vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST I.
I. ÚVAHY O SEDMI HLAVNÍCH SLAVNOSTECH PANNY MARIE - ÚVAHA VI.

Vznešenosti Panny Marie [37]

O BOLESTECH PANNY MARIE^*v ............................................................................................................................................................................................

Maria je Královnou mučedníků,
protože její mučednictví bylo delší a větší než u všech ostatních mučedníků.

Kdo by měl srdce tak tvrdé, že by nebyl dojat vypravováním žalostné události, která se stala kdysi na tomto světě? Vznešená svatá Matka měla jediného, lásky nejhodnějšího Syna, jak si jen lze představit. Byl nevinný, ctnostný, krásný, k Matce choval nejněžnější lásku. Nikdy jí nezpůsobil ani ten nejmenší zármutek, prokazoval jí vždycky hlubokou úctu, dokonalou poslušnost a vroucí lásku. Proto také tato Matka věnovala všechnu svoji lásku svému Synovi. Co se ale stalo? Tento Syn byl od závistivých nepřátel křivě obžalován a soudce, i když poznal a vyznal jeho nevinu, aby se zavděčil jeho nepřátelům, ho odsoudil podle jejich přání k potupné smrti. A tato ubohá Matka musela ke své bolesti přihlížet tomu, jak jí je její předobrý, milovaný Syn krutě a nespravedlivě vzat v květu svého života. Před jejíma očima musel vykrvácet a zemřít veřejně na dřevě hanby.

Co tomu říkáš, zbožný čtenáři? Nevzbuzuje soustrast tato událost, tato ubohá Matka? Víš, o kom mluvím. Tímto krutě umučeným Synem je náš dobrotivý Ježíš a tou Matkou je blahoslavená Panna Maria, která z lásky k nám svolila, aby byl její Syn obětován lidskou krutostí Boží spravedlnosti. Maria si zaslouží pro tuto hroznou bolest, kterou pro nás snášela, která byla pro ni trpčí než tisícerá smrt, náš soucit a naši vděčnost. A protože se jí nemůžeme nijak odvděčit za její nesmírnou lásku, rozjímejme alespoň chvíli, jak krutá byla bolest, pro niž se stala Královnou mučedníků. Její mučednictví převýšilo bolesti všech mučedníků, protože 1) bylo delší a 2) bylo větší.

I. Ježíš je nazýván Králem bolesti a Králem mučedníků, protože za svého života vytrpěl víc nežli všichni ostatní mučedníci. A podobně se nazývá oprávněně Maria Královnou mučedníků, poněvadž vytrpěla největší bolesti, jaké jsou možné po utrpení jejího Syna. Proto ji nazval Richard od sv. Vavřince ¹ "Mučednicí mučednic". O ní je možné užít Izaiášových slov: "Korunujíc tě, bude tě korunovat soužením."² [Iz 22,18] To znamená: Koruna, kterou se stala Královnou mučedníků, je bolest, která ji zbavila jakékoli útěchy a která byla vyšší než utrpení všech mučedníků. - Nelze pochybovat o tom, že Maria byla skutečnou mučednicí, jak dokazují Diviš Kartuzián, Pelbart, Ambrož Katarinus ³ a jiní. Podle nesporného přesvědčení teologů stačí k mučednictví vytrpět smrtelnou bolest, i když po ní nenásleduje smrt. Sv. Jan Evangelista je uctíván jako mučedník, ačkoli nezemřel ve vroucím oleji, ale vyšel z něj silnější než byl předtím. "Aby někdo dosáhl cti mučedníka," učí sv. Tomáš,⁴ "stačí mu poslušnost odhodlaná i k oběti života." "Maria se stala mučednicí," říká opat Oger,⁵ "ne katovým mečem, ale krutou bolestí srdce." I když její tělo bylo ušetřeno katovy ruky, její svaté srdce bylo probodeno bolestí ze Synova umučení. Tato bolest stačila, aby jí způsobila ne jednu, ale tisíce smrtí. Jak uvidíme, Maria byla nejenže pravou mučednicí, ale byla mučednicí nad všechny jiné, neboť její celý život byl takřka jediné nepřetržité mučednictví.

