SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST I.
I. ÚVAHY O SEDMI HLAVNÍCH SLAVNOSTECH PANNY MARIE

Vznešenosti Panny Marie   [29]

O NEPOSKVRNĚNÉM POČETÍ PANNY MARIE^*v ............................................................................................................................................................................................

Jak bylo nejvýš namístě, aby tři božské Osoby uchránily Marii dědičného hříchu. Adamův hřích způsobil nezměrnou zkázu jeho původci i celému lidskému pokolení. Když Adam pozbyl nešťastným způsobem milosti, pozbyl i všechny ostatní přednosti, jimiž byl zprvu obdařen, a svolal na sebe i na všechny své potomky Boží hněv a s ním všeliké zlo. Od tohoto všeobecného neštěstí chtěl však Bůh uchránit požehnanou Pannu, kterou vyvolil za Matku druhého Adama, Ježíše Krista, který měl napravit škodu způsobenou Adamem prvním. Rozjímejme nyní, jak bylo přiměřené, aby ji Bůh ve třech Osobách uchránil od dědičné viny. Poznáme, že se slušelo, aby ji Bůh Otec ochránil jako svou Dceru, Bůh Syn jako svou Matku, Duch Svatý jako svou Snoubenku. I. Především náleželo Věčnému Otci, aby byla Maria uchráněna dědičného hříchu, neboť byla jeho Dcerou, Dcerou prvorozenou, jak sama svědčí: "Já jsem vyšla z úst Nejvyššího, prvorozená před kterýmkoli tvorem." [Sir 24,5] Tato slova vztahují vykladatelé Písma svatého, svatí Otcové i sama Církev na Pannu Marii právě o slavnosti jejího Početí. Ať je tedy prvorozená ve smyslu školy Skotovy, pokud byla v úradcích Božích předurčena spolu se svým Synem k slávě a k životu přede všemi tvory, nebo ve smyslu školy tomistické, pokud byla předurčena hned po předzvědění hříchu za Matku Vykupitele, všichni se shodují v tom, že ji nazývají Prvorozenou Dcerou Boží. Proto se patřilo, aby nebyla nikdy Satanovou otrokyní, ale aby byla vždy a výhradně majetkem svého Stvořitele, jak o sobě sama říká: "Pán mě měl na počátku svého díla." [Př 8,22] Proto ji plným právem nazývá alexandrijský patriarcha Dionys1 "jednou a jedinou dcerou života" narozdíl od ostatních žen, které, protože se zrodily ve hříchu, jsou dcerami smrti. Dále se patřilo, aby ji Bůh stvořil v milosti proto, neboť ji určil za Obnovitelku ztraceného světa a za Prostřednici mezi lidstvem a Bohem. Tak mluví svatí Otcové, zvláště sv. Jan Damašský,2 který volá: "Ó, Panno požehnaná, ty ses narodila, abys působila k blahu celého světa." Proto říká sv. Bernard,3 že již Noemova archa byla předobrazem Panny Marie. Jako se v arše zachránili lidé před potopou, tak jsme byli pomocí Panny Marie zachráněni, abychom neztroskotali ve hříchu. Rozdíl je v tom, že se v arše zachránilo jen málo lidí, kdežto skrze Marii bylo zachráněno celé lidské pokolení. Proto nazývá starokřesťanský spisovatel4 Marii novou Evou, Matkou života, novou Evou, protože první Eva byla matkou smrti, kdežto Maria je Matkou života. Nicejský biskup sv. Theofan5 ji oslovuje: "Buď zdráva, ty, která jsi sňala zármutek Evou zaviněný." Basil Seleucijský6 ji nazývá "smiřitelkou lidstva s Bohem" a sv. Efrém7 "prostřednicí míru pro celý svět". Kdo však vyjednává smír, jistě nesmí být nepřítelem uraženého, tím méně pak smí být spoluviníkem ve zločinu. Sv. Řehoř Veliký8 říká, že k soudci nesmí jít jeho nepřítel, aby ho usmiřoval, neboť by ho neuchlácholil, ale ještě více rozhněval. Když tedy měla být Maria Prostřednicí míru mezi lidmi a Bohem, nesměla být žádným způsobem hříšnicí a nepřítelkyní Boží, ale musela požívat jeho všeliké přízně, a být dokonale prosta hříchu. Dále se patřilo, aby ji Bůh uchránil dědičné viny, protože ji předurčil k tomu, aby rozdrtila hlavu pekelného hada, který svedl prarodiče, a tak připravil smrt všem lidem; předpověděl to sám Pán: "Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a potomstvem jejím, ona rozdrtí tvou hlavu." [Gn 3,15] Když tedy měla Maria přijít na svět, aby statečně přemohla Satana, jistě se neslušelo, aby byla napřed Satanem přemožena a zotročena. Mnohem moudřejší bylo, když zůstala prosta každé poskvrny a každého poddanství ďáblu. Tento pyšný duch chtěl ovšem nakazit svým jedem i nejčistší lůno této Panny, jako nakazil celé lidské pokolení. Budiž však věčně velebena Boží dobrota, že vyzbrojila Marii takovým množstvím milostí, že zůstala bez jakékoli viny, a tak přemohla a pokořila jeho pýchu, jak říká sv. Augustin9 nebo ten, který napsal tento výklad První knihy Mojžíšovy: "Protože je ďábel hlavou prvotního hříchu, potřela Maria tuto hlavu, neboť do duše této Panny nevniklo žádné otročení hříchu, a proto zůstala čistá od každé poskvrny." Ještě jasněji se vyjadřuje sv. Bonaventura:10 "Slušelo se, aby blahoslavená Panna Maria, skrze niž z nás byla sňata hanba, zvítězila nad ďáblem tak, že mu ani