vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
NADĚJE NAŠE, BUĎ ZDRÁVA!

Vznešenosti Panny Marie [10]

NADĚJE NAŠE, BUĎ ZDRÁVA! ............................................................................................................................................................................................

Maria je nadějí hříšníků

Když Bůh stvořil svět, "Učinil dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo dni, a menší světlo, aby vládlo noci ..." [Gn 1,16] "Slunce," říká kardinál Hugo,¹ "bylo obrazem Ježíše Krista, jehož světla užívají spravedliví, žijící v denním jasu milosti Boží; měsíc pak byl obrazem Panny Marie, která osvěcuje hříšníky, žijící v noci hříchu." "Je-li tedy Maria milostivě zářícím měsícem pro hříšníky, co má dělat nešťastník, který se ocitl v noci hříchu?" ptá se Innocenc III.² Protože hříšník ztrátou milosti Boží pozbyl světla slunce, ať se obrátí k měsíci, ať prosí Marii a ona ho osvítí, aby poznal svůj bídný stav, a posílí ho, aby se z něj dostal. Sv. Metod ³ říká, že se na Mariinu přímluvu k Bohu neustále obracejí téměř nesčíslní hříšníci.

Jeden z čestných názvů Matky Boží, který nás učí Církev svatá a který dodává zvlášť mysli ubohým hříšníkům, je název Útočiště hříšníků, kterým ji nazýváme v litanii. Ve Starém zákoně byla v Judsku útočištná města, kde byli hříšníci bez zaslouženého trestu, kteří se tam uchýlili, jistí. Dnes není tolik útočišť, je ale jediné Útočiště, kterým je Maria; o ní je řečeno: "Slavné věci jsou hlásány o tobě, město Boží." [Ž 87,3] Rozdíl je v tom, že ve starozákonních městech nenalézali útočiště všichni zločinci, ani ne všechny druhy zločinů, zatímco pod Mariiným pláštěm naleznou úkryt všichni hříšníci, ať už se dopustili jakéhokoli provinění. Stačí jen svěřit se jí do ochrany. Sv. Jan Damašský ⁴ jí klade do úst slova: "Já jsem útočiště všech, kdo se mi svěřují do ochrany."

Stačí se jí svěřit do ochrany. Komu se podařilo vejít do tohoto města, nemusí již mluvit pro svou záchranu: "Vejděme do ohrazeného města a mlčme tam." [Jer 8,14] Tímto opevněným městem je podle výkladu sv. Alberta Velikého ⁵ Svatá Panna upevněná v milosti a slávě. Glosa vysvětluje Jeremiášova slova: A mlčme tam. Když si netroufáme prosit Pána za odpuštění, stačí jen vejít do tohoto města a mlčet, poněvadž Maria bude mluvit a prosit za nás. Proto zbožný spisovatel Benedikt Fernandez ⁶ povzbuzuje všechny hříšníky, aby se ukryli pod Mariin plášť: "Utečte, Adame, Evo a všechny vaše děti, když jste urazili Boha, utečte a skryjte se na klíně této dobrotivé Matky." Což nevíte, že ona je jediným Útočištěm, jedinou Nadějí hříšníků, jak ji nazval sv. Augustin?⁷

Proto ji oslovuje sv. Efrém ⁸ takto: "Ty jsi jediná Orodovnice hříšníků a všech zbavených každé pomoci. Buď tedy zdráva, jediné Útočiště a Útulku hříšníků, kde jedině mohou hříšníci nalézt ochranu a pohostinství!" Podle výkladu jednoho spisovatele ⁹ chtěl totéž říci David slovy: "On mě ukrývá ve svém stánku." [Ž 27,5] Kdo je tímto Božím stánkem, když ne Maria? Tak ji nazývá sv. Ondřej Krétský:¹⁰ "Stánek Bohem učiněný, do kterého vstoupil sám Bůh, aby v něm dokonal veliká tajemství lidského vykoupení." Sem patří i myšlenka Basila Seleucijského,¹¹ že Pán učinil Marii jakousi veřejnou nemocnicí, kde se dostane přijetí všem nemocným, kteří nemají peníze a jsou zbaveni veškeré pomoci. Nuže, kdo má největší právo být přijat v nemocnicích, zřízených výslovně pro chudé, ne-li nejchudší a nejchuravější?

