vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
II. ÚVAHY O SEDMI BOLESTECH PANNY MARIE JEDNOTLIVĚ - BOLEST V.

Vznešenosti Panny Marie [42]

JEŽÍŠOVA SMRT ............................................................................................................................................................................................

Nyní musíme žasnout nad novým druhem mučednictví: Matka je odsouzená, aby se dívala na nelidské mučení a smrt svého nevinného, vroucně milovaného Syna. "U Ježíšova kříže stála jeho matka." [Jan 19,25] Více o Mariině mučednictví nelze říci, je smysl Janových slov. Jen se na ni podívejte, jak stojí blízko kříže před očima umírajícího Syna, a pak se ptejte, je-li bolest podobná její bolesti. - Zastavme se dnes i my na Kalvárii a rozjímejme o tomto pátém meči, který probodl Mariino srdce při Ježíšově smrti.

Když se dovlekl k smrti znavený Vykupitel na horu, zbavili ho katané šatů a začali přibíjet na kříž jeho svaté ruce a nohy, ne ostrými, ale tupými hřeby, jak říká sv. Bernard,¹ aby zvýšili jeho utrpení. Když ho ukřižovali, postavili kříž a nechali ho tak umírat. - Katané pak odcházejí, ale Maria nikoli. Přistupuje blíž ke kříži, aby byla při Synově smrti, jak sama zjevila sv. Brigitě.² "Proč jsi však šla, má Paní, na Kalvárii, abys viděla umírat svého Syna?" ptá se sv. Bonaventura.³ "Neměla tě snad zadržet bázeň před zahanbením, neboť potupa jistě padala i na tebe, jeho Matku? Nebo neměla tě snad zadržet aspoň hrůza před tímto zločinem, když zde vlastní tvorové ukřižovali svého Boha?" Ale světec odpovídá: "Tvé srdce tehdy nemyslelo na svou bolest, ale na utrpení a smrt drahého Syna. Chtělas být proto přítomná, abys mu aspoň projevila svoji spoluúčast." "Ó, pravá Matko, milující Matko," volá opat Guerrik,⁴ "ani hrůza před smrtí tě neodloučila od milovaného Syna." Můj Bože, jak strašné divadlo! Syn v smrtelném zápase na kříži, pod křížem Matka ve smrtelné úzkosti, prožívající všechny bolesti, které trpí Syn! Maria vylíčila sv. Brigitě ⁵ žalostný stav svého Syna na kříži, jak ho sama viděla: "Můj drahý Ježíš visel na kříži v smrtelném zápase zcela zemdlený; oči zapadlé, polozavřené a zhaslé; rty svislé, ústa otevřená; líce vpadlé, jako přilepené na zuby; brada ztuhlá, nos zešpičatělý, tvář samý smutek; hlava skloněná na prsa, vlasy zčernalé krví, život slehlý, ruce a nohy ztrnulé a celé tělo samá rána a jedna krev."

"Všechna tato Ježíšova muka byla ranami i pro Mariino srdce," říká Sofron.⁶ "Kdyby byl tehdy někdo z nás na Kalvárii," píše Arnold Chartreský,⁷ "byl by spatřil dva oltáře a na nich dvě vznešené oběti: jedním oltářem bylo Ježíšovo tělo, druhým Mariino srdce." Ještě více se mi zamlouvají slova sv. Bonaventury,⁸ který vidí na Kalvárii jen jeden oltář, totiž Synův kříž, na němž byla obětována s Beránkem Božím i jeho Matka. Proto se jí ptá: "Paní moje, kde jsi? U kříže? Správněji musím říci, že jsi ukřižována se svým Synem a že se přinášíš za oběť spolu s ním." Sv. Augustin ⁹ říká: "Kříž a hřeby zraňovaly Syna i Matku; s Kristem ukřižovaným byla na kříž přibita i Matka." "A je to pravda, neboť co způsobily hřeby na Ježíšově těle, to učinila láska v Mariině srdci," poznamenává Arnold Chartreský,¹⁰ takže podle slov sv. Bernardina ¹¹ současně obětoval Syn své tělo a Matka svou duši.

