vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
K TOBÉ VZDYCHÁME LKAJÍCÍ A PLAČÍCÍ V TOMTO SLZAVÉM ÚDOLÍ

Vznešenosti Panny Marie [18]

K TOBÉ VZDYCHÁME LKAJÍCÍ A PLAČÍCÍ V TOMTO SLZAVÉM ÚDOLÍ ............................................................................................................................................................................................

Pokračování o téže věci

Sv. Bernard ¹ učí, že jako muž a žena dohromady zavinili naši zkázu, tak že se slušelo, aby jiný muž a jiná žena spolupůsobili k naší záchraně. To učinil Ježíš a jeho Matka Maria. "Není pochybnosti," říká světec, "že Ježíš Kristus sám dokonale stačil k našemu vykoupení, bylo však vhodnější, aby v díle naší záchrany bylo zastoupeno obojí pohlaví, protože obojí spolupůsobilo k naší zkáze." Proto nazývá sv. Albert Veliký ² Pannu Marii "Pomocnicí vykoupení". Sama zjevila sv. Brigitě,³ že jako Adam a Eva zaprodali svět za jediné jablko, tak ona se svým Synem jediným srdcem svět vykoupili. "Bůh ovšem mohl," poznamenává sv. Anselm,⁴ "stvořit svět z ničeho, ale svět vlastní vinou ztracený nechtěl obnovit bez Marina spolupůsobení."

Podle Suarezova výkladu ⁵ spolupracovala Matka Boží na našem vykoupení trojím způsobem: Především svou částečnou neúplnou zásluhou, aby se vtělilo Slovo; za druhé vroucími modlitbami, které za nás konala za svého pozemského života; za třetí ochotným obětováním Synova života Bohu za naši spásu. Protože tedy Maria spolupracovala na vykoupení s tak velkou láskou k lidem a se starostí o největší slávu Boží, právem Bůh stanovil, že všichni dosáhnou spásy jen na její přímluvu.

Maria se nazývá Spolupracovnicí na díle našeho ospravedlnění, poněvadž Bůh všechny milosti určené pro nás svěřil jí.⁶ "Proto musí všichni lidé minulí, přítomní i budoucí pohlížet na Marii jako na Prostřednici a Vyjednávačkou spasení všech časů," říká sv. Bernard.⁷

Ježíš Kristus prohlásil, že ho nikdo nemůže najít, dokud ho k němu nepřitáhne jeho Věčný Otec svou milostí: "Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec." [Jan 6,44] Stejná slova vkládá Richard od sv. Vavřince ⁸ do Ježíšových úst vzhledem k Marii: "Nikdo ke mně nemůže přijít, nepřitáhne-li ho moje Matka svými prosbami." Ježíš byl plodem Mariiným, jak řekla sv. Alžběta: "Požehnaná jsi mezi všemi ženami a požehnaný plod života tvého." [Lk 1,42] Kdo chce ovoce, musí ke stromu; kdo tedy chce Ježíše, musí jít k Marii, a kdo nalezne Marii, jistě najde i Ježíše. Když sv. Alžběta uviděla Nejsvětější Pannu, která přišla na návštěvu do jejího domu, protože nevěděla, jak jí vyjádřit vděčnost, pokorně zvolala: "Jak to, že ke mně přichází Matka mého Pána?" [Lk 1,43] Mohli bychom se ale ptát: Cožpak sv. Alžběta nevěděla, že do jejího domu zavítala nejen Maria, ale i Ježíš? Proč se považuje za nehodnou přijmout Matku a proč raději neříká, že je nehodná přijmout Syna, který k ní přišel na návštěvu? To proto, že světice dobře věděla, že kdykoli přichází Maria, nese s sebou Ježíše; proto děkovala jen Matce, aniž se zmínila o Synovi.

