SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST I.
I. ÚVAHY O SEDMI HLAVNÍCH SLAVNOSTECH PANNY MARIE

Vznešenosti Panny Marie   [32]

O NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE^*v ............................................................................................................................................................................................

Panna Maria je strážkyní pokladu všech milostí, proto, kdo si přeje milosti, musí se obrátit na Marii, kdo se však na Marii obrátí, může se být jistý, že žádané milosti obdrží. Rodina, do níž zavítá královská návštěva, se pokládá za šťastnou jednak pro čest jí prokázanou, jednak pro výhody, které jí z toho kynou. Daleko šťastnější je ale duše, k níž zavítá Královna světa, Nejsvětější Panna Maria, neboť - když některou šťastnou duši navštíví - ji naplní dary a milostmi a zahrne ji svou přízní. Požehnán byl dům Obéd-edómův, když do něj zavítala Hospodinova archa: "Hospodin požehnal Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patřilo." [1 Kron 13,14b] O co větší požehnání dostávají ti, které dobrovolně navštíví Matka Boží, živá Hospodinova archa. "Šťastný dům, který poctí svou návštěvou Rodička Boží," napsal Engelgrave.1 Tuto pravdu zakusila na sobě rodina sv. Jana Křtitele. Sotva tam Maria vstoupila, hned naplnila celou rodinu nebeskou milostí a požehnáním. Proto se také nazývá slavnost Navštívení Panny Marie slavností milostí Panny Marie. Proto dnes budeme rozjímat o Panně Marii jako o Strážkyni pokladu všech milostí, a to ve dvou částech. V první poznáme, že kdo chce milost, musí se obrátit na Marii, v druhé, že kdo se obrací na Marii, může s jistotou očekávat, že žádanou milost obdrží. I. Svatá Panna uslyšela od archanděla Gabriela, že její teta Alžběta je těhotná již šestý měsíc. V té chvíli byla osvícena Duchem Svatým a poznala, že Vtělené Slovo, které bylo již jejím Synem, chce začít světu zjevovat poklady svého milosrdenství a že chce udělit první milosti celé Alžbětině rodině. Proto "ihned vstala", jak vypravuje sv. Lukáš [Lk 1,39], "a odešla s chvatem na hory". Povstala z klidu svého nazírání na Boha, v něž byla neustále pohřížena, opustila sladkou samotu a ihned odešla do Alžbětina domu. A protože "svatá láska všechno snáší [1 Kor 13,7] a nestrpí odklad," jak poznamenává k tomuto místu sv. Ambrož,2 "proto nedbá tato útlá a slabá Panna na namáhavost cesty a odchází okamžitě." "Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu." [Lk 1,40] Sv. Ambrož upozorňuje, že Maria pozdravila první. Návštěva blahoslavené Panny se však lišila od návštěv světských lidí. Ve světě návštěvy znamenají jen prázdné, neupřímné zdvořilosti, Mariina návštěva však přinesla onomu domu plnost milostí. Neboť hned při jejím vstupu a prvním pozdravu byla Alžběta naplněna Duchem Svatým, Jan byl očištěn od hříchu a posvěcen. Proto zaplesal v životě své matky, aby projevil milost přijatou skrze blahoslavenou Pannu. Řekla to sama Alžběta: "Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle." [Lk 1,44] "Mocí Mariina pozdravu," píše Bernardin z Busti,3 "dostal Jan milost Ducha Svatého a byl posvěcen." První ovoce vykoupení bylo tedy lidem dáno skrze Marii. Maria byla vedením, skrze něž dostali Jan milost, Alžběta Ducha Svatého, Zachariáš dar proroctví a celá rodina množství jiných požehnaných účinků. To byly první milosti, které udělilo Věčné Slovo po svém vtělení. Plným právem proto smíme věřit, že Bůh učinil od té doby Marii stavidlem milostí pro všechny, jak ji nazývá sv. Bernard,4 