|
Maria usmiřuje hříšníky s Bohem
Milost Boží je pro každou duši velkým a žádoucím pokladem. Duch Svatý ji nazývá pokladem nekonečným, poněvadž milostí Boží jsme povznášeni ke cti přátelství Božího: "Je lidem nevyčerpatelným pokladem; kdo ho užívají, získávají si Boží přátelství." [Mdr 7,14] Proto nazval Ježíš, náš Vykupitel a Bůh, prostě svými přáteli ty, kdo jsou v milosti: "Vy jste moji přátelé." [Jan 15,14] Buď proklet hřích, který trhá toto krásné přátelství: "Bůh nenávidí stejně bezbožníka i jeho bezbožnost." [Mdr 14,9] Hřích tedy dělá z Božího přítele nepřítele. Co tedy musí dělat hříšník, který se stal ke svému neštěstí Božím nepřítelem? Musí si najít prostředníka, který by mu vymohl odpuštění a pomohl opět získat ztracené přátelství s Bohem. "Potěš se, ubožáku, který jsi ztratil Boha," volá sv. Bernard.1 "Tvůj Pán ti sám dal prostředníka ve svém Synu Ježíši, který může splnit každé tvé přání. Co by nevymohl u Otce takový Syn?"
"Ale, můj Bože," volá světec, "proč připisují strohost Spasiteli tak laskavému, který obětoval život za jejich spásu? Jak ho mohu považovat za hrozného, když je samá líbeznost? Malomyslní hříšníci, čeho se hrozíte? Jestli se bojíte, že jste urazili Boha, věřte, že vaše hříchy přibil Ježíš na kříž svýma probodenýma rukama, že svou smrtí za ně usmířil Boží spravedlnost a že je sňal z vašich duší! Snad se však přece bojíš," pokračuje světec, "obrátit se na Ježíše Krista, protože tě děsí jeho božská velebnost, neboť, když se stal člověkem, nepřestal být Bohem. Chceš ještě jiného přímluvce u tohoto prostředníka? Nuže, obrať se k Marii! Ona bude za tebe prosit u Syna; Syn ji pak jistě vyslyší a přimluví se u Otce, který mu nemůže nic odepřít." Sv. Bernard pak končí těmito slovy: "Synáčkové moji, tato Rodička Boží je žebříkem, po němž hříšníci znovu vystupují na výšiny milosti Boží. Ona je mou největší jistotou, ona je úplným důvodem mé naděje."
Slyšme slova, která vkládá Duch Svatý ve Velepísni do úst blahoslavené Panny: "Já jsem jako hradba a mé prsy jsou věže; proto si mě vyvolil za tu, kterou chtěl učinit šťastnou." [Pís 8,10] Jsem obranou těch, říká Maria, kdo se mi svěřují do ochrany a mé milosrdenství je pro ně záchrannou věží. Proto mne Pán učinil Zprostředkovatelkou míru mezi hříšníky a Bohem. "Maria je opravdu," vykládá kardinál Hugo,2 "velikou Prostřednicí míru, která vyprošuje svými prosbami u Boha jeho nepřátelům mír, ztraceným záchranu, hříšníkům odpuštění, zoufalým milosrdenství." Proto ji božský Snoubenec nazval: "krásnou jak stany Šalamounovy." [Pís 1,4] Ve stanech Davidových se jednalo jen o válce, ve stanech Šalamounových jen o míru. Tím Duch Svatý naznačuje, že tato Matka milosrdenství nemyslí na boj proti hříšníkům a na pomstu, ale jen na mír a na odpuštění jejich vin.
