SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
II. ÚVAHY O SEDMI BOLESTECH PANNY MARIE JEDNOTLIVĚ - BOLEST I.

Vznešenosti Panny Marie   [38]

PROROCTVÍ SV. SIMEONA ............................................................................................................................................................................................

V tomto slzavém údolí se rodí každý člověk k pláči. Každý musí trpět bolesti, které mu přináší denní život. O co mučivější by byl náš život, kdyby každý z nás věděl, jaké obtíže na něj čekají! Seneka1 říká, že koho by takový osud potkal, by byl velmi nešťastný. Pán Bůh je k nám velmi soucitný, že nám nezjevuje kříže, které na nás čekají; chce, abychom je trpěli jen jednou, když je musíme přetrpět. Tento ohled však neměl k Marii, když ji chtěl učinit Královnou bolesti ve všem podobnou jejímu Synovi. Maria musela mít stále před očima a vždy musela prožívat všechna muka, která ji očekávala. Těmito mukami byly bolesti mučení a smrt jejího milovaného Ježíše. Pohleďme na sv. Simeona v chrámě. Bere z jejích loktů božské Dítko a předpovídá jí, že její Syn bude znamením všeho odporu a pronásledování od lidí: "On je dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat." Proto pronikne její duši meč bolesti: "Tvou vlastní duši pronikne meč." [Lk 2,34n] Svatá Panna zjevila sv. Mechtildě,2 že se při proroctví sv. Simeona proměnila všechna její radost v žal. Věděla sice, jak bylo z nebe sděleno sv. Terezii,3 že život jejího Syna musí být obětován za spásu světa. V této chvíli však zřetelně pochopila všechny podrobnosti utrpení a hořké smrti, které ubohého Ježíše čekaly. Pochopila, že narazí na odpor, a to ve všem. Budou odpírat jeho nauce: Místo toho, aby mu věřili, odsoudí ho jako rouhače pro učení, že je Synem Božím, jak prohlásil bezbožný Kaifáš, když řekl: "Rouhal se! … Je hoden smrti!" [Mt 26,65n] Upírali mu právo na čest: I Když byl ze vznešeného, královského rodu, pohrdali jím jako člověkem neurozeným: "Není to syn tesařův?" [Mt 13,55] "Není to tesař, syn Marie?" [Mk 6,3] Byl vtělená Moudrost, a zacházeli s ním jako s nevědomcem: "Jak se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?" [Jan 7,15] Zacházeli s ním jako s falešným prorokem: "Zavázali mu oči a ptali se ho: "Hádej, proroku, kdo tě uhodil?"" [Lk 22,64] Zacházeli s ní jako s pomateným člověkem: "Blázní. Proč ho posloucháte?" [Jan 10,20] Jednali s ním jako s pijanem, žroutem a přítelem zvrhlých lidí: "Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!" [Lk 7,34] Jednali s ním jako s kouzelníkem: "Ve jménu knížete démonů vyhání démony" [Mt 9,34], jako s bludařem a posedlým: "Neřekli jsme správně, že jsi Samaritán a že jsi posedlý zlým duchem?" [Jan 8,48] Zkrátka, Ježíš byl pokládán za jasného veřejného zločince, k jehož odsouzení nebylo třeba ani soudu, jak řekli Pilátovi: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." [Jan 18,30] Odpor Ježíš zakusil také ve své duši, když mu i Věčný Otec odpíral vyslyšení, aby se stalo zadost Boží spravedlnosti. Marně prosil: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich." [Mt 26,39] Otec ho vydal napospas strachu, tesklivosti a zármutku, takže zarmoucený Pán zabědoval: "Má duše je smutná až k smrti" [Mt 26,38], až mu konečně vnitřní bolestí vyrazil krvavý pot. Posléze trpěl odpor a pronásledování i na těle a na životě. Stačí připomenout, že byl týrán na všech svých svatých údech, na rukou, na nohou, na hlavě, na celém těle, až vykrvácel a v hanbě a bolesti dokonal na potupném dřevě. Když David uslyšel od proroka Nathana předpověď o smrti svého syna: "Syn, který se ti narodí, musí zemřít" [2 Sam 12,14], neměl už žádné potěšení ve svých rozkoších a v královské nádheře. Plakal, postil se a spal na holé zemi. Maria přijala zprávu o smrti svého Syna s největším klidem a s klidem ji také později snášela, ale jakou asi bolestí neustále trpěla, když měla neustále před očima předobrého Syna a když od něho přijímala slova věčného života a žasla nad jeho svatým chováním! - Abrahám trpěl velikým žalem v těch třech dnech, kdy putoval se svým milovaným synem Izákem na horu Moria, neboť věděl, že ho má ztratit. Ale Maria musela podobnou bolest trpět ne tři dny, ale třiatřicet let! Ale co říkám? Jen podobnou bolest? Trpěla bolest větší, o co láskyhodnější byl Mariin Syn nad syna Abrahámova. - Svatá Panna zjevila sv. Brigitě,4 že neměla na světě ani hodinu, kdy by ji tato bolest nebodala. "Kdykoliv