vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
III. O CTNOSTECH NEJBLAHOSLAVENĚJŠÍ PANNY MARIE

Vznešenosti Panny Marie [45]

O POKOŘE PANNY MARIE ............................................................................................................................................................................................

"Pokora," říká sv. Bernard,¹ "je základem a strážkyní ctností." A oprávněně. Bez pokory není v duši jediná ctnost; i kdyby duše měla všechny, zmizí-li pokora, zmizí i ony. Naopak zase, Bůh má tak veliké zalíbení v pokoře, že okamžitě přichází k té duši, která je pokorná, píše sv. František Saleský ² sv. Františce de Chantal. Tato krásná a nutná ctnost nebyla ve světě známá; teprve až když sestoupil na zem Boží Syn, naučil nás ji svým příkladem a uložil nám, abychom ho v ní následovali: "Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce." [Mt 11,39] A jako Panna Maria byla první a nejdokonalejší učednicí Ježíše Krista ve všech ctnostech, tak vynikla též v pokoře a kvůli ní si zasloužila být vyvýšena nade všechny tvory. Sv. Mechtildě ³ bylo zjeveno, že první ctností, v níž se blahoslavená Panna cvičila od svého dětství, byla pokora.

Prvním rysem pokorného srdce je skromné smýšlení o sobě. Panna Maria o sobě vždy smýšlela tak skromně, jak bylo zjeveno výše jmenované sv. Mechtildě, že se nad nikoho nevynášela, přestože věděla, jako bohatě byla milostmi povznesena nad jiné. Tento smysl mají podle opata Ruperta ⁴ slova Velepísně: "Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí…" [Pís 4,9] Pokorným smýšlením o sobě ranila Maria srdce Boží. Nedá se tvrdit, že by se Panna Maria považovala za hříšnici, neboť pokora je pravda, říká sv. Terezie,⁵ a přesvatá Panna si byla vědoma, že Boha nikdy neurazila; také nelze tvrdit, že by nechtěla vyznat, že od Boha obdržela větší milosti než ostatní tvorové, vždyť pokorné srdce rádo přiznává zvláštní Boží dary, aby se tím více mohlo pokořit. Ale Rodička Boží v jasnějším světle poznávala nekonečnou velebnost a dobrotu svého Boha a poznávala i dokonaleji svoji nízkost. Proto se pokořovala víc než jiní a říkala s nevěstou z Velepísně: "Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce." [Pís 1,6] Podle sv. Bernarda ⁶ jako by řekla: Přiblížím-li se k němu, zjišťuji, že jsem černá. "Panna Maria," učí sv. Bernardin,⁷ "neustále uvažovala o Boží velebnosti a o své nicotnosti. Stejně jako se žebračka nevypíná kvůli darovanému nádhernému oděvu, ale ponižuje se při pohledu na něj před dárcem a vzpomíná na svou chudobu, tak i Panna Maria: Čím více viděla svoje obohacení, tím více se pokořovala při vzpomínce, že to vše je darem Božím. Sama zjevila sv. Alžbětě Durynské:⁸ "Buď přesvědčená, že jsem se považovala za nejnižší a nehodnou Boží milosti." "Po Synu Božím nebyl tvor," říká sv. Bernardin,⁹ "který by byl více povýšen než Maria, a nebyl také nikdo, kdo by se hlouběji pokořoval, než Panna Maria."

Druhým rysem pokory je skrývání Božích darů před druhými. Panna Maria nechtěla ani sv. Josefovi zjevit milost svého vyvolení za Matku Boží. Sv. Josef zpozoroval její mateřství a potřeboval její vysvětlení, aby byl zbaven nejistoty o její počestnosti nebo aspoň rozpaků. Na jednu stranu nemohl pochybovat o jejím panenství, na druhou stranu mu bylo neznámé tajemství Vtělení. Aby se zbavil duševního zmatku, rozhodl se, že ji tajně propustí [Mt 1,19]. Kdyby ho nebyl býval anděl upozornil, že jeho snoubenka počala z Ducha Svatého, jistě by ji propustil.

