SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
II. ÚVAHY O SEDMI BOLESTECH PANNY MARIE JEDNOTLIVĚ - BOLEST IV.

Vznešenosti Panny Marie   [40]

SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM NA KŘÍŽOVÉ CESTĚ ............................................................................................................................................................................................

"Abychom si učinili představu, jak velkou bolest cítila Panna Maria při Ježíšově smrti," říká sv. Bernardin,1 "musíme uvážit, jak velká byla láska této Matky k tomuto Synovi." Každá matka pociťuje utrpení svých dětí jako své vlastní. Proto když prosila kananejská žena Spasitele, aby osvobodil její dceru od zlého ducha, který ji trýznil, žádala o milost spíše pro sebe než pro dceru: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá." [Mt 15,22] Která matka však tak milovala svého syna, jako milovala Maria Ježíše? Byl to její jediný Syn, kterého vychovala za tak těžkých okolností. Byl tak nesmírně dobrý a tak něžně miloval svou Matku! Tento Syn byl zároveň jejím Bohem, který sám prohlásil, že přišel na zem, aby zapálil ve všech svatý oheň lásky Boží: "Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!" [Lk 12,49] Jaký plamen asi zanítil v čistém srdci této svaté Matky, které bylo bez jakékoli pozemské náklonnosti! Blahoslavená Panna sama svěřila sv. Brigitě,2 že její srdce a srdce Synovo byla sjednocena ve vroucí lásce. Z tohoto sjednocení služebnice a Matky Boží u ní a ze spojení syna a Boha v Ježíši byl v jejím srdci zanícen tisíceronásobný požár. Tyto plameny lásky se však proměnily v době jejího utrpení v moře bolesti. Sv. Bernardin3 napsal: "Kdyby se spojily vjedno všechny bolesti světa, nevyrovnaly by se bolesti přeslavné Panny Marie." "Čím něžnější byla její láska k Ježíšovi," říká Richard od sv. Vavřince,4 "tím krutější bolest jí působil pohled na jeho utrpení." Zvlášť trpěla, když ho potkala, jak kráčel odsouzený na smrt k popravnímu místu. To je čtvrtý meč jejích bolestí, o němž budeme dnes rozjímat. "Když se blížila doba umučení Páně," vypráví sv. Brigita5 ze svého zjevení, "a Panna Maria viděla, že zakrátko ztratí svého milovaného Syna, byly její oči neustále zality slzami a její tělo pokrýval studený pot. Konečně nadešel Bohem stanovený den. Ježíš se s pláčem rozloučil se svou Matkou, a šel na smrt." Bonaventura Baduarius6 uvažuje o chování blahoslavené Panny té noci, kdy byl Ježíš jat, a říká jí: "Probdělas celou noc, zatímco se druzí oddávali spánku." Zrána začali k Bolestné Matce přicházet učedníci Ježíše Krista a přinášeli jí rozličné zprávy, které byly všechny smutné. Splnilo se na ní Jeremiášovo slovo: "Za noci pláče a pláče, po líci slzy jí kanou, ze všech jejích milovníků není nikdo, kdo by ji potěšil." [Pláč 1,2] Jeden jí zvěstoval, jak zle zacházeli s jejím Synem v Kaifášově domě, jiný, jakého posměchu se mu dostalo u Heroda. Pomíjím ostatní zprávy a vracím se k našemu předmětu. Konečně přišel sv. Jan a Marii oznámil, že nejvýš nespravedlivý Pilát už odsoudil Ježíše na smrt kříže. Říkám "nespravedlivý", neboť, jak upozorňuje sv. Lev,7 odsoudil ho tento nespravedlivý soudce těmi ústy, jimiž předtím vyznal jeho nevinu. "Ach, Matko Bolestná," řekl jí sv. Jan, jak to později napsal ve svém evangeliu, "tvůj Syn je již odsouzen na smrt a již vyšel se svým křížem na Kalvárii: "Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota." [Jan 19,17] Chceš-li ho ještě uvidět a naposled se s ním rozloučit, pojď do některé ulice, kudy půjde." Maria odchází s Janem a podle krvavých stop na cestě poznává, kudy se ubíral její Syn. Sama to zjevila sv. Brigitě.8 Bonaventura Baduarius9 poznamenává, že si Bolestná Matka nadešla kratší cestou a stanula na nároží domů, aby se tu setkala s Ježíšem. "Nejvýš zarmoucená Matka jde vstříc nejvýš zarmoucenému Synu," píše sv. Bernard.10 Když tu stála, byla od Židů poznána a musela vyslechnout mnoho rouhavých řečí proti svému drahému Synu a snad i posměšky na sebe. Ach, jakou záplavu bolesti jí přinesl pohled na hrozné nástroje Synova umučení, na hřeby, kladiva, provazy, které byly neseny vepředu! Jako meč se do její duše zarýval hlas polnice, rozhlašující rozsudek nad jejím Ježíšem! Přecházejí nástroje, hlasatel i katané. Pozvedá oči a vidí, můj Bože, vidí muže v nejlepších letech, zalitého krví a posetého ranami od hlavy až k patě, s trnovou korunou a s dvěma těžkými trámy na ramenou. Hledí na něho, ale skoro ho nepoznává. Musí říci s Izaiášem: "Neměl podoby ani krásy." [Iz 53,2] A není divu! Rány, otekliny a sedlá