vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST I.
I. ÚVAHY O SEDMI HLAVNÍCH SLAVNOSTECH PANNY MARIE - ÚVAHA VI.

Vznešenosti Panny Marie [36]

O NANEBEVZETÍ PANNY MARIE (2)^*v ............................................................................................................................................................................................

Jak slavný byl vítězný vstup Panny Marie do nebe
Na jak vznešený trůn byla Maria v nebi povýšena

"Zdálo by se, že o dnešní slavnosti Nanebevzetí," říká sv. Bernard,¹ "by nás měla Církev vybízet spíše k smutku než k radosti, protože naše laskavá Matka opouští tuto zemi a zbavuje nás tak své vzácné přítomnosti. Ale ne! Církev svatá chce, abychom se radovali, a volá k nám: Radujme se všichni v Pánu, když světíme slavný den ke cti Blahoslavené Panny Marie. A oprávněně, neboť pokud milujeme tuto svou Matku, musíme se radovat víc z její slávy než sobě přát její útěchu. Který syn by se neradoval při zprávě, že se jeho Matka jde ujmout vlády v nějakém království, i kdyby se od ní musel odloučit? Tedy, Maria dnes odchází ke korunovaci za Královnu nebe. Pokud ji opravdu milujeme, jak bychom se mohli neradovat? Radujme se všichni, radujme!" Aby byla naše radost z jejího povýšení dokonalá, rozjímejme 1) jak slavný byl vítězný vstup Panny Marie do nebe a 2) na jak vznešený trůn byla Panna Maria v nebi povýšena.

I. Když náš Spasitel Ježíš Kristus dokonal svou smrtí dílo našeho vykoupení, toužili andělé, aby ho měli ve své nebeské vlasti. Bez ustání mu prosebně opakovali Davidova slova: "Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!" [Ž 132,8] Vzhůru, Pane, když jsi nyní už vykoupil lidi, přijď k nám do svého království a přiveď s sebou také živou svatou Archu, svoji Matku, kterou jsi posvětil svou přítomností v jejím lůně. Tak volali andělé podle slov sv. Bernardina.² Pán chtěl konečně uspokojit touhy nebeských obyvatel a povolat Marii do nebe. Ve Starém zákoně měla být archa uvedena podle Boží vůle do města Davidova s velikou nádherou: "David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic." [2 Sam 6,15] Mnohem větší a slavnější nádheru stanovil Bůh pro Mariin vstup do nebes. Prorok Eliáš byl vzat do nebe na ohnivém voze, tzn. skupinou andělů, kteří ho vynesli nad zemi, jak říkají vykladatelé Písma svatého. "Abys však byla do nebe uvedena ty, Rodičko Boží," volá opat Rupert,³ "nestačila skupina andělů, sám Král nebes přišel s celým nebeským dvorem, aby tě doprovodil."

Stejná myšlenka je u sv. Bernarda Sienského.⁴ "Aby Ježíš Kristus zvýšil slávu Mariina triumfu," říká světec, "přišel jí z nebe sám v ústrety a poskytl jí svůj doprovod." A Eadmer ⁵ říká: "Vykupitel vstoupil na nebesa před svou Matkou nejen proto, aby jí připravil trůn ve svém království, ale také, aby jejímu příchodu do nebe dodal větší lesk přítomností svatých andělů i svou vlastní v jejím průvodu." Skvělé Mariino Nanebevzetí shledává mnich Mikuláš ⁶ ještě velkolepější nežli bylo Nanebevstoupení Ježíše Krista. Vykupiteli vstříc vyšli jen andělé, kdežto Nejsvětější Panně spěchá naproti sám Pán slávy a ona po jeho boku vchází do slávy v blažené společnosti andělů a svatých. Opat Guerrik ⁷ vkládá Věčnému Slovu do úst tuto řeč: "Abych oslavil svého Otce, sestoupil jsem z nebe na zem, potom však, abych poctil svoji Matku, vstoupil jsem znovu na nebesa: Odtud jsem jí mohl vyjít v ústrety a provázet ji do nebe."