Pokorný odmítá chválu a přenáší ji na Boha. Jak se Panna Maria zachvěla při chvalořeči archanděla Gabriela! A sotva ji pozdravila sv. Alžběta: "Požehnaná jsi nade všechny ženy … Jak to, že ke mně přichází Matka mého Pána? A blahoslavená, která uvěřila …" [Lk 1,42n.45], ihned Panna Maria vztahuje tuto chválu na Boha a odpovídá pokorným chvalozpěvem: "Velebí má duše Hospodina." Jako by řekla: Alžběto, ty chválíš mne, ale já vzdávám chválu Hospodinu, kterému jedinému náleží všechna čest. Ty se divíš, že já přicházím k tobě, já se však divím Boží dobrotě, v Bohu plesá můj duch. Ty mne velebíš, že jsem uvěřila, já opět velebím Boha, který povýšil moji nízkost. Proto řekla Panna Maria sv. Brigitě:¹⁰ "Proč jsem se tak hluboce pokořovala nebo proč jsem si zasloužila tak nesmírnou milost? Proto, že jsem uznala a věděla, že nejsem nic a že nemám ze sebe nic. Proto jsem nežádala chválu pro sebe, ale jedině pro Dárce milostí a svého Tvůrce." Sv. Augustin ¹¹ volá v kázání o pokoře Panny Marie: "Opravdu, blahoslavená Pokora, která lidem zrodila Boha, otevřela ráj a vysvobodila duše od pekla." Pokorní si kladou za čest sloužit jiným. Ani Panna Maria se nezdráhala sloužit sv. Alžbětě po dobu tří měsíců. Sv. Bernard podotýká:¹² "Alžběta se divila, že Maria přišla, ale podivnější je, že nepřišla, aby bylo slouženo jí, ale aby sama sloužila."

Pokorní volí ústraní a volí si poslední místo. Tak jednala, jak říká sv. Bernard,¹³ také Panna Maria. Aby nerušila Syna, nechtěla vstoupit do domu, kde vyučoval, i když s ním chtěla mluvit, jak vypravuje sv. Matouš [Mt 12,46-50]. V kruhu apoštolů si ve večeřadle zvolila poslední místo. Sv. Lukáš píše: "Všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami a s Marií, matkou Ježíšovou." [Sk 1,14] Sv. Lukáš ji uvedl na posledním místě ne proto, že by snad nevěděl, že jí jako Matce Boží přísluší první místo, nýbrž proto, že si sama zvolila poslední místo až za apoštoly a ostatními ženami. Podle výkladu jednoho spisovatele ¹⁴ uvádí sv. Lukáš všechny tak, v jakém pořadí seděli ve večeřadle. Sv. Bernard ¹⁵ k tomu podotýká: "Oprávněně se poslední stala první, neboť i když byla první, učinila ze sebe poslední."

Pokorní si později libují v pohrdání. Není známo, že by byla Panna Maria v Jeruzalémě na Květnou neděli, kdy byl její Syn přijímán od lidu s takovou slávou. Zato v den jeho smrti vystoupila veřejně na Kalvárii a snášela potupu, která ji stíhala jako matku odsouzence, umírajícího bezectně potupnou smrtí. Sama kdysi řekla sv. Brigitě:¹⁶ "Je něco potupnějšího než být nazván bláznem, trpět všemožný nedostatek a považovat se za nejnehodnějšího ze všech? Taková byla, má dcero, moje pokora; to byla celá moje radost, celá má vůle, neboť jsem si nepřála nic víc, než se zalíbit svému Synovi."

Ctihodné Sestře Pavle z Foligna ¹⁷byla zjevena v jednom vytržení podivuhodná pokora Svaté Panny; řeholnice ztrnulá úžasem své vidění sdělila zpovědníkovi: "Pokora Matky Boží! Ó, Otče, pokora Matky Boží! Není na světě ani nejmenší stopy po pokoře, jakou vynikala Panna Maria." A jindy Spasitel ukázal sv. Brigitě ¹⁸ dvě ženy, z nichž jedna byla samá nádhera a marnivost: Toto je pýcha, řekl. Ta druhá s hlavou skloněnou, ke všemu poslušná a zaměstnávající se jedině Bohem a nepovažující sebe za nic, je pokora a její jméno je Maria. Tím chtěl Bůh naznačit, že jeho nejsvětější Matka byla tak pokorná, že byla pokora sama.

