SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
K TOBÉ VZDYCHÁME LKAJÍCÍ A PLAČÍCÍ V TOMTO SLZAVÉM ÚDOLÍ

Vznešenosti Panny Marie   [17]

K TOBÉ VZDYCHÁME LKAJÍCÍ A PLAČÍCÍ V TOMTO SLZAVÉM ÚDOLÍ ............................................................................................................................................................................................

Jak je Mariina přímluva nutná pro naši spásu Je článek víry, že vzývat a prosit svaté a především Královnu svatých, nejblahoslavenější Pannu Marii, aby nám vyžádala milost Boží, je nejen věcí dovolenou, ale i užitečnou a svatou. Církevní sněmy prohlásily tuto nauku proti bludařům, kteří ji odsuzovali jako bezpráví proti Ježíši Kristu, který je naším jediným Prostředníkem. Když však Jeremiáš může po své smrti prosit za Jeruzalém [2 Mak 15,14], obětují-li starci ze Zjevení sv. Jana Bohu modlitby svatých [Zj 5,8], slibuje-li sv. Petr svým učedníkům, že na ně bude po smrti pamatovat [2 Petr 1,15], modlí-li se sv. Štěpán za své vrahy [Sk 7,59], prosí-li sv. Pavel za své průvodce [Sk 27,24], zkrátka, mohou-li svatí za nás prosit, proč bychom je nemohli prosit my, aby se za nás přimlouvali? Sv. Pavel se svěřuje modlitbám svých učedníků: "Modlete se i vy za nás!" [1 Sol 5,25] Sv. Jakub pak napomíná: "Modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni." [Jak 5,16] Proto se i my můžeme svěřovat modlitbám jiných, zvláště svatých. A že je Ježíš Kristus jediným Prostředníkem ze spravedlnosti, který nás usmířil s Bohem svými zásluhami, kdo to popírá? Naopak je větší bezbožností popírat, že Bůh uděluje milosti na přímluvu svatých, zvláště když za nás prosí jeho Matka Maria; vždyť si tak moc přeje, abychom ji milovali a ctili. Kdopak neví, že čest prokazovaná matkám rozmnožuje i slávu synů? "Sláva synů - otcové (rodiče) jejich." [Př 17,6]. Proto říká sv. Bernard:1 "Kdo hodně ctí Matku, ať se nebojí, že zastíní Synovu slávu, neboť čím více je ctěna Matka, tím více je oslavován i Syn." A sv. Alfons říká,2 že všechna čest prokazovaná Královně-Matce se vztahuje i na Syna-Krále. Není pochybnosti, že se pro Ježíšovy zásluhy dostalo Marii hodnosti, aby byla Prostřednicí naší spásy, ne ale prostřednicí ze spravedlnosti, ale z milosti - svou přímluvou. V tomto smyslu ji Konrád Saský3 vhodně jmenuje "Nejvěrnější prostřednicí naší spásy" a sv. Vavřinec Justiniani4 se ptá: "Jak by nebyla milosti plná ta, která se stala Žebříkem k nebi, Bránou nebes a pravou Prostřednicí mezi Bohem a lidmi?" Proto Suarez5 správně poznamenává: "Když prosíme blahoslavenou Pannu o milosti, neukazujeme tím nedůvěru v Boží milosrdenství, ale spíše svoji nehodnost, a svěřujeme se Marii, aby její důstojnost nahradila naši ubohost." Že je tedy modlitba o Mariinu přímluvu věcí velmi spasitelnou a svatou, nemůže pochybovat nikdo, ledaže nemá víru. Zde však chci kromě toho dokázat, že Mariina přímluva je i nutná k naší spáse. Abych se přesně vyjádřil, nemyslím tím ovšem nutnost bezpodmínečnou, ale nutnost podmínečnou (morální). Nutnost tohoto druhu vzniká ze svobodného Božího rozhodnutí, aby všechny nám udílené milosti procházely Mariinýma rukama. Je to učení sv. Bernarda, které je dnes možné nazvat mezi teology a učenci za všeobecně uznávané, jak již prohlašuje spisovatel knihy "O království Mariině".6 Totéž mínění zastávají Vega, Mendoza, Paciuchelli, Segneri, Poiré, Crasset a nesčetní jiní vzdělaní spisovatelé.7 I P. Alexander Natalis, tak zdrženlivý ve svých tvrzeních,8 učí, že všechny milosti musíme očekávat Mariiným prostřednictvím, protože to je vůle