takže nyní všechny milosti, které nám chce Bůh poskytnout, k nám přicházejí skrze ni, jak už bylo řečeno dříve (Část I., hlava V.). Máme tedy důvod, proč nazývat tuto Matku Boží Pokladem, Strážkyní pokladu a Rozdavatelkou milostí Božích. Tak ji nazývá Raymund Jordán, celleský opat, sv. Petr Damiani, sv. Albert Veliký a sv. Bernardin;5 řecký Učitel Chrysippus Jeruzalémský (uváděný u Petavia)6 ji zve "zásobárnou všeho dobra" a sv. Řehoř Divotvůrce7 říká: "Maria je nazývána milostiplnou, poněvadž je v ní složen celý poklad milostí." Richard od sv. Vavřince8 říká, že v ní Bůh složil jako v Pokladně milosrdenství všechny dary a milosti a že z tohoto pokladu ona obohacuje své služebníky. Konrád Saský9 vykládá podobenství o poli, které je třeba stůj co stůj koupit kvůli pokladu v něm ukrytém: "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje, z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole." [Mt 13,44] Říká, že tímto pokladem je naše Královna Maria, v níž je ukryt Boží poklad, totiž Ježíš Kristus, a s Ježíšem Kristem Zdroj všech milostí. A před ním hlásal již sv. Bernard,10 že Pán všechny milosti připravené pro nás vložil do Mariiných rukou. Proto si musíme být vědomi, že každé dobro, které dostáváme, k nám přichází z jejích rukou. O tom nás poučuje sama Panna Maria slovy: "Ve mně je všechna milost k životu pravdy." [Sir 24,25] Ve mně jsou všechny milosti a všechna pravá dobra, po nichž můžete toužit vy, lidé, ve svém životě. - "Ano, Matko a Naděje naše," volá k ní mnich Mikuláš,11 "víme, že všechny poklady Božího milosrdenství jsou ve tvých rukou." A před ním to řekl jasně a stručně sv. Ildefons,12 který oslovuje Svatou Pannu takto: "Paní, všechny milosti, které Bůh ustanovil dát lidem, musí podle jeho rozhodnutí projít tvýma rukama, protože všechny poklady milostí odevzdal tobě." Z toho důvodu "se nikdo nespasí, ó, Maria, než jen skrze tebe," usuzuje sv. Germanos,13 "nikdo nedostane Boží dar, než jen skrze tebe!" Anděl řekl Nejsvětější Panně: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha." [Lk 1,30] K těmto slovům připojuje sv. Albert Veliký14 krásnou úvahu: "Panno Maria, tys neuchvátila milost Boží násilím, jak chtěl učinit Lucifer, neztratilas ji, jako ji ztratil Adam, ale nalezlas ji, poněvadž jsi po ní toužila a hledala ji. Nalezla jsi milost nestvořenou, kterou je Bůh sám, tvůj Syn, a s ní jsi nalezla a obdržela i všechna stvořená dobra." Tuto myšlenku potvrzuje sv. Petr Zlatomluvý:15 "Vznešená Matka nalezla tuto milost, aby zjednala opět spásu všem lidem." Na jiném místě říká, že Maria nalezla plnost milosti, která stačí, aby byl zachráněn každý člověk, a která se má vylít na všechno tvorstvo jako bohatý déšť. "Jako Bůh stvořil slunce, aby osvěcovalo celou zemi," říká Richard od sv. Vavřince,16 "tak stvořil Marii, aby se skrze ni světu rozdávaly všechny dary Božího milosrdenství." K tomu sv. Bernardin17 podotýká, že blahoslavená Panna od té doby, co se stala Matkou Vykupitele, nabyla jisté pravomoci nade všemi milostmi. Ukončeme tuto část slovy Richarda od sv. Vavřince:18 "Chceme-li obdržet nějakou milost, obraťme se na Marii, která vymůže svým ctitelům vše, o co ji prosí; vždyť nalezla milost Boží a ještě stále ji nalézá." Richard našel tuto myšlenku u sv. Bernarda,19 který říká: "Hledejme milost, ale hledejme ji skrze Marii, neboť co ona hledá, neomylně nalézá." Přejeme-li si tedy milosti, musíme se obrátit na tuto Strážkyni a Rozdavatelku milostí, neboť taková je nejvyšší vůle Dárce všeho dobra, aby byly všechny milosti