na okamžik nebyla poddána." Hlavním důvodem však, proč Věčný Otec uchránil tuto svou Dceru od Adamova hříchu, bylo její předurčení za Matku jeho jednorozeného Syna. "V mysli Boží jsi byla přede vším tvorstvem předurčena, abys zrodila Bohočlověka," volá sv. Bernardin Sienský.11 Kdyby Bůh neměl jiný důvod, aspoň pro čest svého Syna ji musil stvořit čistou, bez všeliké poskvrny. Andělský Učitel sv. Tomáš12 říká, že všechny věci učiněné pro Boha musí být vždy čisté a prosté každé nečistoty. Proto volal David, když se rozhodl budovat jeruzalémský chrám s nádherou důstojnou Boha: "Ne člověku je připravován příbytek, ale Bohu." [1 Kron 29,1] Tím spíše musíme rozumně předpokládat, že nejvyšší Tvůrce, když určil Marii za Matku svého vlastního Syna, ji musel vyzdobit nejkrásnějšími přednostmi, aby byla důstojným příbytkem Božím! Stejně soudí Diviš Kartuzián.13 "Když chtěl božský Umělec a Stavitel vesmíru zbudovat důstojný stánek pro svého Syna, vyzdobil Marii všemi dary, které ji činily v jeho očích krásnou." I Církev svatá nás o tom ujišťuje. V modlitbě po "Zdrávas, Královno" dosvědčuje, že Bůh připravil tělo a duši svaté Panny tak, aby byly důstojným příbytkem jeho jednorozeného Syna: "Všemohoucí, věčný Bože, ty jsi tělo a duši slavné Panny a Matky Boží Marie spolupůsobením Ducha Svatého tak připravil, aby si zasloužila stát se důstojným příbytkem tvého Syna." První předností dětí je, jak známo, vznešený původ. "Sláva synů - otcové jejich" [Př 17,6]. Proto je pro lidi ve světě menší hanbou nedostatek majetku nebo vědomostí než nízký původ. Chudý totiž může svým přičiněním zbohatnout, nevědomý se může studiem vzdělat, kdo však pochází z nízkého rodu, stěží dosáhne povýšení do stavu urozeného, a dosáhne-li ho, vždy mu lidé mohou vytknout jeho vadu. Bůh však mohl dát svému Synu Matku nejvýš vznešenou a prostou dědičného hříchu. Jak bychom mohli připustit, že mu dal matku poskvrněnou hříchem? Připustil by, aby se mohl Satan vysmát Synu Božímu, že se narodil z matky, která byla napřed jeho otrokyní a Boží nepřítelkyní? Nikoli! To Pán nepřipustil, ale postaral se o čest svého Syna. Podle svědectví řecké Církve14 uchránil svou Matku všeliké poskvrny, jak se slušelo na Matku tak vznešeného Syna. Mezi teology je všeobecně přijatou zásadou, že všemi dary, které byly uděleny nějakému tvoru, byla obohacena i blahoslavená Panna. Sv. Bernard15 například říká: "Co bylo třeba jen několika smrtelníkům, nebylo odepřeno ani tak vznešené Panně, o tom není možné pochybovat." A sv. Tomáš z Villanovy16 říká: "Žádnému světci nebylo nikdy nic poskytnuto, čím by se mnohem více od počátku života neskvěla Maria." Podle slavného svědectví Jana z Damašku17 je však nekonečná vzdálenost mezi Matkou Boží a mezi služebníky Božími. Proto musíme s jistotou předpokládat, jak učí sv. Tomáš Akvinský,18 že Bůh udělil své Matce v každém ohledu bohatší výsady a milosti než svým sluhům. Na základě toho se ptá sv. Anselm,19 velký obhájce Neposkvrněné Panny: "Nebyla snad Moudrost Boží s to, aby připravila svému Synu čistý útulek a uchránila ho i před nejmenší skvrnou hříchu lidské přirozenosti? Bůh mohl uchránit množství nebeských andělů bez úrazu, když padlo tolik jiných, a Matku svého Syna, Královnu andělů, nemohl uchránit před všeobecným hříchem celého lidstva?" K tomu se ještě ptám: Když mohl dát Bůh milost Evě, aby přišla na svět neposkvrněná, nemohl ji pak udělit Marii? Nikoli! Co Bůh mohl učinit, také učinil. Proto sv. Anselm20 říká: "Ta Panna, kterou chtěl dát Bůh za Matku svému Synovi, se musela skvět takovou čistotou, že jí převyšovala nejen všechny lidi a anděly, ale že si nelze po Bohu na větší pomyslit." Ještě jasněji mluví sv. Jan z Damašku:21 "Pán ji uchránil tak čistou na těle a na duši, jak se slušelo na tu, která měla počít ve svém lůně Boha, neboť - protože je sám svatý, jen ve svatých spočívá." Proto mohl Bůh Otec právem říci této milované Dceři: "Jako lilie mezi trním, tak je má přítelkyně mezi dcerami." [Pís 2,2] Dcero má, mezi všemi ostatními mými dcerami jsi jako lilie mezi trním, poněvadž ony všechny jsou poskvrněny hříchem, tys však byla vždy neposkvrněná a vždy moje přítelkyně. II. Za druhé náleželo Bohu Synu, aby uchránil od dědičného hříchu Marii Pannu jako svou Matku. Žádný syn si nemůže vybrat matku podle libosti. Kdyby to však bylo pro někoho možné, vybral by si za matku otrokyni, když by mohl mít královnu? Chtěl by nízkou, když by mohl mít urozenou? Chtěl by nepřítelkyni Boží, když by mohl mít přítelkyni? Když si tedy Syn Boží mohl vyvolit matku podle své vůle, musíme se sv. Bernardem22 uznat za jisté, že si vybral takovou, která byla Boha důstojná. Pro nejčistšího Boha však byla přiměřená jen matka prostá každé viny, a proto ji