vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
A JEŽÍŠE, POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA TVÉHO, NÁM PO TOMTO PUTOVÁNÍ UKAŽ!

Vznešenosti Panny Marie [21]

A JEŽÍŠE, POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA TVÉHO¹, NÁM PO TOMTO PUTOVÁNÍ UKAŽ! ............................................................................................................................................................................................

Maria chrání své ctitele před peklem

Není možné, aby byl zavržen Mariin ctitel, který jí věrně slouží a svěřuje se jí do ochrany. Toto tvrzení se bude zdát někomu na prvý pohled přehnané. Toho prosím, než je zavrhne, aby si napřed přečetl následující výklad o této věci.

Když tvrdím, že je nemožné, aby zahynul mariánský ctitel, nemyslím takové ctitele, kteří zneužívají své pobožnosti k tomu, aby mohli hřešit s menší bázní. Proto někteří lidé neoprávněně zavrhují oslavu Mariina milosrdenství k hříšníkům a neoprávněně poukazují na to, že se prý této úcty zneužívá k páchání ještě větších hříchů. Je přece zřejmé, že takoví hříšní opovážlivci zasluhují za své lehkomyslné spoléhání se trest, a ne milosrdenství. Mluvím o takových ctitelích, kteří se snaží o polepšení, kteří Matce Boží věrně slouží a kteří se jí svěřují. O takových říkám, že je prakticky nemožné, aby zahynuli. I P. Crasset T.J.² učí totéž ve své knize o úctě k Panně Marii; před ním to pak prohlásili Vega ve své Mariánské theologii, Mendoza a jiní teologové.³ Aby bylo zřejmé, že nemluvili do větru, všimněme si, co řekli o této věci církevní Učitelé a světci. Ať se nikdo nediví, uvedu-li zde několik téměř stejných výroků od různých spisovatelů. Chci je tu uvést na důkaz, jak jsou v této věci spisovatelé zajedno.

"Je nemožné, aby byl spasen ten, kdo nectí Pannu Marii a nepožívá její ochrany," říká sv. Anselm,⁴ "a stejně je nemožné, aby zahynul, kdo se Panně Marii svěřuje do ochrany a na kterého ona laskavě shlíží." Téměř identickými slovy potvrzuje tutéž pravdu sv. Antonín:⁵ "Jako není možné, aby se spasili ti, od nichž se odvrátí oči Mariina milosrdenství, tak naopak musí dosáhnout spásy a nebeské slávy ti, na kterých její oči spočívají a za které se ona přimlouvá." Tento světec tedy zdůrazňuje, že Mariini ctitelé se musí spasit.

Je třeba si povšimnout první části výroků těchto světců. Ať se třesou bázní ti, kdo si málo váží úcty k Matce Boží nebo kdo ji z lenosti zanedbávají. Tito světci říkají, že je nemožné se spasit tomu, koho Maria nechrání. Totéž tvrdí i jiní, např. sv. Albert Veliký:⁶ "Všichni, ó, Maria, kdo nejsou tvoji služebníci, všichni zahynou." Sv. Bonaventura ⁷ říká: "Kdo zanedbává pobožnost k blahoslavené Panně, zemře ve hříchu." A jinde ⁸ říká: "Kdo se neobrací na tebe, Paní, nepřijde do nebe." A v 99. žalmu mariánského žaltáře jde světec ještě dále a tvrdí, že se nejen nespasí, ale že nebude mít ani naději na spasení ten, od koho Maria odvrátí svou tvář.⁹ A již dříve to řekl sv. Ignác, mučedník,¹⁰ že se hříšník nemůže spasit bez Mariina prostřednictví a že Maria zachraňuje svou milosrdnou přímluvou mnoho takových, kteří by si zasloužili podle Boží spravedlnosti zavržení. Někteří ovšem pochybují, jsou-li to slova sv. Ignáce: P. Crasset je aspoň připisuje sv. Janu Zlatoústému.¹¹ Tato slova uvádí i celleský opat.¹² V tom samém smyslu vztahuje Církev svatá na Marii slova: "Kdo mě nenávidí, milují smrt." [Př 8,36] A k slovům Písma: "Podobna obchodním lodím .." [Př 31,14] píše Richard od sv. Vavřince:¹³ "Všichni utonou v moři tohoto světa, kdo nejsou na této lodi." Také bludař Oekolampadius ¹⁴ považoval za jistou známku zavržení malou úctu k Matce Boží. Proto řekl: "Kéž o mně není nikdy slyšet, že jsem se odvrátil od Marie; neboť pokládám za jisté znamení mysli odsouzené k zavržení smýšlet o ní méně dobře."