rozdíleny Mariinýma rukama." Sv. Bernard říká dále: "Bůh chce, abychom vše dostávali skrze Marii." Když vše, tedy nic není vyňato! II. Proč by skládal Ježíš Kristus všechny poklady svého milosrdenství, které pro nás připravil, do rukou své Matky, než aby jimi obohatila všechny své ctitele, kteří ji milují, ctí a obracejí se na ni s důvěrou? "U mne je bohatství … obohacuji ty, kdo mne milují." [Př 8,18.21] Tak prohlašuje sama blahoslavená Panna slovy Písma svatého, které na ni vztahuje Církev svatá tolikrát o jejích slavnostech. "Jen k našemu užitku tedy uchovává Maria poklady života věčného," říká opat Adam,20 "Spasitel složil tento poklad ubohých do jejího klína, aby z něho byli chudí opatřeni a obohaceni." K tomu dodává sv. Bernard,21 jak jsem zjistil u jednoho spisovatele, že Maria byla dána světu jako stavidlo milostí, aby jím bez ustání proudily milosti z nebe na zemi. Tentýž svatý Učitel rozjímá, proč archanděl Gabriel, i když Marii pozdravil jako plnou milostí, jí přece říká, že na ni sestoupí Duch Svatý, aby ji ještě více naplnil milostí. Byla-li již plná milostí, co jí mohl ještě příchod Ducha Svatého přidat? A odpovídá: "Byla sice plná, ale Duch Svatý ji naplnil pro naše dobro, abychom byli z jejího nadbytku obdarováni i my, ubozí." Proto byla Maria nazvána měsícem, o němž se říká, že je plný pro sebe i pro jiné. "Kdo mne najde, nalezne život a dosáhne požehnání od Hospodina." [Př 8,35] Šťastný, kdo mne nalezne, když se na mě obrací, říká naše Matka. Takový člověk nalezne život velmi snadno. Jako je snadné podle libosti načerpat vodu z bohatého pramene, tak je snadné nalézt milost a věčnou spásu tomu, kdo se obrací na Marii. Jedna svatá duše říkávala:22 "Prosit Pannu Marii o milost znamená, dostat ji." A sv. Bernard23 říká, že před narozením Panny Marie chyběla hojnost milostí, která proudí na zemi dnes, poněvadž chybělo ono vytoužené stavidlo milostí, jímž je Maria. Ale dnes, kdy máme tuto Matku milosrdenství, které milosti bychom neobdrželi, jestliže se utečeme k jejím nohám? "Já jsem útočištné město," říká Maria podle Jana z Damašku,24 "pro všechny, kdo se na mne obrátí. Pojďte tedy ke mně, moje děti, a dostanete více milostí, než tušíte!" Ovšem mnohým se stává, co spatřila ve vidění ctihodná Sestra Maria Villani. Tato služebnice Boží spatřila jednou Matku Boží v podobě bohatého pramene, k němuž šlo mnoho lidí a nabíralo si odtud vodu milostí. Co však spatřila dále? Kdo měli nádoby neporušené, si uchovávali přijaté milosti, kdo si však přinesli nádoby rozbité, totiž duše obtížené hříchy, dostávali sice také milosti, ale brzy je ztráceli. Ostatně je jisté, že Mariiným prostřednictvím dostávají lidé nesčetné milosti den co den, i nevděční a zcela nehodní hříšníci. Dosvědčuje to sv. Augustin:25 "Skrze tebe, ó, Maria, získávají ubozí milosrdenství, nevděční milost, hříšníci odpuštění, slabí vznešenost, pozemšťané věci nebeské, smrtelníci život a poutníci nebeskou vlast." Oživujme tedy, mariánští ctitelé, pokaždé znovu svoji důvěru, když k ní jdeme prosit o milosti. A abychom tuto důvěru v sobě probudili, připomínejme si vždy dvě velké přednosti této dobré Matky, totiž její touhu, aby nám činila dobře, a její moc, kterou může obdržet od Syna vše, co chce. - Jak veliká je její touha nám pomoci! Již pouhý pohled na tajemství dnešní slavnosti jejího navštívení u sv. Alžběty nám ukazuje její velikost. Podle Baronia26 a jiných spisovatelů Alžběta bydlela v Hebronu, který Lukáš nazývá Judovým městem. Od Nazareta, kde Maria bydlela, byl Hebron vzdálen asi 69 