Boží. Přitom se odvolává na známý výrok sv. Bernarda:9 "Taková je vůle Boží, abychom všechno přijímali skrze Marii." - Stejně smýšlí Contenson.10 Vykládá slova Ježíše Krista na kříži Janovi: Hle, matka tvá! a říká: "Jako by Kristus řekl: Nikdo nebude mít účast na mé krvi než prostřednictvím mé Matky. Mé rány jsou zdroji milosti, ty milosti však přitékají k lidem jen skrze Marii. Učedníku Jene, tolik tě budu milovat já, kolik ty budeš milovat ji." Toto učení, že všechno dobro od Boha k nám přichází Mariiným prostřednictvím, se nelíbí jednomu modernímu spisovateli.11 Třebaže dovede psát velmi krásně a učeně o pravé a falešné zbožnosti, přece v pojednání o úctě k Matce Boží jí nechce přiznat právo na slávu, kterou jí bez rozpaků vzdali sv. Germanos, sv. Anselm, sv. Jan Damašský, sv. Bonaventura, sv. Antonín, sv. Bernardin Sienský, ctih. celleský opat a mnozí jiní učenci. Těm všem nebylo zatěžko přijmout učení, že ze zmíněného důvodu není mariánská úcta pouze užitečná, ale i nutná. Podle uvedeného spisovatele je výrok, že Bůh neuděluje žádné milosti než pouze Mariiným prostřednictvím jen nadsázka, kterou pronesli někteří světci v přílišném zanícení. Chceme-li jí správně rozumět, znamená prý jen to, že jsme od Panny Marie dostali Ježíše Krista, pro jehož zásluhy pak přijímáme všechny milosti. Ostatně by to byl blud, říká, myslet si, že nám Bůh nemůže poskytnout milosti bez Mariina prostřednictví, neboť apoštol říká, že uznáváme jen jediného Boha a jediného Prostředníka mezi Bohem a lidmi, Ježíše Krista [1 Tim 2,3]. Tak usuzuje zmíněný spisovatel. Ať mi však dovolí odpovědět mu jeho slovy, že jiné je prostřednictví ze spravedlnosti, které se opírá o vlastní zásluhu, a jiné je prostřednictví z milosti, které spočívá v přímluvě. Mimoto je něco jiného říci, že Bůh nemůže a že Bůh nechce udílet milosti bez Mariiny přímluvy. Vždyť slavně vyznáváme, že Bůh je zdrojem všeho dobra a svrchovaným Pánem nade vší milostí, a Maria že je jen pouhý tvor, který za vše vděčí pouze milosti Boží. Tento vznešený tvor miloval a ctil Boha na zemi víc než všechno ostatní tvorstvo. Bůh ji vyvolil za Matku svého Syna a Vykupitele všech. Proto ji chtěl co nejvíce vyvýšit, a proto chce, aby všechny milosti, které zamýšlí udělit vykoupeným duším, procházely jejíma rukama. Kdo může popírat rozumnost a přiměřenost takového tvrzení? Rádi vyznáváme, že Ježíš Kristus je jediný Prostředník ze spravedlnosti, který nám získává svými zásluhami milosti a spasení. Tvrdíme ale, že Maria je Prostřednice z milosti, a i když všechno, co získává, získává pro zásluhy Ježíše Krista svými prosbami a žádostmi v jeho jménu, přece všechny milosti, o které můžeme prosit, můžeme mít jen na její přímluvu. Toto tvrzení nejen že neodporuje v ničem svatým pravdám víry, ale souhlasí se smýšlením Církve. V modlitbách, které Církev sama schválila, nás neustále vybízí, abychom se obraceli o pomoc na Matku Boží a vzývali ji slovy: Uzdravení nemocných, Útočiště hříšníků, Živote náš, Naděje naše. V hodinkách pro mariánskou slavnost na ni vztahuje slova věčné Moudrosti, a tak dává na srozuměnou, že v Marii nacházíme všechnu naději, podle slov: "Ve mně je všechna naděje i život ve ctnosti" a že máme od ní všechny milosti podle výroku: "Ve mně je všechna milost k životu pravdy." [Sir 24,25] Zkrátka, v Marii nalezneme věčný život a spásu: "Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a dojde požehnání od Hospodina." [Př 8,35] A jinde: "Ti, kdo se o mě namáhají, nezhřeší, kdo mne vysvětlují, budou žít věčně." [Sir 24,30n] Všechna tato slova naznačují, jak potřebujeme