"Jako začalo Ježíšovo utrpení hned jeho narozením," říká sv. Bernard,⁶ "tak i Maria, ve všem podobná svému Synovi, trpěla své mučednictví po celý svůj život." Jméno Maria znamená mj. podle sv. Alberta Velikého ⁷ také mare amarum, tj. moře hořkosti. Proto se na ni vztahuje místo u Jeremiáše: "Tvá těžká rána je veliká jak moře." [Pláč 2,13] Jako moře je celé hořké a slané, tak byl Mariin život plný hořkosti, protože jí stále tanulo na mysli umučení božského Vykupitele. Nelze pochybovat, že byla Duchem Svatým osvícena víc než všichni proroci a že chápala lépe než všichni proroci jejich předpovědi o Mesiášovi, zapsané v Písmu svatém. Řekl to anděl sv. Brigitě ⁸ a dodal, že blahoslavená Panna, protože věděla, co má Věčné Slovo trpět pro spásu světa, začala již dříve, než se stala Matkou tohoto nevinného Spasitele, své mučednictví ze soustrasti s ním, poněvadž měl být popraven tak krutou smrtí pro cizí hříchy.

Její bolest pak bezměrně vzrostla, když se stala Spasitelovou Matkou. "Bolestný pohled na všechny nesnáze, které měl vytrpět její ubohý Syn, jí působil dlouhé, celoživotní mučednictví," jak se vyslovuje opat Rupert.⁹ Tento smysl mělo i zjevení, které dostala sv. Brigita ¹⁰ v Římě v chrámu Panny Marie Větší. Ukázala se jí blahoslavená Panna se sv. Simeonem a s andělem, který nesl dlouhý meč, celý zrosený krví. Meč znamenal dlouhou a krutou bolest, která Pannu Marii trýznila po celý život. Zmíněný opat Rupert mluví za Matku Boží takto: "Mé drahé dcery, duše vykoupené Ježíšem! Nevzpomínejte pouze soucitně na onu hodinu, kdy jsem před sebou viděla umírat svého drahého Ježíše; neboť meč bolestí, předpověděný mi Simeonem, probodával mou duši celý život! Když jsem ho kojila a zahřívala ho ve své náruči, už jsem v duchu viděla jeho hořkou smrt. Uvědomte si, jak dlouhou a krutou bolest jsem musela snášet."

Proto Panna Maria směla Davidovými ústy oprávněně říci: "V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku." [Ž 31,11] "Stále mám před sebou svoji bolest." [Ž 38,18] Můj život plynul stále v bolesti a v slzách; má bolest, působená soustrastí s mým milovaným Synem, mi nikdy nezmizela z očí; stále jsem v duchu viděla všechna příkoří a smrt, které měl jednoho dne vytrpět. Matka Boží zjevila sv. Brigitě,¹¹ že i po Synově smrti a jeho Nanebevstoupení, i při jídle a při práci v jejím něžném srdci živě tkvěla ustavičná vzpomínka na jeho umučení. Tauler ¹² napsal, že Maria prožila celý svůj život v neustálé bolesti, protože ve svém srdci nosila jen zármutek a utrpení.

Bolest zarmoucených mírní obvykle čas. U Marie tomu však bylo právě naopak. U ní čas zvětšoval její bol. Čím více Ježíš rostl a ukazoval navenek svou krásu a líbeznost, tím více se blížila také doba jeho smrti a tím více rostl v Mariině srdci žal, že ho na této zemi ztratí. "Jako roste růže mezi trním," řekl anděl sv. Brigitě,¹³ "tak kráčela Matka Boží životem v samých nesnázích. A jako s růží rostou také trny, tak tomu bylo i u vyvolené růže, Marie: Čím dál tím víc ji bodaly a soužily trny jejích bolestí." - Po rozjímání o délce jejích bolestí přejděme k druhé části jednající o velikosti jejího žalu.

