,14n] Má je síla, říká Maria. Do mých rukou složil Bůh tento dar, abych ho poskytovala svým ctitelům. Já jsem ta, skrze kterou králové kralují. Mým prostřednictvím kralují moji služebníci a ovládají všechny své smysly a náruživosti, a tak jsou pak hodni kralovat v nebi. Ó, jak jsou silní služebníci této veliké Paní, aby přemohli všechna pokušení pekla! Maria je tou věží, o níž se říká ve Velepísni: "Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů." [Pís 4,4] Pro své ctitele, kteří u ní hledají útočiště v bojích, je jako silná věž opevněná cimbuřími; v ní naleznou její ctitelé všechny štíty a všechny zbraně na odražení pekla.

Proto je nejblahoslavenější Panna nazvána javorem: "Jsem vyvýšena … jako javor u tekoucích vod." [Sir 24,19] Javorové listy mají, jak poznamenává kardinál Hugo,⁴ podobu štítu; tak je naznačena ochrana, kterou Maria poskytuje těm, kdo se na ni obracejí. Blah. Amadeus ⁵ podává jiný výklad, proč se Maria nazývá javorem. Jako javor poskytuje ve stínu svých větví ochranu před žárem slunce a před deštěm, tak nalézají lidé pod Mariiným pláštěm útočiště před žárem vášní a před bouřemi pokušení.

Ubohé duše, které se vzdálí od této tvrze, zanechají Mariiny úcty a přestanou ji vzývat v nebezpečích! "Kdyby již slunce nevyšlo nad světem," ptá se sv. Bernard,⁶ "co by bylo ve světě, když ne tma, hrůza a zmatek? Ztratí-li duše nábožnost k Marii, je ihned plná tmy", o níž říká Duch Svatý: "Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří." [Ž 104,20] Nezáří-li v duši světlo Boží a nastane-li v ní noc, stane se doupětem všech hříchů a ďáblů. "Běda těm, kdo se odvrátí od tohoto slunce," volá proto sv. Anselm,⁷ kdo totiž pohrdají nábožností k Marii! Sv. František Borja se oprávněně obával o setrvání v dobrém u těch, u nichž nezjistil zvláštní úctu k blahoslavené Panně. Jednou se ptal některých noviců, ke kterému světci chovají zvláštní úctu. Poznal, že někteří neměli mimořádnou úctu k Panně Marii. Upozornil novicmistra, aby si těchto nešťastníků všímal pozorněji. A skutečně, všichni bídně pozbyli povolání a z řádu odešli.

Oprávněně tedy nazýval sv. Germanos ⁸ nejblahoslavenější Pannu "Dechem křesťanů". Neboť jako tělo nemůže žít bez dýchání, tak duše není schopna žít bez důvěry a bez modlitby k Marii. Jejím prostřednictvím si však jistě získáme a v sobě udržíme život milosti Boží. Blah. Alan byl jednou napaden prudkým pokušením a málem by byl podlehl, protože se nesvěřoval do ochrany Panně Marii. Nejsvětější Panna se mu zjevila a aby byl pro podruhé opatrnější, dala mu políček se slovy: "Kdybys mě byl vzýval, nebyl by ses ocitnul v takovém nebezpečí."

Panna Maria k nám volá: "Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mých bran." [Př 8,34] Šťastný, kdo slyší můj hlas a stále pilně dochází k branám mého milosrdenství, aby si tu vyprosil světlo a pomoc. Maria se jistě přičiní o světlo a sílu pro svého ctitele, aby vybředl z hříchů a kráčel po cestě ctnosti. Z toho důvodu jí dal Innocenc III.⁹ krásná jména: "noční měsíc", "ranní zora", "Denní slunce". Je měsícem pro ty, kdo jsou jako slepí v noci hříchu, aby v jejím světle poznali svůj bídný stav a nebezpečí zavržení, ve kterém tonou; je zorou (jitřenkou) zvěstující slunce těm, kdo již ve světle jsou, aby jim pomohla z hříchu k milosti Boží; konečně je sluncem pro ty, kdo již jsou v milosti, aby znovu neupadli do propasti.

Učitelé Církve vztahují na Marii Sirachovcova slova: "Okovy její jsou vazba spasitelná." [Sir 6,31] "Proč okovy?" ptá se Richard od sv. Vavřince,¹⁰ "než že k sobě poutá svoje služebníky, aby nezbloudili na cestách hříchu." Podobně vysvětluje Konrád Saský ¹¹ slova mariánských hodinek: "Mezi zástupy svatých zdržuji se." [Sir 24,16] Maria nejen zůstává ve středu svých svatých, ale světce také chrání, aby z dokonalosti neustupovali. Chrání jejich ctnosti, aby neubyly, a zadržuje zlé duchy, aby jim neškodili.