Mariinu přímluvu. V tom přesvědčení nás utvrzují přemnozí teologové a církevní učitelé. Je urážkou říkat o nich, jak to dělá zmíněný spisovatel, že na oslavu Panny Marie užívali nadsázek a přehnaných výrazů. Kdo to dělá, překračuje meze pravdy. To ale nesmíme říkat o svatých, protože mluvili z Božího Ducha, který je Duchem pravdy. A tady bych poněkud odbočil a řekl svoje přesvědčení o této věci. Zvyšuje-li některé mínění čest blahoslavené Panny a je nějak zdůvodněno a neodporuje ani víře ani církevním výnosům ani jiné pravdě a jestliže někdo takové mínění odmítá a zavrhuje jen proto, že opačné mínění může být také pravdivé, takový prozrazuje velmi málo úcty k Matce Boží. Mezi tyto chatrné ctitele já nechci patřit, ani nechci, aby k nim náleželi moji čtenáři. Spíš si přeji, aby patřili do počtu těch, kteří přijímají vše, čemu lze bez bludu věřit o Mariině vznešenosti, s pevným přesvědčením, a tak jednají podle slov opata Ruperta,12 který říká, že k projevům úcty Matce Boží nejmilejším patří pevná víra v její vznešené přednosti. Kdybychom neměli jiný důvod, stačilo by nám svědectví sv. Ambrože Autperta,13 aby nás zbavilo obav před přehnaností v Mariiných chválách. Podle jeho slov vše, čím Marii oslavujeme, vše je příliš málo v porovnání s tím, čeho je hodna pro důstojnost Božího mateřství. To odpovídá duchu Církve, když se modlí ve mši o blahoslavené Panně: Blahoslavená jsi, svatá Panno Maria, a vší chvály nejhodnější! Nyní se ale vraťme ke svému předmětu a hleďme, co říkají o tomto učení svatí. Podle sv. Bonaventury14 naplnil Bůh Pannu Marii všemi milostmi, aby z ní lidé brali jako z vedení vše dobré, co se jim dostává. Světec tady dělá ještě jinou vzácnou poznámku, totiž, že před Mariiným narozením nebyl takový proud milostí pro všechny, protože ještě na světě nebyla ona, toto požehnané stavidlo milostí. Dodává ale: "Maria byla světu darována k tomu účelu, aby k nám skrze ni jako skrze stavidlo neustále plynuly milosti Boží." Proto jako Holofernes, aby dobyl město Betulii, přikázal přesekat potrubí s vodou, tak usiluje ďábel ze všech sil, aby udusil v duších úctu k Matce Boží. Neboť uzavře-li příliv milosti, snadno si podmaní duše. Proto nás svatý učitel Bernard15 napomíná: "Považte tedy, duše, s jakou vroucností a zbožností máme ctít podle Boží vůle tuto svou Královnu. Jak Bůh touží, abychom se na ni vždy obraceli a důvěřovali v její ochranu. Do jejích rukou složil plnost všeho dobra, abychom poznali, že k nám všechna naděje, všechna milost a všechna spása přichází Mariinýma rukama." Totéž říká sv. Antonín:16 "Všechno milosrdenství, které kdy bylo lidem uděleno, jim bylo prokázáno Mariiným prostřednictvím." Proto ji sv. Bonaventura17 přirovnává k měsíci. Jako je měsíc mezi sluncem a zemí a světlo přijaté od slunce rozlévá po zemi, tak přijímá Maria proudy nebeských milostí z božského Slunce a ozařuje jimi nás zde na zemi. Z toho samého důvodu ji Církev svatá nazývá Nebeskou bránou: Šťastná nebes bráno! "Jako každý králův výnos o udělení milosti," říká sv. Bernard,18 "prochází bránou jeho paláce, tak není žádná milost přicházející z nebe na zem, která by neprocházela Mariinýma rukama." Sv. Bonaventura19 mimoto říká, že se Maria nazývá Nebeskou bránou proto, že se do nebe nedostane nikdo, kdo nejde přes Marii, která je jeho bránou. V tomto přesvědčení nás utvrzuje sv. Jeroným (nebo podle některých jiný starokřesťanský autor kázání o Nanebevzetí Panny Marie, které je zařazeno mezi spisy sv. Jeronýma20). Říká, že v Ježíši Kristu byla plnost milostí jako v hlavě; odtud proudí do nás jako do jeho