vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST I.
I. ÚVAHY O SEDMI HLAVNÍCH SLAVNOSTECH PANNY MARIE

Vznešenosti Panny Marie [32]

O ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE^*v ............................................................................................................................................................................................

Maria se nemohla při vtělení Slova hlouběji pokořit, než se pokořila, a za to ji Bůh nemohl více povýšit, než ji povýšil.

"Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." [Mt 23,12] To je slovo Páně, které nemůže klamat. Bůh stanovil, že se stane člověkem, aby vykoupil padlé lidstvo, a že ukáže světu své nekonečné milosrdenství. Poněvadž si musel na zemi vyvolit matku, hledal mezi všemi ženami nejsvatější a nejpokornější. Mezi všemi však spočinul zrakem na jediné. Byla to Panna Maria, která čím byla dokonalejší ve ctnosti, tím byla prostší a pokornější ve svých očích, jako holubice: "Mladých dcer je bezpočtu. Jen jediná je má holubička, má přečistá." [Pís 6,8-9] Proto řekl Bůh: Tuto vyvoluji za svou Matku! Rozjímejme nyní, jak pokorná byla Maria a jak ji proto Bůh povýšil!

Maria se nemohla při Vtělení Slova hlouběji pokořit, než se pokořila, a za to ji Bůh nemohl více povýšit, než ji povýšil. To jsou dvě části naší úvahy.

I. Ve Velepísni mluví Ducha Svatý o pokoře této nejpokornější Panny a říká: "Pokud je při stole král, vydává můj nard svou vůni." [Pís 1,12] Na vysvětlenou k těmto slovům říká sv. Antonín:¹ "Nard, malá nízká rostlina, byl obrazem Mariiny pokory, jejíž vůně vystoupila až k nebi a přivábila z lůna Věčného Otce božské Slovo do jejího panenského lůna." Proto když se chtěl Bůh stát člověkem pro vykoupení světa, zvolil si tuto pokornou Pannu za svou Matku právě pro vůni jejích ctností. "Aby však rozmnožil její slávu a její zásluhy, nechtěl se stát jejím synem bez jejího souhlasu," říká opat Vilém.² Když tedy byla pokorná Panna ve svém chudičkém malém domku a s větší vroucností než jindy vzdychala a prosila o seslání Vykupitele, jak bylo zjeveno sv. Alžbětě Durynské,³ objevil se u ní nenadále archanděl Gabriel se vznešeným poselstvím. Vešel a pozdravil ji: "Buď zdráva, Milostiplná, Pán s tebou, ty požehnaná mezi ženami." [Lk 1,28] Bůh tě pozdrav, Panno plná milosti, neboť jsi byla vždycky milostí bohatší než všichni ostatní svatí. Pán je s tebou, poněvadž jsi tak pokorná. Jsi požehnaná mezi ženami, protože všechny ostatní stihla kletba hříchu, ale tys jako Matka Požehnaného byla a vždy budeš požehnaná a prostá každé poskvrny.

Co však Maria odpovídá na tento pozdrav, který ji tak velebí? Nic. Neodpovídá, ale leká se a rozvažuje. "Ona užasla nad jeho řečí a uvažovala, co ten pozdrav má znamenat." [Lk 1,29] Proč užasla? Snad ze strachu před klamem? Nebo ze stydlivosti, když viděla muže? Někteří se totiž domnívají, že se jí zjevil anděl v lidské podobě. Ale nikoli. Slova Písma jsou jasná: Užasla nad jeho řečí. Bruno ze Segni ⁴ poznamenává: "Neužasla nad jeho tváří, ale nad jeho řečí." Byl to tedy jen úlek její pokory, neboť jí byla taková chvála zcela nepochopitelná. Čím více ji anděl vyvyšuje, tím hlouběji se sama pokořuje a rozvažuje svoji nicotu. Sv. Bernardin ⁵ podotýká: "Kdyby jí byl anděl řekl, že je největší hříšnicí světa, nebyla by se tomu tolik podivila; když však slyšela tak nesmírnou chválu, celá užasla." Ulekla se, protože se ve své pokoře hrozila každé chvály, a přála si pouze, aby byl chválen a veleben její Stvořitel, Dárce všeho dobra. Sama to zjevila sv. Brigitě,⁶ když s ní mluvila o chvíli, kdy se stala Matkou Boží.

