|
Maria se obětovala Bohu velmi záhy, bez otálení a úplně bez výhrad.
Nebyla a nebude větší a dokonalejší oběť přinesená Bohu pouhým tvorem nad oběť tříleté dívenky Marie; v tomto věku přišla do chrámu, aby mu obětovala ne kadidlo nebo zvířata nebo hřivny zlata, nýbrž sebe samu jako dokonalý celopal, když se zasvěcuje jako ustavičná oběť k jeho cti. Porozuměla Božímu hlasu, který ji v té chvíli zval, aby se zasvětila jeho lásce, těmito slovy: "Povstaň, pospěš, přítelkyně moje … vyjdi!" [Pís 2,10] Pán tedy chtěl, aby od té chvíle zapomněla na svou vlast, na své rodiče a na vše a starala se jen o lásku k němu a o jeho zaslíbení: "Slyš, dcero, pohleď a nakloň ucho: Zapomeň na svůj národ a domov!" [Ž 44,11] A ona ihned ochotně uposlechla Boží hlas.
Rozjímejme tedy, jak byla Bohu příjemná tato oběť. Maria se obětovala záhy a zcela; záhy bez otálení a zcela bez výhrad.
I.
Začněme první myšlenkou: Maria se obětovala Bohu záhy.
Jakmile byla tato nebeská Dívenka posvěcena v mateřském životě, tedy hned v prvním okamžiku svého Neposkvrněného Početí, obdržela i dokonalé užívání rozumu, aby mohla ihned nabývat zásluh. To je běžný názor teologů. S nimi souhlasí Suarez,1 který říká, že podle sv. Tomáše nejdokonaleji posvěcuje Bůh duši na základě jejích vlastních zásluh; proto musíme být přesvědčeni, že svatou Pannu posvětil tímto způsobem. Byla-li tato výsada, jak učí Andělský Učitel,2 popřána andělům i Adamovi, tím spíš musíme předpokládat, že ji dostala i Matka Boží. S tímto svatým Učitelem musíme připustit, že když ji Bůh chtěl vyvolit za svou Matku, dal jí také větší dary nežli všem ostatním tvorům. "Jako Matka," píše Suarez,3 "má nezpochybnitelné a zvláštní právo na dary svého Syna." A měl-li Ježíš plnost všech milostí pro osobní spojení s Věčným Slovem, měla Maria pro své Boží mateřství přirozený nárok, aby dostala od Syna více milostí než všichni svatí a andělé dohromady.
Od počátku svého života tedy Maria poznávala Boha, a to mírou tak dokonalou, jak zjevil anděl sv. Brigitě,4 že žádný jazyk nevypoví, jak hluboko pronikl Mariin rozum v Boha hned v prvním okamžiku jejího poznávání. A jakmile byla Maria ozářena tímto prvním světlem, hned se celá obětovala Pánu, zasvětila se jeho lásce a jeho slávě, jak řekl dále anděl sv. Brigitě: "Naše Královna se neprodleně rozhodla obětovat Bohu svou vůli a všechnu svoji lásku na celý život. Nikdo nepochopí, s jakou rozhodností tehdy objala její vůle vše, co Bohu působí radost."
Později se dozvěděla neposkvrněná Dívenka o slibu svých rodičů Jáchyma a Anny. Slíbili totiž, že dá-li jim Bůh dítě, že je zasvětí jeho službě v chrámu, jak vyprávějí různí spisovatelé. Podle dávného obyčeje přiváděli Židé své malé dcerušky na vychování do budov přiléhajících k chrámu, jak uvádějí Baronius Nikefor, Cedrenus, Suarez na základě Josefa Flavia, sv. Jana z Damašku, Jiřího z Nikomedie a sv. Ambrože.5 Jasně to vyplývá z 2. knihy Makabejské. Když Heliodor vrazil do chrámu, aby uloupil chrámový poklad, "lidé se houfem z domů sbíhali, aby se veřejně modlili, neboť mělo být město potupeno … I panny, které (jinak) bývaly v ústraní, vybíhaly k Oniášovi." [2 Mak 3,20] Protože Maria věděla o slibu svých rodičů, když dospěla do věku tří let, kdy děti touží po ochraně rodičů nejvíc a nejvíc ji potřebují, rozhodla se podle svědectví sv. Germana a mnicha Epifania6 se obětovat a zasvětit slavnostně Bohu v chrámě. Sama snažně prosila rodiče, aby ji dovedli do chrámu, a splnili tak svůj slib. A jak říká sv. Řehoř z Nyssy,7 svatá matka Anna ji neváhala zavést do Hospodinova domu a obětovat ji Bohu.