V knize Přísloví je psáno: "Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb." [Př 31,14] Touto požehnanou lodí byla Maria. Přivezla nám z nebe Ježíše Krista, Živý chléb, který přišel z nebe, aby nám dal život, jak řekl: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky." [Jan 6,51] Z toho usuzuje Richard od sv. Vavřince,⁹ že na moři světa zahynou všichni ti, kteří se nezachrání na této lodi, kdo totiž nežijí pod Mariinou ochranou. Proto, když jsme v nebezpečí, že zahyneme v pokušeních a vášních života, se máme svěřovat do ochrany Marii a volat: Paní, rychle nám pomoz, zachraň nás, jinak zahyneme! - Mimochodem podotýkám, že tento učenec neváhá volat k Marii: Zachraň nás, hyneme! Není tedy jako spisovatel častěji jmenovaný v minulé stati, který zakazuje volat k blahoslavené Panně o záchranu, protože prý nás může zachránit pouze Bůh. Pokud však smí člověk odsouzený k smrti poprosit králova důvěrníka, aby mu zachránil život svou přímluvou u panovníka, proč bychom nesměli říci my Matce Boží, aby nám vyprosila milost života věčného, a tak nás zachránila? Sv. Josef Hymnograf ¹⁰ oslovuje blahoslavenou Pannu bez rozpaků: "Neposkvrněná a čistá Královno, spas mě, zachraň mě před věčným zavržením!" Sv. Bonaventura ¹¹ zdraví Marii: "Ó, Spáso tebe vzývajících!" Církev svatá schvaluje vzývání: Uzdravení nemocných! A my bychom se rozpakovali ji prosit, aby nás zachránila, když "nikdo nedosáhne spásy, jen pouze skrze ni," jak říká Paciuchelli?¹² A před ním to řekl sv. Germanos:¹³ "Nikdo nebude spasen, než jen skrze tebe!"

Všimněme si ale ještě, co říkají světci o nutnosti Mariiny přímluvy. Sv. Kajetán říkal, že bez Mariiny přímluvy můžeme sice milost hledat, ale ne ji nalézt! Tuto pravdu potvrzuje sv. Antonín ¹⁴ krásným výrokem: "Kdo prosí bez ní, chce létat bez křídel." Kdo chce obdržet milost bez Mariiny přímluvy, je smysl světcových slov, jako by chtěl létat bez křídel. Jako kdysi řekl faraón Josefovi: "Egypt ti je otevřen." [Gn 47,6] a jako odkazoval všechny prosící na Josefa slovy: "Jděte k Josefovi!" [Gn 41,55], tak nás posílá Bůh k Marii, když ho prosíme o milosti: Jděte k Marii! Jak říká sv. Bernard,¹⁵ Bůh ustanovil, že nám neposkytne žádnou milost než jen Mariinýma rukama. Proto je podle Richarda od sv. Vavřince ¹⁶ naše spása v jejích rukou a mnohem větším právem než Egypťané k Josefovi jí můžeme říkat my, křesťané: "Naše blaho je v tvé moci." [Gn 47,25] Totéž říká opat Jordán:¹⁷ "Naše spása je v jejích rukou." Ještě důrazněji a bez omezení tvrdí Kassián,¹⁸ že spása všech závisí na přízni a ochraně Panny Marie. Koho Maria chrání, ten se spasí; koho nechrání, je ztracen. Sv. Bernardin Sienský ¹⁹ k ní volá: "Paní, poněvadž jsi Rozdavatelkou všech milostí a protože se nám dostane milosti spasení jen z tvé ruky, proto závisí naše spása na tobě."

Kvůli tomu mohl oprávněně zvolat Richard od sv. Vavřince:²⁰ "Jako kámen zbavený podpěry hned padá, tak padne i duše, zbavená Mariiny pomoci, napřed do hříchu, nakonec do pekla." "Bůh nás nespasí bez Mariiny přímluvy," říká sv. Bonaventura.²¹ Jako nemůže být živé nemluvně bez matky, která mu dává mléko, tak se nikdo nemůže spasit, chybí-li mu ochrana Panny Marie. Proto světec napomíná: "Hleď žíznit po mariánské úctě, chraň si ji a nepřestávej s ní, dokud ti Maria v nebi neudělí své mateřské požehnání!" "Ó, Nejsvětější Panno," ptá se sv. Germanos,²² "kdo by mohl poznat Boha, když ne skrze tebe? Kdo by se spasil? Kdo by se zachránil z nebezpečí? Kdo by dostal nějakou milost, když ne skrze tebe, Rodičko Boží, panenská Matko, Milosti plná?" A jinde říká: "Kdybys nám nerazila cestu, nikdo by se nezbavil žádostivosti těla a hříchu!"

Jako nemáme přístup k Věčnému Otci než skrze Prostředníka Ježíše Krista, tak nemáme podle slov sv. Bernarda ²³ přístup k Ježíši Kristu než Mariiným prostřednictvím! Pro Boží úradek, že se mají všichni spasit Mariinou přímluvou, uvádí sv. Bernard krásný důvod: "Jako nám byl darován Vykupitel Mariiným prostřednictvím, tak nás má také jejím prostřednictvím přijmout." Proto ji světec nazývá Matkou milosti a Matkou naší spásy. "Co by z nás bylo," ptá se sv. Germanos,²⁴ "kdybys nás opustila ty, Maria, která jsi Životem křesťanů?"

