vznPM_

SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
III. O CTNOSTECH NEJBLAHOSLAVENĚJŠÍ PANNY MARIE - § 2

Vznešenosti Panny Marie [45]

O LÁSCE PANNY MARIE K BOHU ............................................................................................................................................................................................

Sv. Albert Veliký ¹ říká: "Kde je větší čistota, tam je větší láska." Čím je srdce čistší a odpoutanější od sebe, tím je plnější láskou Boží. Panna Maria byla pokora sama a žila zcela odpoutaná od sebe, proto také byla plná Boží lásky a její láska převyšovala podle sv. Bernardina ² lásku andělů i lidí. Oprávněně ji sv. František Saleský ³ mohl nazvat Královnou lásky.

Bůh přikázal člověku, aby ho miloval celým srdcem: "Milovat budeš Pána Boha svého z celého svého srdce." [Mt 22,37] Ale toto přikázání, jak učí sv. Tomáš,⁴ nebude dokonale splněno na této zemi, ale až v nebi. "Nebylo ale možné," podotýká sv. Albert Veliký,⁵ "aby Bůh uložil nějaké přikázání, které by nebylo od nikoho splněno; byla tu proto Rodička Boží, která ho splnila dokonale." Totéž potvrzuje Richard od sv. Viktora:⁶ "Matka našeho Spasitele konala každou ctnost v nejvyšší míře. Kdo kdy splnil tak jako ona první přikázání: Milovat budeš Pána Boha svého z celého svého srdce? Božská láska v ní vzplanula tak, že byla u ní vyloučena každá chyba." "Láska Boží," říká sv. Bernard,⁷ "tak zranila a pronikla Mariinu duši, že v ní nebylo místečka, které by zůstalo láskou nezraněno." Ano, Panna Maria mohla říci: "Můj milý je můj a já jsem jeho." [Pís 2,16] "I serafové by mohli sestoupit z nebe," píše Richard,⁸ "a učit se lásce k Bohu od Mariina srdce."

Bůh, který je láska, sestoupil na zem, aby ve všech roznítil plameny své božské lásky; žádné srdce však neroznítil touto láskou tak, jako srdce své Matky, které, protože nebylo zatíženo náklonností k časným věcem, mohlo cele vzplanout tímto svatým ohněm. To dosvědčuje Sofron:⁹ "Božská láska ji tak celou zapálila, že ji nepoutalo nic pozemského; celá bytost byla zanícena a opojena láskou." Srdce Panny Marie bylo výhní lásky a lze u ní docela vhodně použít slov z Velepísně: "Žár její je žár ohně, plamenů." [Pís 8,6] "Její srdce bylo ohněm, protože uvnitř plálo láskou, a plamenem, protože také navenek všem zářilo leskem ctností," vysvětluje Anselm Laonský.¹⁰ Když Panna Maria chovala na svých loktech Ježíše, větším právem mohla být nazvána "ohněm nesoucím oheň" než žena, o níž vypravuje Hippokrates, že nosila oheň v rukou. "Jako oheň rozpaluje železo," říká sv. Ildefons,¹¹ "tak ji celou rozžhavil Duch Svatý, že v ní bylo vidět jenom plamen Ducha Svatého a že v ní hřál jenom oheň této lásky." Svatý Tomáš z Villanovy ¹² připodobňuje Mariino srdce k tomu keři, který hořel před Mojžíšem, ale neshořel. Proto mohl svatý Jan podle sv. Bernarda ¹³ vidět Pannu Marii oděnou sluncem, neboť láskou byla co nejtěsněji spojena s Bohem - tímto hořícím Sluncem - a to tak, jak je jen tvoru možné.

O to se opírá také myšlenka sv. Bernardina Sienského,¹⁴ že Svatá Panna nebyla nikdy pokoušena ďáblem. Jako před velkým ohněm prchají mouchy, tak před srdcem Panny Marie, tímto Plamenem lásky, prchali ďáblové a neodvážili se k ní přiblížit. Podobně i Richard od sv. Viktora:¹⁵ "Blahoslavená Panna se jevila pekelným mocnostem tak hrozná, že se neosmělily k ní přistoupit a pokoušet ji; odstrašoval je žár její lásky." Panna Maria sama zjevila sv. Brigitě,¹⁶ že na tomto světě neměla jinou myšlenku, jiné přání a jinou radost mimo Boha. "Její požehnaná duše se těšila již na této zemi jakémusi patření na Boha nesčetnými úkony lásky," píše Suarez.¹⁷ Více se mi ale líbí, co říká Bernardin z Busti,¹⁸ že Panna Maria nevzbuzovala lásku jen občas jako jiní svatí, nýbrž jediným stálým úkonem milovala ze zvláštní výsady Boha nepřetržitě a trvale. Jako královský orel měla zrak neustále upřený na Slunce Boží, takže podle mnicha Mikuláše ¹⁹ jí v tom nevadila ani vnější činnost. Svatý Germanos ²⁰ proto vidí v obětním oltáři, na němž hořel ve dne v noci posvátný oheň, předobraz Svaté Panny.