Z toho důvodu byla Mariiným předobrazem Noemova holubice. Když se vracela do archy, nesla v zobáčku olivovou ratolest na znamení opětovného smíření Boha s lidmi. "Ty jsi ta nejvěrnější Holubice," volá k ní Konrád Saský,3 "svou přímluvou u Boha jsi dala ztracenému světu mír a spásu." Maria tedy byla nebeskou Holubicí, která přinesla ztracenému světu olivovou ratolest, znamení milosrdenství, neboť nám dala Ježíše Krista, Pramen milosrdenství, a skrze jeho zásluhy nám získala všechny milosti, které nám Bůh uděluje.4
"A jako byl dán skrze Marii světu nebeský mír," říká sv. Epifan,5 "tak skrze Marii bývají i nadále usmiřováni hříšníci s Bohem." Proto jí sv. Albert Veliký6 klade na rty slova: "Já jsem holubice Noemova, která přináší Církvi olivovou ratolest a všeobecný mír!"
Také duha, kterou viděl sv. Jan kolem Božího trůnu, byla zřetelným obrazem Panny Marie: "A kolem trůnu byla duha." [Zj 4,3] Tato slova vykládá kardinál Vitalis:7 "Tou duhou je Maria, stojící nepřetržitě před soudnou stolicí Boží, aby mírnila rozsudky a tresty, které si hříšníci zasluhují." Podle výkladu sv. Bernardina Sienského8 mluvil Bůh o ní, když řekl Noemovi, že učiní na oblacích duhu míru, aby si při pohledu na ni vzpomněl na věčný mír, který lidem zaručil: "Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí … ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu." [Gn 9,13.16] "Maria je touto Duhou věčného míru," říká světec, "neboť jako si Bůh vzpomíná při pohledu na duhu na mír slíbený světu, tak při Mariiných prosbách odpouští hříšníkům urážky a uzavírá s nimi mír."
Proto je Maria také přirovnávána k měsíci: "Krásná jako měsíc." [Pís 6,9] "Jako je měsíc mezi nebem a zemí," vykládá sv. Bonaventura,9 "tak se Maria staví neustále mezi Boha a hříšníky, aby s nimi smiřovala Pána a osvícením je přiváděla na cestu k Bohu."
Hlavním úkolem, který Maria dostala při svém příchodu na svět bylo pozvednout kleslé duše ze stavu nemilosti a smířit je s Bohem. "Kozlátka svá pas u pastýřských stanů." [Pís 1,8] To jí řekl Hospodin, když ji stvořil. Kozlátka jsou známým obrazem hříšníků, kteří budou postaveni v údolí soudu po levici, jako ovce znamenají spravedlivé, kteří budou mít místo po pravici. "Tato kozlátka," volá Vilém Pařížský,10 "jsou svěřena tvé ochraně, ó, vznešená Matko, abys je proměnila v ovečky, a aby byli na tvoji přímluvu postaveni na pravici, kdo si zasloužili svými hříchy přijít na levici." Pán proto zjevil sv. Kateřině Sienské11 svůj úmysl při stvoření této milované Dcery. Chtěl totiž, aby svou sladkostí získávala srdce lidí a aby je přitahovala k Bohu. Pozornost si zaslouží krásná úvaha Viléma Pařížského12
o zmiňovaných slovech Velepísně: Kozlátka svá pas u pastýřských stanů. "Bůh tedy svěřuje Marii do ochrany," říká, "jen její kozlátka. Blahoslavená Panna totiž nezachraňuje všechny hříšníky, ale jen ty, kteří jí slouží a ji vzývají. Ti, kteří ale žijí v hříších a nijak ji neuctívají, ani ji neprosí o vítězství nad hříchem, takoví nepatří k Mariinu stádci a na posledním soudu budou postaveni ke svému neštěstí se zavrženými po levici."
Kteréhosi šlechtice, zoufajícího si již pro tíhu hříchů, napomenul jeden řeholník, aby se svěřil do ochrany Marie a navštívil její sochu v jistém chrámě. Šlechtic šel do chrámu a když uviděl sochu Panny Marie, pocítil, že ho Maria zve, aby se před ní vrhl na kolena a nabyl mysli. Rozběhl se tedy k ní, padl na kolena a líbal její nohy. Maria mu podala ruku k políbení. Na její ruce uviděl šlechtic nápis: Vytrhnu tě z rukou tvých sužovatelů. Jako by mu chtěla říci: Synu, nezoufej, já tě vytrhnu z hříchů a z úzkostí, které tě skličují. Při četbě těchto sladkých slov prý hříšník pocítil takovou lítost nad hříchy a tak vroucí lásku k Bohu a k své dobré Matce, že skonal hned u jejích nohou.
