vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
K TOBĚ VOLÁME, VYHNANÍ SYNOVÉ EVY

Vznešenosti Panny Marie [10]

K TOBĚ VOLÁME, VYHNANÍ SYNOVÉ EVY ............................................................................................................................................................................................

Jak je Maria ochotná pomoci tomu, kdo ji vzývá

My, ubozí synové nešťastné Evy, jsme před Bohem obtíženi následky jejího hříchu a jsme odsouzeni k tomu samému trestu jako ona. Proto bloudíme tímto slzavým údolím jako vyhnanci daleko od své otčiny. Pláčeme a sténáme v tolika bolestech těla i duše! Šťastný je, kdo se v těchto nesnázích často obrací k Těšitelce světa, k Útočišti ubohých, k veliké Matce Boží, a zbožně ji vzývá o pomoc: "Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu." [Př 8,34] Šťastný, říká Maria, kdo dbá mých rad, ustavičně dlí u bran mého milosrdenství a vzývá mne o přímluvu a pomoc.

Církev svatá učí nás, svoje děti, jasně, jak horlivě a důvěrně se máme vždy svěřovat své dobrotivé Ochránkyni. Nařizuje, abychom Marii ctili zvláštním způsobem. Během roku slaví tolik slavností k její cti; jeden den v týdnu zasvěcuje zvlášť její úctě; každý den ji musí vzývat v breviáři jménem všeho křesťanského lidu všichni kněží a řeholníci; třikrát denně při zvonění Anděl Páně ji mají pozdravit všichni věřící. Toto přání Církve můžeme poznat z toho, jak se chová při všech hromadných neštěstích. V takových případech vybízí vždy lid, aby se Matce Boží svěřoval do ochrany devítidenními pobožnostmi, návštěvami jejích chrámů a obrazů. To si Maria právě přeje; chce být vždy vzývána a prošena. Nechce se ovšem dožebrávat pro sebe našich úsluh a poct, které ani zdaleka neodpovídají jejím zásluhám, ale chce zvýšit naši důvěru a zbožnost, aby nám mohla tím více pomoci a nás potěšit. "Panna Maria vyhledává," říká sv. Bonaventura,¹ "ty, kteří se k ní blíží zbožně a uctivě; takové miluje, živí a přijímá za děti."

Konrád Saský ² říká, že Rut byla předobrazem Panny Marie, neboť její jméno znamená "vidoucí a spěchající". Sotva totiž Maria zpozoruje naši bídu, hned nám spěchá na pomoc se svým milosrdenstvím. Novarino ³ k tomu dodává, že Maria z touhy činit nám dobro, nezná odklady. A protože není skoupou strážkyní svých milostí, bez prodlení rozděluje jako Matka milosrdenství svým sluhům poklady své štědrosti.

Ó, jak je tato dobrotivá Matka ochotná pomoci každému, kdo ji vzývá. "Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou." [Pís 4,5] Richard od sv. Vavřince ⁴ to vysvětluje tak, že Maria podává prosebníkům mléko milosrdenství rychle, tak jako je rychlý běh gazel. Tento spisovatel ujišťuje, že Mariino milosrdenství se vylévá na každého, kdo ji vzývá, i kdyby to bylo jen jedním Zdrávasem. Proto říká Novarino,⁵ že nejblahoslavenější Panna Maria nejen běží, ale přímo letí na pomoc svým prosebníkům. "Prokazuje-li milosrdenství," říká, "dělává to jako Bůh, který hned spěchá na pomoc těm, kdo ho prosí, poněvadž věrně plní své přislíbení: "Proste, a dostanete!" [Jan 16,24] Stejně jedná Maria; jakmile je o něco požádána, hned je ochotná prosebníkovi pomoci. Z toho poznáváme, kdo byla žena ve Zjevení sv. Jana, o níž se říká, že jí byly dány dvě orlí perutě, aby odletěla na poušť. "Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť." [Zj 12,14] Ribera ⁶ rozumí těmito křídly lásku, kterou Maria bezustání tíhla k Bohu. Blah. Amadeus ⁷ však říká k tomuto místu, že tato orlí křídla znamenají rychlost, s níž Maria vždy pomáhá svým dětem; je rychlejší než serafové.

