vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE
A JEŽÍŠE, POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA TVÉHO, NÁM PO TOMTO PUTOVÁNÍ UKAŽ!

Vznešenosti Panny Marie [21]

A JEŽÍŠE, POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA TVÉHO¹, NÁM PO TOMTO PUTOVÁNÍ UKAŽ! ............................................................................................................................................................................................

Maria provází své sluhy do nebe

Jak bezpečnou známkou vyvolení k životu věčnému je sloužit Panně Marii! Církev svatá vykládá o Rodičce Boží pro útěchu jejích ctitelů Sirachovcova slova: "U všech těch jsem hledala odpočinutí a v dědictví Páně budu přebývat." [Sir 24,11] Kardinál Hugo ¹ vykládá tato slova: "Blažený je ten, říká, v jehož domě nalezne Panna Maria odpočinek." Maria se snaží roznítit ve všech úctu k sobě, a to pro lásku, kterou chová ke všem. Mnozí tuto úctu buď nepřijímají nebo si ji neudržují. Šťastný, kdo ji přijme a udrží si ji. "A v dědictví Páně budu přebývat." Zmíněný kardinál Hugo ² říká dále: "Budu totiž přebývat v těch, kteří jsou Božím dědictvím." Úcta k blahoslavené Panně je ve všech těch, kteří jsou dědictvím Páně, kdo ho totiž budou věčně velebit v nebesích. Na zmíněném místě knihy Sirachovcovy říká Maria dále: "Tehdy mi vykázal Tvůrce vesmíru stánek a můj průvodce mě v něm usadil. Řekl mi totiž: V Jakubovi přebývej, v Izraeli měj dědičný úděl a v mých vyvolených zapusť kořeny." [Sir 24,12n] To znamená: Můj Stvořitel se uvolil spočinout v mém lůně a chtěl, abych přebývala v srdcích všech vyvolených - které předobrazoval Jakub a kteří jsou Mariiným dědictvím - a ustanovil, aby ve všech předurčených k životu věčnému byla zakořeněna úcta a důvěra ke mně.

Ó, kolik svatých by dnes nebylo v nebi, kdyby je tam nebyla uvedla svou mocnou přímluvou Maria! "Já jsem učinila na nebi, aby vzešlo světlo neskonalé." [Sir 24,6] Kardinál Hugo vysvětluje tato slova knihy Sirachovcovy následovně: "Já jsem rozsvítila na nebi tolik věčných světel, kolik je mých ctitelů." Na její přímluvu jsou v nebi mnozí svatí, kteří by se tam bez ní nikdy nebyli dostali. Sv. Bonaventura ³ říká, že nebeská brána se otevře všem, kdo důvěřují v Mariinu ochranu. Proto sv. Efrém ⁴ nazval úctu k Matce Boží otevřením ráje. Zbožný Blosius ⁵ oslovuje Svatou Pannu takto: "Paní, tobě jsou svěřeny klíče a poklady nebeského království." Proto ji musíme stále prosit slovy jednoho zbožného spisovatele:⁶ "Otevři nám, Panno, brány nebes, vždyť máš od nich klíče." Ty jsi ostatně sama Bránou ráje, jak tě nazývá Církev svatá: Bráno nebeská!

Církev svatá pojmenovává vznešenou Matku Boží i Hvězdou mořskou: Zdrávas, hvězdo mořská! "Neboť jako plavci zachovávají směr do přístavu pomocí hvězd," říká Andělský Učitel,⁷ tak jsou vedeni křesťané do přístavu nebes Marií.

Sv. Petr Damiani ⁸ nazývá z podobného důvodu Marii nebeským žebříkem, protože skrze Marii sestoupil Bůh z nebe na zem, aby skrze ni mohli zase lidé vystupovat ze země na nebesa. Sv. Anastasius Antiochijský ⁹ k ní volá: "Byla jsi milostí naplněna proto, aby ses stala cestou naší spásy a schodištěm k nebeské vlasti." Sv. Bernard ji nazývá "vozem do nebe"¹⁰ a sv. Jan Geometra ¹¹ ji zdraví: "Buď pozdravena, ty vznešený voze, který odváží do nebe své ctitele!" Proto jí říká sv. Bonaventura:¹² "Šťastní ti, kteří tě znají, Matko Boží, neboť znát tebe je cestou k nesmrtelnému životu a hlásat tvé ctnosti je cestou k věčné spáse."

