SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
II. ÚVAHY O SEDMI BOLESTECH PANNY MARIE JEDNOTLIVĚ - BOLEST VI.

Vznešenosti Panny Marie   [43]

PROBODENÍ JEŽÍŠOVA BOKU A SNÍMÁNÍ Z KŘÍŽE ............................................................................................................................................................................................

"Je vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem? Popatřte a hleďte, je-li jaká bolest jako bolest moje?" [Pláč 1,12] Zbožné duše, slyšte dnes slova Bolestné Panny Marie: Milované děti, nežádám, abyste mně utěšovaly. Po smrti mého Syna nemůže nic potěšit moje srdce. Chcete-li se mi však zalíbit, žádám od vás jen toto: Pohleďte na mne a vizte, zda kdy byla na světě bolest podobná mé bolesti, neboť mi byl hrozně krutě odňat ten, který byl celou mou láskou. - Ale, má Paní, když nežádáš útěchu a když žízníš tak horoucně po utrpení, ať víš, že smrtí tvého Syna tvé bolesti nijak neskončily. Ještě dnes tě zraní jiný meč bolesti: Nemilosrdné kopí probodne bok tvého Syna, již mrtvého; potom Sňatého z kříže obejmeš ve své náruči. - Rozjímejme nyní pozorně šestou bolest, která postihla zarmoucenou Matku. Dosud trýznila Pannu Marii bolest za bolestí, ale nyní se na ni nahrnuly všechny najednou. Matce stačí jen říci, že je její syn mrtev, a ihned celá vzplane láskou ke svému dítěti. Abychom zmírnili smutek matek, kterým zemřely děti, připomínáme jim soužení, které jim děti připravily. Ale které soužení bych měl připomenout tobě, má Královno, abych zmírnil tvoji bolest ze smrti tvého Syna? Ach, on tě vždycky miloval, vždycky tě poslouchal, vždycky tě ctil! Nyní jsi ho ztratila. Kdo kdy pochopí tvé hoře? Jen ty, která jsi je zakusila. Hned po smrti našeho Vykupitele, říká jeden zbožný spisovatel, provázela vznešená Matka celou silou své lásky nejsvětější duši svého Syna a představila ji Věčnému Otci. Bože můj, tak asi mluvila Panna Maria, pohleď na neposkvrněnou duši tvého a mého Syna, který tě poslechl až k smrti, přijmi ji do svého objetí. Tvé spravedlnosti je již učiněno zadost, tvá vůle je již vyplněna. Je již dokonána veliká oběť ke tvé věčné slávě. A pak se obrátila k mrtvému Synovi a vzdychala: Ó, rány, rány z lásky vytrpěné, klaním se vám a raduji se pro vás, že skrze vás byla dána světu spása. Zůstanete otevřené na těle mého Syna, abyste byly útočištěm všem, kdo se k vám obrátí. Ó, kolik duší dosáhne skrze vás odpuštění hříchů a kolik jich roznítíte láskou k nejvyššímu Dobru. Aby nebyla ničím rušena radost příští velikonoční soboty, Židé žádali, aby bylo z kříže sňato i Ježíšovo tělo. Ale protože nesměli snímat z kříže odsouzence, dokud nezemřeli, přišli jim někteří zlámat nohy železnými kyji. Tak učinili již dvěma lotrům, kteří byli ukřižováni spolu s ním. Panna Maria oplakávala smrt svého Syna, ale sotva uviděla blížit se vojáky ke svému Ježíšovi, zachvěla se hrůzou a řekla: Ach, můj Syn už je mrtev, upusťte od nové urážky a nemučte mne, ubohou Matku, ještě více. "Prosila je, aby jeho nohy nelámali," píše Bonaventura Baduarius.1 Ale zatímco je prosí, vidí, ó, Bože, jak jeden z vojáků napřáhl kopí a otevřel jím Ježíšův bok: "Jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda." [Jan 19,34] Ranou kopí se kříž zachvěl a Srdce Ježíšovo