Zato Maria říká: "Kdo mne poslouchá, nebude zahanben." [Sir 24,30] Kdo se mi svěřuje do ochrany a poslouchá, co mu říkám, nezahyne. Proto říká sv. Bonaventura:¹⁵ "Ó, Paní, kdo se ti snaží horlivě sloužit, je dalek zahynutí." A tato pravda se osvědčuje podle sv. Hilaria ¹⁶ i tehdy, když takový člověk v minulosti velmi Boha urážel.

To je důvod, proč se Satan tak namáhá, aby hříšníci pozbyli po ztrátě milosti Boží také mariánskou úctu. Když Sára zpozorovala, že si Izák při hraní s Izmaelem přivyká jeho špatnostem, žádala Abrahama, aby vyhnal Izmaela i s jeho matkou Hagarou: "Zapuď tu otrokyni i jejího syna!" [Gn 21,10] Nestačilo jí propustit z domu jen syna; i matka musela pryč. Sára se bála, že syn bude stále docházet za matkou do domu. Právě tak se nespokojí ďábel, když duše od sebe zapudí Ježíše Krista; chce, aby zřekla i jeho Matky: Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Bojí se, že Matka uvede Syna znovu do hříšníkova srdce svou přímluvou. A bojí se oprávněně, neboť "kdo vytrvale uctívá Matku Boží," říká učený Paciuchelli,¹⁷ "brzy přijme s Mariinou pomocí do svého srdce Boha." Sv. Efrém ¹⁸ proto nazývá mariánskou úctu vhodně ochranným průkazem, který nás chrání před zavržením do pekla. Sv. Germanos ¹⁹ nazývá Pannu Marii Ochránkyní do pekla odsouzených. A doopravdy je jisté nade vší pochybnost, co říká sv. Bernard,²⁰ že Marii nechybí ani moc ani vůle, aby nás zachránila. Nechybí jí moc, protože není myslitelné, aby její prosby byly odmítnuty, jak ujišťuje sv. Antonín ²¹ nebo jak učí sv. Bernard,²² že její žádosti nemohou zůstat bezvýsledné, ale že dosahují všeho. Nechybí jí ani vůle nás zachránit, protože Maria si jako naše Matka přeje víc naši spásu než my sami. Je-li však tomu tak, jak by mohl Mariin ctitel zahynout? Snad je to hříšník. Snaží-li se však vytrvale o polepšení a svěřuje se do ochrany této dobré Matce, ona mu vyprosí osvícení, aby vybředl ze svého žalostného stavu, zjedná mu lítost nad hříchy, setrvání v dobrém a nakonec dobrou smrt. Kdyby některá matka mohla zachránit dítě před smrtí pouhou prosbou o milost u soudce, která by to neudělala? A směli bychom se domnívat, že Maria, Matka tak starostlivá o své ctitele, to nedělá a že nezachrání své dítě před věčnou smrtí, když je to pro ni tak snadné?

Když nám Bůh dal lásku a důvěru ke Královně nebes, děkujme za to Pánu, zbožný čtenáři, neboť Bůh poskytuje tuto milost podle Kosmasa Jeruzalémského ²³ jen těm, které chce spasit. Slyš jeho krásná slova, kterými chtěl oživit naději v sobě i v nás: "Ó, Matko Boží, když skládám svou důvěru v tebe, budu spasen. Když stojím pod tvou ochranou, ničeho se nemusím bát, protože úcta k tobě je bezpečnou zbraní spásy, a Bůh ji proto popřává těm, které chce spasit." To je příčinou, proč i Erasmus ²⁴ zdraví blahoslavenou Pannu: "Buď pozdravena, Hrůzo pekla, Naděje křesťanů! Důvěra v tebe nám dává jistotu spásy."

