SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST I.
I. ÚVAHY O SEDMI HLAVNÍCH SLAVNOSTECH PANNY MARIE

Vznešenosti Panny Marie   [30]

O NAROZENÍ PANNY MARIE^*v ............................................................................................................................................................................................

Maria se narodila svatá, velmi svatá, neboť hned na začátku života ji Bůh ozdobil velikou milostí a ona s ní s velikou věrností spolupůsobila. U lidí je zvykem radostně oslavovat narození svých dětí. Spíše by to však měli mít jako důvod k pláči a bolesti. Vždyť novorozeňátka nemají zásluhy a užívání rozumu, ale především jsou poskvrněna hříchem a jako Boží děti jsou odsouzena k nesnázím a smrti. Ale narození dívenky Marie zasluhuje plným právem, aby je všichni s plesáním oslavovali, neboť Maria se rodí sice jako dítě podle věku, ale již bohatá zásluhami a ctnostmi. Maria přichází na svět svatá. Abychom pochopili stupeň její svatosti při jejím narození, musíme uvážit, jak velká byla první milost, kterou dostala od Boha, a jak veliká byla její věrnost, s níž hned s milostí Boží spolupracovala. I. Mariina duše byla nejkrásnější, jakou Bůh stvořil. Po Vtělení Slova je to největší, Boha nejdůstojnější dílo, které vykonala jeho všemohoucnost na tomto světě. "Dílo, nad něž jediný Bůh je vyšší," říká mnich Mikuláš.1 Proto přicházela na Marii milost Boží ne po kapkách jako u jiných svatých, ale "jako déšť na holou louku" [Ž 71,6]. Mariina duše byla jako rouno, které do sebe vpilo všechen déšť milosti a neztratilo ani krůpěj [Sd 6,37-38]. "Svatá Panna vpila do sebe všechnu milost Ducha Svatého," říká sv. Basil Veliký.2 A sv. Bonaventura3 vkládá Svaté Panně do úst slova podle knihy Sirachovcovy [Sir 24,16]: "Všechno mám v plnosti, co jiní svatí mají jen z části." Sv. Vincenc Ferrerský4 pojednává zvláště o Mariině svatosti před narozením a říká, že tato svatost byla větší než u všech andělů a svatých dohromady. Milost blahoslavené Panny převyšovala nejen milost každého jednotlivého světce, ale i všech svatých a andělů dohromady, jak dokazuje učený P. František Pepe T.J. ve své krásné knize "Vznešenosti Ježíše a Marie".5 Podle něho je toto mínění, tak slavné pro naši Královnu, dnes všeobecně přijato a současní teologové, kteří je zvlášť odborně prostudovali, jako Carthagena Ord. Min., Suarez T.J., Spinelli T.J., Recupito T.J., Guerra Ord. Min.6 a mnozí jiní je pokládají za jisté. P. Pepe7 též vypráví, že Matka Boží vzkázala P. Suarezovi po P. Martinu Guttierezovi svůj dík, že tak horlivě hájil tuto velmi pravděpodobnou nauku. P. Segneri8 mimoto dosvědčuje ve své knize "Ctitel mariánský", že na univerzitě v Salamance je tato nauka všeobecně uznávána. Je-li však tato nauka všeobecně uznaná a jistá, je značně pravděpodobná také jiná věta, že totiž Maria dostala v prvním okamžiku svého Neposkvrněného Početí více milostí než všichni svatí a andělé dohromady. Tento názor rázně zastává P. Suarez T.J. a po něm Spinelli T.J., Recupito T.J. a blahoslavený Klaudius de la Colombiere.9 Mimo vážnost teologů máme dva pádné a přesvědčivé důvody, dokazující tuto nauku. Prvním důvodem