Matky obvykle nemohou snést pohled na své umírající děti. Musí-li však některá být při skonání svého dítěte, snaží se mu zajistit všemožné ulehčení: upravuje mu co nejpohodlněji lůžko, podává mu občerstvení, a tak ubohá matka mírní i svou vlastní bolest. - Ó, Maria, stižená krutější bolestí než všechny ostatní matky! Ó, Maria, ty musíš být při smrti svého Ježíše a nemůžeš mu zajistit ani tu nejmenší úlevu. Maria slyšela Syna volat: "Žízním!", nesměla mu však podat trochu vody, aby uhasil palčivou žízeň. Podle sv. Vincence Ferrerského ¹² mu mohla jen říci: "Synu, nemám nic jiného, než vodu svých slz!" Viděla, jak bolestné lůžko, na něž byl přibit třemi hřeby, nesmírně mučí jejího Syna; ráda by ho aspoň objala a tak potěšila, aby skonal v jejím náručí, ale nemohla, říká sv. Bernard.¹³ Viděla, jak její Syn hledá v tomto moři utrpení někoho, kdo by ho podle prorocké předpovědi potěšil: "V lisu jsem šlapal samojediný … Hleděl jsem vůkol - a pomocník nikde; hledal jsem, nebyl však nikdo, kdo by pomohl." [Iz 63,3.5] Kdo z lidí by ho potěšil, když všichni byli jeho nepřáteli? Ještě pod křížem se mu rouhali a všelijak posmívali: "Ti pak, kteří tudy chodili, se mu rouhali a potřásali svou hlavou." [Mt 27,39] Jedni na něho pokřikovali: "Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" Druzí: "Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže!" A jiní: "Je-li izraelským králem, ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho." [Mt 27,40.42] Kromě toho Nejsvětější Panna zjevila sv. Brigitě:¹⁴ "Musela jsem poslouchat, jak mého Syna nazývali jedni zlodějem, jiní podvodníkem. Jiní říkali, že si nic jiného než smrt nezasloužil. Všechny tyto řeči byly pro mne novými meči bolesti."

Nejvíce však vzrostla Mariina bolest a spoluúčast se Synem, když uslyšela jeho výkřik: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?!" [Mat 27,46] Tato slova po celý život nikdy nevymizela z její mysli, jak sama doznala sv. Brigitě.¹⁵ Tak zarmoucená Matka viděla, jak je její Syn odevšad trýzněn. Chtěla mu pomoci, ale nemohla. Její bolest ještě více stupňovala myšlenka, že svou přítomností a svým utrpením rozmnožuje Synova muka. Sv. Bernard ¹⁶ říká: "Plnost bolesti se vylila jako hořký proud ze srdce Mariina do srdce Ježíšova." Dokonce Syn více trpěl ze soustrasti s Matkou než svými vlastními bolestmi. Dále světec říká o Marii: "Jeho Matka stála beze slova; umírala žijíc, žila umírajíc. Nemohla umřít, protože byla již za živa mrtvá." Ježíš sám sdělil blah. Baptistě Varanové z Camerina, jak vypráví Passino ¹⁷ v jejím životopise, že největší bolest na kříži mu působil pohled na zarmoucenou Matku, stojící u paty kříže, takže zemřel bez útěchy ze soustrasti s ní. Když se blahoslavené dostalo hlubšího osvícení o této Ježíšově bolesti, zvolala: "Ó, Pane, už mi nevyprávěj o této muce, nesnesla bych to!"