Ó, kolik zatvrzelých hříšníků přitahuje k Bohu tento Magnet srdcí den co den. Sama se tak nazvala ve zjevení sv. Brigitě:13 "Jako magnet přitahuje železo, tak já přitahuji i nejzatvrzelejší srdce a smiřuji je s Bohem." Tyto divy nejsou vzácné, ale dějí se každý den. Já sám bych mohl uvést mnoho dokladů z našich misií, kde někteří hříšníci zůstali tvrdší než železo při všech ostatních kázáních, ale při kázání o Mariině milosrdenství byli dojatí a vrátili se k Bohu. Sv. Řehoř14 vypráví, že jednorožec je tak divoká šelma, že ho nepolapí žádný lovec. Jen když na něj volá panna, přijde prý k ní a dá se od ní bez odporu svázat. Ó, kolik hříšníků, prchajících před Bohem a zuřivějších než líté šelmy, přichází na zavolání vznešené Panny Marie a dává se od ní klidně dovést k Bohu!
Podle jednoho spisovatele prvních století15 se stala Panna Maria i proto Matkou Boží, aby mohli být spaseni jejím sladkým milosrdenstvím a její mocnou přímluvou i takoví nešťastníci, kteří by se jinak nespasili, protože špatným životem propadli Boží spravedlnosti. Eadmer16 dokonce ujišťuje, že Maria byla povýšena k důstojnosti Matky Boží spíš kvůli hříšníkům než kvůli spravedlivým, neboť Ježíš Kristus prohlásil, že přišel volat ne spravedlivé, ale hříšníky [Lk 5,32]. Proto Církev svatá zpívá:
Hříšníky ti není možné odehnat,
neboť bez nich nemohla ses stát
Matkou Syna Božího.
Proto se k ní obrací Vilém Pařížský17 slovy: "Ó, Maria, jsi povinná pomáhat hříšníkům, neboť za všechny dary, milosti a přednosti obsažené v důstojnosti Matky Boží, za všechno - smím-li tak říci - vděčíš hříšníkům. Kvůli nim ses stala hodnou mít Boha za Syna." - "Jestliže se tedy stala Maria Matkou Boží kvůli hříšníkům," uvažuje Eadmer,18 "jak bych mohl pochybovat o odpuštění, ať jsou mé hříchy sebetěžší?"
Ve mši o vigilii svátku Nanebevzetí Panny Marie Církev říká, že Matka Boží byla vzata z této země, aby se nás zastávala u Boha v pevné jistotě, že bude vyslyšena. Proto ji nazývá jeden dávný spisovatel Rozhodčí (sequestra).19 To slovo znamená prostředníka, kterému dvě strany sporu přenechaly rozhodnutí o svých požadavcích. Jedním slovem, chce tím říci: Jako je Ježíš prostředníkem u Věčného Otce, tak je Maria naší Prostřednicí u Ježíše. Syn jí přenechává rozhodnutí o všech důkazech viny, které má proti nám jako náš Soudce.
Sv. Ondřej Krétský20 nazývá Marii Zárukou a Zástavou našeho smíření s Bohem. Smysl slov je: Bůh se chce s hříšníky smířit a odpustit jim. Aby o tom nikdo z nich nepochyboval, dal jim Marii jako záruku. Proto ji světec zdraví: "Buď pozdravena, ty Usmíření Boha s lidmi!" Sv. Bonaventura21 povzbuzuje každého hříšníka slovy: "Pokud se bojíš kvůli svým hříchům Boží pomsty, co musíš dělat? Jdi a obrať se na Naději hříšníků, na Marii! A pokud se bojíš, že tvoji obhajobu odmítne, ať víš, že to nemůže. Bůh sám jí dal na starost pomáhat nešťastníkům."