Proto, kdo je největší ubožák, který je úplně bez zásluh a celý zachvácený nemocemi duše, totiž hříchy, může říci Marii: Paní, ty jsi Útočištěm nemocných. Neodháněj mě od sebe, neboť jsem úplně chudý a nemocný, a proto mám největší právo, abys mě přijala. Volejme k ní se sv. Tomášem z Villanovy:¹² "Maria, my, ubozí hříšníci, neznáme jiné Útočiště mimo tebe. Ty jsi naše jediná Naděje, jen od tebe očekáváme svou spásu. Ty jsi jediná Orodovnice u Ježíše Krista; k tobě se všichni obracíme."

Ve zjeveních sv. Brigity se nazývá Maria "Hvězdou předcházející slunce". To znamená, že když se objeví v duši hříšníka úcta k Matce Boží, je to neomylné znamení, že ji zanedlouho Bůh obdaří svou milostí.¹³ Slavný sv. Bonaventura,¹⁴ aby dodal hříšníkům důvěru v Mariinu moc, jim uvádí na mysl rozbouřené moře, v němž hříšníci vypadli z lodi milosti Boží, jsou zmítáni výčitkami svědomí a úzkostí před Boží spravedlností, bez světla a bez kormidelníka již ztrácejí naději a jsou blízcí zoufalství. Světec jim ukazuje na Marii, všeobecně zvanou Mořská hvězda, pozvedá hlas a volá k nim: "Ubozí, ztracení hříšníci, nezoufejte! Pozvedněte oči k této krásné Hvězdě, získejte důvěru, poněvadž ona vás vyvede z bouře a uvede vás do přístavu spásy."

Totéž říká sv. Bernard:¹⁵ "Když nechceš být pohlcen vlnami, pohleď na Hvězdu, vzývej Marii." Podle slov zbožného Blosia ¹⁶ je jediným útočištěm těch, kdo urazili Boha, je záchranou všech stíhaných pokušením a utrpením. "Tato Matka milosrdenství je samá láska a samá dobrota nejen ke spravedlivým, ale i k hříšníkům a k zoufalcům. Když vidí, že se jí svěřují do ochrany a že upřímně hledají její pomoc, neprodleně jim pomáhá, přijímá je a u svého Syna jim vymáhá odpuštění. Nikým, ať je sebenehodnější, nepohrdá, a proto neodpírá nikomu svoji ochranu. Všem přináší útěchu. Sotva ji někdo poprosí o pomoc, hned mu pomáhá. Svou něhou vábí a probouzí ke své úctě často i hříšníky od Boha zcela odvrácené a pohřížené do kalu hříchu. Tím je připravuje k přijetí milosti Boží a nakonec je činí hodnými věčné slávy. Bůh proto obdařil tuto milovanou Dceru tak soucitným a laskavým srdcem, aby se nikdo nemohl bát se na ni obracet o přímluvu." Zbožný spisovatel končí: "Není možné, aby zahynul ten, kdo horlivě a pokorně pěstuje úctu k Matce Boží."