Sledujme nyní Jáchyma a Annu, kteří velkodušně obětovali Bohu nejvzácnější poklad svých srdcí, který měli na tomto světě. Jdou z Nazareta a nesou střídavě v náručí svou milovanou Dcerušku, která nebyla schopná tak dlouhé cesty osmdesáti mil z Nazaretu do Jeruzaléma.8 Šlo s nimi několik příbuzných. Ale jak vypráví Jiří Nikomedský,9 provázely je sbory andělů a sloužily neposkvrněné Dívence, která se šla zasvětit velebnosti Boží. "Jak jsou krásné tvoje kroky … knížecí dcero!" [Pís 7,1] Andělé jistě nyní také zpívali: Jak jsou krásné a Bohu milé tvoje kroky, když se mu jdeš obětovat, vznešená, milovaná Dcero našeho společného Pána. "Bůh sám," říká Bernardin z Busti,10 "slavil v onen den, kdy byla vedena do chrámu jeho Snoubenka, velikou slavnost s celým nebeským dvorem, neboť nikdy neviděl svatějšího a milejšího tvora, který by se mu šel obětovat." "Jdi tedy," volá k ní sv. Germanos, cařihradský patriarcha,11 "jdi jen, Královno světa, Matko Boží, jdi radostně do domu Hospodinova a očekávej příchod Ducha Svatého, který tě učiní Matkou Věčného Slova."
Když svatá družina došla do chrámu, obrátila se něžná Dívenka k rodičům, poklekla před nimi a líbajíc jim ruce, prosila je o požehnání. Potom - aniž se ohlédla - vystoupila do chrámu po stupních, kterých bylo patnáct, jak uvádí Arias Montanus12 podle Josefa Flavia. Sv. Germanos13 říká, že hned nato se představila svatému knězi Zachariášovi. Tak dala sbohem světu, zřekla se všech jeho statků, obětovala se a zasvětila svému Stvořiteli.
Krkavec, kterého vypustil Noe z archy v době potopy, se již nevrátil, protože se živil mrtvolami, ale holubice, která neměla, kde by spočinula nohou, se ihned vrátila do archy [Gn 8,9]. Mnohé duše, poslané Bohem na svět, přilnou bohužel k jeho statkům a živí se jimi. Tak naše nebeská Holubice nejednala. Poznala, že jediným naším dobrem, jedinou nadějí a jedinou láskou musí být Bůh, poznala, že svět je plný nebezpečí a kdo jej dříve opustí, spíš se osvobodí od jeho nástrah. Proto se od něj vzdálila hned v nejútlejším věku a uchýlila se do svatého chrámového ústraní. Tam mohla lépe vnímat Boží hlas, lépe Boha ctít a milovat. A tak byla hned od počátku svého jednání zcela drahá a milá svému Pánu, jak o ní říká Církev svatá: "Blahopřejte mi všichni, kdo milujete Pána, neboť když jsem byla maličká, zalíbila jsem se Nejvyššímu."14 Z toho důvodu byla přirovnána k měsíci. Jako měsíc vykoná svoji dráhu rychleji než jiné oběžnice, tak Maria rychleji než všichni svatí dospěla k dokonalosti, protože se darovala Bohu ihned bez otálení a úplně bez výhrady.
Přejděme nyní k druhé myšlence, kde je třeba říci mnoho.
II.