A opat Adam22 volá: "Copak se smí bát odsouzení hříšník, kterému se nabízí za Matku a Obhájkyni sama Soudcova Matka? A ty, Maria," říká dále, "Matko milosrdenství, ty bys odmítla prosit u svého Syna, Soudce, za jiného svého syna, hříšníka? Mohla bys odpírat přímluvu za vykoupenou duši u Vykupitele, který zemřel na kříži proto, aby spasil hříšníky? Ne, jistě neodepřeš! Celým srdcem budeš prosit za všechny, kdo se ti svěřují do ochrany, neboť víš dobře, že Pán, který učinil tvého Syna Prostředníkem mezi Bohem a člověkem, učinil tebe Prostřednicí mezi Soudcem a obžalovaným." - "Vzdávej tedy díky Bohu, který ti dal takovou Prostřednici," volá sv. Bernard.23 "Ať jsi kdokoli, hříšníče obtížený vinami, v hříchu zestárlý, neztrácej důvěru! Děkuj svému Pánu, který ti dal z milosrdenství nejen Syna za Přímluvce, ale, aby ti dodal mysli a důvěry, opatřil ti takovou Prostřednici, která může svými prosbami dosáhnout všeho. Jdi, uteč se k Marii, a budeš spasen!"
Příklad:
Alan a Rupe (De ortu et progressu Psalterii Christi et Mariae) a Bonifatius (De Divae Virginis Mariae vita et miraculis) vypravují, že ve Florencii žila dívka Benedikta, která se měla spíš jmenovat Maledikta pro svůj pohoršlivý, nepočestný život. K jejímu štěstí přišel do toho města kázat sv. Dominik. Z pouhé zvědavosti šla Benedikta na jeho kázání. Bůh však vzbudil v jejím srdci tímto kázáním takovou lítost, že se s hořkým pláčem vyzpovídala světci ze svých hříchů. Sv. Dominik ji vyslechl, udělil jí rozhřešení a za pokání jí uložil růženec. Ale nešťastnice brzy zase padla do svých navyklých hříchů. Když se o tom světec dozvěděl, navštívil ji a přiměl ji k nové zpovědi. Aby ji Bůh upevnil na cestě dobrého života, ukázal jí peklo a v něm některé lidi, kteří byli její vinou zavrženi; pak otevřel knihu, dal jí přečíst strašný seznam jejích hříchů. Kajícnice se toho zděsila, ale s důvěrou se obrátila k Panně Marii. Tak poznala, že jí Matka Boží již vyprosila čas na oplakání tolika bezbožností.
Po tomto vidění začala Benedikta dobrý život. Stále jí však tanul před očima hrozný seznam hříchů; proto začala jednou takto prosit svoji nebeskou Utěšitelku: "Má Matko, je sice pravda, že bych měla být pro své zločiny pohřbena v hlubinách pekla; protože jsi mne však před ním zachránila svou přímluvou a vymohla mi čas k pokání, prosím tě, milosrdná Paní, o další milost. Nikdy nepřestanu oplakávat své hříchy, ale vymaž je z té knihy." - Po té modlitbě se jí Maria zjevila a řekla, že pokud chce být vyslyšena, musí si být stále pamětlivá svých hříchů a milosrdenství, které jí Bůh prokázal, mimoto že má vzpomínat na umučení jejího Syna, podstoupené z lásky k ní, a dále, že má uvažovat, jak mnozí lidé byli zavrženi, a přitom hřešili méně než ona. Současně jí zjevila, že ten den bylo zavrženo jedno osmileté dítě pro jediný těžký hřích. Benedikta uposlechla přesně Nejsvětější Pannu. Jednou pak spatřila Ježíše Krista, který jí ukázal knihu hříchů se slovy: "Pohleď, tvé hříchy jsou vymazány, kniha je čistá, vepiš do ní nyní skutky lásky a ctností." Benedikta to učinila a po svatém životě skonala.
Modlitba
Moje nejsladší Paní!
Podle slov Viléma Pařížského24
máš úřad Prostřednice mezi hříšníky a Bohem.
Proto k tobě volám se sv. Tomášem z Villanovy:25
"Nuže, Orodovnice naše,
konej svou povinnost!"
