SV. ALFONS MARIA DE LIGUORI
VZNEŠENOSTI PANNY MARIE - ČÁST II.
III. O CTNOSTECH NEJBLAHOSLAVENĚJŠÍ PANNY MARIE - § 5

Vznešenosti Panny Marie   [49]

O NADĚJI PANNY MARIE ............................................................................................................................................................................................

Z víry se rodí naděje. Vírou nás Bůh přivádí k poznání své dobroty a svých zaslíbení, a tak v nás budí touhu po sobě. Jestliže tedy vynikla Panna Maria ve víře, vynikala i v naději, takže mohla říci s Davidem: "Mým štěstím je být Bohu blízko, v Hospodina Boha svou naději skládám." [Ž 73,28] Ona byla věrnou Snoubenkou Ducha Svatého, o níž bylo napsáno: "Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého?" [Pís 8,5] Kardinál Algrin1 k tomu podotýká: "Vždy prostá náklonnosti ke světu jej Maria považovala za poušť. Ve tvory a ve své zásluhy neskládala ani nejmenší naději, ale opřena o milost Boží, které jedině důvěřovala, rostla neustále v lásce ke svému Bohu." Svou bezmeznou důvěru v Boha osvědčila Nejsvětější Panna především tehdy, když pozorovala rozpaky svého Snoubence, sv. Josefa, který neznal tajemství jejího zázračného mateřství, a zabýval se myšlenkou tajně ji propustit. Jak už bylo řečeno dříve, jevilo se jako nutné zjevit sv. Josefovi skryté tajemství, nicméně je přece nesdělila. "Nechtěla sama od sebe zjevit obdrženou milost," říká Kornel a Lapide,2 "raději vše přenechala Boží Prozřetelnosti s důvěrou, že Bůh sám obhájí její nevinnost a čest." Svou důvěru v Boha projevila před blížícím se narozením svého Syna, když byla v Betlémě odehnána i od příbytků chudiny a když byla nucena se uchýlit do stáje, kde zakrátko porodila: "… a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou." [Lk 2,7] Nepronesla jediné slůvko stesku, ale byla zcela odevzdána do Boží vůle a důvěřovala, že jí Bůh pomůže. - Stejnou důvěru v Boží Prozřetelnost dokázala, když jí sv. Josef sdělil rozkaz, utéci do Egypta. Ještě téže noci se vypravila na dlouhou cestu do neznámé ciziny, bez zásob, bez peněz, neprovázena nikým vyjma Ježíškem a svým chudým snoubencem. - Ještě větší důvěru projevila na svatbě v Káni, když prosila svého Syna o víno pro snoubence. Na její slova "Nemají víno" Ježíš odpověděl: "Co mně a tobě, ženo? Ještě nepřišla má hodina." [Jan 2,3] Přes tuto zdánlivě zápornou odpověď neztrácela důvěru v Boží dobrotu a řekla služebníkům, aby udělali všechno, co jim její Syn poručí, neboť si byla jistá vyslyšením. A Ježíš Kristus dal naplnit nádoby vodou a vodu proměnil ve víno. Učme se od Panny Marie důvěře v Boha, zvláště v důležitém díle našeho spasení. I když bez svého spolupůsobení nedosáhneme spásy, přece však potřebné milosti můžeme očekávat jen od Boha. Nespoléhejme na vlastní síly, ale volejme s apoštolem: "Všechno mohu v tom, který mne posiluje." [Fil 4,13] Modlitba Ó, moje Nejsvětější Královno, tebe nazývá Písmo svaté3 Matkou svaté naděje, o tobě mi říká Církev svatá, že jsi naděje sama: Naděje naše, buď zdráva! Kde jinde bych měl hledat naději? Po Ježíši Kristu jsi ty všechna moje Naděje. Tak tě nazýval sv. Bernard4, tak tě chci nazývat i já. Se sv. Bonaventurou5 se chci vždycky modlit: "Ó, Spáso tebe vzývajících, spas mne!" Amen 1 Comm. in Cant. Thomae Cist. Cum notis Jo. Algrini. ML 206, 804. 2 In Math. I, 19. 3 [Sir 24,24] 4 Sermo de aquaeductu. ML 183, 441. 5 Psalt. B. M. V., Hymn. Instar Te Deum.