Ve františkánských letopisech ¹³ se vypravuje o bratru Lvovi, že jednou spatřil červený žebřík a na jeho konci Ježíše Krista, a bílý žebřík, na jehož konci stála svatá Matka Páně. Viděl, jak někteří lidé vystupovali na červený žebřík; ale sotva vystoupili několik příček, padali dolů, a když se znovu pokoušeli o výstup, padali zase. Sv. František je vybídl, aby zkusili vystoupit po bílém žebříku. Tak se dostali po tomto žebříku výše, odkud jim blahoslavená Panna podávala ruku, a tak bezpečně přicházeli do nebe. Diviš Kartuzián ¹⁴ se ptá: "Kdo se spasí? Komu se dostane kralování v nebi?" A sám odpovídá: "S jistotou se spasí a dosáhnou nebeského království ti, za které tato milosrdná Královna milosrdenství obětuje své prosby." Tuto pravdu potvrzuje sama Maria: "Já jsem ta, skrze niž králové patřičně kralují." [Př 8,15] Pomocí Mariiny přímluvy duše kralují nejprve ve smrtelném životě na zemi, když ovládají své vášně, a potom se jim dostává věčného kralování v nebi, kde podle slov sv. Augustina ¹⁵ "je tolik králů, kolik je občanů". "Jedním slovem," říká Richard od sv. Vavřince,¹⁶ "Maria je v nebesích Paní, neboť tam poroučí, jak chce, a uvádí tam, koho chce" podle slov: "V Jeruzalémě je moje vláda." [Sir 24,15] A právem; neboť jak říká opat Rupert,¹⁷ "protože je Matkou Pána nebe, je také Paní nebe."

"Tato Boží Matka nám již získala nebe svými mocnými prosbami a svými milostmi; jen jí nesmíme klást překážky," říká sv. Antonín.¹⁸ Proto "kdo slouží Marii a za koho se ona přimlouvá, je tak jistý svým spasením, jako by již byl v nebi," tvrdí opat Guerrik.¹⁹ "Sloužit Marii a patřit k jejímu dvoru je největší čest, jaké se nám může dostat," říká Richard od sv. Vavřince,²⁰ "neboť sloužit Královně nebes znamená již kralovat v nebi a být poddán jejím rozkazům je více než kralovat." Zato ti, kteří Marii neslouží, se nespasí, protože když jsou zbaveni pomoci této vznešené Matky, jsou zbaveni i přispění Syna a celého nebeského dvora.

Buď vždycky velebena nekonečná dobrota našeho Boha, který ustanovil Marii za naši Obhájkyni, aby jako Matka Soudce a Matka milosrdenství účinně zasahovala svou přímluvou do velikého procesu naší spásy. Je to myšlenka sv. Bernarda.²¹ A řecký spisovatel, mnich Jakub,²² tvrdí, že Bůh učinil Marii mostem, po němž se můžeme dostat nad vlnami světa do přístavu rajského blaha. Proto volá sv. Bonaventura:²³ "Slyšte, národové, kteří toužíte po nebi! Služte Marii a ctěte ji, a jistě naleznete život věčný."