Neříkej, že je příliš těžké vyhrát soudní při!
Vím přece, a všichni mi to říkají,
že žádná pře, sebepochybnější,
není ztracená, když se zastáváš ty.
A já bych svou při měl prohrát?
Ne, toho se nebojím.
Bál bych se toho jen tehdy,
kdybych pohlížel na spoustu svých hříchů,
které bys nemohla bránit.
Když se ale dívám na tvé bezmezné milosrdenství
a na vroucí touhu tvého nejsladšího srdce
pomáhat i nejhorším hříšníkům,
nebojím se ani toho.
Kdo kdy zahynul, když se tobě svěřoval do ochrany?
Proto k tobě volám o pomoc,
má veliká Orodovnice, mé Útočiště,
moje Naděje a Moje Matko Maria.
Do tvých rukou skládám své spasení.
Tobě odevzdávám svou duši.
Byla již ztracena, ty ji musíš zachránit.
Neustále děkuji Pánu,
že mi dal tak velikou důvěru v tebe.
Vím, že mi tato důvěra zajišťuje spasení,
i když ho nejsem hoden.
Souží mne pouze jedna obava,
má milovaná Královno,
abych totiž někdy nepozbyl svou nedbalostí
tuto důvěru v tebe.
A tak tě prosím, ó, Maria,
pro tvoji lásku k Ježíši,
udržuj a rozmnožuj ve mně stále
přesladkou důvěru ve tvou přímluvu.
S jistotou doufám, že s ní
zase získám Boží přátelství,
kterým jsem z nerozumu pohrdnul
a které jsem ztratil.
A když ho získám, doufám,
že s tvou pomocí si je udržím,
a když si je udržím, doufám,
že s tvou pomocí
přijdu jednou do nebe
tobě děkovat
a opěvovat milosrdenství Boží
i tvé
po celou věčnost.
Amen
Tak doufám, tak se staň, tak se stane!
1
In Nativ. B. M. V., S. de aquaeductu, n. 7. ML 183, 441; In Cant., s. 38. ML 183, 975.
2
In librum Cant., c. 8, 10.
3
Speculum B. M. V., lect. 9.
4
Spinelli SJ., Maria Deipara, thronus Dei, c. 16.
5
Hom. in laudes S. M. Deiparae. MG 43, 502. Mezi spisy sv. Epifania. Homilie však není jeho.
6
Biblia Mar., Cant. cant., n. 16. Mezi spisy sv. Alberta Velikého.
7
Speculum mor. totius s. Script., De B. V. M.
8
De glor. nom. Virg. M., s. 1, a. 1, c. 3.
9
De Rhetorica divina, c. 18, H l. V., §1.
10
Citováno podle Del Rio, In Cant. Cant., Ludguni 1611; Vilémův komentář není vydán.
11
S. Kateřina, Il Dialogo, Tratt. della div. Provid., c. 139.
12
Citováno podle Del Rio, In Cant. Cant., Ludguni 1611; Vilémův komentář není vydán.
13
Revel., l. 3, c. 32.
14
Moralia in Job, l. 31, c. 15. ML 76, 589.
15
Sv. Alfons uvádí sv. Jana Zlatoústého z Berlendovy knihy: Elogia Virginus Deiparae. Výrok ale nepochází od tohoto světce.
16
Liber de excell. Virg. M., c. 1. ML 159, 557.558.
17
De Rhetorica divina, c. 18.
18
Liber de excell. Virg. M., c. 1. ML 159, 557.558.
19
Sv. Alfons uvádí jméno sv. Justiniána mučedníka. MG 6, 1233. Dílo však není od něho.
20
Or. 14, In SS. Dominae nostrae… dormit. MG 97, 1091.
21
Stimulus amoris, p. 3, c. 12.
22
Adam abbas Perseniae (+ po r. 1200), Mariale, s. 1, In Annunt. ML 211, 703.
23
S. in Signum magnum, n. 2. ML 183, 430.
24
Rhetorica divina, c. 18.
25
(chybí)
|