SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
II. ÚVAHY O SEDMI BOLESTECH PANNY MARIE JEDNOTLIVĚ - BOLEST VII.

Vznešenosti Panny Marie   [44]

JEŽÍŠŮV POHŘEB ............................................................................................................................................................................................

Je-li matka svědkyní utrpení svého syna, není pochyb, že cítí a trpí zároveň všechny synovy bolesti. Když však její syn po mnoha bolestech skoná, má být pohřben a matka se s ním má rozloučit navždy, jaká bolest ji zachvátí při vzpomínce, že už ho nikdy nespatří! To je poslední meč, o kterém budeme nyní rozjímat. Když Panna Maria viděla svého Syna umírat na kříži, když ho svírala ve svých loktech po jeho skonu, musela se nakonec přece od něho odloučit, aby byl uložen do hrobu; musela se vzdát sladké myšlenky na jeho přítomnost. Abychom lépe pochopili její poslední bolest, vraťme se na Kalvárii a pohlédněme na usouženou Matku objímající mrtvého Syna. Tady mohla naříkat s Jobem: Synu můj, "změnil ses mi v krutého protivníka" [Job 30,21]. Vše, čím jsi vynikal, krása, půvab, ctnosti, tvé milé způsoby, všechny důkazy tvé zvláštní lásky ke mně, všechny projevy přízně, vše to se pro mne změnilo v tisíceré šípy bolesti. Čím více rozněcovaly mou lásku k tobě, tím více nyní musím trpět, když jsem tě pozbyla. Synu můj milovaný, v tobě a s tebou jsem zbavena všeho. Bernardovými1 ústy promlouvá Panna Maria takto: "Ó, skutečný Synu Boží, tys mi byl Otcem, tys mi byl Synem, tys mi byl Snoubencem, tys byl mou duší. Nyní už nemám Otce, jsem bez Snoubence, oplakávám Syna, neboť když jsem pozbyla takového Syna, pozbyla jsem všechno." Tak se soužila Boží Rodička, když v loktech objímala svého Syna. Svatí učedníci se oprávněně obávali, že jim tato ztrápená Matka zemře bolestí, až jí vezmou z klína mrtvého Syna, aby ho pohřbili. Proto ho vzali z jejího náručí s uctivým násilím, pomazali vonnými mastmi a zabalili do připraveného roucha, ve kterém Spasitel zanechal světu svou podobu, jak je to dodnes vidět v Turíně.2 A nyní ho už nesou ke hrobu, již začíná smuteční průvod. Učedníci si ho kladou na ramena, nebeští andělé ho v zástupech provázejí, svaté ženy je následují. S nimi jde za svým Synem ke hrobu Bolestná Matka. Když došli na určené místo, neměla blahoslavená Panna jiné přání, než být zaživa pohřbena se svým Synem. Zjevila sv. Brigitě:3 "Jak ráda bych se tehdy nechala zaživa pohřbít se svým Synem, kdyby to byla jeho vůle." Ale Boží vůle to nebyla. Doprovodila tedy Ježíšovo nejsvětější tělo ke hrobu a v něm uložila hřeby a trnovou korunu, jak píše Baronius.4 Když zvedali kámen, aby hrob uzavřeli, obrátili se učedníci Páně k Nejsvětější Panně slovy: Paní, nyní musíme uzavřít hrob; vzmuž se, pohlédni naposled na svého Syna a rozluč se s ním. - Synu můj milovaný - tak asi úpěla Bolestná Matka - již nikdy tě nemám spatřit? Přijmi tedy poslední pohled své Matky, její poslední sbohem! Přijmi mé srdce, neboť to zůstává u tebe v hrobě. Sv. Fulgenc5 píše: "Nejsvětější Panna si vroucně přála pohřbít svou duši s Ježíšovým tělem." A Maria sama sdělila sv. Brigitě:6 "Vážně mohu říci, že pohřbením mého Syna jako by byla pohřbena v jednom hrobě dvě srdce." Nakonec vzali kámen a uzavřeli ve svatém hrobě Ježíšovo tělo, tento drahocenný poklad, nad nějž nemá ani nebe ani země nic cennějšího. - Zastavme se zde poněkud. Matka Boží pohřbila své srdce s Ježíšem, neboť Ježíš byl celý její poklad. "Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce." [Lk 12,34] Kde my pochováváme svá srdce? Ve tvorech nebo v blátě? Proč ne v Ježíšovi, který s námi zůstal i po svém Nanebevstoupení, a to ne už mrtvý, ale živý v Nejsvětější Svátosti oltářní, aby mohl být s námi a mít naše srdce. Ale vraťme se k Nejsvětější Panně. Podle Bonaventury Baduaria7 dříve, než odešla od hrobu, blahořečila posvátné skále: Ó, šťastná skálo, která nyní v sobě uzavíráš toho, kterého jsem po devět měsíců nosila v životě, blahořečím ti a závidím ti. Tobě ponechávám, abys střežila mého Syna, který je všechno mé blaho, všechna má láska. Nato se obrátila k Věčnému Otci: Otče Věčný, tobě poroučím tvého a svého Syna. Těmito slovy se rozloučila se Synem a s hrobem a odcházela domů. "Vracela