Mohlo by se ale namítnout, že blahoslavená Panna dobře věděla ze svatých Písem, že již nadešel čas Mesiášova příchodu, předpověděný proroky, že se již naplnily týdny Danielovy, že podle Jakubova proroctví již přešlo Judovo žezlo do rukou cizího krále Heroda, také že věděla, že Mesiášovou matkou bude panna. Když nyní slyšela chvály, které náležely jen panně, vyvolené za Matku Boží, nevznikla v ní myšlenka nebo aspoň tušení, že snad ona sama je vyvolená za Matku Boží? Nikoli! Její hluboká pokora vůbec nepřipustila takové myšlenky. Ty chvály v ní vzbudily jen velikou bázeň, takže podle sv. Petra Zlatomluvého,⁷ jako chtěl být Spasitel posilněn od anděla, tak bylo třeba, aby uklidňoval anděl Gabriel Marii polekanou tímto pozdravem: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha." [Lk 1,30] Neboj se, Maria, nežasni nad vznešeným názvem, jímž jsem tě pozdravil. Jsi ve svých očích tak nepatrná a nízká, avšak Bůh, který pokorné vyvyšuje, tě učinil hodnou, abys lidem znovu nalezla ztracenou milost. Proto tě uchránil bez poskvrny, společné všem Adamovým dětem, proto tě od tvého Početí vyznamenával milostmi většími než všechny svaté, proto tě nyní konečně povyšuje k důstojnosti jeho Matky. "Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš." [Lk 1,31]

Nuže, proč váháš? Sv. Bernard ⁸ k ní volá: "Paní, anděl čeká na tvou odpověď, a ještě více na ni čekáme my, odsouzení k smrti. Hleď, naše Matko, nabízí se ti výkupná cena za naši spásu. Bude jí samo Věčné Slovo, které se chce stát v tobě člověkem. Přijmeš-li je za syna, hned budeme před smrtí zachráněni. Jak velice je Pán uchvácen tvou krásou, tak vroucně touží po tvém souhlasu, skrze který stanovil spasit svět." "Odpověz rychle," volá k ní sv. Augustin,⁹ "nezdržuj spasení světa, které závisí na tvém souhlasu."

Však hle! Maria již odpovídá. Říká andělovi: "Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova!" [Lk 1,38] Ó, jaká to odpověď! Odpověď krásnější, pokornější a moudřejší, než by nalezla moudrost všech lidí a andělů dohromady, kdyby o ní přemýšleli milióny let! Odpověď mocná, která rozradostnila nebesa a zemi přinesla nesmírné moře milostí a darů! Odpověď, která vyšla z pokorného Mariina srdce, přitáhla hned z lůna Věčného Otce jednorozeného Syna Božího do jejího přečistého života, aby se v ní stal člověkem. Sotva byla vyslovena slova: "Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova!", ihned "Slovo se stalo tělem" [Jan 1,14] a Syn Boží se stal i synem Mariiným. "Ó, mocné, účinné, nade vše úctyhodné "Staň se"," volá sv. Tomáš z Villanovy,¹⁰ "neboť jindy slovem "Staň se" stvořil Bůh světlo, nebe a zemi, ale skrze toto Mariino "Staň se" stal se Bůh člověkem jako my."

Neodchylujme se však od svého předmětu. Rozjímejme o veliké pokoře blahoslavené Panny v její odpovědi. - Byla dost osvícená, aby poznala vznešenou důstojnost Bohorodičky. Od anděla nabyla jistoty, že ona je tou šťastnou, od Boha vyvolenou Matkou. Proto však o sobě nemá žádné vysoké mínění a neoddává se samolibým myšlenkám pro své povýšení. Má na mysli jednak svoji nicotu, jednak nekonečnou velebnost svého Boha, který ji vyvolil za svoji Matku, a uznává sebe za nehodnou takové závratné cti, nechce se však také nijak protivit jeho vůli. Když je tedy žádána o odpověď, co dělá a co říká? Protože je zcela ponořena do své nicoty a současně roznícena touhou spojit se takto dokonaleji s Bohem, podrobuje se úplně vůli Boží a odpovídá: "Hle, jsem služebnice Páně!" Chce tím říci: Pán mne volí za svoji Matku, sama ze sebe však nejsem ničím a všechno, co mám, je jeho darem; kdo by se tedy domníval, že jsem vyvolena pro svoje zásluhy? "Hle, jsem služebnice Páně!" Jak si může služebnice zasloužit milost, aby stala Matkou svého Pána? "Hle, jsem služebnice Páně!" Buď proto velebena dobrota Páně, ne však jeho služebnice. Neboť že shlédl na stvoření tak nízké jako jsem já a že je tolik vyvýšil, je pouze dílem jeho dobroty.