Nikdo nesmí zoufat, že nedosáhne království blaha, ani ten, který by si zasloužil peklo, když se rozhodne věrně sloužit této Královně. "Kolik hříšníků," volá sv. Germanos,²⁴ "se pokusilo nalézt Boha tvým prostřednictvím, a spasili se!" Richard od sv. Vavřince ²⁵ uvažuje, proč podle Zjevení sv. Jana je Maria korunována hvězdami: "s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy" [Zj 12,4], zatímco podle Velepísně tvoří její korunu dravci, lvi a pardálové: "Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš: budeš korunována … ze lvích doupat, z hor leopardů." [Pís 4,8] "Jak se tomu má rozumět?" ptá se. A odpovídá, že "těmito dravci jsou hříšníci, kteří se Mariinou přízní a přímluvou stávají nebeskými hvězdami, které lépe sluší hlavě této Královny milosrdenství než všechny hvězdy na obloze. - O služebnici Boží, Sestře Serafíně z Capri,²⁶ se vypravuje, že prosila Nejsvětější Pannu v novéně před svátkem jejího Nanebevzetí za obrácení tisíce hříšníků. Když se ale ulekla, že je to příliš smělá prosba, zjevila se jí Svatá Panna a pokárala ji za tuto lichou bázeň a řekla: "Čeho se bojíš? Nebo snad nemám dost moci, abych na Synovi vyprosila spásu tisíci hříšníků? Hned ti ukážu, že jsem ji již vyprosila." Potom ji uvedla v duchu do nebe a tam jí ukázala duše nesčetných hříšníků, kteří již zasluhovali peklo, ale na její přímluvu byli spaseni a nyní již požívali věčné blaženosti.

Je ovšem pravda, že v tomto životě nemůže nikdo mít naprostou jistotu o svém věčném spasení: "Člověk neví, je-li hoden lásky či nenávisti." [Kaz 9,1] Ale na Davidovu otázku Hospodinu: "Pane, kdo smí být hostem ve tvém stánku?" [Ž 15,1] odpovídá sv. Bonaventura:²⁷ "Hříšníci, jděme v Mariiných stopách, vrhněme se k jejím svatým nohám a nehněme se odtud, dokud nám nepožehná, protože její požehnání nám zajistí nebe." Eadmer ²⁸ říká: "Stačí, Paní, že nás chceš spasit, neboť pak už musíme dosáhnout spásy." A sv. Antonín ²⁹ k tomu dodává, že je nutné, aby se duše, chráněné Pannou Marií, spasily.

"Oprávněně předpověděla Nejsvětější Panna," říká sv. Ildefons,³⁰ "že ji budou blahoslavit všechna pokolení země: "Blahoslavit mne budou všechna pokolení" [Lk 1,48], neboť všichni vyvolení dosahují věčné blaženosti Mariiným prostřednictvím." "Ty, vznešená Matko," volá sv. Metod,³¹ "jsi začátkem, středem i dosažením našeho štěstí." Maria je začátkem našeho věčného štěstí, poněvadž nám získává dopuštění hříchů; je jeho středem, protože nám získává setrvání v milosti Boží; je jeho dosažením, protože nám nakonec získává nebe. "Tys otevřela nebe," říká k tomu sv. Bernard,³² "tys vyprázdnila peklo, tys obnovila ráj, tys dala věčný život tolika nešťastníkům zasluhujícím peklo."

Nade všechno však v nás musí oživit bezpečnou důvěru, že dosáhneme nebe, krásný příslib, který dala Maria těm, kdo ji ctí, a zvlášť, kdo se snaží slovem i příkladem o to, aby ji také jiní znali a ctili: "Kteří se o mne snaží, nezhřeší. Kteří mne vysvětlují, budou žít věčně." [Sir 24,30n] "Ó, jak jsou šťastní ti," říká sv. Bonaventura,³³ "kdo získali Mariinu přízeň. Nebešťané je již nyní uznávají za své společníky. A kdo má znamení Mariina služebníka, je již zanesen do knihy života." Proč bychom se tedy znepokojovali spory teologických škol, jestli předurčení ke slávě předchází nebo následuje za předzvěděním zásluh; zda jsme zapsáni do knihy života nebo ne. "Budeme-li pravými služebníky Panny Marie a budeme-li stát pod její ochranou, jistě budeme zapsáni v knize života, protože Bůh uděluje úctu k jeho svaté Matce jen těm, které chce spasit," říká Kosmas Jeruzalémský.³⁴ Totéž, jak se zdá, zjevil Pán skrze sv. Jana: "Kdo zvítězí … napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města." [Zj 3,12] Kdo chce zvítězit a být spasen, bude mít ve svém srdci vryto jméno města Božího. "A kdo jiný je tímto městem Božím, když ne Maria," vykládá sv. Řehoř Divotvůrce ³⁵ Davidova slova: "Slavné věci hlásány jsou o tobě, město Boží!" [Ž 87,3]