bylo rozděleno, jak bylo zjeveno sv. Brigitě.2 Vyšla krev a voda, protože v srdci zůstalo jen několik kapek krve a i tu chtěl za nás Spasitel vylít, aby nám ukázal, že již pro nás více krve neměl. Toto probodení zhanobilo Ježíše Krista a Pannu Marii naplnilo bolestí. Zbožný Landsberger3 píše: "Kristus se se svou Matkou rozdělil o tuto ránu: sobě ponechal potupu, Panně Marii bolest." Podle sv. Otců byl tento meč bolesti právě tím, který předpověděl Svaté Panně sv. Simeon: meč ne železný, ale bolestný, který proklál její požehnanou duši v Ježíšově Srdci, v němž neustále přebývala. Tak např. píše Bernard:4 "Kopí, které otevřelo jeho bok, proniklo do Mariiny duše, neboť se od něho nemohla odloučit." Sv. Brigitě5 sama Matka Boží zjevila: "Když bylo kopí vytaženo, jeho hrot byl zbarvený krví. Když jsem uviděla Srdce svého milovaného Syna, že je probodené, bylo mi, jako by bylo probodeno moje srdce." Anděl sdělil sv. Brigitě,6 že Panna Maria trpěla tak nezměrné bolesti, že se jen zázrakem stalo, že nezemřela. V jiných bolestech byl u ní aspoň její Syn, který s ní měl soucit, zde ale trpěla sama bez soucitného Syna. Protože se Bolestná Matka obávala, že jejímu milovanému Synovi budou způsobeny ještě jiné urážky, poprosila Josefa z Arimatie, aby si vyžádal od Piláta tělo jejího Ježíše. Chtěla ho aspoň mrtvého uchránit a vysvobodit od nových potup. Josef šel a vysvětlil Pilátovi bolest a prosbu zarmoucené Matky. Podle sv. Anselma7 Piláta soucit s Matkou obměkčil, takže jí Spasitelovo tělo vydal. Hle, již snímají Ježíše z kříže! Ó, přesvatá Panno, tys darovala světu svého Syna pro naši spásu s tak vroucí láskou! Ach, jak ti ho svět nyní vrací! Ó, Bože, pohleď, jak mi ho vrací svět, řekla tehdy Maria: "Můj milý je bílý a červený." [Pís 5,10] Můj Syn byl bílý a červený a ty, světe, mi ho vracíš černého oteklinami a červeného ne zdravím, ale ranami, jimiž jsi ho posel. Byl krásný, ale nyní už není, nyní je celý zohavený. Pohled na něho rozohňoval láskou, a nyní naplňuje hrůzou každého, kdo na něho pohlédne: "Ó, kolik mečů," říká Bonaventura Baduarius,8 "proklálo duši této Matky, když jí podali z kříže jejího Syna! Představ si jen, jaká bolest musí zachvátit každou matku, když jí podají mrtvé dítě." Svaté Brigitě bylo zjeveno,9 že při skládání z kříže k němu postavili tři žebříky. Jak vypravuje Metafrastes,10 nejprve svatí učedníci vytáhli hřeby z rukou, potom z nohou a odevzdali je Panně Marii. Nato jeden přidržoval Ježíšovo tělo nahoře, druhý dole a tak ho snesli z kříže. Bernardin z Busti11 se vžívá do bolesti Panny Marie a vidí ji, jak vystoupila na špičky a rozpřáhla ruce po milovaném Synu; již ho objímá a usedá pod kříž. Dívá se na jeho pootevřená ústa, na jeho vyhaslé oči. Prohlíží rozdrásané údy a obnažené kosti. Snímá mu trnovou korunu a vidí nesčetné rány, způsobené jeho svaté hlavě. Dívá se na jeho probodené ruce a nohy a říká: Ach, Synu, kam tě zavedla tvá láska k lidem! Cos jim učinil, že tě tak ztrýznili? Tys mi byl Otcem, pokračuje Bernardin z Busti, tys mi byl Bratrem, Snoubencem, mou Rozkoší, mou Slávou, tys mi byl vším. Synu, pohleď, jak jsem zarmoucená, popatři na mě a potěš mě. Ale ach, ty už na mne nemůžeš pohledět. Promluv, řekni mi slovíčko a potěš mě! Ach, ty již nemůžeš mluvit, ty jsi mrtev. Ó, ukrutné trny - a