"Ó, veliká Mariina pokoro, která ji činíš nepatrnou před ní samou, zato však velikou před Bohem, nehodnou ve vlastních očích, hodnou však v očích nekonečného Pána, kterého neobsáhne svět," volá opat Guerrik.¹¹

Ještě krásnější jsou slova sv. Bernarda ¹² v jeho čtvrté řeči o Mariině Nanebevzetí. Pln úžasu nad její pokorou volá: "Ó, Paní, jak jsi mohla ve svém srdci sloučit tak pokorné smýšlení o sobě s tak velikou čistotou a tak bezvadnou nevinností a s tak nezměrnou plností milosti? Jak mohla v tobě zapustit kořeny, blahoslavená Panno, tato pokora, tak hluboká pokora, když jsi přece viděla, jak tě Bůh poctil a povýšil?"

Když poznal Lucifer svou velkou krásu, zatoužil povznést svůj trůn nad hvězdy a být roven Bohu. Řekl: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, … s Nejvyšším se budu měřit." [Iz 14,13-14] Jak by teprve asi mluvil a co by žádal tento zpupný duch, kdyby byl ozdoben Mariinými přednostmi? Pokorná Maria však jednala zcela jinak. Čím více byla vyvýšena, tím hlouběji se pokořovala. "Ó, Paní," končí svou řeč sv. Bernard,¹³ "pro svou líbeznou pokoru ses stala hodnou, aby na tebe shlédl Bůh se zvláštní láskou, hodnou, abys uchvátila svého Krále svou krásou, hodnou, abys sladkou vůní své pokory přitáhla Syna Božího z místa jeho odpočinutí, z lůna Otcova, do svého přečistého lůna." Podle Bernardina z Busti ¹⁴ získala Maria svou odpovědí "Hle, jsem služebnice Páně" větší zásluhy, než byli schopni zasloužit všichni tvorové všemi svými dobrými skutky.

"Tato nevinná Panna byla velmi drahá Bohu pro své panenství," říká sv. Bernard,¹⁵ "ale co ji učinilo hodnou, pokud je možné tvoru, aby se stala Matkou svého Stvořitele, byla pokora." Tuto myšlenku potvrzuje Eusebius z Cremony,¹⁶ když říká, že ji Bůh vyvolil za svoji Matku spíše pro její pokoru než pro její všechny vznešené ctnosti. Totéž zjevila sama Panna Maria sv. Brigitě:¹⁷ "Čím jsem si zasloužila velikou milost, stát se Matkou svého Boha? Čím jiným, ne-li uznáním své nicoty a svým sebepokořením!" A již dávno předtím to vyznala ve svém nejpokornějším chvalozpěvu slovy: "Sklonil se ke své služebnici v jejím ponížení. … veliké věci mi učinil ten, který je Mocný." [Lk 1,48-49] Sv. Vavřinec Justiniani ¹⁸ upozorňuje, že Maria nepřipomíná panenství nebo nevinnost, ale pouze ponížení; na ně Pán shlédl. "A touto zmínkou o ponížení," říká sv. František Saleský,¹⁹ "Maria nezamýšlela chválit ctnost své pokory, ale chtěla jen prohlásit, že Bůh shlédl na její nicotu a že ze své pouhé dobroty ji chtěl takto povýšit."