Není pochyb, že pro naši přirozenost podlomenou hříchem není podle výroku sv. Řehoře z Nyssy ¹⁹ těžší ctnost než pokora. A přece není vyhnutí, chceme-li být pravými Mariinými dětmi, než abychom byli pokorní. "Nemůžeš-li následovat čistotu pokorné Panny," říká sv. Bernard,²⁰ "následuj pokoru Panny." Pyšní se jí protiví, a zve k sobě jen pokorné: "Kdo je maličký, pojď ke mně." [Př 9,4] Richard od sv. Vavřince ²¹ píše: "Panna Maria nás chrání pláštěm pokory." Totéž chtěla říci Panna Maria sv. Brigitě ²² slovy: "I ty, má dcero, pojď a skryj se pod můj plášť; tímto pláštěm je moje pokora." A připojila: "Rozjímání o mé pokoře je dobrým, hřejícím pláštěm. Ale jako plášť zahřívá pouze toho, kdo ho nosí, a to nejen v myšlenkách, ale skutečně, tak také moje pokora nikomu neprospěje, leda když se každý vynasnaží ji následovat. Oděj se proto, má dcero, touto pokorou!" - Ó, jak jsou Panně Marii drahé pokorné duše! Sv. Bernard ²³ dosvědčuje: "Přesvatá Panna zná a miluje jen ty, kteří ji milují, je blízká těm, kdo ji vzývají, zvláště však těm, kdo se jí podobají čistotou a pokorou." A povzbuzuje: "Milujete-li Marii, snažte se o tuto ctnost." - P. Martin d´Alberro ²⁴ T.J. z lásky k Panně Marii zametal dům a vynášel smetí. Jak vypravuje jeho životopisec P. Nieremberg, zjevila se mu jednou Panna Maria a jako na poděkování mu řekla: "Převelice si vážím tohoto pokorného skutku, který jsi vykonal z lásky ke mně!"

Modlitba

Ó, moje Královno,
nikdy nemohu být tvým pravým dítětem,
když nebudu pokorný.
Ale svými hříchy, jak sama vidíš,
jsem byl svému Bohu
nejen nevděčný, ale i pyšný.
Ó, moje Matko, uzdrav mne.
Pro zásluhy své pokory mi vypros,
abych byl pokorný,
a tak se stal tvým synem.
Amen

1 In Nativ. Dom., s. 1. ML 183, 115.
2 Lettre 238 bis á la Baronne de Chantal 1er nov. 1604.
3 Liber spec. Gr., p. 1, c. 29.
4 Comm. in Cant. cant., l. 4. ML 168, 891.
5 Las Moradas, Mor. Sextas, c. 10.
6 In Cant., s. 28. ML 183, 928.
7 Serm. Pro festiv. B. M. V., s. 4.
8 Medit. Vitae Christi, c. 3. Mezi spisy sv. Bonaventury.
9 Serm. Pro festiv. B. M. V., s. 4; Fer. II post Dom. Oliv.
10 Revel., l. 2, c. 23.
11 In festo Assumpt., s. 208. ML 39, 2133. Mezi spisy sv. Augustina.
12 Sermo de aquaeductu. ML 183, 442.
13 Sermo in Signum magnum. ML 183, 445.
14 Cornelius a Lapide, In Acta Apostolica I, 14.
15 Sermo in Signum magnum. ML 183, 436.
16 Revel., l. 2, c. 23.
17 Sestra Pavla z Foligna, zakladatelka Oratoria sv. Voršily ve Folignu, zemř. 1647.
18 Revel., l. 1, c. 29.
19 De beatitud. Or. 1. MG 44, 1202.
20 Hom. 2 super Missus. ML 183, 59.
21 De laud. B. M. V., l. 2, c. 1.
22 Revel., l. 2, c. 23.
23 In Antiphonam Salve Regina. ML 184, 1061. Mez spisy sv. Bernarda; In Signo magnus. ML 183, 436.
24 Patrignani, Menologio, Del P. Martino d´Alberro, 1. sett. 1596.

zpět na titulní stranu