Milostí osvícená Dívenka dobře věděla, že Bůh nepřijímá rozdělené srdce, ale chce srdce zcela zasvěcené jeho lásce podle přikázání: "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem!" [Dt 6,5] Proto hned, jak začala žít, začala také milovat Boha ze všech sil a úplně se mu darovala. Ale její přesvatá duše toužebně čekala na chvíli, kdy se mu bude moci zcela zasvětit účinným, veřejným a slavnostním způsobem. Pozorujme nyní tuto Boha milující Dívenku. Když se ocitla v samotě svatého místa, poklekla s vroucí zbožností, políbila svatou zemi Hospodinova domu, poklonila se jeho nekonečné velebnosti a vzdala mu díky za milost, že ji tak brzy přijal do svého domu. Pak se mu zcela obětovala bez nejmenší výhrady. Obětovala mu všechny své duševní mohutnosti i své smysly, celou svoji mysl a celé své srdce, celou duši a celé tělo. Tehdy totiž, jak říkají mnozí spisovatelé, aby se zalíbila Bohu, učinila slib panenství. "Tento slib učinila ona první," říká opat Rupert.15 "A obětovala se mu navždy," svědčí Bernardin z Busti,16 "neboť měla úmysl zasvětit se službě Boží velebnosti v chrámě na celý život, bude-li se tak Bohu líbit, a nevyjít nikdy z tohoto svatého místa." - Ach, s jakou vroucností tehdy opakovala slova: "Můj milý je můj a já jsem jeho." [Pís 2,16] Kardinál Hugo17 vysvětluje tato slova: "Můj Pane a Bože, přišla jsem na toto místo, jen abych se ti zalíbila a vzdala ti všechnu čest, které jsem schopna. Zde chci tobě žít, a přeješ-li si, i tobě zemřít. Přijmi oběť své ubohé služebnice a pomoz mi ji věrně dokonat."
Rozjímejme nyní o Mariině svatém životě v chrámě. Jako se ranní záře každým okamžikem více rozjasňuje [Pís 6,9], tak rostla Maria neustále v dokonalosti. Kdo nám vylíčí, jakým jasem zářily den ode dne její krásné ctnosti, její láska, skromnost, pokora, mlčenlivost, tichost? Sv. Jan z Damašku18 říká: "Tato nádherná oliva, zasazená v domě Božím a zavlažovaná Duchem Svatým, se stala příbytkem všech ctností." Jinde říká: "Obličej svaté Panny byl skromný. Duch pokorný, řeč laskavá, protože vycházela ze spořádaného nitra." Na jiném místě poznamenává: "Svatá Panna své myšlenky vzdálila ode všech pozemských věcí a oddala se konání všech ctností. Takovým cvičením v dokonalosti prospěla v krátké době tak, že si zasloužila být chrámem hodným Boha."
Sv. Anselm19 říká o životě blahoslavené Panny v chrámě toto: "Maria byla učenlivá, mluvila málo, byla vždy skromná, takže se nikdy hlučně nesmála ani nebyla rozčilená. Setrvávala stále na modlitbách, pilně čítala Písmo svaté, postila se a konala všechny dobré skutky." Blah. Bonaventura Baduarius20 uvádí některé podrobnosti z jejího denního pořádku: "Od rána až do třetí hodiny (naší deváté) byla na modlitbách, od hodiny třetí do deváté se zaměstnávala nějakou prací, od deváté se zase oddávala modlitbě, až jí obyčejně anděl přinesl nějaký pokrm. Snažila se být první v nočním bdění, nejsvědomitější v plnění zákona Božího, nejpokornější ze všech a nejdokonalejší v každé ctnosti. Nikdo ji nespatřil rozhněvanou. Každé její slovo bylo tak líbezné, že neslo pečeť ducha Božího."
Matka Boží o sobě zjevila sv. Alžbětě Durynské:21 "Když mne nechali rodiče v chrámě, stanovila jsem si, že budu mít svým Otcem jen Boha a často jsem přemýšlela, čím bych se mu zalíbila." A sv. Brigitě řekla:22 "Rozhodla jsem se zasvětit mu své panenství, zříci se všeho na světě a darovat mu celou svoji vůli." Dále řekla sv. Alžbětě: "Ze všech přikázání Božích mi nejvíce tanulo na mysli přikázání: Milovat budeš Pána Boha svého … O půlnoci jsem odcházela před chrámový oltář a prosila jsem Boha o milost, abych zachovala všechna jeho přikázání a dočkala se Vykupitelovy Matky … Prosila jsem Boha, aby mi zachoval zrak, abych ji uzřela, jazyk, abych ji chválila, ruce a nohy, abych jí sloužila, a kolena, abych se klaněla božskému Synáčkovi na jejím klíně." Sv. Alžběta na to řekla: "Ale, Paní, což jsi nebyla plná milosti a ctnosti?" Načež Maria odvětila: "Ať víš, že jsem se pokládala za nejnižší a nejnehodnější milosti Boží, proto jsem tolik prosila o milost a ctnost." Abychom byli přesvědčeni, jak je nám nevyhnutelně nutná modlitba k Bohu o potřebné milosti, řekla Maria nakonec: "Myslíš, že jsem nabyla milostí a ctností bez námahy? Ať víš, že jsem neobdržela od Boha žádnou milost, ale až po usilovné snaze, vytrvalé modlitbě, vroucí touze a po mnoha slzách a kajícnostech!"