Zkrátka, "Mariina pokora byla jako žebřík, po němž chtěl Pán sestoupit na zemi, aby se stal člověkem v jejím lůně," říká sv. Augustin.²⁰ Tuto pravdu vyzvedá sv. Antonín ²¹ těmito slovy: "Pokora Svaté Panny byla nejdokonalejší a nejbližší přípravou na její Boží mateřství." Tak můžeme též porozumět Izaiášovu proroctví: "Vyjde prut z kořene Jesse a květ z kořene jeho vystoupí." [Iz 11,1] Podle sv. Alberta Velikého ²² měl vzejít božský květ, totiž jednorozený Syn Boží, nikoliv z vrcholu nebo pně Jesseova kmene, ale z kořene, aby tak byla naznačena pokora jeho Matky. Ještě jasněji říká totéž celleský opat:²³ "Všimni si, že květ vzejde nikoli z vrcholu, nýbrž z kmene!" Proto říká Pán své milované Dceři: "Odvrať své oči ode mne, neboť ony učinily, že jsem odletěl." [Pís 6,4] "Kam odletěl?" ptá se sv. Tomáš z Villanovy.²⁴ "Z lůna Otcova do lůna Matky." K této myšlence poznamenává, Fernandez ²⁵ , učený vykladatel Písma svatého: "Nejpokornější Mariiny oči, jimiž stále pohlížela na Boha a na svou nicotu, působily na Boha tak mocně, že jej stáhly do jejího lůna." "Z toho je patrné," říká opat Franco,²⁶ "proč Duch Svatý tolik chválil krásu této své Snoubenky pro její holubičí oči: "Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná! Oči tvé jsou jako holoubci!" [Pís 4,1] Poněvadž Maria pohlížela na Boha prostým, pokorným okem holubice, tak jej svou krásou uchvátila, že jej spjala pouty lásky a učinila zajatcem ve svém panenském životě."

Ukončeme tuto část myšlenkou vyslovenou hned na začátku, že se Maria nemohla hlouběji pokořit při Vtělení Slova. Hleďme nyní, že ji Bůh nemohl více povýšit, než když ji učinil svou Matkou.

II. Abychom pochopili závratnou výši, na niž byla Maria povznesena, bylo by třeba pochopit nesmírnou vznešenost a velikost Boha samého. Stačí prostě říci: Bůh učinil tuto Pannu svou Matkou. Z těchto slov můžeme poznat, že ji Bůh nemohl již více vyvýšit. Právem říká Arnold Chartreský,²⁷ že když se stal Bůh Mariiným synem, povýšil ji nad všechny svaté a anděly: "Po Bohu je Maria nesrovnatelně vyšší než všichni nebeští duchové," volají sv. Efrém a sv. Ondřej Krétský.²⁸ Sv. Anselm ²⁹ píše: "Paní, tobě se nemůže nic rovnat, neboť všechno ostatní je buď nad tebou nebo pod tebou. Nad tebou je jediný Bůh, pod tebou stojí vše ostatní." "Tak závratná je vznešenost této Panny," říká sv. Bernardin,³⁰ "že ji může pochopit pouze Bůh."

"Někteří se diví," upozorňuje sv. Tomáš z Villanovy,³¹ "že svatí evangelisté velebí tak obšírně sv. Jana Křtitele, sv. Maří Magdalénu a tak málo píší o Mariiných dokonalostech." Světec k tomu říká: "Stačí, když je o ní řečeno: "Z níž se narodil Ježíš." [Mt 1,16] Nač ještě vyzvídáš, co říkají evangelisté o vznešenostech této Panny? Svědčí ti, že je Matkou Boží, to ti musí stačit. Tímto jediným slovem říkají vše, vystihují všechny její dokonalosti, a proto je nemuseli vypisovat jednotlivě." A Eadmer ³² se ptá: "Což nepřevyšuje prostá zpráva, že je Maria Matkou Boží, každou vznešenost, kterou si lze mimo Boha pomyslit nebo vyjádřit?" Ve stejném smyslu píše Petr z La Celle:³³ "Jmenuj si ji Královnou nebe, Paní andělů, dávej jí jakýkoli čestný název, nikdy ji nemůžeš poctít tak, jako jediným jménem: Matka Boží!"