je, že Maria byla vyvolena za Matku božského Slova. Diviš Kartuzián10 říká, že byla povznesena do vyššího řádu než všichni tvorové, protože důstojnost Matky Boží patří v jistém smyslu, jak učí Suarez, do řádu osobního spojení s Bohem. Proto byla plným právem obdařena od počátku svého života dary vyššího řádu, které vynikají nesrovnatelně nad milosti poskytnuté všem ostatním tvorům. A určitě nelze pochybovat, že v tom samém okamžiku, kdy bylo v mysli Boží stanoveno Vtělení Věčného Slova, mu byla určena i Matka, od níž mělo dostat lidskou přirozenost; touto předurčenou Matkou byla dívenka Maria. Sv. Tomáš11 učí, že Pán dává každému milost přiměřenou důstojnosti, k níž ho určil. Před ním to řekl sv. Pavel: "Ten (Bůh) nás uzpůsobuje, abychom byli služebníky zákona nového." [2 Kor 3,6] Tím naznačil, že apoštolové dostali od Boha milosti pro svůj úřad, pro který byli od něho vyvoleni. K tomu říká sv. Bernardin Sienský,12 že každý od Boha vyvolený k nějakému stavu dostává nejen schopnosti nezbytně potřebné, ale i milosti pomáhající k důstojnému vykonávání svěřeného úřadu. Maria však byla vyvolena k důstojnosti Matky Boží, proto se slušelo, aby ji Bůh ozdobil od prvního okamžiku nesmírnou milostí vyššího řádu, vyššího, než je milost všech lidí a andělů, neboť tato milost musela odpovídat nesmírné důstojnosti, k níž ji Bůh povznesl. Tak usuzují teologové se sv. Tomášem,13 který říká: "Blahoslavená Panna byla vyvolena za Matku Boží, proto nesmíme pochybovat, že ji Bůh svou milostí učinil způsobilou k této důstojnosti." "Dříve tedy, než se stala Maria Matkou Boží, byla ozdobena tak dokonalou svatostí, že byla hodna tak veliké důstojnosti." Tak svatý Učitel. Na jiném místě své Summy učí, že Maria se nazývá milostiplnou ne vzhledem k milosti samé, neboť neměla milost v nejvyšším možném stupni. Ani sám Ježíš Kristus neměl posvěcující milost v nejvyšší míře, jak čteme u Andělského Učitele, v tom smyslu, že by Boží všemohoucnost nemohla stvořit milost vyšší, měl však milost dokonale vyhovující účelu, který stanovila Boží moudrost jeho lidské přirozenosti, totiž spojení s Osobou Slova. Moc Boží je tak velká, že ať dává sebevíc, vždy může dávat dále. A ačkoli je přirozená přijímací schopnost (potentia naturalis) u tvora omezená a může být zcela nasycena, přece jeho vnímavost nadpřirozená (potentia obedientalis), která je závislostí tvora na Boží vůli, je neomezená, a Bůh může stále stupňovat tuto schopnost, aby tvora více naplnil milostí. Vraťme se ale k svému předmětu! Sv. Tomáš učí, že blahoslavená Panna byla milostiplná ne vzhledem k milosti, ale vzhledem k sobě, neboť totiž měla nesmírnou milost dostatečně odpovídající její nesmírné důstojnosti, takže byla způsobilá stát se Matkou Boží. Proto píše Benedikt Fernandez,14 že měřítkem pro poznání, jak velkou milost Maria obdržela, je její důstojnost Matky Boží. Proto David řekl oprávněně, že základy tohoto města Božího, Marie Panny, musely být postaveny na vrcholcích hor: "Základy jeho jsou na horách svatých." [Ž 86,1] To znamená: Maria musela mít od počátku života dokonalost vyšší než všichni svatí při svém dokonání. Prorok dále říká: "Brány Siónu … miluje Hospodin nade