Maria je nazývána javorem: "Jako javor u tekoucích vod." [Sir 24,19] Hříšníci si mají uvědomit, že jako javor poskytuje poutníkům stín před slunečním úpalem, tak Maria, když vidí, že proti nám vzplanul hněv Boží spravedlnosti, je zve do stínu své ochrany. Konrád Saský ¹⁷ uvažuje o nářku proroka Izaiáše na jeho dobu: "Hle, byl jsi rozlícen, že jsme hřešili … Nebylo nikoho, kdo by procitl a pevně se tě chopil." [Iz 64,4.6] Říká o těchto slovech: "Pane, jsi spravedlivě rozhněván na hříšníky a není nikdo, kdo by tě za nás mohl usmířit. Není divu, poněvadž tehdy ještě nebyla zrozena na svět Maria. Je-li však rozhněván Bůh dnes proti některému hříšníkovi a ujme-li se ho Maria, zadrží Syna, aby ho netrestal, a zachraňuje ho." Podle slov opata Egberta ¹⁸ není bytost k tomu schopnější nad Marii, která položí ruce i na meč Boží spravedlnosti, aby Bůh hříšníky neztrestal. Tutéž myšlenku vyslovuje Richard od sv. Vavřince.¹⁹ Podle něj si Bůh před narozením Panny Marie stýskal, že není nikdo, kdo by ho zadržoval od trestání hříšníků; nyní však, když Maria přišla na svět, že jej ona usmiřuje.

Proto sv. Basil ²⁰ dodává hříšníkům mysli: "Hříšníku, nezoufej, ale obracej se na Marii ve všech svých potřebách. Zavolej si ji na pomoc a uvidíš, že je stále pohotová ti pomoci. Vždyť taková je Boží vůle, aby pomáhala všem ve všech potřebách." Tato Matka milosrdenství tak moc touží spasit nejbídnější hříšníky, že jde za nimi sama, aby jim pomohla. A jestliže se hříšníci na ni obracejí, jistě najde způsob, jak jim zjednat Boží lásku.

Izák kdysi zatoužil po nějaké zvěři, požádal o ni Ezaua a slíbil mu za ni své požehnání. Rebeka však chtěla, aby se toto požehnání dostalo jejímu druhému synovi Jakubovi, a přikázala mu přivést dva kozlíky, aby je upravila podle Izákovy chuti. Sv. Antonín říká, že Rebeka byla obrazem Panny Marie, říkající andělům: Přineste mi hříšníky - předobrazené kozlíky - neboť je připravím tak milostí lítosti a předsevzetí, že budou mému Pánu velmi milí a příjemní.²¹

Blahoslavená Panna zjevila sv. Brigitě,²² že není na světě hříšník tak od Boha odvrácený, který by se k Bohu nemohl vrátit a nemohl nabýt jeho milostí, když se jí svěří do ochrany a vzývá ji o pomoc. A sv. Brigita sama zaslechla, jak Ježíš Kristus říká své Matce, že by byla ochotná vymoci milost Boží i Luciferovi, kdyby se pokořil a hledal u ní pomoc.²³ Tento zpupný duch se ale nikdy nepokoří k prosbě o Mariinu ochranu; kdyby se však přece ponížil a prosil o ni, Maria by měla tolik soucitu i moci, že by mu svými prosbami vymohla od Boha odpuštění a spásu. Co se však neuskuteční u ďábla, stává se u hříšníků, kteří se svěřují do ochrany této Matce milosrdenství.

Noemova archa byla překrásným předobrazem Panny Marie, neboť jako v ní našla útočiště všechna pozemská zvířata, tak nalézají pod Mariiným pláštěm útulek všichni hříšníci, kteří jsou svými neřestmi a tělesnými hříchy podobní zvířatům. Rozdíl je jen v tom, jak říká jeden spisovatel,²⁴ že do archy zvířata vešla a zvířaty zůstala - vlk zůstal vlkem, tygr tygrem; pod Mariiným pláštěm se však stává vlk beránkem a tygr se mění v holubici. Sv. Gertruda ²⁵ viděla jednou Marii s rozestřeným pláštěm a u ní množství různých šelem, pardálů, lvů a medvědů. Viděla, že je blahoslavená Panna nejenže od sebe neodháněla, ale laskavě je přijímala a hladila je svou dobrotivou rukou. Světice pochopila, že tyto šelmy představují ubohé hříšníky, které Maria přijímá s dobrotou a láskou, když se svěřují do její ochrany.