mil, jak uvádí karmelitán P. Josef od Ježíše, který se odvolává na sv. Bédu a Burcharda.27 Avšak ani tato velká vzdálenost nezdržela Marii od cesty, slabou, útlou dívku, která nebyla na podobnou námahu zvyklá. Co ji k tomu přimělo? Veliká láska, kterou oplývalo vždycky její přeněžné srdce, ji pudila, aby se vydala na cestu a konala hned veliký úřad Rozdavatelky milostí. Sv. Ambrož28 mluví o její cestě takto: "Maria se nevydává na cestu proto, že by snad pochybovala o Alžbětině těhotenství, které jí zvěstoval anděl, ale jde z touhy, aby pomohla v její domácnosti. Radostně chvátá, aby činila dobře jiným. Zcela zaujatá povinností lásky vstává a spěchá." Povšimnutí zasluhuje, že se evangelista zmiňuje o chvatu jen při Mariině cestě k Alžbětě, ne však při jejím návratu. Zde říká prostě: "Maria u ní zůstala asi tři měsíce, a poté se vrátila domů." [Lk 1,56] "Co pudilo Marii ke spěchu, když šla na návštěvu do Alžbětina domu?" ptá se Konrád Saský,29 "co jiného, než touha činit dobře oné rodině?" Odchodem do nebe však Panně Marii neubylo lásky k lidem, naopak, její láska ještě vzrostla, jelikož nyní zná lépe naše potřeby a má větší soustrast s našimi nesnázemi. Bernardin z Busti30 napsal, že Maria více touží nám dobrodiní prokazovat, než my si přejeme je od ní obdržet. Podle sv. Bonaventury31 je Maria uražena, když ji neprosíme o milosti. "Ačkoli si přeje obohatit všechny lidi svými milostmi, přece jimi zahrnuje," říká opat Raymund,32 "své ctitele s marnotratnou štědrostí. Proto, kdo nalezl Marii, nalezl všeliké dobro." A dodává, že ji může nalézt každý, i nejhorší hříšník na světě, protože ve své dobrotě nezapudí nikoho, kdo se na ni obrací. Podle Tomáše Kempenského33 volá Maria ke všem: "Všechny zvu, všechny očekávám, po všech toužím. Nikdy nepohrdám žádným sebenehodnějším hříšníkem, hledá-li u mne pomoc." - "Kdo se na ni obrátí s prosbou o pomoc," povzbuzuje nás Richard od sv. Vavřince,34 "nalezne ji ochotnou mu pomoci a vymoci mu svou mocnou přímluvou všechny milosti, potřebné k věčné spáse." Zmínil jsem se o její mocné přímluvě. To je druhý důvod, abychom v ni více důvěřovali. Co žádá pro své ctitele, to jistě obdrží. Blahoslavený Bonaventura Baduarius35 říká o Mariině návštěvě u Alžběty: "Všimněme si veliké účinnosti Mariiných slov. Neboť sotva promluvila, dostalo se milosti Ducha Svatého Alžbětě i Janovi: "Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle, a byla naplněna Duchem svatým." [Lk 1,41]." Podle Theofila Alexandrijského36 jsou Mariiny prosby pro Ježíše velikou radostí, jejím prošením je přemožen, všechny milosti, které uděluje na její přímluvu, dává pak spíše pro ni nežli pro nás. Všimněme si slov, že Ježíš je přemožen jejím prošením. Podle sv. Germana37 není pro Krista možné, aby nevyslyšel Mariiny prosby. Chce ji takto poslouchat jako svoji Matku. "Prosby této Matky," říká světec, "mají na Ježíše Krista jistou moc, takže dosahují odpuštění i největším hříšníkům, když se jí svěřují do ochrany." "Potvrzením této pravdy jsou události na svatbě v Káni," upozorňuje sv. Jan Zlatoústý.38 Maria tehdy prosila o víno, kterého se nedostávalo: "Nemají vína." Ježíš pak odpověděl: "Co mně a tobě, ženo? Ještě nepřišla má hodina." [Jan 2,4] "Doba určená pro zázraky ještě nenadešla," vysvětlují tato slova sv. Jan Zlatoústý a Theofylakt,39 "a přece Spasitel Matce vyhověl a proměnil zázračně vodu ve víno," říká opět sv. Jan Zlatoústý. "Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v příhodný čas." [Žid 4,16] Tímto trůnem rozumí sv. Albert Veliký40 Pannu