Rozjímejme, jak Spasitel přišel z nebe vstříc své Matce a jak ji při setkání potěšil slovy: "Povstaň, pospěš, přítelkyně moje, holubice má, krásko má, vyjdi! Již minula zima." [Pís 2,10] Vzhůru, má drahá Matko, má krásná a čistá holubice, opusť toto údolí nářků, kde jsi tolik trpěla z lásky ke mně: "Sestup, nevěsto, z Libanonu, sejdi: Budeš korunována!"⁸ [Pís 4,8] Pojď požívat s duší i tělem odměnu za svůj svatý život. Jestliže bylo tvé utrpení na zemi veliké, mnohem větší bude tvá sláva, kterou jsem ti uchystal v nebi. Pojď, budeš mít trůn vedle mě. Pojď, dostaneš korunu jako Královna vesmíru.

A hle, Maria opouští zemi! Vzpomíná na nesčetné milosti, které na ní obdržela od svého Pána, a proto na ni pohlíží s vděčností, hledí na ni i se soucitem, neboť na ní zanechává tolik svých ubohých dětí uprostřed tolika nesnází a nebezpečí. Ježíš jí podává ruku a svatá Matka se již vznáší vzhůru, již proniká oblaka a přechází nadzemské oblasti. Již se přibližuje k branám nebes. Když se zmocní říše panovník, nevjíždí městskými branami, buď se brány vysadí nebo královský průvod vjíždí rozbořenými hradbami. Když vstupoval do nebe Ježíš Kristus, volali andělé: "Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy." [Ž 24,7] Podobně nyní, když se jde ujmout vlády Maria v království nebes, volají andělé z jejího průvodu na anděly v nebi: "Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Královna slávy!"

Již Maria vchází do blažené vlasti. Když ji však nebeští andělé vidí přicházet v její kráse a vznešenosti, ptají se andělů přicházejících zvenčí, jak uvažuje Origenes:⁹ "Jako jediný hlas zněl hlas jásajících v nebi: "Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, oplývající rozkoší, opřená o svého milého?" [Pís 8,5] Kdo je tato bytost, tak vznešená, přicházející z pouště světa, který je místem trní a trápení? Tato Opřená o svého milovaného Pána je však tak čistá a tak bohatá ctnostmi, že se ji sám uvoluje provázet takovými poctami! Kdo je to? A andělé z průvodu odpovídají: To je Matka našeho Krále, naše Královna, Požehnaná mezi ženami, Milostiplná, Svatá svatých, Miláček Boží, Neposkvrněná, Holubice, nejkrásnější ze všech stvořených bytostí! A hned ji blažení duchové velebí a chválí zpěvem mnohem dokonaleji než kdysi Židé chválili Juditu: "Ty jsi sláva Jeruzaléma, ty jsi radost Izraelova, ty jsi čest našeho lidu!" [Jdt 15,10] Ó, Paní a naše Královno, ty jsi tedy slávou nebes, radostí naší vlasti, ctí nás všech! Buď nám vítána, buď vždy požehnána! Pohleď na svoji říši, my jsme tvoji poddaní, čekáme na tvé rozkazy.

Potom ji přišli uvítat jako svou Královnu všichni svatí, kteří tehdy byli v nebi. Přišly všechny svaté panny: "Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu." [Pís 6,9] Ó, Nejsvětější Královno, řekly, my jsme také královnami v této říši, ale ty jsi Královnou nás všech, neboť jsi nám první dala příklad, abychom zasvětily Bohu své panenství. Všechny ti za to žehnáme a děkujeme. Přišli svatí vyznavači pozdravit jako svou učitelku, která pro ně byla svým životem vzorem veškeré ctnosti. Přišli i ji svatí mučedníci ji pozdravit jako svoji Královnu, poněvadž svou stálostí v bolestech při Synově umučení jim dala příklad a svými zásluhami jim zajistila sílu, aby obětovali za víru život. Přišel i sv. Jakub, který jako jediný z apoštolů byl už v nebi, aby jí poděkoval jménem všech apoštolů za útěchu a pomoc, kterou jim poskytovala za svého života na zemi. Potom ji přišli pozdravit proroci a řekli jí: Ó, Paní, tebe naznačovala naše proroctví! Přišli svatí patriarchové a volali: Ó, Maria, jsi naše Naděje, po níž jsme tolik a tak dlouho vzdychali! Mezi nimi však přistoupili s obzvláštní láskou naši prarodiče Adam a Eva, aby jí poděkovali: Ó, milovaná Dcero, ty jsi napravila škodu, kterou jsme my způsobili lidskému pokolení, ty jsi získala světu požehnání, které jsme my ztratili naší vinou. Tebou jsme zachráněni. Buď za to velebena navěky!

