SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
ŽIVOTE, SLADKOSTI!

Vznešenosti Panny Marie   [10]

ŽIVOTE, SLADKOSTI! ............................................................................................................................................................................................

Sladkosti! - Maria oslazuje svým ctitelům smrt "V každičkém čase miluje přítel; zdali však bratrem je, v neštěstí se pozná." [Př 17,17] Praví přátelé a praví příbuzní se poznají ne ve štěstí, ale v době bídy a utrpení. Přátelé tohoto světa neopouštějí přítele, dokud se mu vede dobře; upadne-li do nějakého neštěstí a zvlášť, když přijde smrt, hned ho opouštějí. Maria však takto se svými sluhy nezachází. V žádných úzkostech a především ne v úzkostech smrti, které jsou největší na této zemi, by tato dobrá Paní a Matka nedovedla opustit své věrné. A jako je naším Životem v době našeho vyhnanství, tak je i naší Útěchou ve chvíli smrti, když nám připravuje šťastné a blažené zesnutí. Od toho dne totiž, kdy zakusila štěstí i hrůzu, být přítomna smrti svého Syna Ježíše, Hlavy předurčených k věčnému životu, dostala od Boha milost chránit vyvolené při smrti. Proto si Církev svatá přeje, abychom Pannu Marii prosili o pomoc především pro hodinu smrti. Ubohé umírající přepadají strašné úzkosti, výčitky svědomí kvůli spáchaným hříchům, hrůza před blízkým Božím soudem a nejistota věčné spásy. Zvláště v této chvíli peklo brojí a usiluje ze všech sil, aby se zmocnilo duše odcházející na věčnost. Ví, že mu na její polapení zbývá málo času a ztratí-li ji nyní, ztratí ji navždy. "Ďábel k vám sestoupil, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá." [Zj 12,12] A proto ďábel, zvyklý duši pokoušet za života, nepokouší ji už při smrti sám, ale volá na pomoc své druhy. "A jejich domy budou naplněny běsy." [Iz 13,21] Když někdo umírá, naplní se jeho dům zlými duchy, kteří se ho snaží společnými silami zahubit. O sv. Ondřeji Avellinském se vypravuje, že ho přišlo při smrti pokoušet deset tisíc zlých duchů. V jeho životopisu také čteme, že ve smrtelném zápase musel tak těžce bojovat s peklem, že se všichni jeho řeholní spolubratři stojící kolem něho třásli zděšením. Byli svědky, jak světci rozčilením tvář naběhla a celá zčernala, jak se třásl po celém těle, z očí ronil proudy slz a prudce házel hlavou, což všechno svědčilo o krutém boji s peklem. Všichni soustrastí plakali, tím vroucněji se modlili a zároveň se zděšením třásli, když viděli, že takhle umírá světec. Útěchou jim ale bylo, že často obracel oči k Mariinu obrazu, jako by hledal pomoc. Vzpomněli si, jak častěji v životě opakoval, že v hodině smrti bude Maria jeho útočištěm. Konečně Bůh ukončil tento zápas slavným vítězstvím. Křečovité pohyby těla ustaly, obličej nabyl dřívějšího tvaru a barvy. Světec upíral oči tiše na obraz a zbožně se skláněl před Pannou Marií, která se mu tehdy pravděpodobně zjevila, jako by jí děkoval, a s rajským úsměvem tiše vydechl svou duši do Mariiny náruče. V té samé době se řeholnice z řádu kapucínek, která se také blížila k smrti, obrátila na spolusestry, které byly u ní, se slovy: "Pomodlete se Zdrávas