II. Nejen proto byla Maria Královnou mučedníků, že její mučednictví bylo mnohem delší, ale rovněž proto, že bylo větší než u všech mučedníků. Kdo ale změří velikost jejích bolestí? Jeremiáš v duchu viděl její veliké utrpení při Synově smrti a nevěděl, ke komu má tuto Matku bolesti přirovnat: "Jaké svědectví o tobě vydám, čemu tě připodobním, Jeruzalémská dcero? Tvá těžká rána je veliká jak moře, kdo tě uzdraví?" [Pláč 2,13] Kardinál Hugo ¹⁴ tato slova vysvětluje a říká: "Ó, požehnaná Panno, jako hořkost moře převyšuje každou jinou hořkost, tak je tvoje bolest větší než všechny jiné bolesti." Eadmer ¹⁵ tvrdí, že kdyby Bůh zvláštním zázrakem neudržoval Mariin život, její bolest by byla stačila, aby ji usmrtila v kterékoli chvíli jejího života. Podle sv. Bernardina Sienského ¹⁶ byla její bolest dokonce tak veliká, že kdyby se rozdělila na všechny lidi, rázem by všechny připravila o život.

Rozjímejme však o důvodech, proč její mučednictví bylo větší, než u všech mučedníků dohromady. - Předně si musíme uvědomovat, že mučedníci trpěli tělesně, ohněm nebo železem; Maria však trpěla v duši, jak to předpověděl již sv. Simeon: "Tvou vlastní duši pronikne meč." [Lk 2,35] Jako by jí svatý stařec řekl: "Panno přesvatá, ostatní mučedníci budou drásáni železem, ty ale budeš probodena a mučena v duši utrpením svého vlastního Syna." - Oč je vznešenější duše než tělo, o tolik byla Mariina bolest větší než bolest všech mučedníků, jak řekl Ježíš Kristus sv. Kateřině Sienské:¹⁷ "Bolesti duše nelze vůbec srovnávat s bolestmi těla." Proto říká ctihodný chartreský opat Arnold:¹⁸ "Při veliké oběti neposkvrněného Beránka na Kalvárii, když umíral na kříži, bychom bývali viděli dva vznešené oltáře: jeden v Ježíšově těle, druhý v Mariině srdci. Současně, když Syn obětoval své tělo smrti, Maria obětovala svou duši spoluutrpením."

Mimoto, jak upozorňuje sv. Antonín,¹⁹ ostatní mučedníci trpěli při obětování vlastního života, zatímco blahoslavená Panna trpěla při obětování života svého Syna, kterého milovala nesmírně víc, než svůj vlastní život. A tak trpěla ve svém srdci všechna tělesná muka svého Syna; pohled na jeho utrpení jí působil bolest mnohem trpčí, než kdyby musela sama prožít všechny jeho nesnáze. O tom, že Maria trpěla ve svém srdci všechny trýzně, jimiž byl mučen její milovaný Ježíš, nelze vůbec pochybovat. Každý ví, že bolest dětí je i bolestí matek, když je vidí trpět. - Sv. Augustin ²⁰ uvažuje o bolestech, které snášela makabejská matka, když viděla svých sedm synů na mučidlech, a říká: "Tímto pohledem trpěla se všemi; poněvadž všechny milovala, trpěla pohledem to všechno, co oni trpěli tělem." A totéž probíhalo u Panny Marie. Všechny nástroje umučení, biče, trny, hřeby, kříž, které trýznily Ježíšovo nevinné tělo, vnikly i do Mariina srdce a dovršovaly její mučednictví. "On trpěl na těle, ona v srdci," říká blah. Amadeus.²¹ Podle slov sv. Vavřince Justiniani ²² se Mariino srdce stalo zrcadlem Synových bolestí, ve kterém se odrážely sliny, údery a rány, prostě vše, co Ježíš trpěl. A sv. Bonaventura ²³ ve svém rozjímání říká, že rány, které byly rozesety po celém Ježíšově těle, byly pak spojeny v jedinou v Mariině srdci.

Proto Maria spolutrpěla ve svém milujícím srdci se Synem bičování, korunování trním, posměch a ukřižování. Tentýž světec ji pozoruje, jak stojí na Kalvárii u svého umírajícího Syna, a ptá se jí: "Řekni mi, Paní, kde jsi tehdy byla? Byla jsi jen blízko kříže? Nikoli! Lépe je říci, že jsi byla na kříži, ukřižovaná se svým Synem." K Izaiášovým slovům: "Sám jsem šlapal v lisovací kádi a nikdo z národů se mnou nebyl" [Iz 63,3] říká Richard od sv. Vavřince:²⁴ "Pane, oprávněně si stýskáš, že jsi v díle lidského vykoupení musel trpět sám a že se nenašel žádný člověk, který by měl s tebou náležitý soucit. Je tu však jedna žena, tvoje Matka, která trpí ve svém srdci vše, co ty trpíš na svém těle."

