vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
II. ÚVAHY O SEDMI BOLESTECH PANNY MARIE JEDNOTLIVĚ - BOLEST II.

Vznešenosti Panny Marie [39]

JEŽÍŠŮV ÚTĚK DO EGYPTA ............................................................................................................................................................................................

Jako laň raněná šípem nese všude svou bolest, protože má v sobě šíp, který ji zranil, tak vždycky nosila Matka Boží s sebou svou bolest po žalostném proroctví sv. Simeona, neboť neustále myslela na umučení svého Syna. Algrin ¹ vykládá slova Velepísně: "Vlasy tvé jsou jak královský purpur, splývající v řasení" [Pís 7,5 a říká, že tyto temně purpurové vlasy znamenají Mariiny ustavičné myšlenky na Ježíšovo umučení, takže téměř stále před sebou viděla krev, která měla jednou téci z jeho ran. Šípem, který zraňoval Mariino srdce, byl sám její Syn. Čím byl líbeznější, tím více ji zraňovala bolest, že ho musí ztratit tak ukrutnou smrtí. - Rozjímejme nyní o druhém meči bolesti, který ji zranil na útěku do Egypta, když musel její Ježíšek prchat před Herodovým pronásledováním.

Sotva Herodes zaslechl o narození očekávaného Mesiáše, zmocnila se ho pošetilá bázeň, že přijde o své království. Proto mu vytýká sv. Fulgenc ² jeho nerozum a říká: "Čeho se tolik lekáš, Herode? Novorozený Král nepřišel krále přemoci bojem, ale zázračně podmanit svou smrtí." Bezbožník očekával od svatých Mudrců zprávu, kde se Král narodil, aby ho mohl připravit o život. Když viděl, že je od nich oklamán, nařídil pobít všechny děti v okolí Betléma. Proto se ve snu zjevil sv. Josefovi anděl a poručil mu: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a uprchni do Egypta." [Mt 2,13] Podle Gersona ³ o tom podal sv. Josef ihned zprávu Panně Marii, a vzal Ježíška a vypravil se neprodleně na cestu, jak vysvítá jasně ze slov evangelia: "On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta." [Mt 2,14] - "Můj Bože," řekla tehdy Maria, jak uvažuje sv. Albert Veliký,⁴ "před lidmi musí utíkat ten, který přišel lidi spasit?" V tom okamžiku zarmoucená Matka poznala, že se začíná na Synovi plnit Simeonovo proroctví: "Tento je ustanoven … jako znamení, jemuž budou odporovat." Vždyť viděla, že sotva se narodil, už je na smrt pronásledován. Jakou bolest asi způsobil jejímu srdci rozkaz, aby se se Synem vydala do bezútěšného vyhnanství, uvažuje sv. Petr Zlatomluvý:⁵ "Uteč od svých k cizincům, od chrámu k ďáblovým modloslužebnám! Je větší bolest, než když novorozené dítě, tulící se k matce, musí s ubohou matkou prchat?"

Jak na této cestě Maria trpěla, si každý snadno domyslí. Cesta z Judska do Egypta byla velmi dlouhá. Šebestián Barradas ⁶ a s ním jiní spisovatelé tvrdí, že to bylo 400 mil,⁷ takže cesta trvala třicet dnů. Blah. Bonaventura Baduarius ⁸ uvádí, že cesta byla drsná, neznámá, zarostlá křovinami a málo oživená cestujícími. Byla zimní doba, takže Josef a Maria museli putovat ve sněhu, v dešti, ve větru, rozmoklými a blátivými cestami. Maria, útlá patnáctiletá dívka, nebyla zvyklá na podobné cesty. Neměli nikoho, kdo by jim posloužil. Sv. Petr Zlatomluvý ⁹ říká: "Josef a Maria neměli ani sluhy ani služky; sami byli pány i služebníky." - Můj Bože, jakou soustrast budil pohled na tuto něžnou Pannu s nedávno narozeným Dítkem v náručí na útěku do ciziny! Blah. Bonaventura Baduarius ¹⁰ se ptá: "Jak se živili? Kde byli na noclehu? Kde nalezli přístřeší?" Čím jiným se mohli nasytit než kusem suchého chleba, který sv. Josef buď vzal s sebou nebo dostal jako almužnu? Kde měli spát, zvláště na cestě pouští, jejíž délka se udává 200 mil, když tady nebyly ani domy ani hospody, pouze písek, nebo pod nějakým stromem v lese nebo pod širým nebem bez ochrany před dravou zvěří, kterou se Egypt hemží? Kdyby byl tehdy někdo potkal tyto tři nejvznešenější osoby světa, za co by je pokládal jiného než za ubohé žebráky a tuláky?

Podle Burcharda Saského a Jansenia z Gentu ¹¹ se usadili v obci Matarieh, kdežto podle Anselma Laonského ¹² bydleli v Heliopoli. Zamysleme se, jak velkou nouzí museli trpět celých sedm roků svého pobytu v Egyptě, kde se tak dlouho zdržovali podle tvrzení sv. Antonína, sv. Tomáše ¹³ a jiných. Byli cizinci, neznámými, neměli žádné příjmy, neměli peníze, neměli tam příbuzné. S námahou se jim dařilo živit se prací svých rukou. "Protože byli chudí," píše sv. Basil,¹⁴ "museli se lopotit, aby si vydělali na nutné živobytí." Ludolf Saský,¹⁵ jehož slova uvádím jako útěchu chudým, říká, že Maria trpěla takovou bídu, že mnohdy nemohla dát ani kousek chleba hladovějícímu Synáčkovi, když ji prosil o jídlo.