všechna Jakubova sídla." A jako důvod uvádí úmysl Boží, stát se člověkem v jejím panenském lůně: "A člověk je v něm narozen." [Ž 86,5] Proto bylo přiměřené, aby Bůh dal této Panně již v prvním okamžiku jejího stvoření plnost milosti, odpovídající důstojnosti Matky Boží. Totéž chtěl naznačit Izaiáš svým proroctvím, že v příštích dobách hora domu Hospodinova, totiž Maria, se povznese nad vrcholy všech okolních hor, a proto že k ní mají spěchat všechny národy, aby dosáhly Božího milosrdenství: "V posledních dnech se stane, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky." [Iz 2,2] Sv. Řehoř15 vysvětluje tato slova: "Hora na vrcholu hor je Maria, poněvadž se její vznešenost zaskvěla nad ctnost všech svatých." A sv. Jan z Damašku16 vidí v Marii "horu, kterou si Bůh vyvolil za své sídlo" [Ž 67,17]. Proto je Maria nazývána i "Cypřišem na hoře Siónu", "Cedrem na Libanu", "Spanilou olivou", "Jasnou jako slunce". "Jako totiž slunce," říká mnich Mikuláš,17 "přezáří světlo hvězd, že oku zmizí, tak převyšuje svatost vznešené panenské Matky zásluhy celého nebeského dvora." Podle duchaplných slov sv. Bernarda18 byla Mariina svatost tak závratná, že se Bohu nehodila jiná matka než Maria, a Marii nepatřil jiný syn než Bůh. Druhým důvodem, proč byla Maria v prvním okamžiku svého života svatější než všichni svatí dohromady, je její veliký úřad Prostřednice lidí, který jí byl od počátku svěřen. Proto musela mít od počátku větší jistinu milostí než všichni lidé dohromady. Je známé, jak souhlasně přiznávají teologové a svatí Otcové Panně Marii tento název Prostřednice, který získala všem svou mocnou přímluvou a svými konečnými zásluhami spasení, a zjednala padlému světu milost vykoupení. Mluvím u ní o neúplných zásluhách, neboť pouze Ježíš Kristus je naším Prostředníkem ze spravedlnosti skrze své dokonalé zásluhy, jak se vyjadřují teologické školy, když totiž nabídl své zásluhy Věčnému Otci, který je přijal za naši spásu. Maria je však Prostřednicí jen z milosti skrze svou přímluvu a neúplnou zásluhu, když nabídla Bohu, jak říkají teologové se sv. Bonaventurou,19 své zásluhy za spásu všech lidí a Bůh je z milosti přijal se zásluhami Ježíše Krista. Proto vykládá Arnold Chartreský:20 "Pro naši spásu dosáhla Maria stejného výsledku jako Kristus." A Richard od sv. Viktora21 říká: "Maria žádala, hledala, obdržela spásu všech, ba skrze ni bylo způsobeno spasení všech." A tak všechna dobra a všechny dary, které obdrželi všichni svatí pro věčný život od Boha, jim byly uděleny skrze Marii. O tom nás poučuje i Církev svatá, když vztahuje na Matku Boží slova z knihy Sirachovcovy: "Ve mně je všeliká milost cesty a pravdy." [Sir 24,25] Říká se "cesty", neboť Maria uděluje všechny milosti na cestu do věčnosti, "pravdy", protože Maria dává světlo pravdy. "Ve mně je všeliká naděje života a ctností." "Života", poněvadž očekáváme, že skrze Marii dostaneme na světě život milosti a v nebi život slávy, "ctnosti", protože skrze Marii získáme ctnosti a zvláště ctnosti božské, které jsou předními ctnostmi světců.22 "Já jsem matka krásného milování, bázně a svaté naděje" [Sir 24,24], neboť Maria získává svou přímluvou svým služebníkům dar lásky