Proto čteme v evangeliu sv. Lukáše, že když se Maria vypravila na návštěvu ke sv. Alžbětě, aby zahrnula milostí její rodinu, nešla pomalu, ale chvátala celou cestu. "Maria se vydala na cestu a s chvatem odešla do hor." [Lk 1,39] O jejím návratu však nic nečteme. Proto je řečeno ve Velepísni: "Ruce má jak zlaté válce" [Pís 5,4] Richard od sv. Vavřince ⁸ to vykládá takto: "Jako práce soustružníka je nejsnadnější a nejrychlejší, tak je Panna Maria dříve než všichni světci připravená pomoci svým ctitelům." "Má nejvroucnější touhu všechny potěšit, a sotva uslyší, že je volána, hned laskavě přijímá prosbu a pomáhá."⁹ Proto nazývá oprávněně sv. Bonaventura ¹⁰ Marii Spásou všech ji vzývajících. Dává tím na srozuměnou, že k dosažení spásy stačí vzývat Rodičku Boží, která podle slov Richarda od sv. Vavřince ¹¹ je ochotná vždy pomoci každému, kdo ji prosí. I Bernardin z Busti ¹² říká: "Tato vznešená Paní si více přeje milosti nám udělit, než my si přejeme je obdržet."

Svěřujeme-li se do ochrany k Mariiným nohám, nesmí zmenšit naši důvěru v její vyslyšení ani množství našich hříchů. Ona je přece Matkou milosrdenství, milosrdenství se potom může uplatnit pouze tam, kde nešťastníci potřebují pomoc. Jako se neštítí dobrá matka ošetřovat dítě postižené svrabem, i když je to starost obtížná a odporná, tak nás podle slov Richarda od sv. Vavřince ¹³ naše dobrá nebeská Maminka nemůže opustit, když u ní hledáme útočiště, i když jde veliký zápach z našich hříchů, z nichž nás má uzdravovat. Právě tuto pravdu chtěla Maria naznačit sv. Gertrudě,¹⁴ když se jí zjevila a rozestírala svůj plášť, aby do něho skryla všechny jí se svěřující. Zároveň se světice dozvěděla, že všichni andělé ostražitě chrání Mariiny ctitele před útoky pekla.

Milosrdenství této dobré Matky a její láska k nám jsou tak veliké, že ani nečeká s pomocí, až ji budeme prosit: "Předchází ty, kdo po ní touží, takže ona se dává poznat první." [Mdr 6,13] Tato slova Boží Moudrosti vykládá Eadmer ¹⁵ o Panně Marii a říká, že předchází svou pomocí ty, kdo touží po její ochraně. Z toho můžeme usuzovat, jak mnoho milostí nám u Boha vyprošuje ještě dříve, než o ně prosíme. "Proto," jak říká Richard od sv. Vavřince,¹⁶ "je Maria nazývána měsícem: "Krásná jako měsíc" [Pís 6,9]." Jako měsíc rychle spěje na své dráze, tak ona rychle spěchá na pomoc svým prosebníkům." "Kromě toho tak moc touží po našem dobru," píše Richard od sv. Viktora,¹⁷ "že v našich potřebách předchází naše prosby a v udílení milosrdenství je rychlejší než my ve svých prosbách k ní." Příčinou toho je Mariino Srdce, přeplněné soucitem, takže sotva spatří naše nesnáze, hned nám podává mléko milosrdenství. Pro dobrotivou Královnu není možné, aby věděla o nouzi některé duše, a nepomohla jí.

