vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
A PROTO, ORODOVNICE NAŠE

Vznešenosti Panny Marie [19]

A PROTO, ORODOVNICE NAŠE ............................................................................................................................................................................................

Maria má moc zachránit všechny svou přímluvou

Moc matky je tak veliká, že se nikdy nemůže stát poddanou svého syna, i kdyby panovník vládl neomezeně nade všemi lidmi své říše.

Je ovšem pravda, že Ježíš má nyní v nebi i jako člověk nejvyšší vládu nade všemi, i nad Marií, protože sedí na pravici Otcově, čili - jak vykládá sv. Tomáš ¹ - protože jeho lidská přirozenost je podstatně (hypostaticky) spojena s osobou Věčného Slova. Přesto však je pravdou, že se náš Vykupitel za svého života na zemi uvolil ponížit se a stát se poddaným Panny Marie, jak svědčí sv. Lukáš: "A byl jim poddán." [Lk 2,51] Sv. Ambrož ² dokonce píše, že Ježíš Kristus byl povinný poslušností Marii, když se rozhodl ji vyvolit za svou Matku. "U ostatních svatých se říká," upozorňuje Richard od sv. Vavřince,³ "že byli sjednocení s vůlí Boží, jen u Marie se dá mluvit o štěstí, že byla nejen podrobena vůli Boží, ale že podrobovala i Boha své vůli." O ostatních pannách se říká, že "následují Beránka, kamkoli jde" [Zj 14, 4]; o Marii lze říci, že Beránek Boží chodil na světě za ní, poněvadž jí byl poddán.

Z toho plyne závěr: Ačkoliv nyní v nebi již Maria nemůže Synovi poroučet, přece jen jsou její prosby prosbami Matky, a proto mají nesmírnou moc dosáhnout toho, oč žádají. "Mariinou výsadou u Syna," píše Konrád Saský,⁴ "je, že má nejvyšší moc vyprosit vše, co chce." A proč? Z uvedených důvodů, které později obšírněji rozvedu, protože totiž Mariiny prosby jsou prosby Matky. "Z toho důvodu," říká mnich Mikuláš,⁵ "může blahoslavená Panna vše, co chce, na nebi i na zemi; i v zoufalých může probudit naději ve spasení." Proto ji oslovuje: "Dána je ti veškerá moc na nebi i na zemi a nic ti není nemožné, když i zoufalce můžeš povznést k naději ve spasení." "Jde-li Matka prosit o nějakou milost Ježíše Krista," kterého tento spisovatel nazývá Oltářem milosrdenství, na němž hříšníci dosahují odpuštění Božího, "Syn si tak váží Mariiných proseb a tak jí touží vyhovět, že se její přímluva podobá spíše rozkazu než prosbě a ona se zdá být spíše Paní než Služebnicí. Tak chce Ježíš poctít svou drahou Matku, kterou za svého života tolik ctil. Vyhovuje neprodleně její žádosti a přání." Velmi krásně to vyslovuje sv. Germanos,⁶ když volá k Marii: "Ty, Matko Boží, jsi všemohoucí, abys zachránila hříšníky. U Boha nepotřebuješ žádné doporučení, protože jsi Matkou pravého života."

Sv. Bernardin Sienský ⁷ neváhá souhlasit s tímto výrokem, že Mariiny rozkazy poslouchají všichni, i Bůh. Ve skutečnosti tím chce říci, že Bůh vyslyší její prosby tak, jako by to byly rozkazy. I Eadmer ⁸ se obrací na Marii slovy: "Svatá Panno, tak vysoko jsi v Hospodinově přízni proto, abys mohla získávat pro své ctitele všechny možné milosti", "poněvadž tvoje ochrana je všemocná," jak říká Kosmas Jeruzalémský.⁹ "Ano, Maria je všemocná," potvrzuje Richard od sv. Vavřince,¹⁰ "protože podle všech zákonů musí královna požívat těch samých výsad jako král." "Z toho důvodu," jak poznamenává sv. Antonín,¹¹ "učinil Bůh Marii nejen Ochránkyní, ale i Vládkyní celé Církve."¹²