Zvláštní pozornosti si však zaslouží zjevení sv. Brigitě23 o ctnostech a pobožnostech blahoslavené Panny v jejím útlém věku. Již jako dítě byla plná Ducha Svatého. A jak prospívala věkem, tak rostla i v milosti Boží. Již tehdy byla rozhodnuta milovat Boha z celého srdce a neurazit ho nikdy slovem nebo skutkem. Proto pohrdala všemi pozemskými statky a co mohla, dávala chudým. V jídle byla tak střídmá, že si dopřávala jen tolik pokrmu, kolik bylo nezbytně třeba k zachování tělesného života. Když ze svatých Písem poznala, že se Syn narodí z panny, aby vykoupil svět, tak zahořelo její srdce láskou Boží, že netoužilo než po Bohu a nemyslilo než na něj. Její radostí byl jen Bůh, a proto se vyhýbala i styku s rodiči, aby se nerozptýlila v myšlenkách. Především se toužila dožít Mesiášova příchodu, aby mohla sloužit oné šťastné panně, která měla být jeho Matkou.
Jistě z lásky k této vznešené Dívence urychlil Vykupitel svůj příchod na svět. Protože se z pokory nepokládala za hodnou být služebnicí Matky Boží, byla vyvolena za tuto Matku. Vůní svých ctností a svými modlitbami přitáhla Syna Božího do svého panenského lůna. Proto ji nazval božský Snoubenec "Hrdličkou": "Hrdličku je slyšet v naší zemi" [Pís 2,12], neboť jako hrdlička milovala samotu, a žila na této zemi jako na poušti. Kromě toho jako hrdlička s kvílením poletuje po nivách, tak lkala Maria neustále v chrámě, poněvadž měla soustrast s nesnázemi padlého světa a vyprošovala na Bohu vykoupení všech. S jakou vroucností a s jakým zanícením přednášela Bohu v chrámu lkání a vzdechy proroků, aby seslal Vykupitele: "Vypusť beránka, Pane, Panovníku země!"24 [Iz 16,1] "Rosu dejte, nebesa, shůry a mraky dštěte Spravedlivého!" [Iz 45,8] "Ó, kdybys protrhl nebe a sestoupil, aby se před tebou hory rozplývaly!" [Iz 64,1]
Jedním slovem, Bůh měl radost, když viděl, jak tato Dívenka bez ustání vystupuje k vyšší a vyšší dokonalosti jako sloup kadidlového dýmu, vonící všemi ctnostmi: "Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?" [Pís 3,6] Sofron25 říká: "Tato Dívenka byla vpravdě rozkošnou zahradou Páně, neboť v ní Bůh nacházel všechny druhy květů i všechny vůně ctností." Sv. Jan Zlatoústý26 tvrdí, že Bůh proto vyvolil Marii za svoji Matku na zemi, protože zde nenalezl svatější a dokonalejší pannu nad Marii, ani důstojnější příbytek nad její přesvaté lůno, jak poznamenává sv. Bernard.27 Totéž hlásá sv. Antonín:28 "Měla-li být blahoslavená Panna vyvolena a určena k důstojnosti Matky Boží, musela vynikat tak vysokou a úplnou dokonalostí, že v tomto ohledu předčila všechno ostatní tvorstvo."