Po Herodově smrti, vypravuje sv. Matouš, se anděl znovu zjevil Josefovi ve snách a poručil mu, aby se vrátil do izraelské země. - Blah. Bonaventura Baduarius ¹⁶ uvažuje, že při tomto návratu musela blahoslavená Panna trpět ještě více kvůli nesnázím, jimž byl Ježíš vystaven. Bylo mu asi sedm let; byl proto příliš velký na to, aby ho nesla, a příliš malý, aby mohl jít tak dlouho sám.

Ježíš a Maria tedy museli prchat a putovat tímto světem. To je pro nás poučením. I my máme žít na této zemi jen jako cizinci a nesmíme přilnout k jejím statkům; vždyť ji zakrátko musíme opustit a odejít na věčnost: "Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme Město, které přijde." [Žid 13,14] Sv. Augustin ¹⁷k těmto slovům říká: "Na této zemi jsi hostem; vidíš ji jen jako mimochodem." Dále nás učí Ježíš a Maria, abychom objali své kříže, neboť na tomto světě nelze žít bez kříže. Proto bylo blah. Veronice z Binaska ¹⁸ z řádu sv. Augustina dopřáno, aby v duchu doprovázela Marii s Ježíškem na cestě do Egypta. Na konci cesty jí Matka Boží řekla: "Má dcero, poznala jsi, s jakou námahou jsme se dostali do této země. Ať víš, že bez utrpení nedostane nikdo žádnou milost." A kdo si chce ulehčit nesnáze tohoto života, ať vezme s sebou Ježíše a Marii: "Vezmi dítě i jeho matku." Kdo nosí s láskou ve svém srdci toto božské Dítko a jeho Matku, tomu připadají všechny obtíže lehké, ano sladké a milé. Milujme tedy Marii a potěšme ji přijetím jejího Synáčka do svého srdce, neboť i dnes je ještě pronásledován hříchy lidí.

Příklad:

Jednoho se zjevila Nejsvětější Panna blah. Koletě ¹⁹ z řádu sv. Františka, ukázala jí Ježíška úplně posetého ranami a řekla: "Tak zacházejí hříšníci bezustání s mým Synem. Neustále obnovují jeho smrt a moje bolesti. Dcero, pros za ně, aby se obrátili." - Jiná františkánka, ctih. Sestra Jana od Ježíše a Marie,²⁰ měla podobné zjevení. Když jednou rozjímala, jak Herodes pronásledoval Ježíška, zaslechla silný hlomoz, jako by někoho pronásledoval ozbrojený dav. Potom spatřila překrásného chlapce, který k ní celý unavený utíkal a volal: "Janičko, pomoz mi, ukryj mě! Já jsem Ježíš Nazaretský a utíkám před hříšníky, kteří mě pronásledují jako Herodes a chtějí mě usmrtit. Zachraň mě!"

Modlitba

Tak tedy, Maria,
tvůj Syn zemřel rukama lidí,
kteří ho pronásledovali až na smrt?
A tito nevděčníci ho pronásledují ještě dál svými hříchy
a zarmucují tebe, Matko Bolestná!
A k těmto nevděčníkům jsem patřil, můj Bože, i já!
Ó, má nejsladší Matko, vypros mi slzy,
abych mohl oplakávat tak hrubý nevděk!
A pro nesnáze, které jsi snášela na cestě do Egypta,
mne doprovázej svou pomocí na mé cestě k věčnosti,
abych jednou přišel do vlasti blažených a tam s tebou miloval
svého pronásledovaného Spasitele.
Amen

1 Thomas Cisterciensis, Comm. in Cant. cum notis Jo. Algrini. ML 206, 724.
2 Sermo de Epiph. ML 65, 734.
3 Josephina dist. 1.
4 Expos. in event. Sec. Math., c. 2.
5 De fuga Christi in Eg. ML 52, 602. Autor uvádí omylem sv. Jana Zlatoústého.
6 Comm. in Concordiam et Hist. Evang. I, l. 10, c. 8.
7 Cesta z Jeruzaléma do Káhiry přes Askalon a Gazu měří 550 km.
8 Medit. Vitae Christi, c. 12. Mezi spisy sv. Bonaventury.
9 Text nelze ověřit.
10 Medit. Vitae Christi, c. 12. Mezi spisy sv. Bonaventury.
11 Veridica terrae sanctae descriptio, Jansenius Gandav, Comm. in Concord. Evang., c. 11.
12 Anselmus Laudunensis, Enarr. in Math., c. 2. ML 162, 1258.
13 S. Antonius, Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 36; S. Thomas, Comm. in Event. S. Math. II,15.
14 Constit. Monast., c. 4. ML 31, 1355.
15 Vita Jesu Christi, p. 1, c. 13.
16 Medit. Vitae Christi, c. 13.
17 Enarr. in Ps. 34. ML 36, 326.
18 Veronica a Binasco (+ 1497).
19 Blah. Coleta (+ 1447).
20 Snad jde o Janu od Ježíše z Neerichu (+ 1648).

zpět na titulní stranu