Důvod je zřejmý. Sv. Tomáš ³⁴ učí: "Čím blíže je nějaká věc svému původu, tím z něho bere více dokonalosti. Maria je však tvorem Bohu, svému Původci, nejbližším. Proto má přede všemi tvory účast na jeho milosti, dokonalosti a vznešenosti." Suarez ³⁵ z toho usuzuje, že důstojnost Matky Boží náleží jaksi do řádu hypostatického spojení s božskou Osobou, k níž má nutně vztah. Proto říká Diviš Kartuzián:³⁶ "Po hypostatickém spojení s Bohem (to je spojení božské a lidské přirozenosti v Kristu s osobou Slova) s ním není dokonalejší spojení nad Boží mateřství." Podle sv. Tomáše ³⁷ je to nejvznešenější spojení, jaké může mít s Bohem pouhý tvor. A sv. Albert Veliký ³⁸ učí, že za velebností Boží hned následuje důstojnost Božího mateřství, takže se Maria nemohla s Bohem spojit dokonaleji, leda že by se sama stala Bohem.

"Aby se Svatá Panna stala Matkou Boží," říká sv. Bonaventura,³⁹ "musel ji napřed Bůh povýšit na stejný stupeň s božskými Osobami, žádala si to téměř nekonečná plnost milostí." Děti se svými rodiči tvoří jednotu, proto i majetek i čest jsou jim společné. Mnich Mikuláš ⁴⁰ říká, že Bůh přebývá v tvorech rozmanitým způsobem, v Panně Marii že však přebýval způsobem jedinečným, když se s ní stal jedno. Tentýž spisovatel pak pronáší památná slova: "Ať mlčí a třese se každičký tvor; sotva se smí odvážit pohledu na tak nesmírnou důstojnost. Bůh přebývá v Panně, s níž se sdílí o tutéž přirozenost."

"Pro toto těsné spojení s nekonečným Dobrem obdržela Maria jako Matka Boží důstojnost v jistém smyslu nekonečnou," učí sv. Tomáš.⁴¹ Suarez ⁴² nazývá tuto důstojnost nekonečnou ve svém druhu. Důstojnost Matky Boží je totiž nejvyšší, jakou Bůh může udělit pouhému tvoru. Poslyšme vysvětlení Andělského Učitele:⁴³ "Lidská přirozenost Kristova mohla dostat více milosti posvěcující než skutečně dostala." A uvádí důvod: "Poněvadž je milost posvěcující stvořeným darem, je třeba uznat, že má nekonečnou bytnost. Každý tvor má jen omezenou míru schopností, které však nebrání Boží moci, aby jeho schopnosti zvětšovala. Nicméně se však nemohlo dostat lidské Kristově přirozenosti vyššího vyznamenání, než je spojení s božským Slovem." A stejně Maria nemohla být povznesena k vyšší důstojnosti, než aby byla Matkou Boží. Právě tak píše sv. Tomáš z Villanovy:⁴⁴ "Mateřství Nekonečného v sobě určitě obsahuje jakousi nekonečnost." A Sv. Bernardin Sienský ⁴⁵ říká: "Výše, k níž Bůh povznesl Marii jako svou Matku, byla nejvznešenější; více ji povýšit nemohl." Tuto myšlenku potvrzuje i sv. Albert Veliký:⁴⁶ "Pán dal blahoslavené Panně nejvyšší vyznamenání, jehož je tvor schopen, totiž mateřství Boží."

Oprávněně tedy napsal Konrád Saský ⁴⁷ proslulý výrok, že Bůh sice mohl stvořit rozlehlejší svět a větší nebesa, nemohl však stvořit vznešenějšího tvora, než je jeho Matka. Lépe však než všichni jiní vyjádřila sama Matka Boží, k jaké výši ji Bůh povznesl, když zapěla: "Veliké věci mi učinil Mocný." [Lk 1,48] Proč však nevysvětlila Svatá Panna, které jsou ty velké věci, které jí Bůh prokázal? Sv. Tomáš z Villanovy ⁴⁸ odpovídá: "Maria je nevysvětlila proto, že jsou tak veliké, že je vysvětlit nelze."