Poté jí přišel políbit nohy sv. Simeon. Se svatou radostí jí připomněl den, kdy přijal z jejích rukou Ježíška. Přišli sv. Zachariáš a sv. Alžběta a znovu jí děkovali za laskavou návštěvu, kterou vykonala v jejich domácnosti s takovou pokorou a obětavostí a při níž dostali tak veliké poklady milostí. Přišel sv. Jan Křtitel, aby jí co nejvroucněji poděkoval, že ho posvětila svým pozdravem. Ale co říci, jak ji asi pozdravili její drazí rodiče, sv. Jáchym a sv. Anna? Jak něžnými slovy ji velebili: Ach, milovaná dcero, jakého štěstí se nám dostalo, že jsme tě zrodili! Nyní jsi naší Královnou, protože jsi Matkou našeho Boha. Vítáme tě a zdravíme tě. Kdo však může pochopit, s jak vroucími city ji pozdravil její drahý snoubenec sv. Josef? Jakou radostí ho naplnil pohled na milovanou Snoubenku, která přišla do nebe s tak slavným průvodem a stala se Královnou celého nebe? Jak něžně jí asi řekl: Paní a moje Snoubenko, kdy dostatečně Bohu poděkuji, že mě učinil tvým snoubencem, když jsi jeho pravou Matkou? Díky tobě se mi dostalo štěstí, že jsem mohl na zemi sloužit Vtělenému Slovu v jeho dětství a že jsem je mohl tolikrát chovat v náručí! Buďte požehnány ty chvíle mého života, v nichž jsem sloužil Ježíši a tobě, moje svatá Snoubenko! Pohleď na našeho Ježíše! Radujme se, že již neleží na seně v chlévě, jak jsme ho viděli v Betlémě, nežije již chudý a opovržený v dílně, jako žil v Nazaretu, nevisí již na potupném dřevě, jako když umíral za spásu světa v Jeruzalémě, teď sedí po pravici Otcově jako Král a Pán nebe země. Nyní se, moje Královno, neodloučíme od jeho svatých nohou a budeme ho velebit a milovat celou věčnost.

Dále ji přišli pozdravit všichni andělé a ona, jejich vznešená Královna, všem děkovala za služby, které jí na zemi prokazovali; děkuje zvlášť svatému archandělu Gabrielovi, který byl poslem celého jejího štěstí, když jí přinesl zvěst, že je vyvolena za Matku Boží. Potom svatá a pokorná Panna pokleká a klaní se božské Velebnosti, celá se hrouží do poznání své nicoty a děkuje Bohu za všechny milosti, které jí udělil ze své pouhé dobroty, zvláště mu vzdává díky za to, že ji vyvolil za Matku Věčného Slova. Kdo však může pochopit, s jakou láskou jí požehnala Nejsvětější Trojice? Kdo pochopí, s jakou něhou přijal Věčný Otec svou Dceru, Bůh Syn svou Matku, Duch Svatý svou Snoubenku? Dostává se jí koruny od Otce účastí na jeho moci, od Syna účastí na jeho moudrosti, od Ducha Svatého účastí na jeho lásce. A všechny tři božské Osoby stavějí její trůn po Ježíšově pravici, vyhlašují ji za Královnu celého nebe a celé země a nařizují andělům a všem tvorům, aby ji uznali za svou Královnu, sloužili jí a poslouchali ji.

Nyní rozjímejme, na jak vznešený trůn byla Maria v nebi povýšena.

II. Jestliže lidská mysl nikdy nepochopí nesmírnou slávu, jakou připravil Bůh v nebi těm, kteří ho na zemi milovali, jak učí apoštol [1 Kor 2,9], kdo teprve pochopí, co připravil své Rodičce? usuzuje sv. Bernard.¹⁰ Jakou slávu připravil své milované Matce, která ho milovala na zemi více než všichni andělé, která ho dokonce hned v prvním okamžiku života milovala více než všichni lidé a andělé dohromady? Právem tedy zpívá svatá Církev, že když Maria milovala Boha víc než všichni andělé, byla povýšena v nebi nade všechny anděly: Povznesena je svatá Boží Rodička nad kůry andělské k výšinám nebeských říší. "Ano, je povýšena nad všechny anděly," říká opat Guerrik,¹¹ "neboť nad sebou vidí již jen svého Syna, který je jednorozeným Synem Božím."