Marii. Chceme-li tedy obdržet milosti, jděme ke trůnu milostí, jímž je Maria. A přistupujme k němu s pevnou důvěrou ve vyslyšení, neboť máme Prostřednici, která dosáhne od Syna všechno, co chce. "Hledejme milosti," opakuji se sv. Bernardem,41 "ale hledejme je skrze Marii." Držme se slov, která řekla panenská Matka sv. Mechtildě:42 "Duch Svatý mne tak naplnil svou všelikou sladkostí a učinil Bohu milou, že každý naprosto jistě obdrží milosti, o něž prosí mým prostřednictvím." A věřme známému Eadmerovu výroku,43 že když se obracíme na Marii, dostáváme mnohdy milost rychleji, než kdybychom šli k samému Spasiteli Ježíši. Ježíš je ovšem Zdrojem a Pánem všech milostí, jdeme-li však k jeho Matce a prosí-li ona za nás, má její přímluva větší účinnost než naše modlitba, neboť je to přímluva Matky. Nevzdalujme se proto nikdy od nohou této Strážkyně milosti a volejme k ní neustále se sv. Janem z Damašku:44 "Ó, Matko Boží, otevři nám bránu svého milosrdenství a pros za nás, neboť tvé prosby jsou spásou všech lidí." Když pak jdeme k Marii, je nejlépe prosit ji o ty milosti, které sama uznává za nejprospěšnější pro naši spásu. Tak to činíval dominikán P. Reginald, jak o něm vypráví řádová kronika.45 Když jednou tento Mariin služebník onemocněl, modlil se za uzdravení. Zjevila se mu nebeská Paní v průvodu sv. Cecílie a sv. Kateřiny a velmi něžně se ho zeptala: "Synu můj, co si ode mne přeješ?" Řeholník byl Mariinou laskavostí celý zmatený a nevěděl, co říci. Tu mu poradila jedna z obou světic: "Reginalde, víš, co máš učinit? Nepros za nic a všechno svěř jejím rukám. Maria ti jistě zjedná lepší milost, než si ty dovedeš přát." Nemocný tak učinil a Maria mu vyprosila uzdravení. Přejeme-li si, aby se i nám dostalo oblažující návštěvy Královny nebes, velmi nám prospěje, když budeme často navštěvovat její obrazy nebo chrámy jí zasvěcené.46 Modlitba Neposkvrněná, požehnaná Panno! Jako Rozdavatelka všech Božích milostí jsi Nadějí všech, a proto i mou Nadějí! Bez ustání děkuji Bohu, že mi dal milost tebe poznat a že mi tak ukázal Prostřednici milosti a spásy. Tou Prostřednicí jsi ty, vznešená Matko Boží, neboť vím, že svého spasení dosáhnu především pro zásluhy Ježíše Krista, a potom na tvou přímluvu. Ó, moje Královno, tys tolik chvátala, abys navštívila a posvětila svou návštěvou Alžbětin dům. Ó, navštiv, brzy navštiv i chudý příbytek mé duše! Pospěš si, ty znáš lépe než já bídu a četné choroby mé duše, nezřízené náklonnosti, špatné návyky, spáchané hříchy, vesměs samá zla, která ji mohou přivést do věčné smrti. Strážkyně Božího pokladu, ty ji můžeš obohatit a můžeš ji uzdravit ze všech jejích nemocí. Navštiv mne proto, dokud jsem živ, ale zvláště v hodině smrti, neboť pak budu nejvíce potřebovat tvoji pomoc. Neodvažuji se toužit po tvé viditelné návštěvě, jak jsi to učinila tolika svým služebníkům. Já jsem toho nehodný, oni však nebyli nehodní a nevděční jako já. Budu spokojený, spatřím-li tě jednou ve tvém nebeském království, kde tě budu moci více milovat a víc ti děkovat za všechna dobrodiní. Pro tento život mi stačí, navštívíš-li mne svým milosrdenstvím, jsem spokojen s tvou přímluvou. Pros tedy za mne, Maria, a svěřuj mne svému Synu! Ty znáš lépe mé nesnáze a mé potřeby. Co ti mám ještě říci? Smiluj se nade mnou! Jsem tak ubohý a nevědomý, že ani nevím, které milosti nejvíce potřebuji a nedovedu o ně prosit. Nejsladší Královno a má Matko! Přimluv se za mne a vypros mi u svého Syna ty milosti, které uznáš za nejprospěšnější a nejnutnější pro mou duši. Do tvých rukou se celý