Tím vším je však řečeno příliš málo o Mariiných bolestech. Vždyť pohledem na muka svého milovaného Ježíše trpěla víc, než kdyby sama musela snášet všechna příkoří a Synovu smrt. "Mluvíme-li všeobecně," píše Erasmus,²⁵ "můžeme říci, že rodiče cítí mnohem bolestněji utrpení svých dětí než svou vlastní trýzeň." V každém případě to sice není pravda, ale u Panny Marie se pravdivost těchto slov jistě prokázala. Blahoslavená Panna přece milovala svého Syna a jeho život nesmírně víc než sebe samu a tisíce vlastních životů. Dobře říká blah. Amadeus,²⁶ že Bolestná Matka trpěla hrozným pohledem na muka svého milovaného Ježíše mnohem více, než kdyby sama přetrpěla celé jeho umučení. Důvod toho je jasný. Vykládá ho sv. Bernard:²⁷ "Duše je totiž spíše v tom, co miluje, než co oživuje." Prohlásil to i sám Spasitel: "Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce." [Lk 12,34] Jestliže tedy Maria žila svou láskou více v Synovi než v sobě samé, trpěla při smrti svého Syna mnohem větší bolest, než kdyby byla nejkrutější smrti podlehla sama.

Pro tvrzení, že Mariino mučednictví bylo nesmírně větší než utrpení všech mučedníků, je ještě jiný důvod: Při Synově umučení nejenže velmi trpěla, ale trpěla bez jakékoli útěchy. - Mučedníci ovšem také trpěli v bolestech, které jim připravili tyrani, ale láska k Ježíši jim oslazovala a zpříjemňovala jejich muka. Tak trpěl při svém mučení sv. Vavřinec: Byl napjat na skřipec, drásán železnými hřebeny, opalován rozžhavenými plotnami. Co ale vidíme a slyšíme? Referuje sv. Augustin:²⁸ "Zdálo se, že jiný trpí a jiný mluví." Mluvil s tyranem s takovou statečností a mukami tak pohrdal, že se zdálo, jakoby jeden Vavřinec trpěl a jiný Vavřinec mluvil; tak ho Bůh posiloval sladkostí své lásky při jeho mukách. - Trpěl i sv. Bonifác; jeho tělo řezali železem, za nehty mu zaráželi ostré hřeby a do úst lili žhavé olovo; on ale neustále volal: "Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste!" - Trpěli sv. Marek a sv. Marcellian, když byli přibiti na kůl. Tyran jim řekl: "Nešťastníci, zmoudřete a osvoboďte se od těchto muk." Oni ale odpovídali: "Co mluvíš o mukách? Jaképak muky? Při žádné hostině jsme nebyli tak veselí, jako nyní, když trpíme z lásky k Ježíši Kristu." - Trpěl sv. Vavřinec, když byl ale pálen na rožni, jak říká sv. Lev,²⁹ byl mocnější vnitřní plamen jeho lásky, který sílil jeho duši, než plamen vnější, který mučil jeho tělo. Láska mu dodávala takovou sílu, že tyranovi posměšně řekl: "Chceš-li ochutnat, na jedné straně jsem již opečen; obrať a jez!" Jak ale mohl v tak hrozných bolestech, v pozvolném umírání, takhle jásat? Sv. Augustin ³⁰ odpovídá: "Byl opojen vínem Boží lásky, takže necítil ani muka ani smrt."