Tvoří-li andělé a svatí podle učení sv. Tomáše a Pseudo-Dionýsia Areopagity ¹² tři hierarchie, tzn. tři stupně hodností, tvoří Maria, říká učený Gerson,¹³ sama o sobě hierarchii, která je ze všech nejvyšší a Bohu nejbližší. "Paní stojí nesrovnatelně výše nežli sluhové," vykládá sv. Antonín,¹⁴ "a proto je Mariina sláva neporovnatelně vyšší než sláva andělů." Abychom tomu porozuměli, vzpomeňme na Davidova slova, že tato Královna má místo po Synově pravici: "Královna ti stojí po pravici." [Ž 45,10] Tato slova vykládá spisovatel Atanáš ¹⁵ právě o Panně Marii.

"Mariiny zásluhy," jak učí Ildefons,¹⁶ "byly jistě nesmírně větší než zásluhy všech ostatních svatých, proto nelze ani pochopit odměnu a slávu, která jí za ně připadla." Je jisté, že Bůh odměňuje podle zásluh, jak píše apoštol: "On odplatí každému podle jeho skutků." [Řím 2,6] Proto je též jisté, říká sv. Tomáš,¹⁷ že blahoslavená Panna, protože zásluhami převýšila všechny anděly a lidi, musela být povýšena nad všechny nebeské kůry. "Prostě," říká sv. Bernard,¹⁸ "změřme jedinečnou milost, kterou dostala na zemi, a pak můžeme změřit jedinečnou slávu, kterou obdržela v nebi."

Učený spisovatel, blah. Klaudius de la Colombiere T.J.,¹⁹ uvažuje, že Mariina sláva byla úplná a dokonalá narozdíl od slávy ostatních svatých. Je sice pravda, že v nebi požívají všichni svatí dokonalý pokoj a úplné blaho. Nicméně je jisté, že žádný z nich nepožívá té slávy, kterou si mohl zasloužit, kdyby byl býval Bohu věrněji sloužil a vroucněji ho miloval. Ačkoli tedy ve skutečnosti svatí netouží po větším štěstí, přece by měli po čem toužit. Dále je jisté, že svatým nepůsobí zármutek spáchané hříchy a ztracený čas, nelze však popřít, že větší horlivost v dobrém za pozemského života, zachování nevinnosti a lepší využití času skýtají na věčnosti nejvyšší blaženost. Maria v nebi netouží po větší blaženosti, ani toužit nemůže. "Který svatý vyjma Marii," říká sv. Augustin,²⁰ "může odpovědět na otázku, zda se dopustil hříchu, že nikoli?" Jak prohlásil svatý Tridentský sněm,²¹ je jisté, že se Maria nikdy nedopustila žádného hříchu, ba ani nejmenší nedokonalosti. Nejenže nikdy neztratila milost Boží a ani ji nezastínila, ale také ji nikdy nenechala neupotřebenou. Neudělala skutek, který by nebyl záslužný. Nebylo u ní slovo, myšlenka, ba ani jediný dech, které by nesměřovaly k větší slávě Boží. Jedním slovem, nikdy nezvlažněla a nezastavila se ani na okamžik na cestě k Bohu. Neměla žádné ztráty z nedbalosti, protože vždy spolupracovala ze všech sil s milostí a milovala Boha, jak mohla nejvíce. Pane, říká mu nyní v nebesích, jestli jsem tě nemilovala, jak jsi zasluhoval, milovala jsem tě aspoň tak, jak jsem byla schopna.

Milosti svatých jsou různé, jak učí sv. Pavel: "Dary jsou rozličné ..." [1 Kor 12,4] Proto každý z nich vynikl podle své věrnosti přijaté milosti v některé ctnosti, jeden v horlivosti pro duše, druhý v kajícnosti, jiný v snášení křížů, jiný v nazíravém životě. To je důvod, proč Církev svatá zpívá o slavnosti každého z nich: "Nenašel se nikdo, do by se mu vyrovnal.".²² Podle zásluh se liší od sebe i v nebi: "Hvězda od hvězdy se liší září." [1 Kor 15,41] Apoštolové se liší od mučedníků, vyznavači od panen, nevinní od kajícníků. Blahoslavená Panna měla plnost všech milostí, proto předčila všechny svaté v každé ctnosti. Byla Apoštolkou apoštolů, byla Královnou mučedníků, poněvadž trpěla více než všichni. Byla Praporečnicí panen a Vzorem vdaných. Spojovala v sobě dokonalou nevinnost s dokonalou umrtveností. Zkrátka, ve svém srdci spojovala všechny hrdinské ctnosti, které kdy konal nějaký světec. Oprávněně o ní bylo řečeno: "Královna ve zlatě ti stojí po pravici." [Ž 45,10], neboť všechny milosti, dokonalosti a zásluhy ostatních svatých byly sjednoceny v Marii, jak vykládá celleský opat Raymund Jordan.²³