údů životní míza a božská pomoc, potřebná k dosažení spásy. Tatáž plnost byla v Marii jako v hrdle tajemného těla, kterým proudí život milosti do údů. Tutéž myšlenku vykládá ještě jasněji sv. Bernardin Sienský21 těmito slovy: "Věřící tvoří tajemné tělo Ježíše Krista a Mariiným prostřednictvím dostávají všechny milosti duchovního života, které k nim sestupují od Ježíše, jejich duchovní hlavy." Snaží se to zdůvodnit takto: "Protože se Bohu zalíbilo přebývat v lůně této Svaté Panny, získala tím nějakou pravomoc nad všemi milostmi. Neboť když Ježíš Kristus vyšel z jejího přesvatého života, dostali jsme s ním od ní jako z nebeského oceánu všechny proudy Božích milostí." Ještě jasněji píše jinde: "Od chvíle početí Věčného Slova v jejím lůně získala tato panenská Matka, jak bych řekl, zvláštní pravomoci na dary, které nám jsou udíleny Duchem Svatým, takže žádný tvor nedostane od Boha žádnou milost jinak, než z Mariiných rukou." V úplně stejném smyslu vykládá jeden spisovatel (P. Crasset)22 slova proroka Jeremiáše, ve kterých prorok hovoří o vtělení Slova a o jeho Matce Marii: "Žena obklíčí muže." [Jer 31,22] Říká: "Jako nelze vést ze středu kruhu žádnou čáru, která by neprotínala jeho obvod, tak ani z Ježíše, středu všeho dobra, k nám nepřijde žádná milost než skrze Marii, která ho obklíčila, když ho počala ve svém lůně." Proto jsou podle výroku sv. Bernardina23 udíleny všechny dary, všechny ctnosti a všechny milosti Mariinýma rukama komu ona chce, kdy ona chce a jak ona chce. Shodně říká Richard od sv. Vavřince,24 že Bůh chce, aby všechna dobra, která lidem uděluje, procházela rukama Panny Marie. Proto ctih. celleský opat25 pobízí každého, aby se obracel na Strážkyni pokladu milostí, jak ji nazývá, neboť jen skrze ni mohou svět a všichni lidé očekávat všechno dobro, které potřebují. Z uvedeného jasně plyne, že zmínění světci a spisovatelé nechápou slova "Všechny milosti k nám přicházejí skrze Marii" pouze v tom smyslu, že jsme obdrželi skrze Marii Ježíše Krista, Pramen všeho dobra (jak míní uvedený spisovatel); spíše nás výslovně ujišťují, že Bůh chce, i když nám dal Ježíše Krista, aby všechny milosti, které lidé kdykoliv dostali, dostávají a dostanou až do konce světa pro Ježíšovy zásluhy, byly všechny udělovány Mariinýma rukama, na její přímluvu. Na základě toho usuzuje P. Suarez,26 že je v naší době v Církvi všeobecně uznáváno učení, že Mariino prostřednictví je nám nejen prospěšné, ale i nutné.27 Není to však nutnost bezpodmínečná, jak jsem již řekl, poněvadž tak je nutné pouze prostřednictví Ježíše Krista, ale nutnost podmínečná (morální), pokud totiž Bůh rozhodl, že neudělí žádné milosti jinak, než pouze Mariinýma rukama, jak věří Církev se sv. Bernardem.28 A před sv. Bernardem tak učil sv. Ildefons,29 když volal k nejblahoslavenější Panně: "Ó, Maria, Hospodin ustanovil, že svěří tvým rukám všechno dobro, které se rozhodl darovat lidem, a proto ti odevzdal všechny poklady a všechno bohatství milostí." A mnich Mikuláš30 říká, že se Bůh chtěl vtělit jen s Mariiným svolením předně proto, abychom jí byli zavázáni největšími díky, a dále proto, abychom poznali, že spása všech lidí závisí na rozhodnutí této Panny. Prorok Izaiáš říká, že "Vzejde proutek z pařezu Jesse a výhonek z jeho kořenů vydá květ." [Iz 11,1] K tomu místu nalézáme krásný výklad u Konráda Saského:31 "Kdo chce obdržet milosti Ducha Svatého, ať hledá květ na prutu, totiž Ježíše u Marie, neboť od prutu se dostaneme ke květu a od květu k Bohu." A chceš-li mít tento květ, snaž se modlitbou sklonit k sobě prut s květem, a dosáhneš na něj. Ve 