Jak velice se Satanovi protiví naše vytrvalá úcta duše k Matce Boží! P. Alfons Alvarez,²⁵ velký mariánský ctitel, byl jednou při modlitbě týrán ďáblem nečistými pokušeními, jak čteme v jeho životopisu: "Zanech své úcty k Marii," řekl mu zloduch, "a přestanu tě pokoušet!"

Podle Blosia ²⁶ zjevil Bůh sv. Kateřině Sienské, že ze své dobroty a z lásky k jednorozenému Synovi udělil jeho Matce milost, že žádný hříšník, který se jí zbožně svěřuje do ochrany, se nestane kořistí pekla. I prorok David prosil Boha, aby ho uchránil před peklem, a to pro lásku, kterou miloval Mariinu čest: "Hospodine, zamiloval jsem si tvůj dům, v němž bydlíš … nezahlazuj mě spolu s bezbožnými, Bože!." [Ž 26,8n] Říká "tvůj dům", neboť Maria je tím domem, který si vybudoval Hospodin jako svůj příbytek, aby v něm spočinul při svém Vtělení. Kniha Přísloví o tom říká: "Moudrost sobě vystavěla dům." [Př 9,1] "Jistojistě nezahyne," říká jeden zbožný spisovatel,²⁷ "kdo se snaží pilně uctívat panenskou Matku." Tutéž myšlenku potvrzuje sv. Bonaventura ²⁸ slovy: "Paní, tvoji milovníci se těší velkému pokoji v tomto životě a v onom životě neuvidí smrt navěky." "Nikdy se nestalo a nikdy se nestane," ubezpečuje zbožný Blodius,²⁹ "aby pokorný a věrný Mariin služebník zahynul navěky."

"Ó, jak mnozí," říká Tomáš Kempenský,³⁰ "by byli na věky zavrženi nebo by zůstali zatvrzelí, kdyby se za ně u Syna nepřimluvila Maria, aby jim udělil milosrdenství." Mnozí teologové a zvláště sv. Tomáš ³¹ se domnívají, že mnohým lidem, zemřelým v těžkém hříchu, Matka Boží vyprosila odklad rozsudku Božího a návrat k životu, aby mohli činit pokání. Jako doklad toho uvádějí vážní spisovatelé mnoho příkladů. Tak například vypráví ve své Kronice Flodoard,³² který žil v 9. století, že jistý jáhen Adelman (ve Verdunu), považovaný už za mrtvého, se probral k životu, právě když ho chtěli pochovat, a prohlásil, že viděl peklo, kam již byl odsouzen, ale na prosby blahoslavené Panny že byl poslán zpátky na svět, aby činil pokání. Podobnou věc uvádí Surius ³³ o římském občanovi jménem Ondřej, který zemřel nekajícně. Matka Boží mu vyprosila návrat k životu, aby mohl dosáhnout odpuštění.

Tyto a podobné příklady nesmějí svést nějakého opovážlivce, který by chtěl žít hříšně v naději, že ho Maria zachrání před peklem, i když zemře ve hříchu. Neboť jako by bylo bláznovstvím skočit do studny v naději, že nás Maria zachrání, protože jednou v takovém případě pomohla, podobně by bylo mnohem větším šílenstvím se vydávat do nebezpečí smrti ve hříchu a čekat, že nás blahoslavená Panna zachrání před peklem. Tyto příklady mají jen oživit naši důvěru. Uvážíme-li, že Maria mohla zachránit před peklem i ty, kteří zemřeli ve hříchu, čím spíše může zachránit před pádem do pekla ty, kdo se k ní zaživa obracejí, chtějí se polepšit a věrně jí slouží!