Vším právem tedy můžeme zvolat se sv. Pavlem [2 Tim 2,19], že kdo nosí toto znamení mariánského ctitele, toho Bůh uznává za svého. Proto napsal Pelbart,³⁶ že úcta k Matce Boží je nejjistějším znamením věčného spasení. A Alan a Ruspe ³⁷ říká v pojednání o Zdrávasu, že kdo tímto andělským pozdravem často uctívá Svatou Pannu, má velmi pevnou záruku předurčení k životu. A totéž tvrdí o člověku, který se modlí vytrvale každý den svatý růženec. P. Nieremberg ³⁸ pak říká ve své knížečce "O oddanosti a lásce k Nejsvětější Panně", že služebníci Matky Boží požívají větších výsad a zvláštní přízně nejen na tomto světě, ale že i v nebi budou požívat větší slávu, že budou mít zvláštní bohatší šat jako důvěrní přátelé a dvořané Královny nebe podle slov knihy Přísloví: "Všichni její domácí jsou oblečeni rouchem dvojnásobným." [Př 31,21]

Sv. Marie Magdalena de Pazzi ³⁹ uviděla jednou ve vidění lodičku uprostřed moře, do níž se uchýlili všichni mariánští ctitelé. Maria řídila kormidlo, a tak je vedla do bezpečného přístavu. Z toho světice poznala, že kdo žijí pod Mariinou ochranou, se zachrání před ztroskotáním do hříchu a do věčného zavržení i uprostřed všech nebezpečí, protože Maria je s jistotou dovede do přístavu nebes. Vstupme tedy do této šťastné lodičky ochrany Panny Marie a buďme tu jisti životem věčným, jak zpívá Církev svatá: Příbytek všech plesajících v tobě je, svatá Boží Rodičko. Svatá Matko Boží, všichni, kdo budou požívat radost věčnou, přebývají v tobě a žijí pod tvou ochranou.⁴⁰

Modlitba

Ó, Královno nebes,
Matko svaté lásky,
ze všech stvořených bytostí
lásky nejhodnější,
nejvíc od Boha milovaná
a nejvíc Boha milující,
dovol, abych tebe miloval i já,
nejnevděčnější a nejbídnější hříšník země.
Tvá přímluva mne zachránila před peklem;
všechna tvá dobrodiní jsem obdržel
bez své nejmenší zásluhy;
proto jsem uchvácen tvou dobrotou.
V tobě jsem složil všechny své naděje.
Miluji tě, má Paní, a chtěl bych tě milovat víc,
než tě milovali všichni světci tobě nejvroucněji oddaní.

Rád bych podle svých sil
přesvědčil všechny lidi, kteří tě neznají,
jak jsi hodna lásky, jak zasluhuješ,
aby tě všichni milovali a ctili.
Chtěl bych i umřít z lásky k tobě
na obranu tvých velikých předností,
tvého panenství,
tvé důstojnosti Matky Boží,
tvého Neposkvrněného Početí,
kdyby to bylo třeba.

Ó, má nejdražší Matko,
přijmi toto mé přání a nedopusť,
aby se stal tvůj služebník, milující tebe,
jednou nepřítelem Boha,
kterého tak vroucně miluješ.
Ach, do tohoto neštěstí jsem upadl,
když jsem urazil svého Pána.
Tehdy jsem však nemiloval tebe
ani jsem nestál o tvoji lásku.
Nyní však netoužím,
kromě milosti Boží, po ničem jiném,
než abych tebe miloval a byl tebou milován.
Mé minulé viny mě nezbaví důvěry v tebe,
neboť vím, že ty,
nejdobrotivější a nejlaskavější Paní,
neodpíráš svou lásku
ani nejubožejším hříšníkům, když tě milují,
a že se nedáš nikým v lásce předstihnout.