Výše zmíněný spisovatel (Muratori) však namítá: Procházejí-li všechny milosti Mariinýma rukama, musí se potom svatí, prosíme-li o přímluvu je, obracet se k Mariinu prostřednictví, aby nám vyprosili žádanou milost. Tomu však nikdo nevěří, to nikoho nenapadlo ani ve snu. - Na to odpovídám, že v takové víře není nic bludného ani nevhodného. Copak je na tom nevhodného, když řeknu, že Bůh, který chtěl oslavit svou Matku, ji učinil Královnou svatých, a protože chce rozdávat všechny milosti jejíma rukama, stanovil také, že se všichni svatí musí obracet k ní o milosti pro své ctitele? Co se týče tvrzení, že by to nikoho ani ve snách nenapadlo, odkazuji na sv. Bernarda, sv. Anselma, sv. Bonaventuru, na Suareze a na jiné, kteří totéž výslovně tvrdili. "Marně bychom prosili jiné světce o milosti," říká sv. Bernard,²⁵ "kdyby se Maria nezasadila o jejich udělení." V tom smyslu vykládá též jeden spisovatel ²⁶ Davidova slova: "Budou si tě předcházet všichni velmožové světa." [Ž 45,13] Velmoži velikého Božího lidu jsou světci, kteří se, když chtějí vyprosit nějakou milost pro některého ctitele, obracejí na Marii, aby jim ji vymohla. "Oprávněně tedy prosíme svaté," poznamenává Suarez,²⁷ "aby se za nás přimluvili u Marie, protože to je jejich Paní a Královna."

To právě slíbil sv. Benedikt sv. Františce Římské, jak vypravuje P. Marchese.²⁸ Jednoho se jí zjevil a slíbil jí, že ji bude chránit svou přímluvou u Rodičky Boží. Tuto pravdu potvrzují i slova sv. Anselma,²⁹ který oslovuje blahoslavenou Pannu takto: "Paní, čeho mohou dosáhnout přímluvy všech světců s tebou spojených, to vše zmůže přímluva tebe jediné bez jejich pomoci." "Proč ale máš takovou moc?" ptá se světec. "Poněvadž ty jediná jsi Matkou Vykupitele světa, Snoubenkou Boží, Královnou nebe a země. Neprosíš-li za nás ty, žádný světec se za nás nepřimluví a žádný nám nepomůže. Když se dáš ty pohnout k prosbě za nás, i všichni svatí se budou za nás u něho horlivě přimlouvat a nám pomáhat." Slova knihy Sirachovcovy: "Celé nebe kolem jsem sama obešla." [Sir 24,8] vztahuje Církev na Marii a P. Segneri ³⁰ je vykládá takto: "Jako nejvyšší sféra nebes uvádí do pohybu i sféry jiné, tak Mariina přímluva za některou duši působí, že za ni prosí celé nebe." Paciuchelli ³¹ dokonce říká, že Maria poroučí všem andělům a svatým jako jejich Královna, aby se k ní přidali a spojili všechny své prosby s jejími.

Tak můžeme také rozumět vůli Církve, abychom zdravili a vzývali Matku Boží vznešeným jménem: Naděje naše, buď zdráva! Bezbožný Luther ³² říká, že nemůže snést, když Církev římská nazývá Marii, pouhého tvora, naší Nadějí. Tvrdí, že jen Bůh a Ježíš Kristus jako náš Prostředník jsou naší nadějí a že Bůh zlořečí každému, kdo skládá svou naději ve tvora, podle Jeremiášových slov: "Proklet buď člověk, který spoléhá na člověka." [Jer 17,5] Církev nás učí vzývat a oslovovat Marii jako naši Naději: Naděje naše, buď zdráva!

Kdo skládá naději ve tvora nezávisle na Bohu, takovému Bůh jistě zlořečí, poněvadž jedině Bůh je Zdrojem a Dárcem všeho dobra a tvor bez Boha nic nemá a nic není. Když Bůh stanovil, jak jsme dokázali, že všechny milosti musí procházet Mariinýma rukama jako stavidlem milosrdenství, můžeme, dokonce musíme tvrdit, že je Maria naší Nadějí, skrze niž dostáváme Boží milosti. - A proto ji nazývá sv. Bernard ³³ úplnou příčinou své naděje: "Synáčkové, ona je má největší naděje, úplný důvod mé důvěry." Totéž tvrdí sv. Jan Damašský,³⁴ který říká o blahoslavené Panně: "Paní, v tebe jsem složil všechnu svoji naději a s napětím od tebe očekávám svou spásu." Sv. Tomáš ³⁵ říká, že Maria je celou naší nadějí spásy. Sv. Efrém ³⁶ prohlašuje: "Nejsvětější Panno, přijmi nás pod svou ochranu, chceš-li, abychom byli spaseni, protože jinak nemůžeme doufat ve spasení, než tvou pomocí."