Má velký soucit s našimi obtížemi, protože nás těší a pomáhá nám i bez našich proseb. Krásně to ukázala již zde na světě na svatbě v Káni, jak vypráví sv. Jan v 2. kapitole svého evangelia. Tato Matka tehdy poznala rozpaky snoubenců, zarmoucených a zahanbených pro nedostatek vína na hostině. Nebyla sice žádána o pomoc, ale její slitovné srdce, které se nedovede dívat na zármutek druhého bez soucitu, bylo dojato. Poprosila tedy Syna, aby potěšil tuto rodinu, a vyložila mu prostě její nedostatek: Nemají víno. Aby tyto lidi potěšil a ještě více - aby uspokojil Matčino soucitné srdce, které vzneslo tuto prosbu - učinil Syn známý zázrak a proměnil vodu ve víno ve štoudvích. Z toho usuzuje Novarino:¹⁸ "Jestliže Maria i neprošena je tak ochotná v nouzi pomoci, čím ochotněji pomůže tomu, kdo ji o pomoc vzývá?"

Pochybuje-li však přece někdo, zda mu Maria pomohla, když se jí svěřoval, kárá ho Innocenc III.:¹⁹ "Kdo kdy hledal pomoc u této dobrotivé Paní, a Maria mu nepomohla?" A blah. Eutychián ²⁰ volá: "Kdo a kdy, svatá Panno, která můžeš pomoci každému nešťastníkovi a umíš zachránit i nadobro ztracené hříšníky, kdo a kdy se utíkal pod tvou mocnou ochranu a byl od tebe opuštěn? Ne, to se nikdy nestalo a nestane!" Sv. Bernard ²¹ říkal: "O tobě nemluvit a tvé milosrdenství nechválit by směl, Svatá Panno, jen ten, kdo by tě vzýval ve svých potřebách a kdo by pak mohl dokázat, že ses o něho nepostarala."

"Spíše pominou nebe a země," říká zbožný Blosius,²² "než aby Maria zůstala dlužná pomoc tomu, kdo ji o ni s dobrým úmyslem prosí a má v ni důvěru." K posílení naší důvěry říká Eadmer:²³ "Obracíme-li se zbožně na tuto Boží Matičku, nejenže si smíme být jisti její ochranou, ale mnohdy budeme spíš vyslyšeni a zachráněni vzýváním jejího svatého jména, než kdybychom se dovolávali jména Ježíše, svého Spasitele." A jako důvod uvádí: "Poněvadž Kristu jako Soudci přísluší i trestat, zatímco blahoslavené Panně jako Obhájkyni patří jen slitovat se." Chce tím říci, že rychleji dosáhneme pomoci, jdeme-li k Matce než jdeme-li k Synu, ne snad proto, že by Maria měla větší moc nám pomoci než její Syn, neboť víme, že Ježíš je náš jediný Spasitel, který jediný nám svými zásluhami získal a denně nám získává spasení. Důvod je v tom, že jdeme-li k Ježíši, myslíme na něho také jako na svého soudce, jehož povinností je soudit nevděčníky, a to nás může připravit o důvěru, nezbytnou k vyslyšení. Jdeme-li však k Marii, která nemá jiný úkol, než nám projevovat soucit jako Matka milosrdenství a chránit nás jako naše Orodovnice, naše důvěra se podstatně zdokonalí a vzroste. Snad Boha prosíme o mnohé věci a nedostaneme je; prosíme o ně Marii a dostaneme je. Čím to lze vysvětlit? Odpověď dává Nikefor:²⁴ "Stává se to ne proto, že by byla Maria mocnější než Bůh, ale protože se Bůh rozhodl takto ctít svou Matku."

Útěchyplné zaslíbení dal sám Pán sv. Brigitě.²⁵ Jednoho dne zaslechla světice Ježíšův rozhovor s Matkou. Řekl jí: "Matko má, žádej ode mne, co chceš, žádnou tvoji prosbu neodmítnu. Ať víš, že slibuji vyslyšet všechny, kdo mne budou prosit o nějakou milost pro tvou lásku, i když jsou hříšní, jen když se chtějí opravdově polepšit." Totéž bylo zjeveno sv. Gertrudě.²⁶ I ona uslyšela, jak Vykupitel řekl Marii, že jí dal ze své všemohoucnosti právo prokazovat milosrdenství hříšníkům, kteří ji vzývají, jak sama uzná za dobré.