Protože tedy patří matce stejná moc jako synovi, učinil Ježíš, který je všemohoucí, i Marii všemohoucí. Věčná pravda však je, že Syn je všemohoucí od přirozenosti, kdežto jeho Matka je všemohoucí z milosti. - Tato milost je prokázána tím, že Syn nic neodepře, o co ho Matka prosí, jak bylo zjeveno sv. Brigitě.¹³ Jednoho dne světice zaslechla tato slova Ježíše k Marii: "Má Matko, víš, jak tě miluji. Proto mne žádej, o co chceš, žádnou tvoji prosbu neodmítnu." A jak krásný důvod uvedl: "Má Matko, na zemi ses nikdy nevzpírala učinit cokoli z lásky ke mně. Proto se sluší, abych ti nyní v nebi neodepřel nic, za co prosíš." - Maria se tedy nazývá všemocnou v tom smyslu, jak je to přípustné o tvoru, který není schopen božské vlastnosti. Je všemocná tak, že může svými prosbami obdržet vše, co chce.

Oprávněně tedy volá k tobě, naše veliká Orodovnice, sv. Bernard:¹⁴ "Jen chtěj, a vše se stane!" A Eadmer ¹⁵ říká: "Cokoli chceš ty, Panno, musí se uskutečnit. Chceš-li povznést nejhoršího hříšníka na vysoký stupeň svatosti, máš k tomu moc." Podobná slova vkládá do Mariiných úst Richard od sv. Vavřince:¹⁶ "Musím být žádána, abych chtěla; neboť co chci, se jistě stane." Mnich Mikuláš ¹⁷ rozjímá o její veliké moci a takto vzývá její slitovnost: "Pohni tě tvá přirozená dobrota, pohni tě tvá moc, neboť čím jsi mocnější, tím musíš být milosrdnější." - Ó, Maria, naše drahá Orodovnice, která máš tak soucitné srdce, že se nemůžeš dívat na nás, ubohé, a nemít s námi soustrast a která máš zároveň u Boha takovou moc zachránit všechny, které obhajuješ, nezdráhej se ujmout nás, nešťastných; vždyť v tebe skládáme všechny naše naděje. Jestli tě nedojímají naše modlitby, dej se pohnout aspoň svým srdcem, dej se pohnout svou mocí. Bůh tě proto vybavil tak velikou mocí, aby ses rozhodla tím více nám milosrdně pomáhat, čím více nám můžeš přispět ku prospěchu. Sv. Bernard ¹⁸ nás však ubezpečuje, že Maria je bezmezně bohatá jak mocí, tak milosrdenstvím. A jako je její láska nejmocnější, tak je i nejsoucitnější, a neustále nám to dokazuje skutkem.

Celý život byla po oslavě Boží její jedinou myšlenkou pomoc nešťastným a jak víme, měla výsadu, že byla vyslyšena ve všech prosbách. Je to známo z události na svatbě v Káni Galilejské. Když se nedostávalo víno, pojala blahoslavenou Pannu soustrast se zármutkem a zahanbením té rodiny. Vyložila tedy Synovi jejich nedostatek a poprosila ho, aby novomanžele potěšil zázrakem: "Nemají víno." Ježíš ale odpověděl: "Co mně a tobě, ženo? Ještě nepřišla má hodina." [Jan 2,3n] Je pozoruhodné, že Pán zdánlivě odepřel Matce žádanou milost. Řekl: Co je, ženo, mně a tobě po tom, že chybí víno? Teď nemohu konat zázraky, ještě k tomu nenadešel čas. To bude, až budu kázat, kdy budu muset potvrzovat svoji nauku znameními. Po tom všem pak Maria řekla služebníkům, jako by ji Syn již vyslyšel: "Cokoliv vám řekne, učiňte!" [Jan 2,5], neboť budete potěšeni. A Ježíš opravdu, aby se zavděčil Matce, proměnil vodu v nejlepší víno. Jak to je možné vysvětlit? Pokud byla jeho učitelská činnost dobou určenou pro zázraky, jak mohla již dříve, proti Božímu úradku, nastat proměna vody ve víno? Nato odpovídám, že se nic nestalo proti úradku Božímu. Neboť ačkoliv ještě nenastala vlastní doba zázraků, přece Bůh od věčnosti ustanovil jiným všeobecně platným rozhodnutím, že o co bude jeho Matka žádána, nic se jí neodepře. Maria dobře věděla o své výsadě, a proto, i když se zdálo, že Syn její prosbu odmítl, přece pokynula sluhům, aby učinili vše, co jim Syn řekne, jako by už byla vyslyšena. Tak vykládá slova "Co mně a tobě, ženo?" sv. Jan Zlatoústý:¹⁹ "Třebaže Ježíš odpověděl tímto způsobem, přece z úcty k Matce uposlechl její prosby." Stejně to říká sv. Tomáš:²⁰ "Slovy "Ještě nepřišla má hodina!" chtěl Ježíš naznačit, že by byl zázrak odložil, kdyby ho prosil někdo jiný; poněvadž ho však prosila Maria, ihned ho vykonal." Jak uvádí Barradas,²¹ totéž učí sv. Cyril Alexandrijský a sv. Ambrož. Stejně říká Jansenius, biskup v Gentu ²² ke zmíněnému místu: "Aby poctil Matku, předešel Ježíš dobu určenou k zázrakům."