takovou učinil, jak učí sv. Bernardin Sienský:23 "U blahoslavené Panny bylo posvěcení, které vylučuje všechnu prvotní vinu; Bůh si zajisté stvořil Matku vynikající jak přirozenou vznešeností, tak dokonalou milostí, jak to vyžadovala jeho velebnost." Tady lze připomenout apoštolská slova: "To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků …" [Žid 7,26] "Podle apoštola," říká jeden učený spisovatel,24 "bylo přiměřené, aby byl Vykupitel oddělen nejen od hříchů, ale i od hříšníků"; stejně učí sv. Tomáš:25 "Ten, který přišel sejmout hříchy, musel být oddělen od hříšníků, pokud se týče viny, která lpěla na Adamovi." Jak by mohl být Ježíš Kristus nazýván odděleným od hříšníků, kdyby měl hříšnou matku? Sv. Ambrož26 říká: "Ne ze země, ale z nebe si vybral Kristus nádobu, do níž chtěl sestoupit, a posvětil si lůno Panny za chrám čistoty." Světec naráží na slova sv. Pavla: "První člověk ze země byl pozemský, druhý člověk z nebe je nebeský." [1 Kor 15,47] Sv. Ambrož pojmenovává Matku Boží nádobou nebeskou ne proto, že by neměla pozemské tělo, jak hájili někteří bludaři, ale proto, že byla nebeská svou milostí, a svou svatostí a čistotou převyšovala samotné anděly. Tak se to slušelo na Krále králů, který měl přebývat v jejím lůně, jak zjevil sv. Jan Křtitel sv. Brigitě.27 S tím se shodují též slova Boha Otce téže světici:28 "Maria byla i nebyla nádobou čistou; byla čistou nádobou, protože byla celá krásná, nebyla jí, protože pocházela ze hříšníků. Byla však počata bez hříchu, aby se z ní bez hříchu narodil můj Syn." Pozoruhodná jsou poslední slova. Neznamenají, že by byl Ježíš Kristus schopen viny, ale že by bylo k jeho pohaně mít matku postiženou hříchem a zotročenou ďáblem. Duch Svatý říká: "Slávou člověka je čest jeho otce, a hanba synova je otec bez cti." [Sir 3,13] "Právě proto," říká sv. Augustin,29 "uchránil Ježíš Mariino tělo před rozkladem po jeho smrti, neboť hniloba panenského těla, jímž se sám přioděl, by byla k jeho pohaně." Když by tedy bylo pro Ježíše Krista hanbou mít matku, jejíž tělo by propadlo hnilobě, o co větší hanbou by pro něho byla matka, jejíž duše by byla otrávena hnilobou hříchu! "Mimoto je tělo Ježíšovo totéž jako Mariino," říká světec, "a to tak, že si Vykupitel ponechal i po zmrtvýchvstání totéž tělo, které přijal od své Matky." K tomu říká Arnold Chartreský:30 "Ježíš a Maria mají jedno tělo, proto i sláva Syna a Matky není podle mého mínění ani tak společná, jako spíše totožná." Kdyby tedy byla blahoslavená Panna počata ve hříchu, i když by Syn po ní skvrnu hříchu nezdědil, přece by bylo pro něho hanou, že se oděl tělem, které bylo nějakou dobu nakaženo hříchem a bylo nádobou nečistoty v Satanově porobě. Maria nebyla pouze matkou, ale i hodnou matkou Spasitele světa. Tak o ní mluví všichni svatí Otcové. Egbert, opat schönavský,31 volá: "Ty jediná jsi byla shledána hodnou, aby si v tvém lůně zvolil Král králů svůj první příbytek!" A sv. Tomáš z Villanovy32 říká: "Dříve, než počala, byla již hodna být Matkou Boží." Církev svatá sama svědčí, že si blahoslavená Panna zasloužila milost stát se Matkou Ježíše Krista: "Blahoslavená Panno, jejíž lůno si zasloužilo nosit Krista Pána."33 Sv. Tomáš34 vysvětluje: "Blahoslavená Panna si nezasloužila sice samo Vtělení, ale zasloužila si milostí danou od Boha tak vysoký stupeň čistoty a svatosti, aby byla důstojnou Matkou Boží." Stejně říká sv. Petr Damiani:35 "Pro svou výjimečnou svatost byla uznána z milosti Boží za výjimečně hodnou, aby mohla počít Boha." "Byla-li tedy Maria hodnou Matkou Boží," ptá se sv. Tomáš z Villanovy,36 "jaká vznešenost a jaká dokonalost jí příslušely?" Andělský Učitel37 tvrdí, že když Bůh někoho vyvolí k určité hodnosti, dá mu k ní také schopnosti. Když tedy vyvolil Marii za svou Matku, beze vší pochybnosti ji také uschopnil svou milostí k této důstojnosti. Z toho světec vyvozuje závěr, že se blahoslavená Panna nedopustila nikdy žádného osobního ani jen lehkého hříchu, jinak by nebyla důstojnou Matkou Ježíše Krista, neboť nečestnost Matky by potom padala i na Syna, kdyby měl za matku hříšnici. Kdyby tedy Maria nebyla důstojnou Matkou Boží pro jediný všední hřích, který neolupuje duši o milost Boží, čím méně by jí byla, kdyby měla na sobě prvotní hřích, neboť jím by se stala nepřítelkyní Boží a otrokyní ďáblovou? Takové úvahy přiměly sv. Augustina38 k slavnému prohlášení, že když se mluví o Marii, nechce se ani zmínit o hříchu z úcty k Pánu, kterého si zasloužila mít za Syna a od něhož dostala milost, aby přemohla hřích v každém směru. "Proto musíme pokládat za jisté, že si Vtělené Slovo vyvolilo matku sebe důstojnou, za niž by se nemuselo stydět," jak říká sv. Petr Damiani.39 A stejně mluví sv. Proklus:40 "Přebýval v lůně, které