Modleme se tedy se sv. Germanem:³⁴ "Naše Matko, co bude s námi? Jsme sice hříšníci, chceme se však polepšit, a obracíme se k tobě, která jsi Životem křesťanů!" Slyšíme k tobě volat opata Bohumíra:³⁵ "Nestihne věčné "běda" toho, za koho obětuješ aspoň jedinkrát své prosby." Pros tedy za nás, a budeme před peklem zachráněni. "Když předstoupím před Boží soud a když ty, Matko milosrdenství, mne budeš chránit, kdo by si troufal tvrdit, že nenaleznu u Soudce milost?" volám s Richardem od sv. Vavřince.³⁶ Blah. Jindřich Suso ³⁷ říkal, že odevzdal svou duši do Mariiných rukou, a kdyby ho chtěl Soudce zavrhnout, chtěl prosit, aby rozsudek zavržení prošel Mariinýma rukama. Doufal, že v jejích rukou by bylo jistě zadrženo jeho provedení. Totéž říkám a v to doufám i já pro sebe, má Nejsvětější Královno! Proto ti chci vždy opakovat slova sv. Bonaventury:³⁸ "V tebe jsem, má Paní, doufal, ať nejsem zahanben navěky! V tebe jsem složil všechny své naděje. Proto jistě očekávám, že nezahynu, ale že se spasím a že tě budu v nebi chválit a milovat navěky."³⁹

Příklad:

Roku 1604 byli v jednom flanderském městě (Bruselu) dva studující, kteří si však místo studia hleděli jen pití a chlípností. Když byli jedné noci za hříchem u špatné ženštiny, odešel jeden z nich, jmenoval se Richard, poněkud dřív než druhý. Když se doma svlékal k odpočinku, vzpomněl si, že se ten den ještě nepomodlil několik obvyklých Zdrávasů k Nejsvětější Panně. I když byl ospalý a mrzutý, přemohl se a modlil se, napolo ve spánku a roztržitě. Potom si lehl. Ale sotva usnul, uslyšel silné bušení na dveře a v zápětí nato uviděl před sebou svého druha, který svým zjevem budil hrůzu. "Kdo jsi?" ptal se Richard. "Copak mě neznáš?" odpověděl druhý. "Proč jsi tak zohaven? Vždyť jsi jak ďábel!" - "Ach, já nešťastník, jsem zavržen," řekl tázaný. "Jak to?" - "Ať víš, když jsem vyšel z toho domu hanby, zardousil mě zlý duch. Mé tělo leží dosud na ulici, ale má duše je v pekle. A buď si jistý, že stejný trest čekal tebe, ale Svatá Panna tě zachránila pro těch několik Zdrávasů, kterými jsi ji uctil. Blaze ti, použiješ-li tuto výstrahu, kterou ti skrze mne dává Matka Boží." Po těch slovech rozhrnul plášť, ukázal plameny a hady, jimiž byl mučen, a zmizel. Mladík se s hořkým pláčem vrhl tváří k zemi a děkoval své zachránkyni Marii. Když pak přemítal, jak by napravil svůj život, zaslechl zvonit na jitřní v blízkém františkánském klášteře. Hned si řekl: Bůh mě volá k pokání! Okamžitě spěchal do kláštera a prosil řeholníky, aby ho přijali. Ti se zdráhali, protože znali jeho špatný život. Když jim ale všechno vypověděl a když dva řeholníci opravdu našli na ulici mrtvolu jeho druha černou jako uhel, byl přijat a od toho dne žil velmi vzorně.

Modlitba

Ó, má nejdražší Matko Maria!
V jaké propasti bídy bych dnes byl,
kdyby mě tolikrát nezachránila tvá milosrdná ruka!
Kolik roků bych už byl v pekle,
kdybys mne před ním nezachránila
svými mocnými prosbami!
Mé těžké hříchy mě do něho hnaly,
Boží spravedlnost mě již odsoudila,
zlí duchové již chtěli vykonat rozsudek!
Tys však přispěchala, má Matko,
i když jsem tě neprosil, dokonce ani nevolal,
a zachránilas mě!

Ó, moje drahá Osvoboditelko,
čím se ti odvděčím za tolik milostí a za tolik lásky?
Tys zvítězila nad tvrdostí mého srdce
a naplnila je láskou a důvěrou v tebe!
Do jaké propasti bídy bych byl potom upadl,
kdybys mě nevytrhla z hrozných nebezpečí,
v nichž jsem tonul!
Neustávej mě chránit před peklem
a dříve ještě před hříchy,
abych do nich zase neklesl.
Nedopusť, abych ti zlořečil v pekle.