Volejme tedy všichni s velikou důvěrou k této Matce milosrdenství a vzývejme ji slovy sv. Augustina:²⁷ "Vzpomeň, ó, nejdobrotivější Panno Maria, že od věků nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvoji ochranu." Proto mi odpusť, říkám-li, že nechci být prvním nešťastníkem, který by se ti svěřoval do ochrany a byl tebou opuštěn.

Příklad:

O moci uvedené modlitby se přesvědčil sv. František Saleský, jak se vypráví v jeho životopisu. Když studoval v Paříži - bylo mu tehdy asi 17 let - a cele se věnoval úkonům zbožnosti a svaté lásce Boží, v níž nacházel nebesky sladké radosti, dopustil na něho Bůh pokušení, aby ho více zkoušel a těsněji ho k sobě připoutal; zlý duch ho děsil, že vše, co dělá, je bezcenné, poněvadž je v Božích úradcích zavržen. Bůh ho ponechal v takové duchovní tmě a vyprahlosti, že byl hluchý i k nejkrásnějším myšlenkám o Boží dobrotě. Tím pokušení jen zesílilo a tak svatého mladíka ztrápilo, že v úzkosti a opuštěnosti pozbyl chuť k jídlu a k spánku, zbledl a zesmutněl. Budil soucit u všech, kteří ho pozorovali.

V této strašné duševní bouři se ve svých myšlenkách zmohl jen na projevy beznaděje a bolu: "Mám být tedy zbaven milosti Boha, který byl ke mně tak dobrotivý a laskavý? Ó, Lásko, ó, Kráso, které jsem zasvětil všechny city svého srdce, nemám se z vás již těšit? Panno a Matko Boží, nejkrásnější ze všech jeruzalémských dcer, nemám tě již spatřit v nebesích? Ó, Paní, když nemám uvidět tvou spanilou tvář, nedopusť aspoň, abych se ti rouhal v pekle." - Takové něžné city byly v jeho zarmouceném srdci zaníceném láskou k Bohu a k nejblahoslavenější Panně. Pokušení trvalo měsíc, až ho konečně Bůh osvobodil prostřednictvím Utěšitelky světa, Panny Marie, které již dříve zasvětil svoji čistotu a ve kterou, jak říkal, složil všechny své naděje.

Když se jednou večer vracel domů, vstoupil do chrámu, ve kterém uviděl na stěně tabulku. Četl ji a našel na ní modlitbu sv. Augustina: Vzpomeň, ó, nejdobrotivější Panno Maria, že od věků nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvoji ochranu. Ihned padl na kolena před oltářem Matky Boží a vroucně se modlil tuto modlitbu. Obnovil slib čistoty, slíbil, že se bude každý den modlit růženec a dodal: "Má Královno, přimluv se za mne u svého Syna, před nímž si netroufám se objevit. Má Matko, nebudu-li já, nešťastník, moci v budoucím životě milovat svého Pána, který zasluhuje tak velikou lásku, vypros mi aspoň, abych ho mohl co nejvíc milovat na tomto světě. O tuto milost tě prosím a doufám, že mi ji udělíš." Tak prosil blahoslavenou Pannu a potom se zcela odevzdal Božímu milosrdenství, kterému úplně podrobil svou vůli. Sotva ale skončil modlitbu, rázem ho nejsladší Matka zbavila pokušení. Ihned nabyl vnitřní klid a s ním i tělesné zdraví. Od té chvíle choval nejvroucnější úctu k Marii a celý život velebil a hlásal slovem i perem její milosrdenství.