stvořil tak, aby mu nepřineslo nejmenší hanu." Pro Ježíše nebylo potupou, když ho židé pohrdavě nazývali Mariiným synem jakožto synem chudé ženy: "Což se jeho matka nejmenuje Maria?" [Mt 13,55], neboť přišel na zem, aby nám dal příklad pokory a trpělivosti. Ale jistě by nebylo k jeho cti, kdyby zlí duchové mohli říci: Což se nenarodil z matky hříšnice, která nám byla na čas podrobena? Pro Ježíše Krista by bylo nedůstojné, kdyby se narodil z ošklivé, tělesně zmrzačené nebo zlým duchem posedlé matky; o co nedůstojnější by pak pro něho bylo, narodit se ze ženy, jejíž duše by byla na čas zohavena a opanována ďáblem? Bůh, Moudrost sama, si jistě dovedl zbudovat na zemi příbytek odpovídající jeho velebnosti: "Moudrost si (sama sobě) postavila dům." [Přísl 9,1] "… Božímu městu, přesvatému stánku Nejvyššího, Bůh je v jeho středu … od časného jitra Bůh ho bude chránit." [Ž 45,5-6] Pán posvětil svůj příbytek ráno před svítáním, říká David, tzn. na začátku Mariina života, aby Ho byla hodna. Neboť svatý Bůh si nemohl vyvolit dům, který by nebyl svatý: "Tvému domu přísluší svatost!" [Ž 92,5] Prohlašuje-li Bůh, že nevejde do zlovolné duše a že nebude bydlet v těle poddaném hříchům [Mdr 1,4], jak bychom mohli připustit, že si Syn Boží vyvolil za příbytek tělo a duši Panny Marie, aniž by ji dříve posvětil a uchránil všeho kalu hříchu? Sv. Tomáš41 zdůrazňuje, že Věčné Slovo nebydlilo jen v Mariině duši, ale i v jejím životě. Církev svatá pěje:42 "Nezhrozil ses lůna Panny." Bůh by se hrozil vtělení v těle sv. Anežky, sv. Gertrudy, sv. Terezie, neboť tyto panny, i když svaté, byly přece na čas poskvrněny dědičným hříchem, nehrozil se však stát se člověkem v Mariině lůně, protože tato přemilá Panna byla vždy prostá každé viny a nikdy nebyla v moci pekelného hada. Proto napsal sv. Augustin:43 "Syn Boží si nemohl vystavět důstojnější stánek než Marii, která nikdy nebyla nepřítelem podmaněna ani zbavena svých okras." A sv. Cyril Alexandrijský44 se ptá: "Kdo kdy slyšel, že by si některý stavitel zbudoval pro sebe dům a první pobyt v něm že by popřál svému úhlavnímu nepříteli?" "Pán, který nám dal přikázání, abychom ctili rodiče," říká sv. Metod,45 "když se stal člověkem jako my, neopomněl je sám plnit, a proto udělil své Matce všelikou milost a čest." Proto říká sv. Augustin:46 "Musíme věřit, že Ježíš Kristus uchránil Mariino tělo po smrti hniloby," jak jsme řekli dříve, "neboť kdyby to neučinil, nesplnil by zákon, který právě tak poroučí matku ctít, jako ji zakazuje zneuctívat." Mnohem méně by se však Ježíš postaral o čest své Matky, kdyby ji neuchránil Adamova hříchu. Augustinián Tomáš ze Štrasburku47 tvrdí, že by se dopustil hříchu syn, který by neuchránil matku dědičného hříchu, kdyby to mohl učinit; co by však u nás bylo hříchem, říká tento spisovatel, nebylo hodné Syna Božího; když by totiž mohl učinit svou Matku neposkvrněnou, a neučinil ji! "Ó, nikoli!" volá Gerson.48 "Chceš-li, Pane nejvyšší, mít Matku, zajisté jí budeš povinný ctí. Této povinnosti bys však neučinil zadost, kdybys dopustil ohavnost dědičného hříchu u té, která musí být příbytkem vtělené čistoty." "Kromě toho víme, že Syn Boží přišel na svět, aby vykoupil spíše Marii než všechny ostatní lidi," píše sv. Bernardin Sienský.49 Podle Suareza50 lze však někoho vykoupit dvojím způsobem, buď pozvednout již padlého, nebo ho uchránit, aby nepadl. "Není pochyb, že tento druhý způsob je vznešenější," říká sv. Antonín,51 "neboť v tom případě je člověk uchráněn od škody nebo poskvrny, které duši vznikají pádem do hříchu." Proto musíme věřit, že Maria byla vykoupena tímto vznešeným způsobem, přiměřeným důstojnosti Matky Boží, jak vykládá sv. Bonaventura.52 Duchaplně píše kardinál z Kusy:53 "Ostatní měli Vykupitele (Liberatorem), který je vysvobodil z hříchu na ně již přeneseného, Svatá Panna však měla Syna Vykupitele (Praeliberatorem), který ji uchránil před samým přenesením hříchu." Nakonec ještě slova Hugona od sv. Viktora:54 "Po ovoci se pozná strom. Byl-li Beránek Boží vždy neposkvrněný, byla nutně neposkvrněná i jeho Matka." A zdraví ji takto: "Ó, hodná Matko hodného Syna!" Chce říci, že žádná jiná žena kromě Marie nebyla hodna být Matkou takového Syna a že nikdo jiný kromě Ježíše nebyl hoden být synem takové Matky. A dodává: "Krásná Matko krásného Syna, vznešená Matko Nejvyššího, Matko Boží!" Řekněme jí tedy se sv. Ildefonsem:55 "Napoj, Maria, napoj svého Stvořitele, napoj toho, který tě učinil, a učinil tě tak čistou a dokonalou, že mohl od tebe přijmout lidskou přirozenost." III. Patřilo-li se, aby Bůh Otec uchránil od dědičného hříchu Marii jako svou Dceru a Syn jako svou Matku, bylo přiměřené i Duchu Svatému, aby ji uchránil od hříchu jako svou Snoubenku. "Jedině