Maria, neboť právě skonal světec!" Ó, jak vzpurní duchové utíkají před touto Královnou! Budeme-li mít v hodině smrti na své straně Marii, proč bychom se strachovali všech pekelných nepřátel? Když Davida děsily smrtelné úzkosti, utěšoval se důvěrou ve smrt budoucího Vykupitele a v přímluvu jeho panenské Matky. "I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého … tvůj prut a tvá hůl - ty jsou mou potěchou." [Ž 23,4] Kardinál Hugo1 vykládá, že touto holí je dřevo kříže a prutem prostřednictví Panny Marie, neboť byla Izaiášem předpověděna jako prut: "Prut vzejde z pahýlu Jesse, výhonek z kořene jeho vykvete." [Iz 11,1] "Matka Boží," říká mnich Mikuláš,2 "je tím mocným prutem, který navždy přemáhá nájezdy pekelných nepřátel." Proto nás povzbuzuje Richard od sv. Vavřince3 slovy: "Je-li Maria s námi, kdo proti nám?" - Když umíral P. Emanuel Padial z Tovaryšstva Ježíšova, zjevila se mu Panna Maria a těšila ho: "Hleď, konečně nadešla hodina, kdy ti andělé blahopřejí a volají na tebe: Ó, blažená námaha, bohatě zaplacené pokání!" Nato bylo vidět, jak zoufale prchá tlupa ďáblů a křičí: "Ach, nic nezmůžeme. Neposkvrněná ho brání!"4 Také P. Kašpara Hayewooda přepadli zlí duchové při smrti těžkým pokušením proti víře. Neprodleně se svěřil do ochrany Nejsvětější Panně a brzy nato zvolal: "Děkuji ti, Maria, žes mi přišla na pomoc!"5 Konrád Saský6 říká, že Maria posílá na ochranu svých umírajících služebníků nebeského knížete, sv. Michaela, se všemi anděly, aby je rychle bránili v ďábelských pokušeních a dovedli do nebe duše těch, kteří se jí neustále zvláštním způsobem svěřovali do ochrany. Izaiáš říká, že když se nějaký člověk loučí s tímto životem, celé peklo se začne hýbat a vysílá nejhorší ďábly, aby duši před odchodem z těla pokoušeli a aby pak na ni žalovali, když má předstoupit před soudnou stolici Boží: "I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země." [Iz 14,9] "Chrání-li však duši Maria," říká Richard od sv. Vavřince,7 "nebudou si zlí duchové troufat ji obžalovat, protože vědí, že božský Soudce nikdy neodsoudil a nikdy neodsoudí duši, jejíž ochranu převzala jeho vznešená Matka." Sv. Jeroným8 píše panně Eustochium, že Maria nejen pomáhá svým milovaným služebníkům při smrti, ale že jim vychází vstříc na jejich cestě do nového života, aby jim dodávala mysli a doprovázela je před Boží soud. - To souhlasí se slovy blahoslavené Panny sv. Brigitě,9 když jí řekla o mariánských ctitelích, kteří jsou v posledním tažení: "V tu dobu jim vyjdu vstříc jako jejich nejmilejší Panovnice a Matka, aby měli ve smrti útěchu a zmírnění." I sv. Vincenc Ferrerský10 říká: "Blahoslavená Panna přijímá k sobě duše umírajících." - Dobrotivá Královna bere pod svůj plášť jejich duše a sama je uvádí před božského Soudce, svého Syna, a tak jim s jistotou vymáhá spasení. Tak se stalo i Karlovi, synovi sv. Brigity. Zemřel v nebezpečném vojenském stavu daleko od své matky. Světice se bála o jeho spásu. Ale blahoslavená Panna jí zjevila, že Karel byl spasen pro svoji lásku k ní, že mu sama při smrti přišla na pomoc a sama mu vnukala povzdechy křesťanských ctností, potřebných v té chvíli. V té době