"Jako záře slunce převyšuje světlo všech hvězd dohromady," říká Basil Seleucijský,²⁴ "tak Matka Boží předčí slávou všechny svaté." K tomu dodává mnich Mikuláš:²⁵ "Při východu slunce mizí světlo hvězd a měsíce, jako by ani nebyly; tak ustupuje záře svatých a andělů před Mariinou slávou, jako by v nebi ani nebyli." Z toho důvodu tvrdí sv. Bernardin se sv. Bernardem,²⁶ že "ostatní svatí mají jen částečný podíl na Boží slávě, Panně Marii se však dostalo takového množství slávy, že, jak se zdá, se pouhý tvor nemůže s Bohem spojit dokonaleji, než se s ním spojila Maria." Sem patří též myšlenka sv. Alberta Velikého,²⁷ že naše Královna hledí na Boha z větší blízkosti a nesmírně dokonaleji než všichni ostatní nebeští duchové. Sv. Bernardin říká ještě kromě výše uvedených slov: "Jako jsou všechny oběžnice ozařovány sluncem, tak se dostává všem svatým většího světla a větší radosti z pohledu na Marii." Na jiném místě tvrdí podobně, že Matka Boží svým příchodem do nebe zvýšila blaženost všech jeho obyvatel. Proto říká mnich Mikuláš,²⁸ že svatí v nebi nemají po Bohu větší blaženost nad pohled na tuto překrásnou Královnu. A Konrád Saský ²⁹ prohlašuje: "Po Bohu je Maria příčinou naší největší slávy a radosti."

Radujme se tedy s Marií ze vznešeného trůnu, na který ji Bůh v nebi povýšil. A radujme se také kvůli sobě, neboť jestliže nás naše Matka opustila svou viditelnou přítomností, když odešla slavně do nebe, neopustila nás svou láskou. Nyní je Bohu blíže a je s ním spojena vroucněji, proto vidí lépe naše nesnáze, má s námi větší soustrast a může nám lépe pomoci. "Cožpak by snad zapomněla na nás ubohé?" volá mnich Mikuláš.³⁰ Nikoli! Chraň nás Bůh před takovou myšlenkou! Srdce tak soucitné se nemůže ubránit účasti s našimi nesnázemi, které jsou tak velké. "Jestliže měla Maria s námi velký soucit, dokud žila na zemi," poznamenává Konrád Saský,³¹ "mnohem větší soustrast má nyní, když panuje v nebi."

Proto se postavme zcela do služeb této Královny, ctěme ji a milujme ji, jak jen můžeme. "Ona nás nezatíží žádnými břemeny a daněmi," říká Richard od sv. Vavřince,³² "jako jiní panovníci. Tato Královna své služebníky obohacuje milostmi, zásluhami a odměnami." Prosme ji s opatem Guerrikem:³³ "Ó, Matko milosrdenství, která vládneš v celé vznešenosti v blízkosti Boží jako Královna světa. Ó, jen požívej slávu svého Ježíše, nám, svým sluhům, však pošli drobty, které ti zbudou. Ty požíváš radosti Páně u jeho stolu; my jako psíčci pod stolem na této zemi tě prosíme o slitování!"³⁴

Modlitba

Ó, velká, vznešená a přeslavná Paní!
Padáme na kolena před tvým trůnem
a zdravíme tě z tohoto slzavého údolí.
Máme radost z nesmírné slávy,
kterou tě Bůh vyznamenal.
Ó, nezapomínej na nás, své ubohé sluhy,
když nyní vládneš jako Královna nebe a země.
Nezdráhej se obrátit k nám, ubohým,
oči ze svého vznešeného trůnu!
Čím blíže jsi Prameni milostí,
tím více nás jimi můžeš zahrnout.
Z nebe vidíš lépe naše nesnáze,
proto musíš mít s námi také větší soustrast
a více nám pomáhat.
Učiň, abychom ti zde na zemi věrně sloužili,
abychom tě pak jednou mohli velebit v nebi.
Dnes, kdy ses stala Královnou vesmíru,
se zasvěcujeme tvé službě.
Potěš i nás o této slavnosti
a přijmi nás za své poddané.
Vždyť jsi naše Matka.