obracejíc se k hrozným nástrojům umučení, pokračuje - vy hřeby, ty necitelné kopí, jak jste jen mohly tolik ztrýznit svého Stvořitele? Ale co říkám trny, co říkám hřeby? Vy, hříšníci, to jste, kteří jste tak přehrozně naložili s mým Synem. Tak tehdy Panna Maria naříkala na nás. A co by řekla dnes, kdyby byla schopna bolesti? Co by trpěla dnes, když vidí, že i po smrti jejího Syna ho lidé znovu trýzní a křižují svými hříchy? Ne, nezarmucujme již tuto Bolestnou Matku! A jestliže jsme ji v minulosti ještě zarmoutili svými chybami, učiňme, co nám říká. Říká nám: "Pamatujte na to a zastyďte se … odpadlíci." [Iz 46,8] Hříšníci, vraťte se ke zraněnému Srdci mého Ježíše! Vraťte se kajícně, a určitě vás přijme. "Od Ježíše se utecte k Ježíšovi," povzbuzuje nás ústy opata Guerrika,12 "od Soudce k Vykupiteli, od soudné stolice ke kříži." Svatá Panna sdělila sv. Brigitě,13 že Ježíši sňatému z kříže zatlačila oči, ale nemohla mu složit ruce. Tím nám dal Ježíš Kristus na srozuměnou, že jeho náruč zůstane vždy otevřená všem kajícím hříšníkům, kteří se k němu obrátí. Ó, světe, pokračuje Maria, hle, tvůj čas, čas milování! Od té chvíle, kdy můj Syn zemřel za tvoji spásu, se již nemůžeš strachovat, ale jen milovat, milovat svého Ježíše, který na důkaz své lásky pro tebe tak nesmírně trpěl. "Proto bylo zraněno Kristovo Srdce," hlásá sv. Bernard,14 "aby byla zjevná rána neviditelné lásky ranou viditelnou." "Nechal-li můj Syn," pokračuje podle sv. Bonaventury15 Panna Maria, "otevřít svůj bok, aby ti dal své Srdce, sluší se, člověče, abys mu ty také daroval své srdce." "A jestliže chcete, Mariiny děti, dlít v Ježíšově Srdci," říká Hubertin z Kasale,16 "jděte k němu s Pannou Marií, a ona vám tuto milost vyprosí."17 Modlitba Ó, Panno Bolestná, veliká ve ctnostech a ještě větší v bolestech! Tvé ctnosti i tvé bolesti vyrostly z žáru tvé lásky k Bohu, neboť tvé srdce neznalo nic jiného než milovat Boha. Ó, Matko, slituj se nade mnou! Nemiloval jsem Boha, ba naopak, ještě jsem ho urážel. Pro tvé bolesti doufám, že dosáhnu odpuštění. To mi však nestačí; chci milovat svého Spasitele. Ale kdo mi vyprosí tuto milost spíše než ty, která jsi Matkou krásného milování? Panno Maria, ty dovedeš všechny potěšit, nuže, potěš i mne. Amen 1 Medit. Vitae Christi, c. 80. 2 Revel., l. 2, c. 21. 3 In Pass. Agonemque Christi hom. 54. 4 In Signum magnum. ML 183, 437. 5 Revel., l. 1, c. 10. 6 Revel, Sermo angelicus., c. 18. 7 Dialogus B. M. et Anselmi, c. 16. ML 159, 286. Mezi spisy sv. Anselma. 8 Medit. Vitae Christi, c. 80. 9 Revel., l. 2, c. 21. 10 Or.de villa et dorm. S. Mariae. MG 115, 554. 11 Mariale, p. 10, De compassione et gaudio B. V., s. 1, p. 3. 12 In Dom. Palm. ML 185, 140. 13 In Dom. Palm. ML 185, 140. 14 Vitis myst., c. 3. ML 184, 643. Mezi spisy sv. Bernarda. 15 Stim. Amoris, p. 1, c. 1. V originálu citován Raymund Jordan. 16 Arbor vitae crucifixae Jesu, l. 4, c. 24. 17 Herolt, Sermones de temp. Et Sanctis: Promptuarium: Jakýsi bratrovrah a otcovrah byl dojat postním kázáním a vyznal se ze svých zločinů. Bylo mu uloženo, aby se pomodlil pokání u oltáře Bolestné Panny Marie. Zmocnila se ho přitom taková lítost, že skonal. Druhý den se v kostele ukázala tajemná holubice s papírem, na němž byla zpráva z nebe, že kajícníkova duše hned po smrti vešla do ráje.