Modlitba

Ó, Matko Boží,
Královno andělů, Naděje lidí,
slyš toho, který tě vzývá
a svěřuje se ti do ochrany!
Pohleď na mne u svých nohou!
I když jsem bídný otrok pekla,
zasvěcuji se navždy tvé službě a chci ti
ze všech sil celý život sloužit a ctít tě.
Uznávám ovšem, že tě nepoctí služba
tak nízkého a bídného otroka jako jsem já,
protože jsem tak moc urazil tvého Syna
a svého Vykupitele Ježíše.
Přijmeš-li však nehodného tvora za svého sluhu,
obrátíš-li ho svou přímluvou
a učiníš ho tak hodným tvé služby,
zjedná ti tento skutek milosrdenství víc cti,
než ti mohu prokázat já, ubožák.
Přijmi mne tedy, má Matko, a neodmítej mě!
Věčné Slovo sestoupilo z nebe hledat ztracené ovečky
a pro jejich záchranu se stalo tvým synem.
A ty bys pohrdla jednou takovou ovečkou,
která běží k tobě, aby u tebe našla Ježíše?
Cena za moji spásu je již zaplacena.
Můj Spasitel již prolil svou krev,
která by stačila na vykoupení nesčetných světů.
Zbývá jen, přivlastnit tuto krev i mně.
A to náleží tobě, požehnaná Panno.
Tobě náleží, říká sv. Bernard,²⁸
rozdávat zásluhy této krve tomu,
koho uznáš za hodného.
Tobě náleží, říká i sv. Bonaventura,²⁹
spasit každého, koho chceš.
Pomoz mi tedy, moje Královno, a zachraň mne!
Tobě dnes odevzdávám celou svou duši.
Starej se o její spasení!
Ó, spáso všech tebe vzývajících,
končím s tímto světcem,
spas mne!
Amen

1 Stimulus amoris, p. 3, c. 16.
2 Speculum B. M. V., lect. 5.
3 Umbra virginea, c. 15, Exc. 73.
4 De laudibus B. M. V., l. 1, c. 7, n. 10.
5 Umbra virginea, c. 15, Exc. 73.
6 In Apocal., c. 12, n. 35.
7 B. Amadeus, biskup v Laussane (1145-1159), De Maria Virginea Matre, hom. 8. ML 188, 1345.
8 De laud. B. M. V., l. 5, c. 2, n. 48.
9 Blosius, Paradisus animae fidelis, p. 1.
10 Psalterium B. M. V., Hymnus. Mezi spisy sv. Bonaventury.
11 De laud. B. M. V., l. 2, c. 1, n. 7.
12 Mariale, p. 2, De nativ. B. M. V., s. 5, p. 7.
13 De laud. B. M. V., l. 4, c. 22, n. 1.
14 Legatus div. piet., l. 4, c. 48.
15 De excell. Virg. ML 159, 558. Mezi spisy sv. Anselma.
16 De laud. B. M. V., l. 7, c. 4, n. 2. Richard od sv. Viktora, uváděný sv. Alfonsem, má jinou myšlenku.
17 In Cantica, c. 23. ML 196, 475.
18 Umbra virginea, c. 15, Exc. 72.
19 Sermones de Sanctis, s. 28 in Assumpt. B. M. V. ML 217, 584.
20 Surius, De probatis SS. historiis, die 4. februarii.
21 In Assumpt. B. M. V., s. 4, De quatriduo Laz. ML 183, 428.
22 Consolatio pusillanimium, c. 35.
23 De excell. Virginis, c. 6. ML 159, 570.
24 Nelze zjistit místo, kde Nikefor pronáší tato slova.
25 Revel., l. 1, c. 50.
26 Legatus div. pietatis, l. 4, c. 51.
27 Ani v podvržených Augustinových spisech není modlitba "Memorare" obsažena. Jejím autorem je nejspíš sv. Bernard, aspoň pokud se týče myšlenek a hlavních slov.
28 In Nativ. B. V. M., De aquaeductu, n. 6. ML 183, 441.
29 Canticum instar illius Habacuc III. Mezi spisy sv. Bonaventury.

zpět na titulní stranu