světice uviděla Ježíše na trůnu a spatřila ďábla, který nesl dvě žaloby proti Nejsvětější Panně: První, že mu Maria zabránila pokoušet Karla v hodně jeho smrti; druhou, že Maria sama přivedla Karlovu duši na soud a tak ji i zachránila, když mu nedovolila ani vyložit důvody, pro které si dělal na tuto duši nárok. Potom světice uviděla, jak božský Soudce ďábla zahnal a jak Karlova duše byla vzata do nebe.11 "Okovy její jsou vazba spasitelná." [Sir 6,31] "Nakonec v ní najdeš odpočinutí." [Sir 6,29] Blaze ti, bratře, když budeš v hodině smrti spoután sladkými okovy lásky k Matce Boží. Tyto okovy jsou okovy spásy, neboť ti zajistí tvé věčné spasení a poskytnou ti při smrti ten blažený mír, který je začátkem věčného míru a odpočinku. - P. Binet12 vypravuje ve své knize o Dokonalostech Panny Marie, že jednou připravoval na smrt velkého mariánského ctitele, který mu v poslední chvíli řekl: "Můj otče, kdybyste věděl, jak jsem šťastný, že jsem sloužil nejsvětější Matce Boží. Ani vám nemohu vyjádřit radost, kterou nyní cítím." - P. Suarez13 byl velkým mariánským ctitelem. Říkával, že by zaměnil všechnu svoji vědu za zásluhu jediného Zdrávasu. Umíral pak s takovou radostí, že řekl: "Nemyslel jsem, že umírat je tak sladké!" - Tutéž spokojenost a radost budeš beze vší pochybnosti cítit i ty, zbožný čtenáři, když budeš moci vzpomenout v hodince smrti, žes miloval tuto dobrou Matku, která zůstane věrná svým dětem, když jí věrně sloužily a uctívaly ji návštěvami, růžencem, posty a zvlášť, když jí děkovaly, velebily ji a často se svěřovaly do její mocné ochrany. O tuto útěchu tě nesmí oloupit ani vzpomínka na minulé hříchy, jen když se ode dneška přičiníš o dobrý život a o službu této nejvděčnější a nejlaskavější Paní! V úzkostech a pokušeních, kterými tě bude ďábel svádět k zoufalství, tě bude ona sílit, dokonce sama přijde, aby tě připravila na smrt. Sv. Petr Damiani14 vypráví o svém starším bratrovi Marinovi, že se jednou dopustil urážky Boží. Odešel před Mariin oltář a na znamení, že chce být jejím otrokem, si dal svůj pás kolem krku a řekl: "Má Paní, Zrcadlo čistoty, urazil jsem hříchem nečistoty Boha a tebe. Nezbývá mi nic jiného, než se ti dát do otroctví. Pohleď na mě, stávám se tvým otrokem. Přijmi mne a nepohrdej mnou, vzpurným." Potom zanechal na stupních oltáře jistý peněžitý obnos a slíbil, že ho bude platit každý rok jako znamení svého otroctví v Mariiných službách. Když později ležel na smrtelném lůžku, zvolal jednou ráno, nedlouho před smrtí: "Vstaňte, vstaňte, pokloňte se mé Paní!" A nato řekl: "Jak to, Královno nebeská, že jsi navštívila mne, ubohého sluhu? Požehnej mi, Paní, když jsi mne navštívila, a nedopusť, abych zahynul." Vtom přišel jeho bratr Petr. Marino mu vyprávěl o Mariině návštěvě a o jejím požehnání a stěžoval si, že přítomní v její přítomnosti ani nepovstali. Brzy nato klidně zesnul v Pánu. - Taková bude i tvoje smrt, drahý čtenáři, budeš-li v budoucnosti věrný Marii, i když jsi v minulosti urazil Boha. Ona ti vyprosí sladkou a klidnou smrt. A když se budeš příliš děsit a ztrácet důvěru při vzpomínce na spáchané hříchy, přijde ti Maria dodat zmužilosti, jako se stalo