Ó, nejsladší Maria, nejlepší Matko,
tvé oltáře jsou obléhány tolika lidmi,
kteří ti přednášejí své prosby.
Jedni tě žádají o zdraví,
druzí o pomoc v bídě,
jiní o dobrou žeň,
jiní o získání soudní pře.
My tě však prosíme o milosti
tvému srdci nejmilejší:
Vypros nám pokoru,
odloučenost od světa,
odevzdanost do Boží vůle.
Vypros nám svatou lásku k Bohu,
dobrou smrt a nebe.
Ó, Paní, změň nás z hříšníků na světce!
Učiň tento zázrak, který tě oslaví víc,
než kdybys vrátila zrak tisícům slepců
a vzkřísila k životu tisíce mrtvých.
Ty jsi u Boha tak mocná.
Tobě stačí jen říci, že jsi jeho Matka,
jeho Nejmilejší, jeho Milostiplná.
Co by ti potom mohl odepřít?

Ó, nejkrásnější Královno,
neodvažujeme se žádat,
abychom tě směli uvidět zaživa na zemi.
Chceme však přijít do nebe,
abychom tam na tebe hleděli.
Ty nám to musíš vyprosit.
Tak pevně věříme. Amen.
Amen

*v Nanebevzetí Panny Marie je článkem víry, který vyhlásil papež Pius XII. dne 1.11.1950; podle současného liturgického kalendáře se slaví jako "Slavnost Nanebevzetí Panny Marie" dne 15. srpna.
1 In Assumptione B. V. M., s.1. ML 183, 415.
2 De Assumpt. Art. 2.
3 Com. in Cant. cant., l. 5. ML 168, 912.
4 Com. in Cant. cant., l. 5. ML 168, 912.
5 Liber de exc. V. M., c. 7. ML 159, 571.
6 Sermo in Assumptione ML 144, 717.718. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
7 In Assumptione. ML 185, 193.
8 Místo "Budeš korunována" má být správně podle hebrejského textu: "Opusť vrcholek Amanu."
9 Cituje Paciuchelli, Excit. Dorm. Animae. in Ps. 86, exc. 15.
10 In Assumptione, s.1. ML 183, 416.417.
11 In Assumptione, s.1. ML 185, 190.
12 Summa Theologiae I, q. 108, a. 1 et 6; De coel. Hier., c. 6. MG 3, 199-202.
13 Tract. 4 super Magnificat.
14 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 20, § 15.
15 Sermo in Annunt. MG 28, 938. Mezi spisy sv. Atanáše.
16 De Assumpt. ML 96, 251. Mezi spisy sv. Ildefonsa.
17 Sermo in Assumptione.
18 In Assumptione, s.1. ML 183, 416.
19 Sermons… devant M. la Duchesse d´York, Lyon 1692, s. 31.
20 De nat. Et. Gr., c. 36. ML 44, 267.
21 Sess. VI, can. 23. Denz. 833.
22 Commune Conf. Pont., Ant. 2 ad Laudes.
23 Contempl. de B. V., p. 2, cont. 3.
24 Or. 39 in SS. Deipare Annunt. MG 85, 442.
25 Sermo in Assumptione. ML 144, 720.
26 S. Bernardinus, De exaltatione B. V. a. 1, c. 10; s. Bernardus, Sermo in Signum magnum. ML 183, 431.
27 Quaest. Super Missus, qu. 61.
28 Sermo in Nativ. B. V. M. ML 144, 740.
29 Speculum B. M. V., lect. 6.
30 Sermo in Nativ. B. V. M. ML 144, 740.
31 Speculum B. M. V., lect. 10.
32 De laud. B. M. V., l. 6, c. 13.
33 In Assumptione, s. 4. ML 185, 200.
34 Silvano Razzi, Raccolta dei miracoli …, Venezia 1757. Jakýsi zbožný kněz toužil po zjevení Panny Marie. Matka Boží byla ochotná se mu zjevit pod podmínkou, že pak oslepne. Kněz svolil, že se bude dívat jen jedním okem, aby viděl aspoň na jedno. Zjevení bylo tak úchvatné, že otevřel i druhé oko, ale bylo pozdě; Matku Boží už jím nezahlédl. Vyprosil si nové zjevení, při němž Panna Maria vrátila zrak i osleplému oku.

zpět na titulní stranu