SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
II. ÚVAHY O SEDMI BOLESTECH PANNY MARIE JEDNOTLIVĚ - BOLEST III.

Vznešenosti Panny Marie   [40]

ZTRÁTA JEŽÍŠE V CHRÁMĚ ............................................................................................................................................................................................

Svatý apoštol Jakub napsal, že naše dokonalost závisí na trpělivosti: "A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků."1 [Jak 1,4] V Marii nám chtěl Pán dát vzor dokonalosti. Proto ji zahrnul bolestmi, abychom mohli obdivovat a následovat její hrdinskou trpělivost. K největším bolestem jejího života patří ta, o níž máme dnes rozjímat, totiž ztráta jejího Synáčka v chrámě. Kdo se narodí slepý, není moc nešťastný, že nevidí denní světlo; kdo však již někdy viděl, se smiřuje se slepotou jen velmi těžko. A podobně nešťastné duše, které se daly zaslepit prachem světa a Bohu se odcizily, moc netrpí, nemohou-li ho nalézt. Kdo byl ale osvícen Božím světlem a požíval lásku a sladkou přítomnost nejvyššího Dobra, jak hroznou cítí bolest, je-li o toto Dobro oloupen. Rozjímejme tedy, jak hluboce zranil třetí meč Mariino srdce. Byla zvyklá na ustavičnou, přesladkou Ježíšovu přítomnost, a nyní ho v Jeruzalémě ztratila a byla od něho tři dny odloučena. Sv. Lukáš vypráví ve 2. kapitole svého evangelia, že blahoslavená Panna chodívala se svým snoubencem Josefem a s Ježíšem každý rok do chrámu na velikonoční slavnost. Učinila tak také, když bylo Ježíšovi dvanáct let. Tenkrát ale zůstal její Syn v Jeruzalémě. Maria to nezpozorovala, protože byla přesvědčená, že šel v jiném zástupu. Večer prvního dne cesty do Nazareta se ptala po svém Synovi. Když ho nenašla, vrátila se ihned do města, aby ho hledala. Našla ho však teprve po třech dnech. - Představme si, jakou bolest musela zarmoucená Matka trpět po tyto tři dny. Všude chodila a ptala se na svého Syna s nevěstou z Velepísně: "Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?" [Pís 3,3] Od nikoho však o něm nedostávala žádnou zprávu. - Ruben plakal nad ztrátou svého bratra Josefa: "Ten hoch tam není. Co si jen, co si jen počnu?" [Gn 37,30] Oč něžněji jistě plakala Maria, vyčerpaná marným hledáním svého Synáčka: Mého Ježíše není nikde vidět. Kam mám ještě jít, abych ho našla? Kam půjdu bez něho, bez mého pokladu? S pláčem opakovala celé tři dny Davidova slova: "Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"" [Ž 42,4]. Proto právem napsal Pelbart,2 že tehdy zarmoucená Matka vůbec nespala, stále jen plakala a modlila se k Bohu, aby jí pomohl najít Ježíška. "Často se na něho v duchu obracela," říká sv. Bernard,3 "a mluvila slovy Velepísně: "Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, … abych se nemusela potulovat!" [Pís 1,6] Synu, oznam mi, kde jsi, abych nemusela bloudit a hledat tě marně." Někteří se domnívají, že tato bolest patří nejen mezi největší v Mariině životě, ale že byla vůbec největší a nejkrutější. Jejich názor není bezdůvodný. Předně: Při jiných bolestech měla Maria s sebou Ježíše. Trpěla např. při proroctví