O Mariiných ctitelích se vykládají slova: "Všichni její domácí jsou oblečeni rouchem dvojnásobným." [Př 31,21] Kornelius a Lapide ¹² vysvětluje, co je tímto dvojím rouchem: "Své ctitele Maria zdobí dvojnásobným šatem, protože své věrné sluhy odívá jak ctnostmi svého Syna, tak i svými vlastními, takže takto odění setrvávají v dobrém." - Proto vždycky napomínal sv. Filip Neri své kajícníky: "Děti, chcete-li setrvat v dobrém, buďte ctiteli Panny Marie." Stejně mluvíval sv. Jan Berchmans z Tovaryšstva Ježíšova: "Kdo miluje Marii, setrvá." Sem patří krásná poznámka opata Ruperta ¹³ z jeho výkladu k podobenství o marnotratném synu. Říká, že kdyby měl tento nezdárný syn naživu matku, buď že by vůbec z otcovského domu neodešel anebo že by se byl vrátil mnohem dřív. Chtěl tím říci, že kdo je Mariiným dítětem, buď Boha vůbec neopustí anebo, stane-li se mu toto neštěstí, že se s Mariinou pomocí rychle vrátí.

Ó, kdyby všichni lidé milovali tuto nejdobrotivější a nejlíbeznější Paní a kdyby se na ni v pokušeních vždy hned obraceli! Kdo by potom klesl? Kdo by zahynul? Klesá a hyne jen ten, kdo u Marie nehledá útočiště. Richard od sv. Vavřince ¹⁴ vztahuje na Marii Sirachovcova slova: "Schodila jsem vlny mořské." [Sir 24,8] a vkládá jí do úst výrok: "Kráčím spolu se svými služebníky uprostřed bouří, abych byla s nimi a uchránila je před pádem do propasti hříchu."

P. Bernardin z Busti ¹⁵ vypravuje o ptáčkovi, který se naučil vyslovovat "Zdrávas Maria". Když ho jednou napadl krahujec, ptáček vyslovil "Zdrávas Maria" a krahujec padl mrtev na zem. Bůh nám tím chtěl naznačit, že jestliže bylo nerozumné ptáče zachráněno voláním Mariina jména, že tím spíš bude zachráněn před Satanovými spáry ten, kdo hned při útoku vzývá Marii. - "Když nás přepadnou zlí duchové pokušením," říká sv. Tomáš z Villanovy,¹⁶ "nemáme dělat nic jiného než jako kuřátka, která se při spatření jestřába sbíhají hned pod křídla kvočny." Tak máme jednat i my, když postřehneme pokušení, hned a bez vyjednávání s pokušitelem se skrýt pod Mariin plášť. "A ty, naše Paní a Matko," pokračuje světec, "nás musíš chránit, protože po Bohu nemáme jiné útočiště kromě tebe, jediné naší Naděje a jediné Ochránkyně, které důvěřujeme."

Ukončeme slovy sv. Bernarda:¹⁷ "Člověče, ať jsi kdokoli, buď přesvědčen, že se na této zemi více potácíš na vlnách nebezpečí a bouří, než kráčíš po pevné zemi. Jestli nechceš utonout, neodvracej oči od této hvězdy Marie. Dívej se na hvězdu, vzývej Marii. V nebezpečích hříchů, v úzkostech pokušení, v pochybnostech, jak se máš rozhodnout, vzpomeň si, že ti Maria může pomoci, a hned ji vzývej o pomoc. Její mocné jméno ať naplní tvé srdce vždycky důvěrou a tvá ústa ať ji neustále vzývají. Jdeš-li za Marií, nesejdeš z cesty spasení. Když se jí svěříš do ochrany, nepropadneš malomyslnosti. Když tě ona drží, nepadneš. Když tě ona chrání, nemusíš se bát záhuby. Když tě ona vede, bez velké námahy dosáhneš spasení. Zkrátka: když tě chrání Maria, jistě dosáhneš království blažených. Tak čiň, a budeš živ!"

Příklad:

Slavný životopis má sv. Marie Egyptská, jak ho vypráví I. kniha Životů Otců.¹⁸ Když jí bylo dvanáct let, utekla z otcovského domu do Alexandrie, kde vedla rozmařilý život na pohoršení celého města. Po šestnácti letech, prožitých v hříchu, přišla náhodou do Jeruzaléma, kde se právě konala slavnost sv. Kříže. Víc ze zvědavosti než ze zbožnosti chtěla také vejít do chrámu. Na prahu ji však odmrštila jakási neviditelná moc zpátky. I při druhém pokusu byla odhozena; stejně při třetím i čtvrtém. Nešťastnice si stoupla do koutku v předsíni. Osvícením Božím poznala, že ji Bůh vyhání z kostela kvůli jejímu špatnému životu. Naštěstí pozvedla oči a uviděla obraz Panny Marie. Obrátila se k němu a řekla: "Ó, Matko Boží, slituj se nade mnou, ubohou hříšnicí! Vidím, že za své hříchy nezasluhuji tvého pohledu. Ty jsi však Útočištěm hříšníků. Po lásku ke svému Synovi Ježíši, pomoz mi a pusť mě do chrámu, neboť chci změnit život a konat pokání tam, kde mi určíš." A hned zaslechla v srdci hlas, jako by jí blahoslavená Panna řekla: "Protože ses ke mně obrátila a chceš změnit život, vejdi do chrámu; už ti brána není uzavřena." Hříšnice vstoupila dovnitř a s pláčem uctila sv. Kříž. Pak se vrátila k obrazu se slovy: "Paní, čekám na tvé rozhodnutí: kam chceš, abych šla činit pokání?" Svatá Panna odpověděla: "Překroč Jordán a najdeš místo svého odpočinku." Hříšnice se vyzpovídala, přijala Tělo Páně a přešla řeku, až došla do pouště, kde poznala, že je místo jejího pokání.