Oprávněně tedy oslovuje opat Egbert ²⁶ blahoslavenou Pannu takto: "Paní, ty se neštítíš ani toho nejhoršího hříšníka, když se k tobě blíží, ať je sebešpinavější a sebehnusnější. Když tě prosí o pomoc, nezdráháš se mu podat milosrdnou ruku a vysvobodit ho z propasti zoufalství." Buď veleben a srdečně pozdraven Bůh, ó, lásky nejhodnější Maria, že tě učinil tak přívětivou a laskavou i k nejubožejším hříšníkům. Jaký je to ubožák, kdo tě nemiluje a v tebe nedoufá, když k tobě může jít pro pomoc! Kdo se neobrací na Marii, zahyne. Cožpak zahynul někdo, kdo bral Marii jako útočiště?

Písmo svaté vypravuje, že Booz dovolil zbožné Rut sbírat klasy, které zůstávaly po žencích: "Sbírala za ženci klasy." [Rut 2,3] Konrád Saský ²⁷ k tomu dělá poznámku: "Jako Rut nalezla milost před Boozovýma očima, tak Maria našla milost před očima Páně, aby mohla sbírat klasy opomenuté ženci." Ženci jsou pak apoštolští dělníci, misionáři, kazatelé, zpovědníci, kteří svým každodenním úsilím sbírají a získávají Bohu duše. Jsou však i duše vzpurné a zatvrzelé, které po nich zůstávají; jen Marii je vyhrazeno zachránit svou přímluvou tyto opuštěné klasy. Jak ubohé jsou ty duše, které se nedají vzít ani touto milostivou Paní! Takové jsou najisto ztracené a propadnou Božímu zlořečení. Zato šťastný, kdo se svěřuje této dobré Matce do ochrany! Jak říká zbožný Blosius,²⁸ není na světě hříšník, ať je sebezkaženější a sebeneřestnější, kterého by se Maria štítila a pro to ho od sebe zapudila. Jen když bude u ní hledat pomoc, bude si tato dobrá Matka vědět rady a bude ochotná usmířit ho se Synem a vymoci mu odpuštění.

Proto tě právem zdraví, má nejsladší Královno, sv. Jan Damašský,²⁹ a nazývá tě "nadějí zoufalých". Právem tě nazývá sv. Vavřinec Justiniani ³⁰ "nadějí zločinců", sv. Augustin ³¹ "jedinou nadějí hříšníků", sv. Efrém ³² "Bezpečným přístavem trosečníků"; tento světec tě dokonce nazývá "ochránkyní zavržených". Oprávněně konečně napomíná sv. Bernard ³³ zoufalce, aby neztráceli naději, a plný radosti a něhy říká své nejdražší Matce: "Paní, kdopak by ti nedůvěřoval, když zachraňuješ i zoufalé? Já ani dost málo nepochybuji, že kdykoli se na tebe obrátíme, dostaneme, co budeme chtít. V tebe ať tedy doufá, kdo už ztratil naději!"

Sv. Antonín ³⁴ vypravuje o hříšníkovi v nemilosti Boží, který se ve snu ocitl před soudnou stolicí Ježíše Krista. Zlý duch na něj žaloval, Maria ho však hájila. Nepřítel se proto vytasil před nešťastníkem se soupisem jeho hříchů, který vážil na vahách Boží spravedlnosti mnohem víc než všechny jeho dobré skutky. Co ale neučinila v této chvíli jeho mocná obhájkyně? Položila svou ruku na druhou misku a stlačila ji ve prospěch svého ctitele, a tak mu dala na srozuměnou, že mu vymůže odpuštění, když změní život. Po tomto vidění se hříšník skutečně obrátil a upřímně polepšil.