Svatí mučedníci čím více milovali Ježíše, tím méně cítili bolesti a smrt; pouhý pohled na bolesti ukřižovaného Boha je naplňoval útěchou. Avšak vlévala snad naší Bolestné Matce také útěchu láska k jejímu Synu a pohled na jeho muka? Nikoli, právě naopak! Syn byl příčinou celé její bolesti a její láska k němu byla její jedinou, nelítostnou mučitelkou, protože celé Mariino mučednictví spočívalo v pohledu na nesmírné bolesti jejího nevinného, milovaného Syna a v soustrasti s ním. Proto: čím více ho milovala, tím větší a bezútěšnější byla její bolest: "Tvá těžká rána je veliká jak moře, kdo tě uzdraví?" [Pláč 2,13] - Ó, Královno nebes, u jiných mučedníků láska mírnila bolest a hojila rány; kdo však může tobě osladit bolest a zahojit přebolestné rány tvého srdce? Kdo tě zhojí, jestliže právě Syn, který by tě mohl potěšit, je svým utrpením jedinou příčinou tvých muk a jestliže tvá láska k němu tvoří celé tvoje mučednictví? "Ostatní mučedníci," uvažuje Diez,³¹ "bývají zobrazováni každý s nástrojem svého umučení: sv. Pavel s mečem, sv. Ondřej s křížem, sv. Vavřinec s rožněm; Panna Maria se zobrazuje se svým mrtvým Synem na klíně, poněvadž nikdo jiný než sám Ježíš nebyl nástrojem jejího mučednictví pro lásku, kterou k němu chovala." Několika slovy vystihuje tuto myšlenku sv. Bernard:³² "U jiných mučedníků velikost lásky mírnila bolest a utrpení; blahoslavená Panna však čím více milovala, tím více trpěla a tím bolestnější bylo její mučednictví."

Je jisté, že čím více nějakou věc milujeme, tím bolestněji pociťujeme její ztrátu. Tak např. větší zármutek působí bratrova smrt než smrt domácího zvířete, smrt vlastního dítěte než smrt přítele. "Abychom mohli pochopit, jak velká byla Mariina bolest při Synově smrti," říká Kornelius a Lapide,³³ "museli bychom napřed pochopit, jak velikou lásku k němu chovala." Kdo ale může změřit tuto lásku? Blah. Amedeus ³⁴ říká, že v Mariině srdci planula dvojí láska k jejímu Ježíši: láska nadpřirozená, kterou ho milovala jako svého Boha, a láska přirozená, kterou k němu lnula jako ke svému synovi. Tato dvojí láska splynula v jedinou lásku, ale tak nesmírnou, že Vilém Pařížský ³⁵ mohl oprávněně napsat: "Blahoslavená Panna milovala Ježíše tak, jak vůbec bylo pouhému tvoru možné." Z toho vyvozuje Richard od sv. Vavřince ³⁶ závěr: "Jako se žádná jiná láska nevyrovnala její lásce, tak ani žádná bolest nebyla rovna její bolesti." Jestliže byla Mariina láska k Synovi nesmírná, byla nesmírná i její bolest, když ho smrtí pozbyla. "Kde je nejvyšší láska, tam je nejvyšší bolest," říká sv. Albert Veliký.³⁷

Představme si Matku Boží, jak při pohledu na svého Syna, umírajícího na kříži, vztahuje na sebe právem Jeremiášova slova a stýská si nám: "Je vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem? Popatřte a hleďte, je-li jaká bolest jako bolest moje?" [Pláč 1,12] Kdo kráčíte cestou tohoto života a nemáte se mnou žádnou soustrast, zastavte se na chvíli a pohlédněte na mě, když mi před očima umírá můj milovaný Syn! Potom uvažujte, je-li mezi všemi zarmoucenými a ztrápenými bolest rovná mé bolesti? "Ne, nelze nalézt, Matko Bolestná, hořčejší bolest," říká sv. Bonaventura,³⁸ "než je tvá bolest, neboť nelze nalézt lepšího Syna, než je tvůj." I Richard od sv. Vavřince ³⁹ říká: "Nebylo na světě láskyhodnějšího Syna nad Ježíše a nebylo Matky, která by více milovala své dítě, než Maria." Nebyla-li tedy na světě láska rovné její lásce, neexistovala ani bolest, která by se vyrovnala jejímu bolu.