Proto sv. Bernard ⁴⁹ oprávněně říká, že Bůh stvořil celý svět kvůli této Panně, která směla být jeho Matkou. A sv. Bonaventura ⁵⁰ smí též říci: "Tvou péčí, Panno přesvatá, trvá svět, který jsi s Bohem založila na počátku." Světec tím naráží na slova knihy Přísloví, která vztahuje Církev na Marii: "S ním jsem byla, všecko pořádajíc." [Př 8,30] Sv. Bernardin Sienský ⁵¹ k tomu dodává, že Bůh z lásky k Marii nezahubil člověka po Adamově hříchu. Církev svatá tedy vhodně pěje o Marii, že "si vyvolila nejlepší úděl".⁵² Vždyť tato panenská Matka si vyvolila nejen nejlepší věc, nýbrž z nejlepších věcí nejlepší úděl, když jí Bůh dal, jak vysvětluje sv. Albert Veliký,⁵³ v nejvyšším stupni všechny milosti a dary obyčejné i zvláštní, poskytnuté všem ostatním tvorům, to vše jako důsledek její důstojnosti Božího mateřství.

Tak například byla Maria dítětem, z dětského věku měla však jen nevinnost, ne však nedostatky, neboť od počátku života měla dokonalé užívání rozumu. Byla pannou, ale bez pohany neplodnosti. Byla Matkou, ale zachovala si klenot panenství. Byla též krásná, velmi krásná, jak svědčí Richard od sv. Vavřince, Jiří Nikomedský a Pseudo-Dionýsius Areopagita.⁵⁴ Sám Pán zjevil sv. Brigitě,⁵⁵ že jeho Matka předčila krásou všechny lidi i anděly. Maria tedy byla neobyčejně krásná, ale bez nebezpečí pro toho, kdo na ni patřil, neboť její krása zapuzovala nečistá hnutí a vnukala lásku k čistotě, jak svědčí sv. Ambrož.⁵⁶ Toto mínění potvrzuje též sv. Tomáš.⁵⁷ Z toho důvodu se nazývá Maria myrhou, která skýtá ochranu před hnilobou: "Jako myrha výborná vydávám líbeznou vůni." [Sir 24,20] Maria byla navenek velmi činná, ale tato činnost ji neodváděla od spojení s Bohem. Byla ponořena v Boha nazíráním, ale nezanedbávala časné práce a povinnosti blíženské lásky. I smrt se jí dotkla, ale Maria zůstala uchráněna smrtelných úzkostí a rozkladu těla.

Ukončeme tuto úvahu. Tato Boží Matka je nekonečně nižší než Bůh, ale je nesmírně vyšší než všechno tvorstvo. Je nemožné nalézt vznešenějšího Syna nad Ježíše, ale stejně je nemožné nalézt vznešenější Matku nad Marii. Tato pravda musí nejen probudit ve ctitelích této Královny radost z její vznešenosti, ale i zvýšit důvěru v její přemocnou ochranu. "Vždyť jako Matka Boží má jisté právo na Boží dary ve prospěch svých ctitelů," říká Suarez.⁵⁸ A zase naopak, jak upozorňuje sv. Germanos,⁵⁹ Bůh nemůže nevyslyšet její prosby, protože ji stále musí uznávat za svou pravou a neposkvrněnou Matku. "Proto ti nechybí, Matko Boží a Matko naše," volá sv. Bernard,⁶⁰ "ani moc ani ochota nám pomoci." "Víš dobře," vzývám tě s opatem Jordanem,⁶¹ "že tě Bůh nestvořil jen kvůli sobě, ale také proto, abys obnovila anděly, napravila lidi a potřela ďábly; tvým prostřednictvím nabýváme milosti Boží a tebou byl pekelný nepřítel přemožen a rozdrcen."

Chceme-li se zalíbit Rodičce Boží, zdravme ji často Zdrávasem. Jednoho dne se zjevila sv. Mechtildě ⁶² a řekla jí, že ji nemůžeme lépe uctít než tímto pozdravem. Touto modlitbou si od Matky milosrdenství získáme i zvláštní milosti, jak ukazuje tento příklad.

Příklad:

⁶³K P. Mikuláši Zucchimu v Římě přišel ke zpovědi mladík oddaný nečistotě a jiným neřestem. Zpovědník přivítal kajícníka velmi laskavě, měl soustrast s jeho bídným stavem, a aby ho vysvobodil z nešťastné vášně, poradil mu pobožnost k Panně Marii. Za pokání mu uložil, aby se až do příští zpovědi každý den ráno při vstávání a večer před spánkem pomodlil Zdrávas k blahoslavené Panně a aby svěřil její ochraně svůj zrak, své ruce a celé tělo s prosbou, aby ho chránila jako své vlastnictví. Mladík toto pokání konal, ale zpočátku bez valného úspěchu. Zpovědník ho však neustále pobízel k této modlitbě a vléval mu důvěru v ochranu Rodičky Boží.