Končí tedy se sv. Bernardem:³⁷ "Snažme se ctít Rodičku Boží Marii celou svou vroucností, protože Bůh chce, abychom každé dobro přijímali z jejích rukou." Proto nás světec napomíná, abychom se, když chceme a žádáme si nějaké milosti, vždy obraceli na Marii a pevně doufali, že je od ní obdržíme: "Hledejme milost, hledejme ji však skrze Marii. Nejsi-li ty hoden dostat od Boha žádanou milost, jistě je jí hodna Maria, která ti ji vyprosí." Proto sv. Bernard ³⁸ upozorňuje každého, aby všechny dobré skutky a modlitby, které obětuje Bohu, hleděl svěřit Marii, pokud chce, aby je Pán přijal.

Příklad:

Pověstné je vyprávění o Theofilovi, které sepsal cařihradský patriarcha Eutychián jako očitý svědek události a které potvrzují sv. Petr Damiani, sv. Bernard, sv. Bonaventura, sv. Antonín a jiní spisovatelé, uvedení u P. Crasseta.³⁹

Theofil byl arcijáhnem chrámu v Adaně, městě v Kylíkii. Požíval takové vážnosti, že ho lid chtěl za biskupa, on se ale z pokory vzpíral. Později byl od nepřátel křivě nařčen a byl sesazen. To ho tak roztrpčilo, že se zaslepený vášní obrátil na židovského čaroděje, jehož pomocí se dovolal Satana, aby mu pomohl v jeho neštěstí. Ďábel mu odpověděl, že aby mu mohl pomoci, musí se zříci Ježíše a jeho Matky Marie a musí mu o tom vydat úpis, podepsaný vlastní rukou. A Theofil skutečně podepsal bezbožnou listinu.

Už druhý den biskup poznal svůj omyl, žádal Theofila za odpuštění a dosadil ho znovu do jeho úřadu. Ten, trýzněný výčitkami svědomí kvůli hroznému zločinu, neustále jen plakal. A co učinil? Šel do chrámu, vrhl se na kolena před mariánským obrazem a modlil se: "Ó, Matko Boží, nechci zoufat, protože mám tebe. Ty jsi tak milosrdná a můžeš mi pomoci."

Čtyřicet dní tak plakal a lkal k blahoslavené Panně, až se mu jedné noci Matka milosrdenství zjevila a řekla: "Theofile, cos to učinil? Zřekl ses mého přátelství a přátelství mého Syna. A pro koho? Pro svého i mého nepřítele." - "Paní," odpověděl Theofil, "musíš mi odpustit a vyžádat mi odpuštění u svého Syna." Když viděla jeho důvěru, Maria mu řekla: "Buď dobré mysli! Přimluvím se za tebe u Boha." Těm slovy potěšen se ještě více kál, plakal a modlil se, neopouštěl Mariin obraz, až se mu Maria znovu zjevila a radostně mu řekla: "Theofile, potěš se! Obětovala jsem Bohu tvé slzy a modlitby a Bůh je přijal a již ti odpustil. Odedneška mu buď vděčný a věrný." - "Paní," odpověděl Theofil, "to mne ještě nemůže dokonale potěšit. Nepřítel má ještě bezbožný úpis, kterým jsem se zřekl tebe a tvého Syna. Ty mi ho ale můžeš vrátit." - Po třech dnech se pak v noci probudil a našel úpis na svých prsou.

Druhý den padl v chrámu na kolena před biskupem v přítomnosti velkého zástupu lidu, s hořkým pláčem mu vysvětlil celou událost a odevzdal mu bezbožnou listinu. Biskup ji dal hned spálit přede vším lidem, který plakal radostí a velebil dobrotu Boží a Mariino milosrdenství k tomuto hříšníkovi. Theofil se vrátil do chrámu Panny Marie, kde po třech dnech skonal plný štěstí, vzdávaje díky Ježíši a jeho Matce Marii.