26. řeči o Zjevení Páně říká Serafínský Učitel,32 sv. Bonaventura, ke slovům evangelia: "Nalezli Dítko s Marií, jeho matkou." [Mt 2,11] "Nikdy nenajdeš Ježíše, leda s Marií a skrze Marii." A z toho usuzuje, že kdo nehledá Ježíše zároveň s Marií, hledá ho marně. Proto sv. Ildefons33 říká: "Chci být Synovým sluhou; protože ale nikdo nemůže sloužit Synovi, kdo není služebníkem Matky, proto chci sloužit Marii."34 Modlitba Duše má, jak velkou naději ve spasení a v život věčný ti Bůh dal! Ve svém milosrdenství v tobě vzbudil naději na ochranu jeho Matky, ačkoli jsi za své hříchy tolikrát zasloužila jeho nemilost a zavržení. Děkuj proto Bohu i své Ochránkyni Marii, která tě milostivě přijala pod svůj plášť, jak dokazují tolikeré milosti, které jsi dostala na její přímluvu. Ano, děkuji ti, má nejlaskavější Matko, za všechno dobré, co jsi prokázala mně, nešťastníkovi hodnému pekla. Z kolika nebezpečí jsi mne vysvobodila, moje Královno! Kolik osvícení a slitování jsi mi na Bohu vyprosila! Co dobrého jsem ti dal, čím jsem tě tolik uctil, že mě tak starostlivě zahrnuješ dobrodiními? Jen tvá dobrota tě k tomu nutí. Ach, kdybych za tebe obětoval krev i život, bylo by to příliš málo proti mým povinnostem k tobě zato, žes mě zachránila před věčnou smrtí. Tys mi získala, jak věřím, Boží milosti. Zkrátka, tobě vděčím za všechno své štěstí. Má nejlaskavější Paní, já, chudák, se ti nemohu nijak odvděčit než neustálou chválou a láskou k tobě. Ó, nepohrdej oddaností ubohého hříšníka, kterého roznítila tvoje dobrota láskou. Je-li však mé srdce nehodné milovat tebe, protože je nečisté a naplněné pozemskými náklonnostmi, musíš je ty proměnit. Ó, proměň je! Připoutej mě k Bohu, připoutej mě tak pevně, abych se již nikdy neodloučil od jeho lásky. Ty ode mne chceš, abych miloval Boha; totéž si vyprošuji já od tebe. Zjednej mi milost, abych ho miloval, abych ho věčně miloval. Po ničem jiném netoužím. Amen 1 Super Missus, hom. 4, n. 1. ML 183, 78. 2 Liber de Virgintate perp. S. Mariae, c. 12. ML 96,108. 3 Speculum B. M. V., lect. 9. 4 Sermo in Annunt. B. V. M., n. 2. 5 De Incarn., p. 2, disp. 23, sect. 2 et 3. 6 Sv. Alfons asi míní P. Emanuela od Ježíše od Ježíše a Marie Karmelské Sc., který napsal "Il regio di Maria Vergine Madre di Dio", Napoli 1681. 7 Vega, Theologia Mariana; Franc. de Mendoza, Viridarium sacrae ac profanae eruditionis, Lugduni 1635. - Paciuchelli, Excitationes dormit. animae. - Segneri, il divoto della Beata Vergine. - Poiré, La triple couronne de la Mere de Dieu. - Crasset, Della vera devozione verso Maia Vergine. 8 Theologia dogmatica et mor. II, App. 1., Variae de rebus mor. epist. 9 In Nativ B. M. V., s. de aquaed. ML 183, 441. 10 Theol. mentis et cordis, l. 10, diss. 4, c. 1, spec. 1, exc. 4. 11 Lodovico Ant. Muratori, Della regolata divozione dé Christiani. 12 Výrok v Rupertových spisech není; patří asi Richardu od sv. Vavřince, De laud. B. M. V., l. 2, c. 3, n. 1. 13 Mezi spisy sv. Augustina. ML 39, 2130. 14 Sermo de Aquaeductu, n. 3.4. ML 183, 440. 15 Sermo de Aquaeductu, n. 3.4. ML 183, 441. 16 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 20, §12. 17 Sermo 1. de B. V. M.; mezi spisy připisovanými sv. Bonaventurovi. 18 In Vigilia Nativ. Domini, s. 3, n. 10. ML 183, 100. 19 Litania B. V. M. Mezi spisy sv. Bonaventury. 20 Mezi podvrženými spisy sv.Jeronýma. ML 30, 127. 21 Serm. de festivitalibus B. M. V., s. 5, De nativ B. M. V. 22 La véritable dévotion envers la Sainte Vierge, p. 1, tr. 1, q. 5, §2. 23 Sermo de Nativ. B. M. V., art. un., c. 8. 24 De laud. B. M. V., l. 2, c. 3, n. 4. 