sv. Simeona v chrámě, trpěla na útěku do Egypta, trpěla ale vždy s Ježíšem. Zato nyní trpí daleko od Ježíše, neví ani, kde je! S pláčem se modlí žalm: "Světlo mých očí - i to mi uniká!" [Ž 38,11] Světlo mých očí, můj drahý Ježíš, není tu již se mnou, žije daleko ode mne, a já nevím, kde. "Pro lásku ke svému Synovi trpěla Nejsvětější Matka při jeho ztrátě v chrámě mnohem větší bolesti než kterýkoli mučedník při své smrti," poznamenává Origenes.4 Jak nekonečně dlouhé byly pro Marii tyto tři dny! Připadaly jí jako věčnost! Byly to dny plné hořkosti, kdy ji nemohl nikdo potěšit! Kdo by mne mohl potěšit? - vzdychala s Jeremiášem: "Proto hořekuji a mé oko se rozplývá v slzách; je daleko ode mne těšitel." [Pláč 1,6] A s Tobiášem naříkala: "Jakou radost mohu mít, když sedím v temnotách a nevidím nebeské světlo?" [Tob 5,12] Za druhé: U jiných bolestí Maria chápala důvod a účel Synova utrpení, totiž vykoupení světa a vůli Boží. Proč se však od ní Ježíš nyní odloučil, to nechápala. Podle Landsbergerova5 výkladu truchlila Bolestná Matka tolik nad odloučeností od Ježíše, protože se ve své pokoře domnívala, že byla nehodná být ještě s ním, sloužit mu a chránit tento drahocenný poklad. Mohla si myslet: Kdoví, zda jsem mu nesloužila špatně? Jestli jsem se nedopustila nějaké nedbalosti, a proto mne opustil? "Hledali ho a báli se, že je opustil," říká Origenes.6 Pro duši, která miluje Boha, není jistě větší bolest než obava, že snad Boha zarmoutila. Proto při žádné bolesti neslyšíme Marii naříkat, jen nyní; neboť když zase Ježíše nalezla, řekla mu s laskavou výčitkou: "Synu, proč jsi nám to učinil? Hle, tvůj otec a já jsme tě s bolestí hledali." [Lk 2,48] Těmi slovy nechtěla Ježíše pokárat, jak toto místo vysvětlují rouhavě bludaři. Byl to jen výraz hluboké bolesti Matky, kterou jí způsobila ztráta milovaného Dítěte. "Nebylo to pokárání," říká Diviš Kartuzián,7 "nýbrž láskyplný stesk." - Jedním slovem, tento meč se zaryl velmi hluboko do srdce Svaté Panny. Blah. Benvenuta8 jednou toužebně prosila Matku Boží, aby ji směla doprovázet i při této bolesti. Maria se jí pak zjevila s Ježíškem v náručí a Benvenuta se těšila pohledem na krásu božského Dítka. Najednou však zjevení zmizelo. Blahoslavená pocítila v té chvíli tak prudkou bolest, že snažně prosila Pannu Marii o slitování, aby ji uchránila před smrtí ze zármutku. Po třech dnech se jí zjevila Svatá Panna znovu a řekla jí: "Moje dcero, ať víš, že tvoje bolest byla jen malou krůpějí té bolesti, kterou jsem cítila já, když jsem ztratila svého Syna." Tato bolest má potěšit ty duše, které trpí duchovní opuštěností a jsou občas zbaveny sladké Boží přítomnosti. Mohou plakat, ale ať pláčou s klidem jako Maria, když ztratila své Dítě. Ať si dodají mysli a nebojí se, že ztratili milost Boží. Bůh sám řekl jednou sv. Terezii:9 "Nikdo bez svého vědomí nezahyne a nikdo proti své vůli nebude oklamán." Mizí-li Pán z očí milující duše, neodchází proto z jejího srdce. Kdo však chce nalézt Ježíše, musí ho hledat ne v rozkoších a radostech světa, ale v křížích a umrtveních, jako ho hledala Maria: "S bolestí jsme tě hledali." [Lk 