Proto se sv. Ildefons ⁴⁰ nerozpakoval tvrdit: "Je málo, řekneme-li, že bolesti blahoslavené Panny byly vyšší než všechna muka všech mučedníků dohromady!" Eadmer ⁴¹ k tomu dodává, že největší krutosti, páchané na svatých mučednících, byly ve srovnání s Mariiným mučednictvím nepatrné, ba nebyly ničím. Podobně napsal Basil Seleucijský,⁴² že jako slunce převyšuje svým jasem všechny ostatní oběžnice, tak Maria předstihuje svou bolestí muka všech ostatních mučedníků. Učený spisovatel Pinamonti ⁴³ vyslovuje nakonec krásnou myšlenku: "Bolest této něžné Matky při Ježíšově mučení byla tak ohromná, že ona jediná byla hodna spoluutrpení při smrti Bohočlověka."

Sv. Bonaventura ⁴⁴ se zde obrací k blahoslavené Panně a volá k ní: "Paní, pročpak jsi chtěla i sama sebe obětovat na Kalvárii? Nestačil k našemu vykoupení ukřižovaný Bůh? Proč jsi chtěla být i ty ukřižována?" - Je pravda, že Ježíšova smrt stačila nadbytečně ke spasení světa, ba tisícerých světů. Ale tato dobrá Matka chtěla z lásky k nám přispět k dílu naší spásy svými zásluhami, které za nás na Kalvárii obětovala. Proto sv. Albert Veliký ⁴⁵ říká, že jako jsme zavázáni vděčností Ježíšovi pro umučení, které vytrpěl pro naši spásu, tak jsme povinni vděčností i Marii pro mučednictví, které chtěla dobrovolně trpět pro naši spásu při smrti svého Syna. Ke světcovým slovům jsem přidal slovo "dobrovolně", neboť - jak zjevil anděl sv. Brigitě ⁴⁶ - tato naše soucitná a dobrotivá Matka by byla raději snášela všechny bolesti, než aby viděla, že lidské duše nejsou vykoupeny a že hynou. "Můžeme říci," tvrdí blah. Šimon z Kassie,⁴⁷ "že tento pohled na ovoce Synovy smrti, vykoupení světa a usmíření Boha s lidmi s ním znepřátelenými, byl v bolesti při jeho umučení její jedinou útěchou."

Tak veliká Mariina láska si zaslouží, abychom jí byli vděční. Tuto vděčnost musíme projevovat alespoň rozjímáním o jejích bolestech a soustrastí s nimi. Panna Maria si však sv. Brigitě ⁴⁸ stěžovala, že je málo těch, kdo s ní mají soucit a že velká většina lidí na ni zapomíná. Proto jí velmi důrazně doporučila vzpomínku na její bolesti. Jak je milá blahoslavené Panně vzpomínka na její utrpení, vysvítá například ze zjevení, které obdrželo r. 1239 sedm jejích ctitelů, kteří potom založili řád sluhů Mariiných (Servitů). Maria se jim zjevila s černým šátkem v rukou a žádala je, aby z lásky k ní často rozjímali o jejích bolestech a na jejich památku aby nosili tento smuteční šat. A Ježíš Kristus sdělil blah. Veronice z Binaska,⁴⁹ že ho těší víc, projevujeme-li soustrast s bolestmi jeho Matky než s ním samým. Řekl: "Dcero, slzy prolité pro mé umučení, mi jsou drahé. Protože však nesmírně miluji svou Matku Marii, je mi milejší rozjímání o bolestech, které při mé smrti vytrpěla ona."

To je důvodem, proč Ježíš slíbil velmi velké milosti ctitelům Mariiných bolestí. O té věci obdržela zjevení sv. Alžběta, jak vypráví Pelbart.⁵⁰ Podle jeho zprávy toužil sv. Jan Evangelista znovu spatřit Pannu Marii po jejím Nanebevzetí. Jeho drahá Matka mu udělila žádanou milost a zjevila se spolu s Ježíšem Kristem. Apoštol zaslechl, jak Maria vyprošovala na Synovi nějakou zvláštní milost pro ctitele svých bolestí, a Spasitel jim zaručil hlavně tyto čtyři výsady: 1. před smrtí pravou kajícnost nad všemi spáchanými hříchy, 2. ochranu ve všech obtížích, zvláště ve smrtelných úzkostech, 3. trvalou vzpomínku na jeho utrpení a v nebi za to zvláštní odměnu, 4. slíbil, že takové ctitele svěří Mariiným rukám, aby s nimi naložila podle svého přání a vyprosila jim všechny milosti, které uzná za vhodné. - Na důkaz toho uvádím následující příklad; z něho je zřejmé, jak úcta k Bolestné Rodičce Boží pomáhá k dosažení věčného života.