"Lidé žasli," říká blah. Šimon z Kassie,¹⁸ "když viděli, jak tato Matka snáší svou strašnou bolest tiše a bez hlesu." Mlčela-li však Mariina ústa, nemlčelo její srdce, neboť neustále obětovala život svého Syna Boží spravedlnosti za naši spásu. Víme, že pro zásluhy svých bolestí spolupracovala na tom, abychom se zrodili my k životu milosti. "Proto jsme dětmi jejích bolestí," říká Landsberger.¹⁹ A padla-li nějaká kapka útěchy do tohoto moře hořkosti, jímž bylo Mariino srdce, byla tou jedinou útěchou myšlenka, že nás svými bolestmi rodí pro věčný život. Spasitel sám řekl sv. Brigitě:²⁰ "Má Matka Maria se stala pro své spoluutrpení a svou láskou Matkou všech na nebi i na zemi." To byl také smysl slov, jimiž se rozloučil umírající Spasitel se svou Matkou. V Janově osobě jí odkázal nás za děti, když jí řekl: "Ženo, hle, tvůj syn." [Jan 19,26] Od té chvíle začala Maria úřad dobré Matky, jak upozorňuje sv. Petr Damiani:²¹ "Lotr po pravici činil pokání, protože blahoslavená Panna, stojící mezi Synovým křížem a lotrovým křížem, prosila Syna za lotra. Tak se mu odvděčila za dobrodiní, které jí prokázal před lety." Jak uvádějí mnozí spisovatelé, tento lotr se zachoval přátelsky k Svaté Rodině, když prchala s Ježíškem do Egypta. - Tento úřad dobré Matky vykonávala nejblahoslavenější Panna vždy a také ho bude neustále vykonávat.²²

Modlitba

Ó, Maria,
navštívená větší bolestí
než všechny matky!
Už tedy tvůj Syn zemřel,
tak dobrý, tak oddaný?
Ó, plač jen, máš proč plakat.
Kdo tě může potěšit?
Může tě potěšit pouze myšlenka,
že svou smrtí Ježíš přemohl peklo,
lidem otevřel nebe předtím zavřené
a že zachránil tolik duší.
Z trůnu kříže bude vládnout tolika srdcím,
která, přemožena jeho láskou,
ho budou milovat
a sloužit mu.

Nebraň mi však, má Matko,
abych přistoupil ke kříži a plakal s tebou.
Mám více příčin k pláči než ty,
protože jsem ho tolikrát urazil.
Ó, Matko milosrdenství,
pro smrt svého Vykupitele
a pro zásluhy tvých bolestí
doufám v odpuštění
a ve svou věčnou spásu.
Amen

1 Snad je míněn spis Vitis mystica. ML 184, 715, uvedený mezi spisy sv. Bernarda.
2 Revel., l. 1, c. 35.
3 Stimulus amoris, p. 1, c. 3.
4 In Assumptione. ML 185, 197. V originálu je jmenován opat Vilém.
5 Revel., l. 4, c. 70.
6 De Assumpt. ML 30, 138.
7 De VII verbis Dom. ML 189, 1694. V originálu citován sv. Jan Zlatoústý.
8 Stim. Amoris, p. 1, c. 3.
9 Ve známých Augustinových spisech nelze text ověřit.
10 Lib. de laud. B. M. V. ML 189, 1731. V originálu citován sv. Bernard.
11 Quadrages. de christ. Religione, s. 51, fer. VI, p. Dom. Oliv.
12 Serm. Hier., In die Parasc.
13 Liber de Pass. Christi… . ML 182, 1138. Mezi spisy sv. Bernarda.
14 Revel., l. 1, c. 10.
15 Revel., l. 4, c. 70.
16 Cituje Siniscalchi, Il Martirio del Cuore di Maria Addol., c. 39. Srov. Vitis myst. ML 184, 658.
17 Acta SS. Bollandiana die 31. maii; Vita B. Baptistae.
18 De gestis Dom. Salv., l. 13.
19 In Passionem agonemque Christi J. Salv…, hom. 48.
20 Revel., l. 8, c. 12.
21 Cituje Salmeron, Comm. in Evang. Hist., De Pass. Et morte D. N. J. Chr., tr. 40.
22 Sinischalchi, Il martirio…, Venezia 1746. Tento autor vypravuje: V Perugii uzavřel jakýsi mladík smlouvu s ďáblem za to, že mu pomohl spáchat hřích. Když Satan chtěl mladíkovu duši, nutil ho, aby skočil do studny. Nešťastný muž se však bál a vybízel Satana, aby ho sám hodil do studny. To ale zlý duch nemohl, dokud měl nešťastník u sebe škapulíř. Z toho sebevrah poznal Mariinu moc, získal důvěru a polepšil se.

zpět na titulní stranu