Ó, lásky nejhodnější Královno,
toužím přijít do nebe,
abych tě tam miloval.
U tvých nohou poznám lépe,
jaké lásky jsi hodna
a kolik jsi učinila pro mé spasení.
Proto tě budu milovat vroucněji,
a to věčně, a nebudu se bát,
že bych někdy ustal v lásce k tobě.
Ó, Maria, pevně doufám,
že se s tvou pomocí spasím.
Pros za mne Ježíše!
Nechci nic jiného, než abys mne spasila.
Jsi moje naděje.
Proto budu vždy volat:
Ó, Maria, má naděje,
ty mne musíš spasit.
Amen

1 Postilla super Eccli. in h. 1.
2 Sv. Alfons cituje na tomto místě omylem Paciuchelliho.
3 Psalt. B. M. V., Ps. 90.
4 Sermo de SS. Genetricis Virg. Mariae laudibus.
5 Paradius animae fidelis, p. 2.
6 Nelze zjistit, kdo pronáší tuto modlitbu.
7 Expos. super Salutatione Angel.
8 Hom. in Nativ. B. M. V. ML 144, 753.
9 In Annunt. intemeratiss.ac deiparae Mariae, s. 2. MG 89, 378.
10 In Nativ. B. M. V., s. de aquaeductu, n. 18. ML 183, 448.
11 Hymni V in S. deiparam, h. 1. MG 106, 855.
12 Psalt. B. M. V., Ps. 85.
13 Waddingus, Annales Minorum a. 1232. Romae 1732.
14 Opera V, Monstrolii 1898, p. 625, in Ps. 35,5.
15 Enarr. in Ps. LXVII, n. 2021. ML 36, 825.
16 De laud. B. M. V., l. 4, c. 29, n. 1.
17 In Cantica, l. 3. ML 168, 891.
18 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 2, §2.
19 Je to parafráze opata Guerrika, In assumpt. B. M. V., s. 1. ML 185, 189.
20 Sv. Alfons cituje sv. Jana z Damašku. Uvedená slova uvádí Richard, De laud. B. M. V., l. 2, c. 1, n. 8., popř. Eadmer v díle De excell. Virg. Mariae.
21 In Assumpt., s. 1, n. 1. ML 183, 415.
22 Or. in Nativ. SS. Deiparae, n. 20. MG 127, 598.
23 Psalt. B. V. M., Ps. 48.
24 In SS. Deiparae dormit., s. 2. MG 98, 347.
25 De laud. B. M. V., l. 3.
26 Sguillante-Pagani, Vita, l. 1, c. 15. Venezia 1743.
27 Psalt. B. M. V., Ps. 14.
28 Liber de excell. V. M., c. 12. ML 159, 575.
29 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 14, §7.
30 Sermones dubii, De Assumpt. B. M., s. 3. ML 96, 256.
31 Sermo de Sim. et Anna, n. 14. MG 18, 382.
32 In Assumpt. B. M. V., s. 4. ML 183, 429.
33 Psalt. B. M. V., Ps. 91.
34 Hymnus VI pro magna quinta feria. MG 98, 482. V originálu je citován sv. Jan Damašský.
35 Opera dubia, hom. 3 in Annunt. S. V. M. MG 10, 1174.
36 Stellarium coronae glorios. Virginis, l. 12, p. 2, a. 1.
37 Coppenstein, Alani Redivivi Rupensis Tractatus… de ortu atque progressu Psalterii Christi et Mariae, p. 2, c. 11.
38 Dell´ affezione ed amore… alla SS. Vergine, c. 10.
39 Puccini, Vita, Firenze 1611.
40 Caesarius z Heisterbachu, Illustrium miraculum et historiarum memorab. libri XII, Antverpiae 1604, l. 7, c. 22. Cisterciácký mnich v kláštěře v Arnsburgu, vroucí ctitel Panny Marie, toužil po jejím zjevení. Jednou v noci sešel do zahrady, kde se mu zjevila nejprve sv. Kateřina, pak sv. Anežka Římská, nakonec sama Matka Boží v zástupu svatých panen a svým zpěvem naplnila jeho srdce hlubokou radostí.

zpět na titulní stranu