Prvních sedmnáct let na poušti světice trpěla strašnými útoky zlých duchů, kteří ji chtěli znovu strhnout do hříchu. Co tedy dělala? Neustále se jen svěřovala do ochrany Marii a Maria jí vyprosila, aby mohla celých sedmnáct let vítězit, kdy nakonec boje ustaly. Konečně po padesáti sedmi letech života na poušti - bylo jí osmdesát sedm let - ji nalezl řízením Božím opat sv. Zosimos. Jemu vypověděla celý svůj životopis a prosila, aby se k ní zase za rok vrátil se sv. přijímáním. Svatý opat k ní tedy znovu přišel a podal jí sv. přijímání. Světice ho poprosila, aby ji znovu navštívil. Když k ní zase sv. Zosimos přišel, byla už mrtvá. Její tělo bylo zalito světlem a u hlavy byl nápis: "Pochovej zde tělo mne, ubohé hříšnice, a pros za mne Boha." Pochoval ji tedy do jámy, kterou v zemi vyhrabal přiběhlý lev. Když se vrátil do kláštera, vyprávěl mnichům, jaké divy udělil milosrdný Bůh této šťastné kajícnici.

Modlitba

Matko milosrdenství, přesvatá Panno,
pohleď na zrádce u svých nohou,
který splácel Bohu nevděkem za milosti,
které jsi mu vymohla,
a zradil tebe i Boha.
Ať však, Paní, víš, že má bída mi nebere,
ale ještě zvětšuje důvěru v tebe.
Vždyť vím, že s mou bídou
vzrůstá tvůj soucit se mnou.
Ukaž, Maria, že jsi ke mně stejná
jako ke všem, kdo tě vzývají,
plná štědrosti a milosrdenství.
Stačí mi, když se na mne díváš
a máš se mnou soucit.
Má-li tvé srdce se mnou soucit,
jistě mě budeš stále chránit.
A jestliže mě chráníš ty,
čeho bych se mohl strachovat?
Ne, nebojím se ničeho.
Nebojím se svých hříchů,
protože ty můžeš napravit škodu jimi způsobenou;
nebojím se zlých duchů,
poněvadž ty jsi silnější než peklo;
nebojím se tvého Syna na mne rozhněvaného,
protože jediné tvé slovo jej utiší.
Jen se bojím, že se ti vlastní vinou
přestanu svěřovat v pokušeních do ochrany,
a tak zahynu.
Avšak dnes ti slibuji, že se ti chci
vždy svěřovat do ochrany.
Pomoz mi vykonat toto předsevzetí.
Pohleď, jak krásnou máš příležitost,
uspokojit svou touhu
a pomoci mně, nešťastnému.

Ó, Matko Boží,
mám v tebe velkou důvěru.
Od tebe očekávám milost
dodatečných slz za své hříchy.
Od tebe očekávám sílu,
že do nich už neklesnu.
Když jsem nemocný,
ty mě můžeš uzdravit, nebeská Lékařko.
Jsem oslaben svými hříchy,
tvá pomoc mi vrátí sílu.
Maria, všechno očekávám od tebe,
protože ty zmůžeš u Boha všechno.
Amen

1 Liber de dono persev., c. 6, n. 10. ML 45, 999.
2 De div. gratia, l. 12. De merito, c. 38, n. 16.
3 Tertiae Controv. gener., l. 3, c. 13.
4 Hugo a S. Charo OP., Postila super Ecclesiasticum XXIV, 19.
5 Homiliae de Maria Virginea Matre, hom. 8. ML 188, 1342.
6 In Nativvit. B. M. V., Sermo de aquaeductu, n. 6. ML 183, 441.
7 Or. 52. ML 158, 956.
8 In encaenia vener. aedis… MG 98, 378.379.
9 Sermones de Sanctis, s. 28 in Assumpt. ML 217, 584.
10 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 16. V originálu je výrok připisován sv. Vavřinci Justiniani.
11 Speculum B. M. V., lect. 7.
12 In Prov. XXXI, 21.
13 Nelze zjistit místo, kde opat Rupert pronáší uvedená slova.
14 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26.
15 Mariale, p. 12, s. 1 de coronatione Mariae.
16 In festo Nativ. B. V. M., conc. III, n. 6
17 Super "Missus", hom. 2, n. 17. ML 183, 70.71.
18 De vitis Patrum, l. 1. ML 73, 671-690.

zpět na titulní stranu