se tak zarmoucená a smutná, tato ubohá Marie," píše sv. Bernard,8 "že mnohé i proti jejich vůli pohnula k slzám." Nikdo, kdo ji potkal, se neubránil slzám. "Svatí učedníci a ženy, které ji provázely," pokračuje světec, "plakaly více nad ní než nad Pánem." Podle slov Bonaventury Baduaria9 ji příbuzné zahalily do smutečního závoje. Když šla na zpáteční cestě kolem kříže, dosud zkropeného Ježíšovou krví, byla první, která se mu poklonila: Svatý kříži, pravila, líbám tě a klaním se ti: již nejsi potupným dřevem, ale Trůnem lásky a Oltářem milosrdenství, posvěceným krví Božího Beránka, který se na tobě obětoval za spásu světa. - Od kříže se vrátila domů. Sotva tam přišla, rozhlížela se všude po svém Ježíši, ale neuviděla ho. Místo drahého Syna se před její zrak draly všechny vzpomínky na jeho krásný život a přehořkou smrt. Tu vzpomínala, jak kdysi objímala svého Syna v betlémské stáji a jak s ním tolik roků rozmlouvala v nazaretském domku. Vzpomínala na vzájemné důkazy lásky, vroucí pohledy a slova věčného života, vyšlá z jeho božských úst. A opět jí vstoupil na mysl dnešní žalostný výjev. Znovu vidí hřeby, trny, rozdrásané Synovy údy, hluboké rány, obnažené kosti, pootevřená ústa, zakalené oči. Jak bolestnou nocí byla tato noc pro Pannu Marii! Hle, nyní se Bolestná Matka obrací k sv. Janovi a smutně se ho ptá: Jene, kde je tvůj Mistr? A Maří Magdaleně říká: Dcero, řekni mi, kde je tvůj Miláček? Ó, Bože, kdo nám ho vzal? Dává se do pláče a s ní pláčou všichni. Duše má, ty nepláčeš? Obrať se k Marii a řekni jí se sv. Bonaventurou:10 "Dovol mi, Paní, dovol mi plakat s tebou; ty jsi nevinná, já vinný." Pros ji alespoň, aby ti bylo dopřáno plakat s ní: "Dej, abych s tebou slzy lil."11 Ona pláče z lásky, ty plač z bolesti nad svými hříchy. Tak se i tobě může dostat blahého štěstí, o kterém se dočteš v připojeném příkladu. Příklad: P. Engelgrave12 vypráví o řeholníkovi, který hrozně trpěl úzkostmi, že býval blízko zoufalství. Dětinně však uctíval Bolestnou Pannu Marii a obracel se na ni ve svém soužení. Vzpomínkou na její bolesti býval vždycky potěšen a posílen. Když umíral, dorážel na něho zlý duch více než kdy jindy úzkostmi a pokoušel ho k zoufalství. Slitovná Matka Boží, když viděla ubohého syna tak trápeného, se mu zjevila a řekla: "Synu můj, proč se rmoutíš, když jsi mne tak často těšil v mém zármutku? Pohleď, Ježíš mne posílá k tobě, abych tě potěšila. Vzmuž se a pojď se mnou do nebe." Po těch slovech zbožný řeholník rozradostněný a plný důvěry tiše skonal. Modlitba Má Bolestná Matko, nesmím tě nechat plakat samotnou. Ne, musím se k tobě přidružit svými slzami. Dnes žádám na tobě tuto milost: vypros mi, abych ustavičně rozjímal a něžně ctil umučení Ježíše Krista a tvoje, abych po všechny dny svého života, které mi ještě zbývají, oplakával tvoje bolesti, má Matko, a bolesti svého Vykupitele. Tyto bolesti, doufám, mi v hodině smrti vlijí důvěru a sílu, abych nezoufal při pohledu na urážky, jichž jsem se dopustil proti svému Spasiteli. Kéž mi vyprosí odpuštění, setrvání a nebe, kde - jak se těším - se budu s tebou radovat a velebit nekonečné Boží milosrdenství po celou věčnost. Tak doufám, tak se staň. Amen, amen Poznámka: Kdo se chce modlit Korunku k uctění bolestí Panny Marie, najde ji na konci knihy. Složil jsem ji před několika roky a zařadil ji sem pro pohodlí ctitelů Bolestné Matky. Prosím všechny, kdo budou uctívat její bolesti, aby mne svěřili do její ochrany. "Ó, Paní, která se zmocňuješ lidského srdce něžností, neuchvátila jsi i moje srdce? Ó, Uchvatitelko srdcí, kdy mi vrátíš mé srdce? Chraň je se svým srdcem a skryj je v boku svého Syna. Potom budu mít to, nač se těším, protože ty jsi naše naděje."13 1 Liber de Pass. Christi… . ML 182, 1136. Mezi spisy sv. Bernarda. 2 Srov. Hynek, Umučení Páně vědou odhalené, 2. vyd., Praha 1936. 3 Revel., l. 1, c. 10. 4 Annales a.D. 34, n. 131. 5 Nelze ověřit. 6 Revel., l. 2, c. 21. 7 Medit. Vitae Christi, c. 83. 8 De lament. V. M.: Liber de Pass. Dom… . ML 182, 1140. Mezi spisy sv. Bernarda. 9 Medit. Vitae Christi, c. 83. 10 Cituje Siniscalchi, Il martirio del Cuore di M. Addol., c. 34. 11 Sekvence Stabat Mater. 12 Lux evang., p. 2 Dom. Infra Oct. Nativ. 13 Meditatio in salve Regina. ML 184, 1077. Mezi spisy sv. Bernarda.