Boží, svaté bázně, nebeského světla a svaté důvěry. Z toho usuzuje sv. Bernard:23 "Je učením Církve, že Maria je všeobecnou Prostřednicí naší spásy." Proto tvrdí Sofron,24 že ji nazval archanděl Milostiplnou, protože když ostatní svatí obdrželi milost jen v omezené míře, vylila se na Marii plnost milosti. "To se stalo proto," učí Basil Seleucijský,25 "aby mohla být důstojnou Prostřednicí mezi lidmi a Bohem." "Kdyby nebyla plná milosti Boží, jak by mohla být "žebříkem k nebi", "orodovnicí světa" a "pravou Prostřednicí mezi lidmi a Bohem"?" ptá se sv. Vavřinec Justiniani.26 Tak je podán jasně a zřetelně druhý důvod. Dostala-li Maria, hned od počátku určená za Vykupitelovu Matku, úřad Prostřednice všech lidí a proto i všech svatých, musela hned od počátku obdržet větší milost než měli všichni svatí, jimž měla být prostřednicí. Řeknu to ještě jasněji. Pokud měli dosáhnout všichni lidé Mariiným prostřednictvím lásky Boží, bylo třeba, aby byla Maria svatější a Bohu milejší než všichni lidé dohromady. Jak jinak by se mohla za ně přimlouvat? Má-li dosáhnout prostředník u knížete milost pro všechny poddané, je naprosto nutné, aby byl svému panovníkovi dražší než všichni ostatní poddaní. "Protože tedy byla Maria Nejsvatější a nejčistší ze všech tvorů," říká Eadmer,27 "zasloužila si být důstojnou Obnovitelkou padlého světa." Maria tedy byla Prostřednicí lidí. Někdo ale řekne: Jak ji můžeme nazývat i Prostřednicí andělů? Mnozí teologové tvrdí, že Ježíš Kristus zasloužil milost setrvání i andělům. Proto jako byl Ježíš jejich dokonalým Prostředníkem (de condigno), tak lze říci o Marii, že byla i andělům nějakým způsobem prostřednicí (de congruo), když zasloužila stát se Mesiášovou Matkou; zasloužila podle tohoto mínění i andělům znovuobsazení míst uprázdněných pádem pyšných andělů, čímž jim získala aspoň zvýšení jejich blaženosti (gloria accidentalis). Proto říká Richard od sv. Viktora:28 "Andělé i lidé jí byli obnoveni: jí byl napraven pád andělů a lidstvo bylo smířeno s Bohem." A před ním napsal Eadmer:29 "Všechno bylo skrze tuto Pannu uvedeno do původního stavu a napraveno." A tak dostala naše nebeská Dívenka jako Prostřednice světa a jako budoucí Vykupitelova Matka od samého začátku života více milostí než všichni ostatní svatí dohromady. Jak vznešenou podívanou pro nebesa i pro zemi byla krásná duše tohoto šťastného Dítka, i když bylo ještě v mateřském životě. V Božích očích byla lásky nejhodnějším stvořením. Protože byla plná milostí a zásluh, mohla již tehdy zvolat: "Když jsem byla maličká, zalíbila jsem se Nejvyššímu."30 A k tomu byla stvořením Boha nejvíce milujícím, jaké se do té doby na zemi neobjevilo. Kdyby se byla narodila hned po svém přečistém Početí, byla by ještě bohatší zásluhami a svatější než všichni svatí dohromady. Uvažujme nyní, o co byla svatější při svém narození, neboť za devět měsíců v životě své matky získala mnoho zásluh. Rozjímejme, jak věrně Maria spolupůsobila s Boží milostí. II. Učený spisovatel, blahoslavený Klaudius de la Colombiere T.J.,31 říká: "Dnes již není pouhou domněnkou, ale míněním celého světa, že když svatá Dívenka přijala v životě sv. Anny milost posvěcující, obdržela současně