Panna Maria si zaslouží," říká sv. Augustin,56 "aby byla nazývána Matkou a Snoubenkou Boží." Jak učí Eadmer,57 sestoupil Duch Svatý viditelně na Marii a obohatil ji milostí nade všechny ostatní tvory, takže v ní spočinul a učinil Královnu nebe i země svou Snoubenkou. "Viditelně přišel, co se týče účinku," říká, "neboť z jejího neposkvrněného těla vytvořil neposkvrněné tělo Ježíše Krista, jak jí zvěstoval archanděl: "Duch Svatý sestoupí v tebe ..." [Lk 1,35]" "Maria se nazývá chrámem Páně," učí sv. Tomáš,58 "svatyní Ducha Svatého, protože se stala působením Ducha Svatého Matkou vtěleného Slova." Kdyby mohl dovedný malíř dostat nevěstu buď krásnou nebo ošklivou, jak by si ji sám namaloval, jestli by nepracoval se všemožnou péčí, aby byl jeho obraz co nejkrásnější? Kdo by mohl říci, že Duch Svatý jednal s Marií jinak? Když ji mohl učinit co nejkrásnější, jak se slušelo na jeho Snoubenku, nebyl by to učinil? Nikoli! Co se slušelo, to také učinil, jak sám svědčí ve své chvále o Marii: "Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není." [Pís 4,7] Že platí tato slova o Marii, tvrdí sv. Ildefons59 a sv. Tomáš60, jak uvádí Kornelius a Lapide61; sv. Bernardin Sienský62 a sv. Vavřinec Justiniani63 ujišťují, že uvedená slova se vztahují přímo na Mariino Neposkvrněné Početí. Proto k ní volá opat Raymund Jordán:64 "Celá jsi krásná, Panno přeslavná, nejen částečně, ale v každém ohledu, a žádná poskvrna hříchu ani smrtelného ani všedního ani dědičného není na tobě." Totéž naznačil Duch Svatý, když nazval svoji Snoubenku "zahradou zamčenou" a "studnicí zapečetěnou": "Zahrada zamčená jsi, sestro má, nevěsto, v zahradě zamčené pramen na pečeť." [Pís 4,12] Sv. Sofron65 píše: "Touto zahradou zamčenou a studnicí zapečetěnou byla Maria, poněvadž do ní nevnikl nepřítel, aby ji znesvětil, ale zůstala vždy neporušená a svatá na duši i na těle." A podobně ji oslovuje schönavský opat Egbert66: "Jsi zahrada zamčená, kam nevnikla hříšná ruka, aby tě zbavila krásy květů." Víme, že tento božský Snoubenec miloval Marii více než všechny ostatní svaté a anděly dohromady, jak učí Suarez67 se sv. Vavřincem Justinianim68 a s jinými: Miloval ji od počátku a vyvýšil ji svatostí nade všechny, jak naznačil David: "Brány Sionu, který založil na pahorcích svatých, miluje Hospodin nade všecka sídla Jakubova … O Sionu se řekne: Co člověk, vše je tam zrozeno." [Ž 86,1.2.5] Všechna tato slova svědčí, že Maria byla svatá od okamžiku svého Početí. Totéž říká Duch Svatý i na jiných místech: "Mnohé dcery shromáždily bohatství, tys převýšila všecky." [Přísl 31,29] Předstihla-li Maria všechny bohatstvím milosti, měla i prvotní spravedlnost jako Adam a andělé. "Mladých dcer je bezpočtu. Jen jediná je má holubička, má čisťounká, jedináček matčin." [Pís 6,7n] Všechny spravedlivé duše jsou dcerami milosti Boží, mezi nimi však vyniká Maria jako holubice bez žluči hříchu, jako čistá bez dědičné viny, jako jediná počatá v milosti. Proto ji anděl shledal milostiplnou dříve, než se stala Matkou Boží, a podle toho ji pozdravil: "Zdráva buď, milostiplná." [Lk 1,28] K těmto slovům píše sv. Sofron:69 "Jiným svatým se dává jen díl milosti, Nejsvětější Panně je však udělena celá plnost milosti." "Proto milost posvětila nejen Mariinu duši, ale i tělo, aby jím mohla později odít Věčné Slovo," říká sv. Tomáš.70 To vše nás vede k závěru, že Duch Svatý obdařil a zcela naplnil Marii milostí Boží od jejího Početí, jak usuzuje Petr Celleský.71 A mnich Mikuláš72 píše: "Od Boha vybranou a dávno vyvolenou zcela pro sebe uchvátil Duch Svatý." Říká "uchvátil", aby naznačil, s jakou rychlostí Duch Svatý předešel ďábla, aby se jí nezmocnil, a jak rychle ji učinil svou Snoubenkou. Toto pojednání je delší než jiná, poněvadž naše nejmenší kongregace má za svou hlavní ochránkyni Nejsvětější Pannu Marii právě pod názvem Neposkvrněného Početí. Nakonec bych rád ještě stručně vyložil důvody, které mne přesvědčují a podle mého názoru musí přesvědčit každého o této pravdě tak svaté a tak slavné pro Matku Boží.73 Mnozí učenci tvrdí, že Maria nepodléhala ani závazku, aby byla počata v prvotním hříchu. Tak např. učí kardinál Galatinus, kardinál z Kusy, De Ponte T.J., Salazar T.J., Ambrož Katarinus, Novarino, Viva T.J., kardinál De Lugo T.J., Aegidius O.S.Aug., Edmund Richerius a jiní.74 Toto mínění je pravděpodobné. Existuje totiž učení, že ve vůli Adama jako hlavy lidstva byly zahrnuty vůle všech lidí podle pravděpodobného mínění Gonetova, Habertova75 a jiných teologů, opírajících se o slova sv. Pavla: "(V něm) všichni zhřešili." [Řím 5,12] Je-li tedy toto učení pravděpodobné, je stejně pravděpodobné, že Maria nebyla podrobena závazku dědičného hříchu. Bůh ji tak vyznamenal milostí nad ostatní lidi, že