Svatá Dívenka Maria se tedy oddala a obětovala v chrámu záhy a úplně. Darujme se dnes i my bez otálení a bez výhrad Marii a prosme ji, aby nás obětovala Bohu. Pán nás neodmítne, když uvidí, že se obětujeme rukama té, která byla živým chrámem Ducha Svatého, rozkoší svého Pána a vyvolenou Matkou Věčného Slova. Důvěřujme pevně v tuto vznešenou a uznalou Paní, která splácí s velikou štědrostí projevy oddanosti svých ctitelů, jak dokazuje následující příklad.
Příklad:
Sestra Dominika29 z Ráje se narodila chudým rodičům ve vesnici Paradiso (Ráj) u Florencie. Již jako dítě začala ctít Matku Boží. K její cti se postila každý den, v sobotu rozdávala chudým jídlo, které si sama odepřela, každou sobotu také trhávala v otcově zahradě nebo v blízkých polích množství květin a zdobila jimi doma obraz blahoslavené Panny s Ježíškem v náručí.
Poslyšme, jakými milostmi se odměnila nejvděčnější Královna této své služebnici za její pocty. Jednou stála desetiletá Dominika u okna a uviděla na cestě krásnou paní s chlapečkem. Oba vztahovali ruku, jako by prosili o almužnu. Dominika běžela hned pro chléb. Najednou je však uviděla před sebou, i když neotevřeli dveře. Spatřila, jak měl chlapeček na rukou, na nohou a na prsou rány. Zeptala se paní: "Kdo poranil toto dítě?" Paní odpověděla: "Láska." Dominika uchvácená krásou a skromností hošíka se ho ptala, jestli ho bolí ty rány, ten však odpověděl jen úsměvem. Zatím přistoupila krásná paní s chlapečkem k obrazu Rodičky Boží s Děťátkem a zeptala se Dominiky: "Řekni mi, dítě, pročpak zdobíváš kvítím tento obraz?" Dominika řekla: "Dělám to z lásky k Ježíši a k Marii." - "A jak je miluješ?" - "Miluji je, jak jen mohu." - "A jak hodně je můžeš milovat?" - "Tak, jak mi sami pomohou." Paní řekla: "Jen je miluj i dále, jednou v nebi ti to odmění."
Když Dominika ucítila nebeskou vůni, vycházející z hošíkových ran, zeptala se paní, čím maže ty rány a je-li možné koupit tu mast. Paní odpověděla: "Tuto mast je možné koupit vírou a dobrými skutky." Dominika jim pak nabídla chleba. Ale matka řekla: "Pokrmem mého synáčka je láska. Řekni mu, že miluješ Ježíše, a způsobíš mu největší radost." Při slově láska hošík zazářil radostí, obrátil se k Dominice a zeptal se jí, jak miluje Ježíše. "Miluji ho tak velice," odpověděla Dominika, "že na něho neustále myslím dnem i nocí a netoužím po ničem jiném, než abych se mu líbila, jak je mi to jen možné." - "Dobře, miluj ho, a láska tě poučí, čím se mu nejvíce zalíbíš." Když byla vůně vycházející z ran stále silnější, zvolala Dominika: "Můj Bože, tato vůně způsobí, že zemřu láskou. Je-li vůně dítěte tak libá, jaká vůně bude asi v nebi!"
Náhle se všechno změnilo. Matka dítěte zazářila nebeským světlem a byla oděna jako Královna. Hošík se skvěl krásou jako slunce, vzal květiny a sypal je na Dominičinu hlavu, ta teď poznala Marii a Ježíše, padla na kolena a klaněla se svému Spasiteli. Nato zjevení zmizelo.
Později vstoupila Dominika do řádu dominikánek a zemřela jako světice roku 1553.
Modlitba
Miláčku Boží,
nejlíbeznější Dívenko Maria!
Ty ses obětovala v chrámě,
zasvětila ses záhy a zcela
oslavě a lásce svého Boha.
Kéž bych ti mohl ještě dnes
věnovat první léta svého života
a zasvětit se zcela tvé službě,
ó, svatá a nejsladší moje Paní.
To však již není možné.
Já, nešťastný, jsem ztratil tolik let
v otročení světu a svým vášním
a skoro úplně
jsem zapomněl na tebe a na Boha.
Nešťastný čas, kdy jsem tě nemiloval.
Lépe však je začít pozdě než vůbec nikdy.
Pohleď na mne proto dnes před sebou!