i dokonalé užívání rozumu a osvícení, které bylo úměrné výši přijaté milosti. Oprávněně smíme věřit, že od prvního okamžiku, kdy byla spojena její krásná duše s jejím nejčistším tělem, byla osvícena světlem božské moudrosti, aby poznávala věčné pravdy, krásu ctností a především nekonečnou Boží dobrotu, jeho právo na lásku všech lidí, zvláště však na její lásku pro mimořádné přednosti, jimiž ji ozdobil a vyznamenal nad všechny tvory. Uchránil ji poskvrny dědičného hříchu a dal jí nesmírnou milost, když ji určil za Matku Slova a za Královnu světa." Od prvního okamžiku začala Maria z vděčnosti k Bohu konat vše, čeho byla schopna, aby věrně těžila z veliké jistiny milosti, kterou byla obdarována. Se vší horlivostí se snažila zalíbit se Boží dobrotě a milovat ji. Od onoho okamžiku milovala ze všech sil a celých devět měsíců před narozením se neustala ani na okamžik spojovat s Bohem vroucími úkony lásky. Protože byla prostá dědičného hříchu, byla prosta i od každé pozemské žádostivosti, každého nezřízeného hnutí, vzpoury smyslů, každé roztržitosti, prostě všeho, co by jí bránilo neustále postupovat v lásce Boží. Proto se sama nazvala javorem zasazeným u řeky: "Jsem jako javor tam, kudy vody se berou." [Sir 24,19] Maria byla ušlechtilým Božím stromem, rostoucím neustále u proudu Božích milostí. Podobně se nazývá vinným kmenem: "Já jako kmen vinný raším libovonně." [Sir 24,23] Říká to jednak proto, že byla nepatrná v očích světa, jednak - a to zvláště - že neustále rostla v dokonalosti. Latinské přísloví totiž říká: "Réva roste bez konce." Jiné stromy, jako např. pomerančovníky, morušovníky, hrušně, dorůstají jen určité výšky, kdežto réva roste stále, až doroste výšky stromu, po němž se vine. Tak rostla Maria neustále v dokonalosti, a proto ji zdraví sv. Řehoř Divotvůrce:32 "Buď zdráva, révo neustále rostoucí!" Vždy byla spojena s Bohem, který byl její jedinou oporou, proto o ní platí slova Ducha Svatého: "Kdo je ta, která stoupá z pouště, rozkoší oplývající, opřená o svého milého?" [Pís 8,5] Sv. Ambrož33 vysvětluje toto místo: "Kdo je ta, jež je přivinuta k Věčnému Slovu jako réva ke stromu, po němž se pne vzhůru?" Mnozí významní teologové učí, že když ctnostná duše spolupracuje s úkonnými milostmi přijatými od Boha, vzbuzuje pak úkon ctnosti stejně silný jako její ctnostný návyk a tak nabývá novou zásluhu, která se rovná součtu zásluh dosavadních, čili její zásluhy se zdvojnásobují. Tento vzrůst v zásluhách byl popřán již andělům, když byli podrobeni zkoušce, byl-li však poskytnut jim, kdo by se ho odvážil upírat Matce Boží za jejího života na zemi, zvláště když dlela v mateřském životě? Tehdy jistě věrněji spolupůsobila s milostí než andělé. Maria tedy zdvojnásobovala každým okamžikem vznešenou milost, kterou měla od počátku, neboť když spolupůsobila s milostí dokonale ze všech sil, zdvojnásobovaly se její zásluhy každým úkonem v každém okamžiku. Měla-li tedy v prvním okamžiku tisíc stupňů milosti, v druhém měla již dva tisíce, v třetím čtyři tisíce, ve čtvrtém osm tisíc, v pátém šestnáct tisíc, v šestém třicet dva tisíce. A to jsme teprve v šestém okamžiku! Násobme však takto její ctnostné skutky jednoho dne, potom