je nutné zbožně věřit, že ve vůli Adamově nebyla vůle Mariina zahrnuta. Toto mínění je jen pravděpodobné, já se ho však držím, protože je pro moji Paní čestnější. Za jistou však pokládám nauku, že Maria byla uchráněna dědičného hříchu. Stejně smýšlejí a tuto nauku zralou pro dogma prohlašují kardinál Everard Nidhard T.J., Duval, Raynaud T.J., Lossada Ord. Min., Viva T.J. a mnozí jiní.76 Pomíjím zjevení, která potvrzují tuto nauku, zvláště zjevení sv. Brigity, schválená již kardinálem Turrecrematou a čtyřmi papeži, jak je psáno v VI. hlavě těchto zjevení.77 Za žádnou cenu zde však nemohu pominout výroky svatých Otců o této věci, abych dokázal, jak všichni shodně přiznávají Matce Boží tuto výsadu. Sv. Ambrož78 říká: "Vezmi mne, (Pane), ne z rukou Sářiných, ale z rukou Mariiných, neboť to byla Panna neporušená, Panna uchráněná milostí všeliké poskvrny hříchu." Origenes79 mluví takto o Panně Marii: "Nebyla nakažena jedovatým dechem hada." Sv. Efrém80 ji jmenuje "neposkvrněnou a zcela vzdálenou poskvrny hříchu". Sv. Augustin81 píše o andělových slovech "Zdráva buď, milostiplná": "Tím anděl naznačil, že byla dokonale uchráněna hněvu prvního rozsudku (nad Adamem) a že jí byla vrácena plnost milosti a požehnání." Sv. Jeroným:82 "Tento Oblak nebyl nikdy ve tmě, ale vždy ve světle." Sv. Amfiloch:83 "Ten, který stvořil první pannu bez vady, učinil i druhou bez skvrny a viny." Sv. Sofron:84 "Panna se nazývá neposkvrněnou, poněvadž neutrpěla v ničem porušení." Sv. Ildefons:85 "Je jisté, že byla uchráněna od dědičného hříchu." Sv. Jan z Damašku:86 "Do toho ráje neměl had přístup." Arnold Chartreský:87 "Ani spravedlnost nedovolovala, aby byla tato vyvolená nádoba podrobena všeobecnému porušení, neboť, protože byla vzdálena co nejvíc od ostatních, měla s nimi společnou pouze přirozenost, ne vinu." Mnich Mikuláš:88 "Tělo Panny, přijaté z Adama, nestrpělo skvrnu Adamovu." Sv. Bruno:89 "Toto je ta neporušená země, od Hospodina požehnaná, a proto prostá vší nákazy hříchu." Sv. Bonaventura:90 "Naše Paní byla naplněna při svém posvěcení milostí předcházející, tj. milostí ochraňující ji před ošklivostí dědičné viny." Sv. Bernardin Sienský:91 "Nelze připustit, že by se Boží Syn chtěl narodit a přijmout tělo z panny, která by byla sebeméně poskvrněna dědičným hříchem." Sv. Vavřinec Justiniani:92 "Od jejího Početí ji Bůh předcházel svým požehnáním." Opat Jordan93 píše k slovům "nalezla jsi milost" toto: "Nalezla jsi, nejsladší Panno, jedinečnou milost, poněvadž jsi byla uchráněna prvotní viny." A tak píší přemnozí jiní Učitelé. Avšak hlavní důvody, které nám dávají jistotu o této pravdě, jsou dva. Prvním důvodem je všeobecný souhlas věřících v této věci. P. Aegidius od Obětování94 svědčí, že všechny řeholní řády se drží tohoto učení, i z řádu sv. Dominika je podle svědectví novějšího spisovatele dvaadevadesát učenců proti tomuto učení, ale sto třicet šest je pro ně. Především nás ale utvrzuje v přesvědčení, že tato nauka souhlasí s vírou katolíků, bula papeže Alexandra VII. "Sollicitudo omnium ecclesiarum"95 z r. 1661, v níž se říká: "Tato úcta a pobožnost k Bohorodičce tak zmohutněla a rozšířila se … že od té doby, co ji přijalo několik univerzit, ji vyznávají téměř všichni katolíci." A vskutku tuto nauku hájí univerzity v Paříži, v Alcale, v Salamance, v Koimbře, v Kolíně, v Mohuči, v Neapoli a mnohé jiné, kde se musí každý zavázat přísahou, kdo se uchází o akademickou hodnost, že bude hájit Neposkvrněné Početí. Tohoto důkazu z všeobecného souhlasu věřících užívá zvláště učený Petavius.96 Jak píše velmi vzdělaný biskup Julius Torni,97 je tento důkaz naprosto přesvědčivý. Dává-li nám jistotu všeobecný souhlas věřících o posvěcení Marie Panny v mateřském životě a o jejím Nanebevzetí s duší i tělem, proč by nám tentýž souhlas nedával jistotu o Neposkvrněném Početí? Druhým ještě pádnějším důkazem, že Nejsvětější Panna byla uchráněna dědičné viny, je okolnost, že katolická Církev nařizuje oslavu jejího Početí. Usuzuji takto: Předně Církev uctívá první okamžik Početí, kdy byla stvořena Mariina duše a spojena s tělem, jak prohlašuje v uvedené bule Alexandr VII., který říká, že Církev prokazuje Mariinu Početí úctu zcela ve smyslu zbožné nauky, že Maria byla počata bez prvotního hříchu. Za druhé je naprosto jisté, že Církev nemůže oslavovat věc nesvatou, jak prohlašují svatí papežové Lev Veliký98 a Eusebius:99 "Apoštolský Stolec zachovává vždy neporušenou katolickou víru." Tak učí všichni teologové se sv. Augustinem, sv. Bernardem a sv. Tomášem.100 Ten dokazuje, že Maria byla posvěcena již před narozením a užívá právě tohoto důkazu, že totiž Církev slaví její narození, když říká: "Církev oslavuje narození blahoslavené Panny, Církev však oslavuje