Zkrátka, je jisté, že není žádné stvoření, které by nám, ubohým, mohlo zjednat tolik Božího milosrdenství jako tato dobrotivá Orodovnice. "Bůh ji takto vyznamenal nejen jako milovanou Služebnici, ale také jako svoji pravou Matku," říká Vilém Pařížský.²³ Stačí slovo Matky, a Syn vše vyplní. Pán říká ve Velepísni své nevěstě: "Ty, která bydlíš v zahradách - přátelé poslouchají - dej mi slyšet svůj hlas!" [Pís 8,13] Přátelé jsou světci. Když vyprošují svým ctitelům milost, očekávají vyslyšení na prosby své Královny u Boha, neboť, jak už bylo řečeno v hlavě V., žádná milost se neuděluje, jen milost na Mariinu přímluvu. A jak Maria dosahuje milosti? Stačí, že Syn uslyší její hlas. Když ona promluví, Syn ji neprodleně vyslyší. Vilém Pařížský ²⁴ vykládá v tomto smyslu uvedená slova Velepísně a vkládá Synovi do úst slova, která říká Marii: "Ty, která bydlíš v nebeských zahradách, pros s důvěrou, za koho chceš. Nemohu zapomenout, že jsem tvůj Syn, a proto nemohu nic odepřít tobě, své Matce. Mně stačí zvuk tvého hlasu, neboť když jsi vyslyšena od Syna, znamená to, že jsi vyslyšena." Ačkoli Maria milosti získává prosbami, přece prosí s jistou autoritou Matky. "Proto musíme být pevně přesvědčeni, že dosáhne všeho, co si přeje a nám vyprošuje," říká opat Bohumír.²⁵

"Koriolán obléhal kdysi Řím a všechny prosby obyvatel a přátel ho nemohly pohnout k ústupu. Jakmile se ale objevila jeho matka Veturia," vypráví Valerius Maximus,²⁶ "nemohl jejím prosbám odolat, a hned zanechal obléhání." Mariiny prosby u Ježíše jsou o tolik účinnější než Veturiiny prosby u Koroliána, oč je tento Syn vděčnější a oč více miluje svoji drahou Matku. P. Justin Miechow ²⁷ píše: "Jediný Mariin povzdech zmůže víc než přímluvy všech svatých dohromady." Podle Paciuchelliho ²⁸ vyznal totéž na rozkaz sv. Dominika i zlý duch ústy jednoho posedlého.

Sv. Antonín ²⁹ říká, že prosby Panny Marie mají povahu rozkazu, protože to jsou prosby Matky. Proto nemůže být Maria odmítnuta, když o něco prosí. Kvůli tomu vybízí sv. Germanos ³⁰ hříšníky, aby se svěřovali do ochrany této Matce, a volá k ní: "Protože máš, Maria, u Boha takovou moc jako jeho Matka, vymáháš odpuštění i nejhorším hříšníkům. Ve všem tě Pán uznává za svoji pravou Matku, a proto ti musí všechno povolit, o co ho prosíš." Sv. Brigita ³¹ zaslechla, jak svatí v nebi říkali blahoslavené Panně: "Požehnaná Královno, co by ti bylo nemožné? Co si přeješ, už je vykonáno." S tím souhlasí známá průpovídka: "Co může Bůh mocí, to můžeš ty, Panno, prosbou."³² A není snad důstojné dobroty Páně, chránit takto čest vlastní Matky? Vždyť sám prohlásil, že nepřišel na svět Zákon zrušit, ale naplnit. A Zákon poroučí mimo jiné též ctít rodiče.