devíti měsíců a pochopíme poněkud, s jakými poklady milosti, zásluh a svatosti přišla Maria na svět!34 Radujme se tedy s touto Dívenkou, která se narodila tak svatá, tak Bohu milá a tak milostiplná! A radujme se nejen kvůli ní, ale i kvůli sobě, poněvadž přichází na svět s tolika milostmi nejen pro svou slávu, ale i pro naše dobro! Sv. Tomáš35 upozorňuje, že Maria byla naplněna milostí v trojím ohledu. Předně byla milostí naplněna její krásná duše, takže od počátku náležela Bohu. Za druhé bylo milostí naplněno její nejčistší tělo, takže byla hodna odít jím Věčné Slovo. Za třetí byla milostí naplněna k dobru všech, aby z ní mohli všichni lidé čerpat. "Někteří světci," říká Andělský Učitel, "mají tolik milostí, že vystačí nejen pro ně, ale i pro spásu mnoha jiných, ne ale pro spásu všech lidí, jen Ježíši a Marii bylo uděleno tolik milostí, že stačí pro spásu všech." Sv. Jan říká o Ježíšovi: "Z jeho plnosti jsme my všichni obdrželi." [Jan 1,16] Totéž říkají světci o Marii, například sv. Tomáš z Villanovy:36 "Je Milostiplná; z jejího kořenu berou všichni." Proto podle Eadmerova37 svědectví není člověka, který by neměl účast na Mariině milosti. Nenajdeme nikoho, k němuž by nebyla Maria milostivá a kterému by neprokazovala milosrdenství. Od Ježíše tedy přijímáme milost jako od jejího Původce, od Marie jako od Prostřednice, od Ježíše jako od Spasitele, od Marie jako od Orodovnice, od Ježíše jako z Pramene, od Marie jako ze stavidla. Proto sv. Bernard38 říká, že "Bůh učinil Marii vedením svého milosrdenství, které chce udílet lidem, a proto ji naplnil milostí, aby se každému dostalo z její plnosti." Světec všem připomíná, s jakou láskou máme podle Boží vůle ctít tuto vznešenou Pannu, v niž Pán složil všechny poklady svých milostí. "Za všechnu naději, milost, spásu, za vše musíme děkovat nejdobrotivější Královně, neboť vše se nám dostává z jejích rukou na její přímluvu." Jak nešťastná je duše, která se nesvěřuje do ochrany Marie, a tak si zavírá toto stavidlo milostí! - Když se chtěl Holofernes zmocnit Betulie, dal zpřetínat vodovody [Jud 7,6]. Totéž činí zlý duch, když se chce zmocnit duše: stará se, aby se duše odvrátila od úcty k blahoslavené Panně Marii. Jakmile si duše uzavře toto stavidlo, pozbude snadno světlo Boží, bázeň Boží a nakonec věčnou spásu.39 Modlitba Ó, svatá nebeská Dívenko, určená za Matku mého Vykupitele a za Prostřednici ubohých hříšníků, slituj se nade mnou! Pohlédni na nevděčníka u svých nohou, který se na tebe obrací a žádá tě o smilování. Pro svůj nevděk k Bohu a k tobě bych ovšem zasloužil, abych byl opuštěn od Boha i od tebe. Tvrdí se však, že neodpíráš pomoc nikomu, kdo se ti s důvěrou svěřuje do ochrany, a já tomu věřím, neboť znám velikost tvého milosrdenství. Ó, Bytosti ze všeho stvoření nejvznešenější, nad tebou je pouze Bůh, ve srovnání s tebou jsou nepatrní i nejvznešenější nebešťané. Ó, Svatá svatých, Maria, Hlubino milosti, ó, Milostiplná, pomoz ubožákovi, který pozbyl svou vlastní vinou milost. Vím, že jsi Bohu tak drahá, že ti nic neodepře. Vím také, s jakou radostí užíváš své velké moci k záchraně ubohých hříšníků. Ukaž, jak velké přízně požíváš u Boha, a vypros mi tak jasné poznání Boha a tak vroucí lásku k němu, abych se stal z hříšníka světcem; odluč mě od každé pozemské náklonnosti a zapal mě celého Boží láskou. Učiň to, Paní, ty to můžeš. Učiň to z lásky k Bohu, který ti dal takovou vznešenost, takovou moc a takový soucit. Tak doufám. Amen *v Podle současného liturgického kalendáře se slaví jako "Svátek Narození Panny Marie" dne 8. září. 1 Sermo in Nativ. B. V. M. ML 144, 738. Mezi spisy sv. Petra Damiani. 