krev mu dávaly vzhled malomocného: "Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili." [Iz 53,3] Konečně v něm však láska objevuje Syna. "Jakmile ho poznala," říká sv. Petr z Alkantary,11 "jak nesmírná láska a bolest se zmocnily Mariina srdce!" Její láska ho touží vidět, a zase se vzpírá pohledu na tak zuboženou postavu. Posléze se jejich oči setkávají. Jak bylo zjeveno sv. Brigitě,12 setřel si Ježíš s očí sedlou krev, která mu bránila v rozhledu, pohlédl na Matku a Matka pohlédla na svého Syna. Jak bolestné to byly pohledy! Jako šípy probodávaly tyto dvě tak vroucně se milující duše. Když potkala Markéta, dcera Tomáše Mora,13 svého otce na cestě k popravišti, vypravila ze sebe jen dvě slova: "Ach, otče, ach, otče!" a padla ve mdlobách k jeho nohám. "Když Maria uviděla svého Syna jít na Kalvárii, neomdlela, neboť se neslušelo, aby Matka Boží pozbyla vědomí," říká Suarez.14 "Ani neumřela, poněvadž Bůh pro ni přichystal ještě větší bolesti." Jestliže však nezemřela, přece trpěla takovou bolestí, která jí byla schopna způsobit tisícerou smrt. "Matka chtěla obejmout svého Syna," říká sv. Anselm,15 "ale pochopové ji hrubě odstrčili." Ženou před sebou trpícího Spasitele a Maria jde za ním. - Ó, Svatá Panno, kam jdeš? Na Kalvárii? Troufáš si dívat se, jak na dřevě visí ten, který je tvým Životem? "Tvůj život bude téměř před tebou … viset."16 [Dt 28,66] Sv. Vavřinec Justiniani17 uvádí Ježíšova slova Matce: "Matko má, kampak jdeš? Kam chceš jít? Jdeš-li tam, kam já, budeš ty trpět mukami mými a já tvými." Maria však nechce ve své lásce opustit svého Ježíše, i když ji bude pohled na jeho smrt stát tak kruté bolesti. "Syn kráčí napřed, Matka za ním, aby byla s ním ukřižována," říká opat Vilém.18 "Máme soustrast i s dravcem," píše sv. Jan Zlatoústý.19 "Kdybychom viděli, jak jde lvice za mládětem vedeným na smrt, i to zvíře by v nás vzbudilo soucit. A s Marií bychom neměli mít soucit, když jde za svým neposkvrněným Beránkem, kterého vedou na smrt? Projevujme jí svůj soucit a provázejme jejího Syna i ji samotnou trpělivým snášením křížů, které na nás Bůh sešle." Sv. Jan Zlatoústý20 se ptá, proč chtěl Ježíš Kristus jindy trpět sám, ale při nesení kříže přijal pomoc Šimona Cyrenského. A odpovídá, že Kristův kříž sám nestačí k naší spáse, pokud svůj vlastní kříž neneseme odevzdaně až do své smrti. Příklad: Jednoho dne se zjevil Spasitel Sestře Diomiře,21 řeholnici ve Florencii, a řekl jí: "Mysli na mne a miluj mne; pak budu já myslet na tebe a milovat tě." Při tom jí podal kytici květin a kříž. Dal jí tak na srozuměnou, že útěchy svatých bude na zemi vždycky doprovázet kříž. Kříž sjednocuje duše s Bohem. Sv. Jeroným Emilián vedl jako voják špatný život. Upadl však do zajetí a byl uvězněn ve věži. Toto neštěstí jím otřáslo. Osvícen Bohem se rozhodl, že změní život. Za útočiště si vzal Pannu Marii a s pomocí Matky Boží potom začal svatý život. Za to mu Bůh popřál milost, aby spatřil místo, které mu bylo připraveno v nebi. Stal se zakladatelem řádu Jeronymitů,22 zemřel jako světec a byl nakonec Církví slavně prohlášen za svatého. Modlitba Má Bolestná Matko, pro zásluhu bolesti, kterou jsi pocítila při pohledu na svého milovaného Ježíše, mi vypros milost, abych také já snášel trpělivě kříže, které mi Bůh sešle. Blaze mi, budu-li tě umět provázet se svým křížem až do smrti. Ty a Ježíš, oba nevinní, jste nesli svůj kříž, a já, hříšník, který zasluhuji peklo, se budu svému kříži vzpírat? Ó, neposkvrněná Panno, doufám ve tvou pomoc, abych trpělivě snášel své kříže. Amen 1 De amore angustioso, sermo in Parasc. 2 Revel., l. 1, c. 8. 3 Quadragesim Seraphin, s. in Parasc., de amoe angust. 4 De laud. B. M. V., l. 3, c. 12. V originálu je udáván sv. Vavřinec Justiniani. 5 Revel., l. 4, c. 70. 6 Offic. de Compass. B. V. M. 7 Sermo 52 de Pass. Dom. ML 54, 322. 8 Revel., l. 1, c. 10. 9 Medit. Vitae Christi, c. 77. 10 De lament. Virg. M. Cf. ML 182, 1135. 11 Tratt. Dell´ orazione e medit., p. 1, c. 4. 12 Revel., l. 4, c. 70. 13 Stapletonus, Tres Thomae… Coloniae Agrippinae 1612. 14 De Inc., p. 2, disp. 4, sect. 3. 15 Dialogus b. Mariae et Anselmi. ML 159, 271-290. Mezi spisy sv. Anselma. 16 Smysl slov v Písmu sv. je jiný: "Bát se budeš v noci i ve dne a nebudeš si jistý životem." 17 De triumph. Christi agone, c. 11. 18 Cituje Del Rio S.J., In Cant. cant., c. 7. 19 Comm. in ep. Ad Phillip. MG 62, 210. 20 Snad je míněn text v komentáři k listu Efezským. MG 62, 27. 21 Sestra Markéta Diomíra Allegri od Vtěleného Slova, zemř. 1677 ve 26 letech. 22 Narodil se v Benátkách 1481, obrátil se 1511, zemřel 1537.