Příklad:

Sv. Brigita ⁵¹ vypravuje ve svých Zjeveních o muži, který byl sice urozeného původu, ale byl oddán mnoha neřestem. Uzavřel s ďáblem smlouvu a sloužil mu šedesát let. Snadno si domyslíme, jaké páchal ohavnosti, když žil bez Boha a bez svátostí Církve. Když tento šlechtic umíral, chtěl mu Ježíš Kristus prokázat milosrdenství a poručil sv. Brigitě, aby k němu poslala svého zpovědníka a ten aby ho přiměl ke zpovědi. Zpovědník uposlechl, ale nemocný odpovídal, že zpověď nepotřebuje, protože se prý často zpovídával. Kněz šel k němu podruhé, ale ubohý otrok pekla zase zatvrzele odmítal zpověď. Ježíš uložil znovu sv. Brigitě, aby poslala zpovědníka k umírajícímu. Ten šel potřetí a sdělil mu zjevení, které dostala sv. Brigita, proto že se tolikrát vrací, že ho posílá sám Pán Ježíš, který se chce nad hříšníkem slitovat. Při tomto vypravování byl ubohý nemocný dojat a dal se do pláče. Zvolal: "Ale jak mohu získat odpuštění, když jsem šedesát let sloužil ďáblu jako otrok a duši obtížil nesčíslnými hříchy?" "Synu," uklidňoval ho kněz, "nezoufej. Budeš-li litovat, slibuji ti jménem Božím, že ti Bůh odpustí." Nemocný nabyl důvěry a řekl: "Otče, myslel jsem, že jsem zavržen a již jsem zoufal nad svou spásou. Nyní ale cítím bolest nad svými hříchy a nabývám nové důvěry. Když mne tedy Bůh ještě neopustil, chci se vyzpovídat." A opravdu se ten den čtyřikrát velmi kajícně vyzpovídal, druhý den přijal Velebnou Svátost a šestého dne velmi zkroušeně a odevzdaně skonal. Po jeho smrti promluvil Ježíš Kristus zase se světicí a oznámil jí, že onen hříšník je spasen a že dlí v očistci. Zjevil jí také, že byl zachráněn na přímluvu panenské Matky Boží. Ačkoliv totiž zemřelý vedl tak zvrhlý život, přece si vždy uchoval úctu k jejím bolestem a po každé vzpomínce na ně s nimi v srdci vzbuzoval soustrast.

Modlitba

Ó, moje Matko Bolestná,
Královno mučedníků a Královno bolesti!
Ty jsi tolik oplakávala svého Syna,
který zemřel za mou spásu.
Co mi budou platné tvé slzy,
jestliže budu zavržen?
Pro zásluhy svých bolestí
mi vypros upřímnou lítost nad mými hříchy
a upřímné polepšení spolu s trvalou a vroucí vzpomínkou
na Ježíšovo umučení a na tvé bolesti.
Ježíš a ty, oba tak nevinní,
jste pro mne tolik vytrpěli; proto mi vyproste,
abych něco vytrpěl z lásky k vám já, který zasluhuji peklo.
"Ó, Paní,"
volám k tobě se sv. Bonaventurou,⁵²
"jestli jsem tě urazil, zraň mne ze spravedlnosti,
jestli jsem ti sloužil, prosím o rány za odměnu.
Bylo by pro mne hanbou, kdybych
měl vidět svého Pána Ježíše a tebe zraněné,
a sám byl bez rány."