Příklad:

Ctihodný P. Jan Herolt,³⁵ který se z pokory nazýval učedníkem, vypráví o nějakém ženatém muži, který žil v nemilosti Boží. Jeho manželka ho nemohla přimět k zanechání hříchu, a tak ho prosila, aby ve svém nešťastném stavu konal aspoň nějakou pobožnost k Matce Boží, například když půjde kolem některého jejího obrazu, aby ji uctil jedním Zdrávasem. Manžel opravdu začal tento zbožný zvyk.

Když se pak jedné noci vydal na cestu za hříchem, uviděl světlo a poznal, že je to lampa před posvátným obrazem, představujícím Marii s Ježíškem v náruči. Podle zvyku se pomodlil Zdrávas Maria. V tom ale spatřil, že je Božské Dítě poseto ranami, ze kterých se řine čerstvá krev. Ten pohled ho zděsil i dojal. Vzpomněl si, že svého Vykupitele takhle sám zranil svými hříchy. Dal se do pláče, ale pozoroval, že se k němu Ježíšek obrací zády. Proto se celý zahanbený obrátil na Nejsvětější Pannu se slovy: "Matko milosrdenství, tvůj Syn mne zavrhuje. Nenajdu slitovnější a mocnější přímluvkyně nad tebe, která jsi jeho Matka. Matko Boží, pomoz mi, přimluv se za mne!" Matka Boží mu ale z obrazu odpověděla takto: "Vy, hříšníci, mne nazýváte Matkou milosrdenství, přitom mne však stále činíte Matkou bolesti, když obnovujete Synovo mučení a moje bolesti."

Protože však Maria nedovede nikoho propustit bez útěchy, kdo hledá útočiště u jejích nohou, obrátila se s prosbou k Synovi, aby tomuto nešťastníkovi odpustil. Ježíš však dával dále najevo, že odpustit nehodlá. Nejsvětější Panna tedy položila Děťátko do výklenku, vrhla se před ním na kolena a prosila: "Synu, nepovstanu dřív, dokud neodpustíš tomuto hříšníkovi!" Ježíš jí odpověděl: "Matko, nic ti nemohu odepřít. Chceš, abych mu odpustil? Z lásky k tobě mu tedy odpouštím. Pokyň mu, ať přistoupí a zlíbá mé rány." - Hříšník přistoupil za usedavého štkaní a jak líbal Ježíškovy rány, ty se zacelovaly. Nakonec ho Ježíš na znamení odpuštění objal. Hříšník změnil chování a od té doby byl oddaný svatému životu; stal se vroucím ctitelem Nejsvětější Panny, která mu vyprosila tak velikou milost.

Modlitba

Nejčistší Panno Maria,
kořím se tvému přesvatému Srdci,
které bylo rozkoší a odpočinkem Božím, Srdci,
plnému pokory, čistoty a lásky Boží.
Já, nešťastný hříšník, k tobě přicházím
se srdcem znečištěným a zraněným.
Matko soucitná, nehněvej se pro to na mě,
ale tím spíš se nade mnou ustrň a pomoz mi!
Než mi pomůžeš, nehledej u mne ani ctnosti ani zásluhy!
Jsem ztracený a nezasluhuji nic než peklo.
Shlédni jen, prosím tě, na mou důvěru v tebe
a na dobrou vůli polepšit se!
Pohleď, co pro mne Ježíš učinil a vytrpěl,
a pak si mne opusť, dovedeš-li to!
Vzpomeň si na všechny bolesti jeho života,
na zimu snášenou ve chlévě, na útěk do Egypta,
na prolitou krev, na chudobu, na pot, na zármutek,
na smrt vytrpěnou z lásky ke mně ve tvé přítomnosti!
Pro lásku k Ježíši, zasaď se o mé spasení!

Ó, má Matko,
nemohu a nechci se bát,
že mne zavrhneš nyní, kdy se
na tebe obracím a prosím tě o pomoc.
Kdybych měl takovou obavu,
křivdil bych tvému milosrdenství;
vždyť ty hledáš pravé ubožáky, abys jim pomohla.