Mezitím mladík opustil Řím a odešel do světa. Po svém návratu vyhledal zase svého zpovědníka. P. Zucchi poznal ke své radosti s úžasem, že mladík je nadobro změněný a bez svých dřívějších neřestí. "Synu," tázal se ho, "co tě tak změnilo?" Mladík odpověděl: "Otče, vy jste mne naučil nepatrné pobožnosti k Panně Marii. Jí děkuji za tuto milost."

To však není vše. P. Zucchi vyprávěl tento příklad na kazatelně. Mezi posluchači byl i jeden kapitán, který žil již mnoho let v hříšném poměru s jistou ženou. Ten si umínil, že bude také konat onu pobožnost, aby se osvobodil z okovů, v nichž ho Satan svíral. (Takové předsevzetí musí učinit každý hříšník, chce-li pomoc od Panny Marie.) A také on zanechal hříchu a polepšil se. - Co se však stalo později? V opovážlivé důvěře ve vlastní sílu se po šesti měsících dopustil nerozumu a šel k oné ženě, aby zjistil, zda se i ona polepšila. Ale když se blížil k domu, kde mu hrozilo nebezpečí opětného pádu, pocítil, že ho neviditelná moc odrazila zpět,⁶⁴ a poznal jasně, že ho Panna Maria takto ochraňuje před zavržením. Z toho je zřejmé, jak se o nás stará naše dobrá Matka, nejen, aby nás vysvobodila z hříchů, když se jí za tím účelem svěřujeme do ochrany, ale také, aby nás uchránila před nebezpečím nového pádu.

Modlitba

Ó, neposkvrněná a svatá Panno,
bytosti před Bohem nejpokornější a nejvznešenější!
Tys byla tak nepatrná ve vlastních očích,
ale tak veliká v očích svého Pána,
že tě vyvolil za svou Matku
a povýšil tě za Královnu nebe a země.
Děkuji Bohu za tvé povýšení
a raduji se s tebou, že jsi tak vroucně spojena s Bohem,
že se nelze s ním pouhému tvoru spojit těsněji.
Já, bídný hříšník, tak pyšný i při svých hříších,
se stydím předstoupit před tebe,
tak pokornou při tolika dokonalostech.
Ale ve své bídě tě chci také pozdravit:

Zdrávas, Maria, Milostiplná!
Vypros i mně účast na plnosti svých milostí.
Pán s tebou:
Pán, který byl s tebou
od prvního okamžiku tvého stvoření,
se s tebou spojil nyní ještě dokonaleji,
když se stal tvým Synem.
Požehnaná jsi mezi ženami:
Vypros i nám Boží požehnání!
A požehnaný plod života tvého:
Ó, svatá ratolesti, která jsi
přinesla světu tak vzácný a svatý plod!
Svatá Maria, Matko Boží:
Ó, Maria,
vyznávám, že jsi pravou Matkou Boží,
a jsem ochoten za tuto pravdu tisíckrát položit život.
Pros za nás hříšné:
Jsi-li Matkou Boží, jsi i Matkou naší spásy
a Matkou nás, ubohých hříšníků,
poněvadž pro spásu hříšníků se stal Bůh člověkem.
A tebe učinil svou Matkou,
aby tvé modlitby mohly zachránit každého hříšníka.
- Nuže, pros za nás, Maria!
Nyní i v hodinu smrti naší:
Pros neustále!
Pros nyní, kdy toneme v tolika pokušeních
a nebezpečích ztratit Boha,
pros však zvláště potom v hodině naší smrti,
až budeme opouštět tento svět,
abychom se objevili před soudnou stolicí Boží.
Pros za nás, abychom se spasili
pro zásluhy Ježíše Krista a na tvou přímluvu
a mohli jednou přijít do nebe,
kde nám již nebude hrozit nebezpečí záhuby.
Tam budeme chválit a velebit tebe
a tvého Syna po celou věčnost.
Amen