Sem patří ještě myšlenka sv. Jiřího,³³ biskupa v Nikomedii, že Ježíš plní všechny prosby své Matky, jako by se jí chtěl odvděčit za to, že mu poskytla svým souhlasem lidskou přirozenost. A sv. mučedník Metod ³⁴ volá: "Raduj se, Maria, ze štěstí, že tvým dlužníkem je Syn, který všem dává a nic od nikoho nepřijímá. Všichni jsme dlužníky Boha za vše, co máme, protože všechno je jeho darem; tobě se však sám Bůh chtěl stát dlužníkem, když od tebe přijal tělo a stal se člověkem." A sv. Augustin ³⁵ říká: "Maria si zasloužila milost dát božskému Slovu lidské tělo a tak i výkupnou cenu pro naši záchranu před věčnou smrtí. Proto všechny předčí mocí, aby nám dopomohla k věčné spáse." Sv. Theofil,³⁶ alexandrijský biskup, který žil za časů sv. Jeronýma, napsal: "Syn má radost, je-li svou Matkou prošen, protože chce všechny dary udělovat právě kvůli ní, a tak se jí odvděčit za službu, že mu dala lidský život." Sv. Jan Damašský ³⁷ se obrací k blahoslavené Panně slovy: "Protože jsi, Maria, Matkou Boží, můžeš zachránit všechny svými prosbami, které jsou zesíleny mateřskou mocí."

Končím se sv. Bonaventurou,³⁸ který rozjímá, jak veliké dobrodiní nám Pán prokázal, když nám dal Marii za Orodovnici, a říká jí: "Jistě je nesmírná a pozoruhodná Boží dobrota, že se nám, bídným hříšníkům, uvolila dát tebe, Paní, za Orodovnici, abys nám mohla vyprosit svou mocnou přímluvou každé dobro, které bys chtěla. Ó, veliká je slitovnost Páně, který nám ustanovil za obhájkyni svou vlastní Matku a Paní milosti, abychom před ním neprchali kvůli rozsudku, který má jednou nad námi vynést."³⁹

Modlitba

Vznešená Boží Rodičko,
volám k tobě se sv. Bernardem:
"Mluv, Paní,
poněvadž tvůj Syn naslouchá
a poněvadž vše obdržíš,
o co ho prosíš."
Mluv tedy, mluv,
naše Obhájkyně, Maria,
ve prospěch nás, ubohých!
Rozpomeň se, že jsi obdržela
tak velikou moc a důstojnost
i pro naše dobro.
Když od tebe Bůh přijal lidskou přirozenost,
chtěl se stát tvým dlužníkem proto,
abys mohla ubohým volně rozdávat
poklady Božího milosrdenství.

My jsme tvoji služebníci,
zasvěcení tvé službě zvláštním způsobem.
Doufám, že náležím mezi ně i já.
Honosíme se tím, že žijeme pod tvou ochranou.
Činíš-li dobře všem, i takovým,
kteří tě neznají a tebe nectí
a kdo tě dokonce urážejí a posmívají se ti,
čím více musíme doufat my ve tvou dobrotu,
která hledá ubohé, aby jim pomohla,
kteří tebe ctíme, tebe milujeme
a v tebe důvěřujeme?

Jsme velcí hříšníci.
Bůh ti však dal větší slitovnost a moc,
než je kterákoli naše špatnost.
Ty můžeš i chceš nám pomoci.
My pak chceme víc více v tebe doufat,
čím jsme nehodnější.
Tím víc tě budeme oslavovat v nebesích,
když se tam dostaneme tvým prostřednictvím.

Ó, Matko milosrdenství,
svěřujeme ti své duše.
Byly kdysi krásné,
když je obmyla krev Ježíše Krista.
Potom však byly potřísněny hříchem.
Tobě je svěřujeme.
Očisti je.
Vypros nám opravdové polepšení,
vypros nám lásku Boží,
setrvání a nebe.
Prosíme sice o velké věci,
ale což bys neměla dost moci,
všechny nám je vyprosit?
Nebo by byly příliš pro lásku,
kterou tě miluje Bůh?
Tobě stačí jen otevřít ústa k prosbě,
a Syn ti nic neodepře.
Pros tedy, pros za nás, Maria!
Když budeš prosit ty, budeš vyslyšena
a my budeme jistě spaseni.
Amen