jen něco svatého, tedy byla blahoslavená Panna posvěcena již v životě její matky." Je-li však podle Andělského Učitele jisté, že Panna Maria byla posvěcena v životě, protože Církev oslavuje její narození, proč bychom neměli pokládat za jistou nauku, že byla uchráněna dědičného hříchu od prvního okamžiku svého Početí, když víme, že Církev sama koná v tomto smyslu slavnost? Tuto velikou Mariinu výsadu potvrzují nesčetné a podivuhodné milosti, které se Bůh uvoluje lidem udílet denně v Neapolském království skrze obrázky jejího Neposkvrněného Početí. Mohl bych vyprávět řadu takových případů, které se staly misionářům naší kongregace. Uvedu však jen dva, které jsou vskutku podivuhodné. Příklad: Do jednoho našeho kláštera v Neapolském království přišla k našemu misionáři žena a stěžovala si, že její muž už mnoho let nebyl u zpovědi. Neví si prý rady, jak ho k tomu pohnout, sotva o tom začne řeč, hned ji bije. Misionář jí poradil, aby mu dala obrázek Neposkvrněného Početí. Večer prosila žena znovu manžela, aby šel ke zpovědi, ale ten byl jako obvykle k jejím prosbám hluchý. Dala mu tedy obrázek Neposkvrněného Početí. A hle, sotva ho přijal, řekl: "Dobře, a kdy mám jít ke zpovědi?" Nad touto náhlou změnou se dala žena radostí do pláče. Ráno tento muž opravdu přišel do našeho kostela. Na otázku kněze, jak dlouho se nevyzpovídal, odpověděl, že 28 let. "A co vás přimělo," ptal se kněz dále, "abyste dnes přišel ke zpovědi?" "Otče, byl jsem zatvrzelý, ale včera mi žena dala obrázek Panny Marie, a hned jsem pocítil v srdci změnu. Dnes v noci mi připadala každá chvíle jako věčnost, tak mne to pudilo ke zpovědi." A opravdu vykonal velmi zkroušenou zpověď, změnil život a dlouhou dobu se často zpovídal u onoho kněze. V jistém městě salernské diecéze, kde jsme konali misii, žil člověk na smrt znepřátelený s jiným, který ho urazil. Misionář ho napomínal, aby se smířil, ale dostal tuto odpověď: "Copak jste mne již viděli na kázání? Právě proto na ně nejdu, vím, že přijdu do pekla, ale na tom mi nezáleží, jen když se pomstím!" Misionář se namáhal, aby ho obrátil, ale marně. Nakonec mu řekl: "Vezměte si aspoň tento obrázek Panny Marie!" Muž jej zprvu odmítal: "K čemupak obrázek?" Potom jej přece přijal, a jako by se vůbec nikdy nevzpíral smíření, se zeptal: "Otče, přejete si jen, abych odpustil? To jsem ochotný." Domluvili tedy spolu ke smíření druhý den ráno. Ale druhý den byl muž zase změněný a nechtěl o ničem slyšet. Misionář mu nabídl nový obrázek, ale on jej nechtěl. Konečně se dal pohnout a vzal jej. Sotva ho přijal, hned řekl: "Jednejme rychle! Kdepak je notář?" A ihned se úředně smířil a pak se vyzpovídal. Modlitba Má neposkvrněná Paní! Raduji se s tebou, že jsi ozdobena takovou čistotou. Děkuji a vždy chci děkovat Stvořiteli, že tě uchránil od veškeré poskvrny a viny. Pevně věřím v tuto pravdu a jsem ochotný a přísahám obětovat i život, bude-li to třeba, na obranu veliké a vzácné výsady tvého Neposkvrněného Početí. Chtěl bych, aby tě celý svět poznal a vyznal, že jsi krásná zora, vždy zářící božským jasem, že jsi vyvolená archa spásy, uchráněná od všeobecného ztroskotání do hříchu, že jsi čistá a neposkvrněná holubice, jak tě nazval tvůj božský Snoubenec, že jsi zahrada zamčená, která byla rozkoší Boží, studna zapečetěná, kterou nikdy nepřítel nemohl zkalit, že jsi konečně bělostná lilie mezi trním, neboť ses narodila zcela čistá a zářící jako přítelkyně Stvořitele uprostřed Adamových dětí, které se všechny rodí poskvrněné hříchem a v nepřátelství Božím. Dovol mi tedy, abych tě chválil, jak tě chválil sám Bůh: "Celá jsi krásná, má přítelkyně, poskvrny není na tobě." [Pís 4,7] O nejčistší holubice, bělostná a krásná, vždycky přítelkyně Boží! "Jak jsi krásná, moje přítelkyně, jak jsi krásná." [Pís 4,1] Ó, nejsladší, lásky nejhodnější, neposkvrněná Maria, tak krásná v očích svého Pána, neodvracej své slitovné oči od hnusných ran mé duše! Pohleď na mne, slituj se nade mnou a uzdrav mne! Ó, krásný Magnete srdcí, přitáhni i mé ubohé srdce! Ó, Maria, od prvního okamžiku svého života tak čistá a krásná před Bohem, ustrň se nade mnou! V hříchu jsem se narodil a po křtu jsem znovu poskvrnil svoji duši vinami. Kterou milost by ti mohl Bůh odepřít, když tě vyvolil za svou Dceru, Matku a Snoubenku, a pro to tě uchránil jakékoli poskvrny a vyznamenal tě láskou přede všemi tvory? Panno neposkvrněná, ty mne musíš spasit! Volám k tobě se sv. Filipem Neri: "Učiň, ať já na tebe stále myslím, a ty nezapomínej na mne!" Jako tisíc let mi připadá doba, než přijdu do nebe, abych uzřel tvou krásu, abych tě pak mohl mnohem více velebit a milovat, Matičko má, Královno má, Lásko má, nejkrásnější, nejsladší, nejčistší, neposkvrněná Maria. Amen *v Neposkvrněné Početí Panny Marie prohlásil za článek víry papež Pius IX. dne 8.12.1854; oslavou je podle současného liturgického kalendáře "Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny dědičného hříchu" dne 8. prosince. 