Daruji se ti
a zasvěcuji se tvé službě na celý život,
ať bude krátký nebo dlouhý.
Jako ty se zříkám všech tvorů
a zcela se oddávám
lásce ke svému Stvořiteli.
Zasvěcuji ti tedy,
moje Královno,
svoji mysl, aby pamatovala neustále
na lásku, kterou ode mne zasluhuješ,
zasvěcuji ti svůj jazyk, aby tě chválil,
a své srdce, aby tě milovalo.
Přijmi, přesvatá Dívenko,
oběť, kterou ti podává ubohý hříšník.
Prosím tě, přijmi ji pro onu útěchu,
kterou pocítilo tvé srdce,
když ses obětovala Bohu v chrámě.
Začínám ti sloužit pozdě,
proto musím promarněný čas nahradit
dvojnásobnou úctou a láskou.
Přijď na pomoc mé slabosti,
Matko milosrdenství,
svou mocnou přímluvou!
Vypros mi u Ježíše setrvání a sílu,
abych ti byl věrný až do smrti,
abych ti sloužil v tomto životě,
a tak abych přišel do nebe
velebit tě navěky.
Amen
*v
Podle současného liturgického kalendáře se slaví jako "Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě" dne 21. listopadu.
1
De Inc., p. 2, sct. 7.
2
Summa Theologiae III, q. 34, a. 3, I, q. 63, a. 5, III, q. 27, a. 5.
3
De Inc., p. 2, disp. 2, sect. 2.
4
Revel., Sermo angel. de excell. B. M. V.
5
Baronius, Appar. Ad Annales, Niceph. Callistus, Eccl. Hist. MG 145, 758, Jiří Cedrenus, Comp. Hist. MG 121, 362, Flavius Josephus, Antiquit. 1. 8 c. 3, sv. Jan z Damašku . MG 94, 1159, Jiří Nikomedský. MG 100, 749. Toto dílo však není od Anselma.
6
Sv. Germanos, In Praes. MG 98, 311, Epiphanius monarchus, Sermo de vita Deiparae. MG 120, 191. Tento Epifan žil v 8. nebo 11. stol.
7
Or. in diem Nat. Christi . MG 46, 1139.
8
Vzdálenost z Nazareta do Jeruzaléma je 120-130 km, sv. Alfons uvádí Neapolskou míli, měřící 1855 m.
9
Encom. in Praes. MG 98, 318.
10
De M. Praes. in templo p.1.
11
In Praes. MG 98, 318.
12
Ben Arias Montanus, Antiquit. Jud. 1. IX Lugduni Batav. 1593.
13
In Praes. MG 98, 318.
14
Brev. Rom., Comm. Fest. B. M. V., noct. 1, resp. 2.
15
Comm. in Cant. cant. 1.3. ML 168, 892.
16
Mariale, p. 4, s. 1.
17
Post. Super Cant. cant.
18
De fide orthod. 1. 4, c. 14. MG 94, 1159.
19
Srov. Baronius, Appar. Ad Annales, Niceph. Callistus, Eccl. Hist. MG 145, 758, Jiří Cedrenus, Comp. Hist. MG 121, 362, Flavius Jose-phus, Antiquit. 1. 8 c. 3, sv. Jan z Damašku. MG 94, 1159, Jiří Nikomedský. MG 100, 749. Toto dílo však není od Anselma.
20
Blah. Bonaventura Bad. O.S.Aug. (+1388).
21
Sv. Alfons uvádí schönavskou benediktinku Alžbětu, ale zjevení se stalo sv. Alžbětě Uherské čili Durynské. Alžběta Schönavská nepožívala ve středověku jména světice.
22
Revel., l. 1, c. 10.
23
Revel., l. 1, c. 10.
24
Novější, správný překlad zní: "Pošlete berany pro zeměpána".
25
De Assumpt. B. M. V. Mezi spisy sv. Jeronýma. ML 30, 132.
26
Uvádí sv. Petr Canisius, De M. V. incomp. l. 1, c. 13.
27
In Assumptione B. V. M., s. 1. ML 183, 416.
28
Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 6, § 2.
29
Del Nente, Vila d. S. Domenica del Paradiso (1453-1553). Venezia 1675.
|