Ó, Paní,
neodpírej své milosrdenství tomu,
kterému Ježíš neodepřel krev!
Zásluhy této krve mi však nebudou přivlastněny,
jestliže mě nedoporučíš Bohu ty.
Od tebe očekávám své spasení.
Neprosím tě o bohatství,
pocty a jiná pozemská dobra.
Prosím však o milost Boží,
o lásku ke tvému Synovi,
o vyplnění jeho vůle, o nebe,
abych ho tam mohl věčně milovat.
Bylo by možné, abys mne nevyslyšela?
Nikoli! Ty mne jistě vyslyšíš, jak doufám.
Již za mne prosíš, již mi získáváš žádané milosti,
již mě přijímáš pod svou ochranu.

Má Matko,
neopouštěj mě!
Pros jen, neustále za mne pros,
dokud mě neuvidíš v nebesích u svých nohou,
kde tě budu velebit a děkovat ti na věky.
Amen

1 Postila super Genesis I, 16
2 Sermones de Sanctus, s. 28, s. 2 in Assumpt. B. M. V. ML 217, 584.
3 S. Methodius, episcopus et martyr (+312).
4 De Simeone et Anna, n. 1. MG 18, 350.
5 In Dormitionem B. V. M., hom. 2, n. 17. MG 96, 746.
6 In Genesim, c. 3, sect. 23, n. 9.
7 Briviarum Romanae, die 2 infra Oct. Nativ. B. M. V. Mezi spisy sv. Augustina. ML 39, 2107.
8 Sermo de SS. Dei Genitricis Virg. laudibus.
9 Al. Novarino, Virginea umbra, Exc. 63, n. 619.620, Venetia 1632.
10 In Nativ. B. M. V., Or. IV. MG 97, 878.879. Řeč bývala připisována sv. Germanovi.
11 Basilius Seleuciensis, Orationes, or. 17 in Davidem. MG 85, 222. Basil mluví o pokání, ne o Nejsvětější Panně. Jeho slova byla později akomodována.
12 In Nativ. B. M. V., s. 3, n. 6.
13 Revel. extrav., c. 50.
14 Psalt. B. M. V., Psalmus 18.
15 Super "Missus" de laudibus V. M., hom. 2, n. 17. ML 183, 70.
16 Paradisus animae fidelis, o. 1, canon vitae spirit., c. 18, n. 3.
17 Speculum B. M. V., lect. 7.
18 Sermo panegyricus. ML 184, 1009. Mezi spisy sv. Bernarda. Sv. Alfons připisuje výrok sv. Bonaventurovi.
19 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 3. Mezi spisy sv. Alberta Velikého.
20 Nelze zjistit, kde by sv. Basil pronesl tato slova. Jde o podvrženou řeč.
21 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 2, §2. Sv. Alfons uvádí na tomto místě ještě slova opata Franca, že Panna Maria dovede tyto kozlíky upravit tak znamenitě, že chutnají jako jeleni, dokonce ještě lépe. De gratia Dei, l. 3. ML 166, 731.
22 Revel., l. 6, c. 10.
23 Revel. extrav., c. 50.
24 Paciuchelli, excitatones dormit. animae, Exc. 4: super Salut. angel., n. 4.
25 Legatus div. pict., l. 4, c. 48.
26 Sermo panegyr. ML 184, 1010. Mezi spisy sv. Bernarda.
27 Speculum B. M. V., lect. 5.
28 Sacellum animae fidelis, p. 3.
29 In Annunt. B. M. V. MG 96, 659.
30 In Nativ. B. V. M., ke konci.
31 Sermo 194, n. 5. ML 39, 2107. Řeč není od sv. Augustina.
32 Sermo de Laudibus B. V. Druhý text uvádějí různí autoři jako světcův výrok.
33 Meditatio in Salve Regina, n. 2. ML 184, 1078. Mezi spisy sv. Bernarda.
34 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 5, §1.
35 Joannes Herolt OP., Sermones Discipuli di Temp. et de Sanctis.

zpět na titulní stranu