2 In Psalmus 32. MG 29, 323. 3 Sermo 39 de Sanctis in comm. Mezi spisy sv. Bonaventury. 4 In festo Nativ. V. M., s. 1. 5 Delle grandezze di Gezú Cristo e della gran Madre Maria SS., Napoli 1746. 6 Carthagena, Homiliae cath. Romae 1611, Suarez, De Incarnatione, p. 2, disp. 18, sect. 4, Spinelli, Maria Deipara thronus Dei, Napoli 1613, Recupitus, De Deo Uno, Napoli 1642, Guerra, Maiestas Gratiarum, Hispali 1659. 7 Sermo 39 de Sanctis in comm. Mezi spisy sv. Bonaventury. 8 Il divoto di Maria Vergine, p. 1, c. 3, § 5. 9 De la Colombiere, Sermons prechés devant S. A. R. M. la Duchesse d´York II. 10 De dign. et laud. B. V. M., l. 1, Prooem. 11 Summa Theologiae III, q. 27, a. 4 ad 1. 12 De purif. B. M. V., Prooem. 13 Summa Theologiae III, q. 27, a. 4, a. 5 ad 1, a. 5 ad 2, a. 10 ad 1, q. 7, a. 12 Quast. Disp. De verit. Q. 29, a. 3 ad 3. 14 Comm. Atque observ. Mor. in Gen., c. 2, sect. 15. 15 In I Reg. Expos 1, 1. n. 5. ML 79, 25. 16 Hom. 1 in Dorm. B. V. M. MG 96, 718, 719. 17 Sermo in Assumptione. ML 144, 720. 18 In Assumptione, s. 4. ML 183, 428. 19 In I Sent. Dist. 48, Dubia cca lit. Mag. 4. 20 De laud. B.V. M. ML 189, 1727. 21 Expl. in Cant. cant., c. 26. 22 Podle Hejčlova překladu zní v. 25: Ve mně je všecka milost k životu pravdy, ve mně je všecka naděje v život ctnosti. 23 Ep. 174. ML 182, 333. 24 De Assumpt. B. V. M. ML 30, 127. Mezi spisy sv. Jeronýma. 25 Or. 39 in Annunt. MG 85, 443. 26 In Annunt. B. M. V. sermo. 27 Liber de excell. V. M. ML 159, 573. 28 In Cant. cant., c. 23. 29 Liber de excell. B. V., c. 11. ML 159, 578. 30 Brev. Rom., Commune fest. B. M. V., Noct. 1, Resp. 2. 31 De la Colombiere, Sermons prechés devant S. A. R. M. la Duchesse d´York II. 32 In Annunt. MG 10, 1151. Dílo neznámého autora. 33 Liber de Isaac et anima c. 5. ML 14, 517. 34 Toto počítání zásluh není teologicky spolehlivé, neboť není jistý jeho předpoklad. Ostatně snad Panna Maria rostla v milosti ještě více! 35 Expos. Super Salut. Angel. 36 In festo Annunt. B. V. M. 37 Liber de excell. V. M., c. 8. ML 159, 573. 38 In Nativ B. M. V. ML 183, 440. 39 Jo. Nauclerus, Chronica Coloniae 1579, Petrus Canisius S.J., De Verbi Dei corruptelis II, De M. V. incomparabili l. 5, c. 20. Lugduni 1584. Tito autoři vypravují o magdeburském arcibiskupovi Udonu Hartwigovi z 11. století (snad 1079-1102), že si v mládí vyprosil na P.Marii dobrý prospěch při studiu. Dostal to od Matky Boží, i povýšení na arcibiskupský stolec. Oddal se však hýření a marnotratnosti a skončil nešťastnou smrtí v konkubinátu. Podle vypravování kronikářů byl souzen v katedrále samým Ježíšem Kristem v přítomnosti svatých. Před vykonáním rozsudku nad nešťastníkem (byla mu andělem sťata hlava) se milosrdná Matka Páně vzdálila z chrámu.