odevzdávám. Prosím Božskou velebnost jen o to, aby mi pro zásluhy mého Spasitele Ježíše popřála ty milosti, které ty pro mne vymáháš. Ó, vypros, vypros mi, Nejsvětější Panno, co je podle tvého uznání pro mne nejlepší! Tvé prosby nebudou odmítnuty. Jsou to prosby Matky u Syna, který tě tolik miluje a který má radost, může-li splnit tvé přání, neboť tě tak může více poctít a ukázat ti svou velikou lásku. Ó, Paní, ať zůstane při tom! Já budu žít plný důvěry v tebe a ty se budeš starat o moji věčnou spásu. Amen *v Podle současného liturgického kalendáře se slaví jako "Svátek Navštívení Panny Marie" dne 31. května. 1 Engelgrave S.J., Lux evang., p. 3. Coloniae 1659. 2 Expos. Event. Sec. Lucam l. 2, n. 19 . ML 15, 1560. 3 Mariale, p. 6, s. 1. 4 Sermo de aquaeductu n. 4. 6. 7. ML 183, 440.441. Sv. Bernard ji nazývá "vodovodem". 5 Raymundus, Contempl., Proem., S. Petrus Damiani, s. 45. ML 144, 746, S. Albertus, Sermo in Nativ. B. M., S. Bernardinus, s. 12 de Assumpt. 6 Chrysippus viz . MG 162, 755-777. 7 Hom. 1. in Annunt. MG 10, 1150. Pochybný spis. 8 De laud. B. M. V., l. 4, c. 21. 9 Speculum B. M. V., l. 7. 10 S. de aquaed., n. 6. ML 183, 441. 11 In Nativ. B. V. M. ML 144, 740. 12 Lib. de corona Virg., c. 15. ML 96, 304. Spis nejistého původu. 13 In Dorm. B. M. MG 98, 350. 14 Quaest. Super Missus, q. 204. 15 De Annunt. B. M. V. ML 52, 583. 16 De laud. B. M. V., l. 7, c. 3. 17 Sermo 5 de Virg. Matris Dei Nativ. 18 De laud. B. M. V., l. 2, c. 5. 19 S. de aquaeductu, n. 8. ML 183, 441.442. 20 Fragmenta Mariana, fr. VII. ML 211, 754. 21 Sermo de aquaeductu, n. 3.4. ML 183, 440, In Assumptione, s.2. ML 183, 417. 22 Nejspíš sv. Alfons míní Msgra Giovanniho de Vita, biskupa v Rieti (+1774). 23 S. de aquaed., n. 4. ML 183, 440. 24 In Dorm. B. V. M., hom. 2. MG 96, 746. 25 Není známo, kde by sv. Augustin sepsal uvedená slova. 26 Appar. Ad Annales, n. 77. 27 Guiseppe di Gesu Maria, Istoria della Vita ed eccel. Della V. Maria, Padova 1658. Dnes převládá mínění, že sv. Zachariáš nebydlel v Hebronu, ale v místě dnes zvaném Ain Karim. 28 Exp. Event. Sec. Lucam l. 2, n. 19. ML 15, 1560. 29 Speculum B. M. V., lect. 4. 30 Mariale, p. 2, De Nativ. M., s.5. 31 Cituje Salazar, In Proverb. VIII, 36. Jde o výrok z díla Konráda Saského, Speculum. 32 Contempl., Prooem. 33 Soliloquium animae, c. 24. 34 De laud. B. M. V., l. 2, c. 1. 35 Meditationes vitae Christi, c. 5. Mezi spisy sv. Bonaventury. 36 Cituje Salazar, Expos. in Prov. VIII, 18. 37 In Dorm. B. M., s. 2. MG 98, 351. 38 In Joan. Hom. 22. MG 59,134. 39 Theophylactus, Enar. in event. Joan., c. 2,1-4. MG 123, 1190. 40 In festo Dedicationis, s. 2. 41 S. de aquaed., n. 8. ML 183, 441.442. 42 Liber spec. Gratiae, l. 1, c. 42. 43 Liber de excel. Virg. M. ML 159, 570. 44 Sent. in Annunt. MG 96, 659. 45 Del Castiglio, Istoria gen. Di S. domenico e dell´Ordine suo de´Predicatori, Palermo 1626. 46 Marcellinus de Pisis (Annales Minorum Capucinorum, Lugduni 1630) vypravuje: Dva františkáni se vypravili na pouť k mariánské svatyni, cestou však v lese zabloudili. Naštěstí nalezli jakýsi prostorný dům, v němž byli hned uvítáni a uvedeni k majitelce paláce, paní velmi vznešené a přívětivé. Ráno od ní dostali dopis, který jim měl velmi prospět. Sotva odešli, zpozorovali, že dopis nemá adresu. Chtěli se vrátit zpět do pohostinného domu, ale nemohli jej živou mocí nalézt. Protože si nevěděli rady, otevřeli list a poznali, že byli hosty Matky Boží, že dopis psala sama Maria, jak svědčil podpis: Já, Panna Maria. Od té doby jí sloužili ještě více.