jsem pohlédla na svého Syna," řekla, "kdykoliv jsem ho zavíjela do plének, kdykoliv jsem spatřila jeho ruce a nohy, pokaždé se má duše znovu nořila do zármutku; myslela jsem hned na jeho ukřižování." Opat Rupert5 uvažuje, jak Maria při kojení svého Synáčka říkala: "Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou." [Pís 1,13] Ó, mé dítě, já tě tisknu do náruče, protože jsi mi tak drahý; čím jsi mi však dražší, tím víc se mi stáváš kytičkou myrhy a bolesti, když myslím na tvá budoucí muka. "Maria rozjímala," vykládá sv. Bernardin Sienský,6 "jak Síla světců bude jednou zápasit se smrtí, Krása nebes bude zohavena, Pán světa bude svázán jako zločinec, Stvořitel vesmíru bude poset ranami, Soudce všech bude odsouzen, Sláva nebes bude potupena, Král králů bude korunován trním a hrubě posmíván." Na základě zjevení sv. Brigity říká P. Engelgrave,7 že zarmoucená Matka věděla přesně, jaká muka čekají na jejího Syna. Když ho kojila, myslela na ocet a žluč, jimiž ho budou napájet; když ho zavíjela do plének, myslela na provazy, jimiž ho spoutají; když ho nosila na loktech, viděla ho již, jak je přibit na kříž; když spal, myslela na jeho smrtelný spánek. - "Když jsem ho oblékala," řekla Panna Maria sv. Brigitě,8 "myslívala jsem na jeho obnažení před ukřižováním; pohled na jeho ruce a nohy mi uváděl na mysl hřeby, jimiž měl být jednou přibit na kříž. Moje oči se přitom zalévaly slzami a srdce mi pukalo hořkou bolestí." Evangelista napsal o Ježíši Kristu, že jak rostl tělesně, tak také rostl v moudrosti a milosti u Boha i u lidí: "A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem." [Lk 2,52] Rostl-li v moudrosti a milosti u lidí, znamená to, že se tak lidem jevil a vzbuzoval u nich takové přesvědčení. U Boha prospíval podle výkladu sv. Tomáše9 v tom smyslu, že všechny jeho dobré skutky mohly neustále stupňovat jeho zásluhy, kdyby nebyl dostal hned od počátku dokonalou plnost milostí pro své osobní spojení s Věčným Slovem. Rostl-li ale Ježíš v úctě a v lásce u ostatních, čím více rostl v Mariiných očích? Ale, můj Bože, čím více rostla její láska k němu, tím více se také stupňovala její bolest, že ho ztratí tak krutou smrtí. "Čím více se blížila doba Synova umučení, tím hlouběji zraňoval meč bolestí, který jí předpověděl sv. Simeon, její mateřské srdce," jak sdělil anděl sv. Brigitě.10 Jestliže se tedy Ježíš, náš Král, a jeho Nejsvětější Matka nevzpírali z lásky k nám tak strašně trpět celý život, nesmíme si naříkat, jestliže nás potká nějaké utrpení. Ukřižovaný Ježíš se zjevil jednou Sestře Magdaleně Orsini11 z řádu sv. Dominika, která již dlouho a hodně trpěla. Povzbuzoval ji, aby tímto utrpením byla s ním na kříži. Sestra Magdalena mu smutně odpověděla: "Pane, tys trpěl na kříži jeden den tři hodiny, já ale snáším tento kříž již tolik roků." Na to jí Spasitel řekl: "Bláhová, co to říkáš? Já jsem trpěl od prvního okamžiku svého života to všechno, co jsem pak vytrpěl při smrti na kříži." Když tedy máme něco trpět a rádi bychom si stěžovali, představme si, že nám Ježíš a jeho Matka Maria řeknou totéž. Příklad: P. Reviglione T.J.12 vypravuje o mladíkovi, který každý den zbožně navštěvoval obraz Bolestné Panny Marie. Obraz ji představoval se sedmerým mečem v srdci. Jedné noci spáchal nešťastník smrtelný hřích. Ráno přišel k obrazu a uviděl v Mariiných prsou místo sedmi mečů osm. Když se tomu divil, zaslechl hlas z nebe, že osmý meč vrazil do Mariina srdce jeho hřích. Byl tím hluboce dojat; šel se zkroušeně vyzpovídat a na přímluvu své Orodovnice nabyl milosti Boží. Modlitba Ó, moje požehnaná Matko Maria, já jsem nepřidal k tvým sedmi mečům ve tvém srdci jen jeden meč, ale tolik, kolik jsem spáchal hříchů. Ne tobě, má Paní, ne tobě nevinné, ale mně, obtíženému hříchy, náleží trpět. Poněvadž jsi ale pro mne chtěla snášet tolik bolestí, vypros mi pro své zásluhy velikou lítost nad mými hříchy a trpělivost v křížích tohoto života, které budou vždy jen nepatrné ve srovnání s mými vinami, jimiž jsem si tolikrát zasloužil zavržení. Amen 1 Epist. 98 ad Lucillum. 2 Liber. Spec. Gr., p. 1, c. 12. 3 Las Relaciones, Mercedes de Dios XXXVI. 4 Revel., l. 2, c. 24. 5 Comm. in Cant. cant., l. 1. ML 168, 856. 6 De glorioso nom. Virg. M., s. 2, art. 3, c. 1. 7 Lux evang., p. 2, Dom. Infra Oct. Nativ. § 1. 8 Revel., l. 2, c. 24. 9 Summa Theologiae III, q. 7, a. 12 ad 3. 10 Revel., Sermo angel. 11 Borselli, Vita Roma 1668, c. 15. 12 Reviglione S.J., Frascetto di rose, p. 4. Napoli 1758.