alsaskému hraběti Adolfovi. Tento muž opustil svět, vstoupil do řádu sv. Františka, a jak vypravuje řádová kronika,15 byl velkým ctitelem Matky Boží. Když se jeho dny nachýlily ke konci a když se rozpomínal na život strávený ve světě, na zacházení s poddanými a na přísný Boží soud, začal se v nejistotě věčného spasení děsit smrti. Vtom se umírajícímu zjevila v průvodu mnoha svatých Maria, která ostražitě sleduje úzkosti svých ctitelů, a dodávala mu mysli těmito slovy: "Můj nejdražší Adolfe, proč se bojíš zemřít, když jsi můj?" Při těchto slovech Mariin služebník celý okřál, bázeň ho opustila a on v klidu a míru skonal. Dodejme si odvahy i my, i když jsme hříšníci, a doufejme, že nás Maria potěší při smrti svou přítomností, když jí budeme s láskou sloužit v životě, který nám ještě na zemi zbývá. Naše Královna slíbila v jednom hovoru sv. Mechtildě,16 že pomůže v hodině smrti všem svým ctitelům, kteří jí zaživa věrně sloužili. Ó, Bože, jaká je to útěcha v posledních okamžicích života, po nichž se hned rozhodne o našem věčném životě, vidět u sebe nebeskou Královnu, jak nás těší a slibuje svoji ochranu. Takových příkladů, jak Maria pomáhá svým umírajícím služebníkům, je nepřeberné množství v různých knihách. Této milosti se dostalo sv. Kláře, sv. Felixovi (kapucínovi), blah. Kláře z Montefalco, sv. Terezii, sv. Petrovi z Alkantary. Pro útěchu však uvedu ještě několik jiných příkladů. P. Crasset17 vypravuje, že sv. Maria z Oignies uviděla blahoslavenou Pannu u smrtelného lože zbožné vdovy ve Villembroku, která trpěla vysokou horečkou. Maria stála u ní, těšila ji a ovívala vějířem. - Když umíral sv. Jan z Boha,18 očekával návštěvu Panny Marie, kterou vroucně uctíval. Když ji však neviděl přicházet, byl velmi zarmoucen a snad i bědoval. Matka Boží se mu však zjevila v pravý čas a na pokáranou za jeho malou důvěru mu řekla tato něžná slova, která mohou povzbudit všechny Mariiny služebníky: "Jene, co sis to myslel? Že bych tě opustila? Copak nevíš, že své ctitele v hodině smrtit nemohu opustit? Nepřišla jsem dříve, protože ještě nenastala ta pravá chvíle; nyní nadešla, proto jsem si pro tebe přišla. Pojďme do nebe!" A brzy nato světec dodýchal. Odešel do nebe, aby navěky děkoval své předobré Královně.19 Modlitba Má nejsladší Matko, jak zemřu já, bídný hříšník? Myslím na tu hroznou chvíli, až budu muset vydechnout duši a jít před soudnou stolici Boží; a když si vzpomenu, jak jsem si svými zvrácenými činy tolikrát podepsal ortel věčného zavržení, třesu se, děsím se a velmi se bojím o svou věčnou spásu. Ó, Maria, skládám své naděje v Ježíšovu krev a ve tvou přímluvu. Ty jsi Královna nebe, Královna vesmíru, jedním slovem, jsi Matka Boží. Jsi ovšem vznešená, ale tvá velebnost tě od nás nevzdaluje, ale nutká tě k většímu soucitu s našimi nesnázemi. Když se povznesou k nějaké důstojnosti lidé ve světě, odvracívají se od svých bývalých přátel, kteří zůstali v nízkém postavení, ani je neuznávají za hodné pohledu. Tvé vznešené a dobrotivé srdce však takto nejedná. Kde objeví větší bídu, tam usilovněji pomáhá. Vzýváme-li tě, hned nám spěcháš na pomoc, dokonce předcházíš naše modlitby svými milostmi. Těšíš