Modlitba

Ó, Královno a Matko milosrdenství,
ty rozdáváš milosti všem,
kdo se na tebe obracejí.
Děláš to s největší štědrostí,
protože jsi Královna,
a s největší láskou,
protože jsi naše nejdobrotivější Matka.
Tobě se dnes svěřuji do ochrany já,
tak chudý na zásluhy a ctnosti
a tak obtížený dluhy u Boží spravedlnosti.
Ó, Maria, ty máš klíče
ke všem pokladům Božího milosrdenství;
nezapomínej na mé nesnáze a
nenechávej mě v takové chudobě.
Ty jsi ke všem tak štědrá,
zvyklá každému dávat víc,
než o kolik tě prosí.
Jednej tak i se mnou!
Paní, ochraňuj mě!
To je vše, za co tě prosím.
Nebojím se zlých duchů,
protože jsi mocnější než celé peklo.
Nebojím se svých hříchů,
protože jediným slovem u Boha
mi můžeš vyprosit odpuštění všech vin.
Když jsi mi nakloněná, nebojím se ani Božího hněvu,
protože tvou jedinou prosbou může být utišen.
Jedním slovem, když mne chráníš ty,
všechno očekávám,
poněvadž ty můžeš vše.

Ó, Matko milosrdenství,
vím, že ti působí radost a čest
pomáhat nejbídnějším
a že jim můžeš pomoci,
když nejsou úplně zatvrzelí.
Já jsem sice hříšník,
ale nejsem zatvrzelý.
Chci změnit život.
Můžeš mi tedy pomoci.
Pomoz mi a zachraň mě.
Dnes se celý odevzdávám do tvých rukou.
Řekni mi, co mám dělat, abych se zalíbil Bohu.
Jsem odhodlaný to dělat a doufám,
že to učiním s tvou pomocí, Maria,
Maria, Matko, Útěcho,
Útočiště a má Naděje!
Amen, amen, amen!

1 Sermo de duodecim. praerog. B. V. M. ML 183, 429.
2 Super Missus, q. 20, §3.
3 Revel., l. 1, c. 35.
4 Or. 52. ML 158, 956.
5 De Inc., p. 2, disp. 23, sect. 1
6 Bernardin z Busti, Mariale, p. 3, s. 1.
7 In festo Pent., s. 2, n. 4. ML 183, 328.
8 De laud. B. M. V., l. 12, c. 2, n. 12.
9 De laud. B. M. V., l. 11, c. 8, n. 1.
10 Sv. Josef Hymnograf (+883), Theotocia. MG 105, 1315. Sv. Alfons uvádí sv. Jana z Damašku.
11 Psalt. B. M. V., Hymnus.
12 Excitat. dorm. animae, in Ps. 86, Exc. 1, n. 15.
13 In encaenia aedis SS.Deipare. MG 98, 379.
14 Summa Theologiae, p. 1, tit. 15, c. 22, §9.
15 In vigilia Nativ. Dom., s. 4, n. 10. ML 183, 100.
16 De laud. B. M. V., l. 2, c. 1, n. 31.
17 Contempl. de B. V., Prooem.
18 Coll. 13, c. 18. ML 49, 495. Kassián mluví jen všeobecně o milosti Boží; aplikaci jeho slov na mariánskou úctu provedl některý jeho pozdější tlumočník
19 Sermones pro festiv. SS. et Imm. V. M., s. 13, de Exalt. B. V., a. 2, c. 3.
20 De laud. B. M. V., l.8, c. 1, n. 13.
21 Psalt. B. M. V., Cant. ad instar illius Moysis.
22 In encaenia aedis … MG 98, 379.
23 De adventu Domii, s. 2, n. 5. ML 183, 43.
24 Or. in Encaenia aedis… MG 98, 378.
25 Tato slova nejsou od sv. Bernarda. Zdá se, že je to parafráze slov sv. Anselma, Or. 46. ML 158, 944.
26 Petr. Ant. Spinelli, Maria Deipara thronus Dei, c. 17, n. 17.
27 De Incarn., p. 2, disp. 23, sect. 3.
28 Fr. Marchese, Diario sacro, 21 marzo.
29 Uvádí Paciuchelli, Excit. dorm. anima, Exc. 20.
30 Il divoto di Maria Vergine, p. 1, c. 7, §4.
31 Excitat. dorm. animae, exc. 20. Paciuchelli uvádí Konráda Saského, Speculum, lect. 3.
32 Epistol. et Evang. enarrationes, In die Nativ. Mariae.
33 In Nativ. B. M. V., De aquaeductu, n. 7. ML 183, 411.
34 Sermo in Annunt… MG 96, 659.
35 Expositio super Salutatione angelica.
36 Sermo de SS… Mariae laudibus.
37 S. de aquaeductu, n.7. ML 183, 441.
38 In vigil. Nativ. Dom., s. 3. ML 183, 100; De aquaeductu, n. 18. ML 183, 448.
39 srov. ML 144, 740.

zpět na titulní stranu