*v Podle současného liturgického kalendáře se slaví jako "Slavnost Zvěstování Páně" dne 25. března.
1 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 21, § 2.
2 Cituje Rio S.J., In Cant. cant., c.1, sect. 1.
3 Sv. Alfons uvádí, že se zjevení stalo Sestře Alžbětě benediktince.
4 Comm. in Lucam, p. 1, c. 1. ML 165, 341.
5 De amoe incarnante, p. 3.
6 Revel., l. 2, c. 23.
7 Sermo 142. ML 52, 579.
8 Hom. 4 super Missus . ML 183, 83.
9 Sermo 4 in Natali Dom. ML 39, 1986. Mezi spisy sv. Augustina.
10 In festo Annunt.
11 In Assumptione, s.3. ML 185, 196.
12 In Assumptione, s.4. ML 183, 428.
13 In Assumptione, s.4. ML 183, 428.
14 Mariale, p. 7, s. 4, p. 2.
15 Hom. 1 super Missus. ML 183, 59.
16 Epist. Ad Damasum de morte Hieron., c. 18. ML 22, 249. Mezi spisy sv. Jeronýma.
17 Revel., l. 2, c. 23.
18 De vita solit., c. 14.
19 Introduction á la vie dévote, p. 3, ch. 6.
20 In festo Assumpt. ML 39, 2133. Mezi spisy sv. Augustina.
21 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 6, § 2.
22 Sermo 56. De b. V. M.
23 Contempl., p. 3, cont. 3.
24 In festo Assunmp. Conc. 3.
25 Comm. Et observ. Mor. in Gen., c. 24, sect. 1.
26 De gratia Dei, l. 6. ML 166, 744.
27 Lib. de laud. B. M. V. ML 189, 1729.
28 S. Ephraem, nostrae dorm. MG 97, 1099.
29 Tract. de Conc. B. M. V. ML 159, 307.
30 S. 5 de Nativ B. M. V.
31 In festo Nativ B. V. M.
32 Liber de excell. V. M., c. 2. ML 159, 559.
33 Liber de panibus, c. 21. ML 202, 1021.
34 Summa Theologiae III, q. 27, a. 5.
35 De Inc., p. 2, disp. 1, sect. 2.
36 De dign. Et laud. B. V. M., l. 1 a 35.
37 Summa Theologiae I, q. 25, a. 6 ad 4.
38 Mariale de laud. Virginis, c. 180.
39 S. 5 de Nativ B. M. V.
40 Sermo de Nativ B. V. M. ML 144, 738. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
41 Summa Theologiae I, q. 25, a. 6 ad 4.
42 De Inc., p. 2, disp. 18, sect. 4.
43 Summa Theologiae III, q. 7, a. 12 ad 2. Srov. Summa Theologiae I, q. 25, a. 6 ad 4.
44 I festo Nativ. B. V. M.
45 Sermo de consensu virg.
46 Mariale, c. 178.
47 Speculum B. M. V., lect. 9.
48 In festo Nativ. B. V. M., c. 3.
49 In Antiphonam Salve Regina. ML 184, 1069. Mezi spisy sv. Bernarda.
50 Psalt. B. M. V., Psalmus 118.
51 S. 5 de Nativ. B. V. M.
52 Evangelium mše sv. na svátek Nanebevzetí Panny Marie.
53 Biblia mar., Event. Sec. Lucam n. 13.
54 Richard, In Cant. cant., c.26. ML 196, 483, Jiří Nik., Or. 6. MG 100, 1426, Halloix S.J., Vita S. Dyonisii Areop., c. 6. MG 4, 749.750.
55 Revel. l. 1, c. 51.
56 De inst. Virg., c. 7. ML 16, 319.
57 In III. Sent. Dist. 3, q. 1. a. 2 ad 1 q.
58 De Inc., p. 2, sect. 2.
59 In Dorm. SS. Dom. MG 98, 351.
60 In Assumptione, s. 1. ML 183, 415.
61 Contempl. de B. V., p. 3. De Nativ glor. V. M., cont. 1.
62 Liber specialialis gratiae, p. 1, c. 42.
63 Segneri S.J., Il Christiano istruito, p. 3, rag. 34.
64 Segneri vypráví, že tento muž byl odhozen od jednoho konce ulice k druhému.

zpět na titulní stranu