Ó, má milá Paní, miluji tě!
Jak by snesla tvoje dobrota
pohled na tvého zavrženého sluhu,
který tě miluje?
Ó, vypros mi milost,
abych v budoucnosti nesplácel
nevděkem tobě a Bohu,
který mi udělil z lásky k tobě tolik milostí!
Ó, Maria, co říkáš? Budu zavržen?
Ach, budu zavržen, jestliže tě opustím.
Ale jak bych tě mohl opustit?
Jak bych mohl zapomenout na lásku,
kterou jsi mi ukázala?
Po Bohu jsi ty jediná láska mé duše!
Nemohu již déle žít bez lásky k tobě.
Miluji tě, miluji a doufám,
že tě budu milovat zde i na věčnosti,
ó, nejkrásnější, nejsvětější, nejsladší,
nejlíbeznější ze všech tvorů.
Amen

1 Dnes stanovuje oficiální text modlitby Zdrávas, Královno modlit se: "plod života svého".
2 La véritable dévotion envers la Sainte Vierge, p. 1, tr. 1, q. 7.
3 Vega, Theologia Mariana, Pal. 29, cert. 5; Mendoza, Viridarium., l. 2, probl. 9.
4 Or. 52. ML 158, 956.
5 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 14.
6 Biblia Mar., Isaias proph., n. 20.
7 Psalt. B. M. V., Ps. 116.
8 Psalt. Ps. 86.
9 Psalt. Ps. 99.
10 Cituje Did. de Celada, Iudith. Slova jistě nejsou od sv. Ignáce, mučedníka.
11 P. Crasset připisuje sv. Janu Zlatoústému myšlenku, ne slova. La véritable dévot., p.1, tr.1, q.12.
12 Contempl. e B. V., Prooem.
13 De laud. B. M. V., l. 11, c. 8, n. 1.
14 De laudando in Maria Deo.
15 Psalt. Ps. 118.
16 Srov. Comm. in Math., c. 12. ML 9, 993.
17 Excitat. dorm. animae, Exc. 5.
18 De SS. Dei Gen. M. laudibus.
19 In dormit. SS. Deiparae, s. 2. MG 98, 358.
20 In Assumpt. B. M. V., s. 1, n. 2. ML 183, 415.
21 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 17, §4.
22 S. de aquaeductu. ML 183, 442.
23 Hymn. VI, pro magna quinta feria. MG 98, 482. Mezi spisy sv. Jana Damašského.
24 Paean Virgini Matri dicendus.
25 Da Ponte, Vita del Ven. P. Bald. Alvarez S.J., Roma 1692, c. 26.
26 Conclave animae fidelis, p. 2.
27 Sv. Alfons připisuje výrok sv. Ignácovi, mučedníkovi. Lohner, Biblioth. mar.
28 Psalt. B. M. V., Ps. 67.
29 Paradisus animae fidelis, p. 1.
30 Serm. ad Novit., p. 3, s. 4.
31 Summa Theologiae Suppl., q. 71, a. 5 ad 5.
32 Annales a. 934. ML 135, 446.
33 De probatis Sanctorum historiiis 4. dec. Na tomto místě vypráví sv. Alfons na základě Pelbarta Temešvárského, Stellarium coronae glorios. Virginis, že za tažení císaře Zikmunda přes Alpy volala jakási kostra na kněze, aby se mohla vyzpovídat a tak se zachránit před peklem.
34 Or. in encaenia aedis… MG 98, 378.
35 In omni festiv. B. M. Matris Dom. ML 257, 208. Sv. Alfons výrok připisuje sv. Anselmovi.
36 Explic. in Cant., c. 39. ML 196, 518.
37 Horologium Sapientiae., l. 1, c. 16.
38 Psalt. B. M. V., Ps. 30.
39 Alfonso de Andrada S.J., Discursos del bautismo de Nuestra Senora, Madrid 1639. Richard nebylo jméno jednoho z obou studentů, ale jiného (Richard Trouve), který se narodil v Ham-sur-Heure r. 1585, v Bruselu se učil krejčím a pod dojmem této události, které byl svědkem, vstoupil do františkánského řádu a později byl jako mladý misionář umučen v Japonsku v Nagasaki r. 1622. O kajícím studentovi, který vstoupil také k františkánům, ale nevíme víc, než že byl vzorně živ a že byl vroucím ctitelem Panny Marie.

zpět na titulní stranu