1 Epistola contra Paulum Samos. Mansi I, 1043. 2 In Nativ. Beatam Virgo Mariae, hom. I. MG 96, 675. 3 Sermo de Beatam Virgo Mariae. ML 184, 1017. Autor neznámý. 4 Pseudo-Athanáš, S. in Annunt. MG 28, 938. 5 In Annunt. SS. Deiparae, hymnus. 6 Or. 39. MG 85, 443. 7 Sermo de SS. Genitrix … laudibus. 8 Reg. Past. Liber., p. 1, č. 10. ML 77, 23. 9 De Gen. c. Manich. II., c. 18. ML 34, 210. 10 In III. Sent. Dist. 3, p. 1, a. 2, q. 1. Světec mluví jen o tom, že Maria byla prosta každého osobního hříchu, ale jeho důvody jsou širší. 11 De Imm. Virg. Conc. A. 3, c. 4. 12 Summa Theologiae I, q. 36, a. 1. 13 De dignitate et laud, B. V. M., l. 2 a. 2. 14 Menol. Basil., p. 3, mensis martius dies 25. 15 Epist 174 ad can. Ludg. ML 182, 334. 16 In festo Assumpt. B. V. M., conc. 1. 17 In dorm. B. V. M., hom. 1. MG 96, 715. 18 Summa Theologiae III, q. 27, a. 1. 19 Tranct. de Conc. B. V. M. ML 159, 307. Mezi spisy sv. Anselma. Autor neznámý. 20 Liber de conc. Virg. Et orig. Pecc., c. 18. ML 158, 451 21 De fide orthod. 1. 4, c. 14. MG 94, 1159. 22 Hom. Super Missus, h. 2. ML 183, 61. 23 De Imm. Virg. Conc. a. 1, c. 1. 24 Nelze zjistit, koho autor míní. 25 Summa Theologiae III, q. 4, a. 6 ad 2. 26 Liber de instit. Virg., c. 5. ML 16, 313. 27 Revel., l. 1, c. 31. 28 Revel., l. 1, c. 31. 29 De Assumpt. B. V. M. ML 40, 1145. Neznámý autor. 30 De laud. B. V. M. ML 189, 1729. 31 Ad B. Virg. Deiparam sermo paneg. ML 184, 1011. 32 In festo Nativ. B. V. M., conc. 3. 33 Brev. Rom., In Nativ. B. V. M., noct. II, R. I. 34 Summa Theologiae III, q. 2, a. 11 ad 3. 35 Liber de Assunpt., c. 4. ML 40, 1144. Autor neznámý. 36 In festo Nativ. B. V. M., conc. 3. 37 Summa Theologiae III, q. 27, a. 4. 38 De nat. Et. Gr., c. 36. ML 44, 267. 39 In Nativ B. V. M. ML 144. 752. 40 Laudatio in SS. Deiparam M. MG 65, 683. 41 Summa Theologiae III, q. 27, a. 4. 42 Chvalozpěv Te Deum. 43 Neznámý autor. 44 Hom. Diversae, hom. 4 . MG 77, 991. 45 De Sim. Et Anna. MG 18, 374. 46 Liber de Assump., c. 5. ML 40, 1145. 47 Comm. in IV 1. Sent., p. 2, in 1, III, dist. 3., q. 1, a. 1. 48 Sermo de Conc. B. V. M. 49 Sermo de Imm. Virg. Conc. a. 3, c. 3. 50 De Inc., p. 2, disp. 3, sect. 5. 51 Sum. Theol., p. 1, tit. 8, c. 2. 52 Sermo 2 de B. V. M. Autor nejistý. 53 Sermo, Sicut lilium inter spinas. 54 De Verbo Inc. Coll. 3. ML 177, 321. 55 In Assumptione, s.7. ML 96, 268. 56 In festo Assumpt. ML 39, 2130. Neznámý autor. 57 Liber de excell. Virg. M., c. 4. ML 159, 565. 58 Devot. Expos. Super Salut. Angel. 59 Neznáme, co by kde řekl sv. Ildefons. 60 Devot. Expos. Super Salut. Angel. 61 In Cant. cant., c. 4, 7. 62 Sermo de Imm. Virg. Conc. a. 2. 63 Sermo in Nativ. Glor. V. M. 64 Contempl. de B. V., p. 2, cont. 3. 65 De Assumpt. B. M. V. ML 30, 141. 66 Ad B. V. Deiparam sermo paneg. 67 De Inc., p. 2, disp. 18, sect. 4. 68 De connubio Verbi et ainmae c. 9. 69 De Assumpt. ML 30, 127. 70 Devot. Expos. Super Salut. Angel. 71 Liber de panibus c. 12 . ML 202, 986. 72 De Annunt. ML 144, 558. 73 Sv. Alfons se nedočkal prohlášení této nauky za článek víry, které vykonal papež Pius IX. Bulou Ineffabilis dne 8. prosince 1854, proto o ní mluví ještě tak, jako by byla pouze jisté a ne naprosto neochvějné dogma. 74 Kard. Galatinus + po r. 1539, Mikuláš z Kusy +1464, De Ponte, Expos. Mor. in Cant. cant., Salazar S.J., Pro Imm. Deipare Virg. Conc. defensio, Catharinus +1553, De Casu hominis et de pecc. Orig., Novario Cler. Reg., Umbra virg. 75 Clypeus Theol. Thom., III, disp. 7, a. 2 et 3. 76 Jan Ever. Nidhard T.J. +1681, Examen theol. IV propos. 77 Revel., l. 6, c. 12. 78 Expos. in Psal. 118, s. 22. ML 15, 1521 79 Neznámý autor. 80 Ad SS. Dei Genetr. or. 81 S. 123. ML 39, 1991. 82 Brev. in Psalm. ML 26, 1049. 83 Bourassé, Summa aurea VIII, 304. 84 Epist. Synod. Mansi, Coll. XI, act. XI., c. 474. 85 De Partu Virg. l. 1. ML 96, 312. Autor nejistý. 86 Hom. 2 in Dorm. B. V. M. MG 96, 312. 87 Liber de card. Oper Christi. ML 189, 1617. 88 Sermo di Assumpt. ML 144, 721. 89 Expos. in Ps. 101. ML 152, 1167. 90 Sermo 2 de B. V. M. Řeč interpelovaná. 91 Seraphin Quadrag., s. 48, De amore glorioso. 92 Sermo de Annunt. 93 Contempl., p. 5, a. 3, § 3. 94 De Imm. B. V. M., conc. 1. 3, q. 6, a. 3, § 3. 95 Srov. Denz. 1100. 96 De Inc., l. 14, c. 2, n. 10 et 11. 97 Torni byl učitelem sv. Alfonsa. 98 Epist. 16. ML 54, 698. 99 Epist. 3. ML 7, 1111. List aspoň částečně sporný. 100 Augustinus, In Natali Steph. M. ML 38, 1425, Bernardus, Epist. 174. ML 182, 333, Summa Theologiae III, q. 27, a. 1 sed c.