1 Summa Theologiae II., q. 58, a. 3, c.
2 Expos. Ev. sec. Lucam I, 2, n. 65.66. ML 15, 1575.
3 De laud. B. M. V., l. 1, c. 5, n. 6.
4 Speculum B. M. V., lect. 6.
5 In Nativ. B. M. V., s. 44. ML 144, 470. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
6 In dormit. SS. Deiparae, s. 2. MG 98, 482.
7 Sermo de Nativ. B. M. V., c. 6.
8 Liber de excell. B. M., c. 12. ML 159, 578.
9 Hymn. VI. Pro magna quinta feria. MG 98, 482.
10 De laudibus B. M. V., l. 4, c. 29, n. 1.
11 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 20, §2.
12 srov. Katechismus katolické Církve, čl. 3.9.6. Maria - Matka Kristova, Matka Církve (odst. 963-975), ČBK, Zvon, Praha 1995; "Prohlašujeme svatou Pannu Marii za Matku Církve!" - Pavel VI., dogmatická konstituce Lumen gentium z 2.11.1964, čl. 58; srov. též Jan Pavel II., Redemptoris Mater ("Matka Vykupitele" - "O blahoslavené Panně Marii v životě putující Církve") z 25.3.1987.
13 Relevat., l. 6, c. 23.
14 Není známo, kde světec uvádí tato slova. Podle smyslu to jsou však např. ML 183, 441.
15 Liber de excell. V. M., c. 12. ML 159, 579.
16 De laud. B. M. v., l. 2, c. 1, n. 40.
17 In Nativ. B. V. M., s. 44. ML 144, 740. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
18 In Assumpt. B. V. M., s. 4. ML 183, 430.
19 Sv. Alfons uvádí neznámé místo sv. Augustina na důkaz, že se nestalo nic proti úradku Božímu. Sv. Jan Zlatoústý, srov. MG 59, 134.
20 Frant. Ludv. Bona uvádí sv. Tomáše, Summa Theologiae III., q. 27, a. 4, proti Widenfeldtovi, Monita salutaria B. V. M., ale Andělský Učitel na onom místě nic takového neříká.
21 Comm. in concordiam et historiam quatuor Evang., l. 3, c. 1.
22 Comm. in suam Concord. ac totam hist. evang., c. 18.
23 Rhetor. div., c. 18.
24 citováno z Paciuchelliho, Excit. dormit. ainmae, Exc. 20.
25 Gottfridus, opat ve Vendôme (U1132), In omni festiv. B. V. ML 157, 268.269.
26 Factorum dictorumque memrab. 1. novem., l. 4, c. 3.
27 Justinus Miechoviensis OP., Discursus praed. super Litan. Lauret., disc. 275.
28 Excitat. dormit. animae, Exc. 3.
29 Summa Theologiae., p. 4, tit. 15, c. 17, §4.
30 In dormit. Dominae nostrae, s. 2. MG 98, 351.
31 Revel., l. 4, c. 74.
32 Quod Deus imperio, tu prece. Virgo, potes.
33 Or. VI, In SS. Deiparae ingressum in templum. MG 100, 1439.
34 Sermo de Simeone et Anna. MG 18, 374.
35 In festo assumpt. B. M., n. 12. ML 39, 2134. Mezi podvrženými řečmi sv. Augustina.
36 Cituje: Salazar, Expos. in Prov. salom. VIII, 18. Úryvek se zdá autentický.
37 Úryvek z řeckých Meneí na 1. ledna.
38 Stimulus amoris, p. 3, c. 19.
39 Příklad se Silv. Razziho, Raccolta dei miracolli, Venezia 1757. Osiřelý mladík odešel ke knížecímu dvoru, ale tam propadl mravní zkáze, byl propuštěn a oddal se lupičství. Věrně však konal modlitbu k Matce Boží za ochranu ve smrti. Když byl chycen a odsouzen na smrt, přijal zprvu Satanovu pomoc a slíbil, že se zřekne Ježíše Krista, nechtěl se ale odříci Panny Marie. Proto ho ďábel ponechal ve vězení. Nešťastník se kajícně vyzpovídal a ještě cestou na popraviště pozdravil sochu Nejsvětější Panny. Ta ho přivinula k sobě tak pevně, že ho odtud nebylo možné odtrhnout. Dojatý lid pak vyprosil odsouzenci milost.

zpět na titulní stranu