Ani spánek nebránil Panně Marii v lásce k Bohu. "Byl-li," jak tvrdí sv. Augustin,²¹ "dán takový vynikající dar našim prarodičům, jistě jej Bůh neodepřel ani své Matce." Totéž připouští i Suarez, opat Rupert, sv. Bernardin a sv. Ambrož,²² který píše: "Když její tělo odpočívalo, duše bděla." Tak se na Panně Marii splnilo slovo svatopisce: "Její svítilna nehasne ani v noci." [Př 31,18] "Zatímco se její tělo zotavovalo jemným spánkem, její duše se povznášela k Bohu," říká sv. Bernardin;²³ "v této době se s Bohem spojovala dokonaleji než kdokoli jiný v plném bdění." Mohla zvolat s nevěstou z Velepísně: "Spím, ale srdce mé bdí." [Pís 5,2] "Stejně šťastná byla ve spánku i v bdění," vyznává Suarez.²⁴ Jedním slovem, musíme opakovat se sv. Bernardinem:²⁵ "Panna Maria, dokud žila na zemi, milovala Boha bez přerušení a nikdy nejednala jinak, než podle přání Boží moudrosti, a tak ho milovala, jak poznávala, že ho má milovat." Jako sv. Albert Veliký,²⁶ i my můžeme věřit, že Panna Maria byla naplněna tak velikou láskou, že více pouhý tvor na této zemi nesnese. "Svou vřelou láskou se Maria stala tak krásnou, že Bůh neváhal sestoupit z nebe," píše sv. Tomáš z Villanovy,²⁷ "a stát se v jejím lůně člověkem." A sv. Bernardin ²⁸ volá: "Hle, Panna, která ctností zranila a uchvátila srdce Boží."

Protože ale Panna Maria tak vroucně miluje Boha, co nejvroucněji žádá od svých ctitelů, aby milovali Boha, jak jen dovedou. Blah. Anděle z Foligna ²⁹ zjevila jednou po svatém přijímání: "Andělo, buď požehnána mým Synem; snaž se ho milovat, jak jen můžeš." A sv. Brigitě ³⁰ opět: "Dcero, chceš-li být se mnou v důvěrném styku, miluj mého Syna." To je celé její přání, vidět, že je její Syn, Bůh, milován. Novarino ³¹ se ptá, proč prosí Svatá Panna s nevěstou z Velepísně anděly, aby zvěstovali Pánu, jak ho vřele miluje: "Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co mu sdělíte? Že jsem nemocná láskou." [Pís 5,8] "Cožpak Bůh nevěděl, jak ho miluje? Proč žádá, aby jejímu Milému ukázaly ránu, kterou jí sám zasadil?" A odpovídá, že Matka Boží spíš nám než Bohu chtěla zjevit svou lásku, aby nás zranila stejnou ránou lásky Boží. "Poněvadž celá vzplála Boží láskou, zapaluje láskou všechny, kdo ji milují a blíží se k ní, a činí je sobě podobnými" (sv. Bonaventura ³²). Ne bezdůvodně ji sv. Kateřina Sienská ³³ nazývala "Nosičkou ohně Boží lásky". Chceme-li tedy i my hořet tímto blaženým plamenem, přibližujme se k této své Matce modlitbami a prosbami.

Modlitba

Královno lásky, Panno Maria,
nejvýš Bohem milovaná
a nejvíce ze všech tvorů milující Boha
- jak tě nazval sv. František Saleský ³⁴ -
ó, má Matko, tys plála vždy a cele láskou k Bohu.
Rač mi dát aspoň jednu jiskřičku této lásky.
Tys prosila svého Syna za ty snoubence,
kterým se nedostávalo víno: "Nemají víno"³⁵;
a za nás by ses nepřimluvila,
když se nám nedostává láska k Bohu,
kterého jsme přece povinni milovat nade vše?
Ó, řekni jen: "Nemají lásku"
a vypros nám tuto lásku.
Jinou milost nežádáme.
Ó, Matko,
pro svou lásku k Ježíši,
vyslyš nás, oroduj za nás.
Amen

1 Quaest. Super Missus., q. 46. V originálu je jmenován sv. Anselm.
2 Sermo de glor. Nomine V. M., a. 1, c. 2.
3 Traité de l´amour de Dieu, l. 3, ch. 8.
4 Summa Theologiae II-II, q. 44, a. 6.
5 Quaest. Super Missus, q. 135.
6 De Emmanuele libri duo, l. 2, c. 29. ML 196, 663.
7 In Cant., s. 29. ML 183, 932.
8 Nelze ověřit.
9 De Assumpt. ML 96, 136.
10 Anselmus Laudunsensis, Enarr. in Cant. cant., c. 8. ML 162.1225. V originálu jmenován sv. Anselm.
11 De Assumpt. ML 96, 242. Řeč nejistého původu.
12 In festo Annunt. B. M. V.
13 Sermo in Signum magnum. ML 183, 431.
14 Serm. Pro fest. B. M. V., s. 4, a. 3, c. 2.
15 In Cant., c. 26. ML 196, 483.
16 Revel., l. 1, c. 10.
17 De Inc., p. 2, disp. 18, sect. 4.
18 Mariale, p. 2, s. 5, p. 7.
19 In Nativ. B. M. V. ML 144, 739. Mezi spisy sv. Petra Damiani.
20 Sermo in ingerssum. MG 98, 294.
21 Contra Jul., l. 5, c. 10. ML 44, 808.
22 Suarez, De Inc., p. 2, disp. 18, sect. 2; Rupertus, Comm. in Cant., l. 5. ML 168, 911; s. Bernardinus, Serm. Pro fest., s. 4; De Virg., l. 2, c. 2. ML 16, 209.
23 Viz předchozí.
24 Viz předchozí.
25 Viz předchozí.
26 Mariale, c. 96.
27 In festo Nat. Dom., conc. 8.
28 Pro festiv. B. M. V., s. 5. De Nativ.
29 Acta SS. Bolland. 4. Jan.
30 Revel., l.1, c. 20.
31 Umbra virg., c. 11, exc. 28.
32 Cituje Novarino, Umbra virg., c. 11, exc. 28.
33 Alcume orazioni di S. Caterina di Siena, or. 11 (Siena 1707).
34 Traité de l´amour de Dieu, l. 3, ch. 8.
35 [Jan 2,3]

zpět na titulní stranu