25 Contempl. de B. V., Prooem. 26 De Inc., p. 2, disp. 23, sect. 3, in fine. 27 2. vatikánský koncil definoval tuto pravdu a Panně Marii dal titul "Panna Maria, Prostřednice všech milostí" (srov. 2. vatikánský koncil, Věroučná konstituce o církvi "Lumen gentium", čl. 59, 61-62). Denní modlitba Církve (breviář) (Vatikán 1987) vysvětluje pro datum 8. května: Panna Maria, Prostřednice všech milostí (památka): Panna Maria, od věčnosti předurčená za Matku Božího Slova, spolupracovala jedinečným způsobem při Spasitelově díle na obnově nadpřirozeného života v lidských duších a stala se v řádu milosti naší Matkou. Toto Mariino mateřství trvá nepřetržitě v plánu milosti až do věčného zakončení spásy všech vyvolených. Ve své mateřské lásce pečuje o bratry svého Syna, kteří ještě putují v mnoha nebezpečích a nesnázích. Proto je vzývána v Církvi jako Přímluvkyně, Pomocnice, Zachránkyně a Prostřednice. Tato slova je však třeba chápat tak, že nic neubírají ani nepřidávají důstojnosti a účinnosti jediného Prostředníka, Krista. Dnešní památka se začala slavit v Belgii (1921) z podnětu kardinála Merciera a odtud se rozšířila i do některých jiných zemí. Sv Otec Jan Pavel II. uvádí v encyklice Redemptoris Mater ("Matka Vykupitele" - "O blahoslavené Panně Marii v životě putující Církve") z 25.3.1987, čl. 21, tyto významy a úkoly Mariina prostřednictví: "Ono "vycházení vstříc" potřebám člověka znamená zároveň, že ho uvádí do zorného úhlu Kristova mesiášského poslání a jeho výkupné moci. Děje se tak zprostředkovaně: Maria se staví mezi svého Syna a lidi v situaci jejich nedostatků, potřeb a utrpení. Staví se "mezi ně", to znamená dělá Prostřednici, ne jako cizí osoba, ale ze svého postavení Matky. Je si vědoma, že jako taková může přednášet Synovi potřeby lidí, ano více: že má k tomu "právo". Její prostřednictví má tedy ráz přímluvný. Maria se "přimlouvá" za lidi. A nejen to: jako Matka také chce, aby se Synova mesiášská moc projevila, totiž jako výkupná síla, která je zaměřena na to, aby přispěchala člověku na pomoc v neštěstí, aby ho osvobodila od zla, které v různých formách a v různé míře zatěžuje jeho život. Právě tak mluvil o Mesiáši prorok Izaiáš v proslulém textu, na nějž se odvolal Ježíš před svými krajany v Nazaretě: "Poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku..." (srov. Lk 4,18). … Jiný základní prvek této mateřské úlohy Mariiny vyjadřují slova, řečená služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne." Kristova Matka je před lidmi Tlumočnicí Synovy vůle. Ukazuje, jaké požadavky je třeba splnit, aby se mohla projevil Mesiášova výkupná moc." - Srov. též čl. 22, 26, 38-41 a další. 28 In vig. Nativ. Dom., s. 3. ML 183, 100. 29 Lib. de Corona Virginis. ML 96, 304. Mezi podvrženými spisy sv. Ildefonsa. 30 Sermo in Assumpt. B. M. V.., mezi spisy sv. Petra Damiani. ML 144, 720. 31 Speculum B. M. V., lect. 12. 32 Comment. in Ev. s. Lucae, c. 2. 33 Liber de Virginitate perp. S. Mariae, c. 12. ML 96, 108. 34 Vincenc de Beauvais OP. (U1264), Speculum historiale, l. 7, c. 105.106 a Caesarius Heisterbacensis OCist (U1240), Dialogus miracu-lorum, dist. 2, c. 12, vypravují: Mladý šlechtic prohýřil jmění po otci a když byl v nouzi, žádal o pomoc ďábla. Byl ochotný splnit jeho první podmínku, aby se zřekl Boha, ale odmítl druhou podmínku, aby se vzdal i Panny Marie. Kajícně se vrátil do chrámu před Mariin obraz, nahlas na sebe před ní žaloval a tak pro sebe získal srdce člověka, který skoupil jím prohýřené statky a který byl nyní svědkem tohoto výjevu. Ten dal kajícníkovi svou jedinou dceru za manželku.