Konečně tě prosím, ó, má Matko,
pro bolest, kterou jsi trpěla,
když jsi na vlastní oči viděla,
jak tvůj Syn v hrozných bolestech
naklání hlavu a umírá na kříži,
vypros mi dobrou smrt.
Ó, neopouštěj mě v té chvíli, Obhájkyně hříšníků,
a chraň pak mou ustrašenou a peklem napadanou duši
při velkém kroku do věčnosti.
A protože v té chvíli snad ztratím řeč i hlas
a nebudu moci vzývat tvé jméno a jméno Ježíšovo,
v něž skládám celou svou naději,
proto již nyní vzývám na pomoc tvého Syna a tebe
pro svůj poslední okamžik, a volám:
Ježíši, Maria, vám svěřuji svoji duši.
Amen

*v Podle současného liturgického kalendáře se slaví jako "Památka Panny Marie Bolestné" dne 15. září.
1 De laud. B. V. M., l. 3, § 12.
2 Novější, přesnější překlad zní: "Ovine tě důkladně soužením."
3 Dionysius Carth., De dign. Et laud. B. V. M., l. 3. a 24; Pelbart de Themesvar, Stellarium coronae gl. Virg.; A. Catharinus, De consum. Gloria Christi ac Divae Virg.
4 Summa Theologiae II-II, q. 124, a. 3 ad 2.
5 B. Ogerius, abbas Lucedii(dioec. Vercellensis), De serm. Dom. In. Ult. Coena. ML 184, 897. Mezi spisy sv. Bernarda.
6 Vitis myst., c. 35. ML 184, 711. Mezi spisy sv. Bernarda.
7 Quaest. Super Missus, q. 29.
8 Revel., sermo angelicus c. 17.
9 Comm. in Cant. cant. l. 3. ML 168, 886.
10 Revel., l. 7, c. 2.
11 Revel., l. 6, c. 61.
12 De vita et passione Salv. Nostri Jesu Christi, c. 18.
13 Revel., Sermo angel., c. 16.
14 Adnot. in Threnos II, 13. ML 175, 291.
15 Liber de excell. Virg. M., c. 5. ML 159, 567.
16 Sermo de excell. B. Virg. in gloria, a. 2, c. 2.
17 Lettere ed. 3, Siena 1922, vol. I, let. XIV.
18 De VII verbis Dom. in cruce tr. 3. ML 189, 1694.
19 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 24, § 1.
20 Sermo 300 in sol. Martyrum Machab., c. 6. ML 38, 1379.1380
21 Hom. 5 de mentis robore. ML 188, 1330.
22 De triumphali agone Mediatoris Christi, c. 21.
23 Stimulus amoris, p. 1, c. 3. Med. Compass in Parasceve.
24 De laud. B. M. V., l. 1, c. 5.
25 Flaii Josephi Jadaei, De imperio rationis libellus ab Erasmo recognitus, Basileae 1524.
26 Hom. 5 de mentis robore. ML 188, 1328.
27 Liber de praec. Et dispens., c. 20.
28 S. 275 in Natali Mart. Vinc. ML 38, 1254.
29 In Natali S. Laur., c. 4. ML 54, 437.
30 In Joann. Tr. 27. ML 35, 1621.
31 Nelze zjistit, v kterém ze svých spisů pronáší tuto myšlenku.
32 Sermo in Signum magnum, n. 14.15. ML 183, 437.
33 Comm. in Thren. Jerem. I, 12.
34 De mentis rob. ML 188, 1329.
35 Cituje Del Rio S.J., In Cant. cant., c.2, sect. 2, § 4.
36 De laud. B. M. V., l. 3, § 12.
37 Quaest. Super Missus, q. 78.
38 Officium de Compassione B. M. V., Hymn. Ad Vesp. Sotva je od sv. Bonaventury.
39 De laud. B. M. V., l. 3, § 12.
40 De Assumpt. ML 96, 252.
41 Liber de excell. V. M., c. 5. ML 159, 567.
42 Or. 39 in Annunt. MG 85, 442.
43 Il Sacro Cuore di M. V., c. 6, § 1. Parma 1710.
44 Stimulus amoris, p. 1, c. 3.
45 Quaest. Super Missus, q. 150.
46 Revel., l. 3, c. 30.
47 De gestis Dom. Salv., l. 2: De Virg. Maria, c. 27.
48 Revel l. 2, c. 24.
49 Blah. Veronika z Binaska (+1497).
50 Pelbart, Stellarium, l. 3, p. 3, a. 3.
51 Revel., l. 6, c. 97.
52 Stimulus amoris, c. 15.

zpět na titulní stranu