2,48] "Učme se proto od Marie," napomíná Origenes,10 "jak máme Ježíše hledat." Na tomto světě nemáme vůbec hledat štěstí v něčem jiném než v Ježíšovi. Job nebyl nešťastný, když všechno ztratil, co měl na zemi, majetek, děti, zdraví, čest, když se ocitl dokonce na smetišti. Stále byl šťastný, protože měl s sebou Boha. Sv. Augustin11 o něm říká: "Ztratil dary Boží, uchoval si však Boha samého." Opravdu nešťastné jsou jen ty duše, které pozbyly Boha. Oplakává-li Maria třídenní odloučenost od svého Syna, jak by měli lkát všichni hříšníci, kteří ztratili milost a jimž Bůh říká: "Vy nejste můj lid a já nejsem váš Bůh." [Oz 1,9] Hřích totiž trhá spojení duše s Bohem: "Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha." [Iz 59,2] Proto i pro boháče tohoto světa, pokud ztratí Boha, je každá pozemská věc jen "marnost a trápení ducha" [Kaz 1,14], vyznal Šalomoun. Jak veliké je neštěstí těchto zaslepených duší! Sv. Augustin12 píše: "Zaběhne se jim býk, a běží za ním; ztratí se jim ovce, a bez dechu ji hledají; ztratí osla, a neúnavně po něm pátrají. Potom však ztratí nejvyšší Dobro, Boha, a klidně jedí a pijí a odpočívají!" Příklad: Letopisy Tovaryšstva Ježíšova z Indie vypravují o mladíkovi, který se chystal odejít z domu, aby spáchal hřích, když vtom zaslechl hlas: "Stůj, kam jdeš?" Ohlédl se a spatřil reliéf Bolestné Matky Páně. Maria vyňala ze svých prsou meč a podávala ho mladíkovi se slovy: "Tady máš meč a bodni mne jím, ale nezraňuj svým hříchem mého Syna." Při těch slovech se mladík vrhl na zem, dal se do usedavého pláče, zkroušeně prosil za odpuštění Boha a Nejsvětější Pannu, a byl vyslyšen. Modlitba Ó, požehnaná Panno, proč hledáš s takovým zármutkem svého ztraceného Syna? Nevíš snad, kde je? Copak nevíš, že je ve tvém srdci? Copak ho nevidíš, jak pase mezi liliemi? Sama jsi řekla: "Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích."13 Tvé pokorné, čisté a svaté myšlenky a city jsou lilie, které vábí tvého božského Snoubence, aby v tobě přebýval. Ó, Maria, ty vzdycháš po Ježíšovi, ty, která jsi nikdy nemilovala nic jiného, než Ježíše? Dej, ať po něm vzdychám i já a tolik jiných hříšníků, kteří ho nemilují, kteří ho svými hříchy pozbyli! Má nejdobrotivější Matko, jestli se ještě nevrátil tvůj Syn mou vinou do mé duše, pomoz mi, ať ho najdu. Vím dobře, že ho nalezne, kdo ho hledá: "Dobrotivý je Hospodin … k duši, která ho hledá."14 Pomoz mi však, abych ho hledal náležitě! Ty jsi Brána, kterou se všichni dostanou k Ježíši. Doufám, že ho skrze tebe naleznu také já. Amen 1 Lepší překlad zní: "Vytrvalost buď v díle dokonalá." 2 Stellarium, l. 3, p. 4, a. 3. 3 Sv. Bernard neuvádí slova Velepísně v této souvislosti, zato opat Rupert, In Cant. cant. ML 168, 850. 4 Nezdá se, že by to byl Origenův výrok. 5 Exeg. Evang., Dom. II post Dom. Nativ. 6 Hom. in Lucam. MG 13, 1850. 7 Enarr. in cap. II Lucae a. 7. 8 Marchese, Vita della B. Bonaventura d´Austria. Napoli 1679. 9 Las Relaciones, Mercedes de Dios XXXVIII. 10 Hom. in Lucam. MG 13, 1848. 11 Enarr. in Ps. 55. ML 36, 660. 12 Enarr. in Ps. 123. ML 37, 1645. 13 [Pís 2,16] 14 [Pís 2,16]