nás v zármutku, zaháníš bouře pokušení, drtíš nepřátele, nepřehlédneš ani jedinou příležitost, aby ses nepostarala o naše blaho. Buď vždy velebena ruka Boží, která v tobě sjednotila tolik velebnosti a tolik něhy, tolik vznešenosti a tolik lásky. Neustále za to děkuji Pánu a raduji se z toho, neboť tvá blaženost je mou blažeností a tvoje štěstí zvyšuje štěstí moje. Ó, Těšitelko zarmoucených, potěš zarmouceného člověka, který se ti svěřuje do ochrany. Jsem sklíčený výčitkami svědomí, zatížený tolika hříchy a nemám jistotu, zda jsem je náležitě oplakal. Všechny mé činy jsou plné kalu a chyb. Peklo dychtivě čeká na mou smrt, aby mě mohlo obžalovat. Uražená Boží spravedlnost žádá dostiučinění. Má Matko, co se se mnou stane? Jestliže mi nepomůžeš ty, jsem ztracen. Co mi odpovíš? Pomůžeš mi? Ó, milosrdná Panno, potěš mě! Vypros mi lítost nad mým hříchy! Vypros mi sílu, abych se polepšil a věrně sloužil Bohu v životě, který mi ještě zbývá. A když mě sevřou poslední smrtelné úzkosti, ó, Maria, moje naděje, neopouštěj mě! V té chvíli mi ještě více pomáhej a posiluj mě, abych si nezoufal při pohledu na své viny, až mi je ďábel ukáže. Ó, má Paní, odpusť mi mou smělost, přijď mě pak sama potěšit svou přítomností. Tuto milost jsi poskytla tolika lidem; i já si ji vyprošuji. Je-li moje smělost velká, ještě větší je tvoje dobrota, která vyhledává nejubožejší lidi, abys je těšila. To je má naděje. Rád bych, abys požívala na věky slávu za to, že jsi zachránila před peklem bídného odsouzence a uvedla ho do svého království, kde - jak doufám - ti budu radostně u tvých nohou věčně děkovat, velebit tě a věčně tě milovat. Ó, Maria, očekávám tě. Nenech mne bez útěchy. Staň se to, staň! Amenamen! 1 Postilla super librum Psalm., in Psalmus XXII, 4. 2 In Assumpt. B. M. V. ML 144, 721. Řeč bývala připisována sv. Petrovi Damiani. 3 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26. Výrok připisuje sv. Alfons sv. Antonínovi. 4 Patrignan SJ., Menologio, 28. aprile. 5 Patrignan SJ., Menologio, 9. genna. 6 Speculum B. M. V., lect. 3. 7 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26. 8 Epist. 122 ad Eustochium, n. 41. ML 22, 421. 9 Revelat., l. 1, c. 29. 10 Serm. hyemales. Dom., I. p. Oct. Epiph., s. 1. Spíše jevšak tento výrok u Jakuba de Voraigne, Sermones de Sanctis, s. 219, de Assumpt., s. 9. 11 Relevat., l. 7, c. 13. 12 Le grant chef-d´oeuvre de Dieu, Paris 1643, p. 3, ch. 5. 13 Patrignani, Menol., 25 settembre. 14 De bono suffrag. et variis mirac., c. 4. ML 145, 566.567. 15 Waddingus, Annales a. 1239, n. 14. 16 Lud. Blosius, Conclave animae fidelis, p. 2: Monile spirituale, c. 12, n. 10. 17 La vera devozione verso Maria Vergine, p. 1, tratt. 1, q. 11. 18 Acta SS. Bollandiana die 8. Martii. 19 Laur. Chrysogonus, Mundus Marianus, P. II., disc. 38: vypráví o farářovi, který byl povolán k umírajícímu boháčovi, obklopenému přáteli a příbuznými: zlí duchové se však zmocnili duše tohoto hříšníka. - V téže době volala k sobě kněze i chudá, opuštěná žena; když k ní kněz přišel, nalezl u ní Matku Boží, která ošetřovala umírající a po udělení svátostí umírajících vzala duši své ctitelky do nebe.