Před chvílí jsem ti řekl, že člověku působí bolest jen vůle. Moji služebníci totiž bolest sužující ducha neznají, protože se své vůle zřekli a oděli se do Mé, a odměnou jim je to, že díky milosti cítí ve svých srdcích Mou Přítomnost. Kdo nemá Mne, nemůže být nasycen, i kdyby mu patřil celý svět. Stvořené věci jsou totiž člověku podřízené, ba dokonce byly stvořeny právě pro něho, a nikoli člověk pro ně. Proto ho nemohou nasytit. Nasytit ho mohu jen Já. Proto se ti ubožáci, kteří vlastní vinou úplně oslepli, pořád snaží, a nikdy se nenasytí. Touží po tom, co mít nemohou, a nehledají Mne, jediného, který je může nasytit.

Chceš vědět, v jakých bolestech žijí? Dobře víš, že láska působí utrpení, jestliže tvor ztratí věc, s níž se ztotožňoval. A tito lidé se kvůli své neuspořádané lásce různými způsoby ztotožnili se zemí, a proto se zemí také stali.

Někdo se ztotožní s bohatstvím, jiný se svým stavem, další s dětmi, jiný ztratí Mne, aby se mohl stát služebníkem tvorů, a někdo se ke svému tělu chová tak nestoudně, že se podobá hrubému a nečistému zvířeti. A tak lidé různými způsoby baží po zemi a krmí se jí. A touží po tom, aby tyto statky trvaly navždy, ale to se nestane; tyto statky naopak záhy pominou jako závan větru, protože buď skončí smrtí toho, kdo po nich touží, nebo jim je odebere Má Vůle. Když tito ubožáci vidí, že o ně přišli, trpí nesnesitelnou bolestí, takže s bolestí ztrácejí to, co si přivlastnili neuspořádanou láskou. Kdyby se k pozemským věcem chovali jako k zapůjčeným, a nikoli jako k svému majetku, odloučili by se od nich bez bolesti. Jejich bolest plyne z toho, že nemají to, po čem touží, protože, jak jsem ti řekl, svět je nasytit nedokáže. Skutečnou příčinou jejich utrpení je to, že zůstávají nenasyceni.

Kolik utrpení může vzniknout z popudu svědomí? Kolik utrpení prožívá ten, kdo v sobě chová pomstu? Bez ustání se užírá, až sám nalezne smrt dřív než jeho nepřítel: ten, kdo drží nůž nenávisti, umírá jako první.

A kolik nenávisti snáší lakomec, který z lakoty omezuje své vlastní potřeby až za nejzazší mez? Jak trpí závistivec, který se v srdci neustále užírá natolik, že se nedokáže těšit z dobra svého bližního? Lidé nacházejí důvod k utrpení a rozumem nepodložené obavy ve všech věcech, které milují svými smysly. Berou na sebe kříž zlého ducha a okoušejí závdavek pekla už zaživa a žijí jako nemocní nejrůznějšími nemocemi, které se jim stanou příčinou věčné smrti, pokud se včas nenapraví.

Právě tyto lidi zraňují trny mnoha utrpení, protože se sami mučí svou neuspořádanou vůlí. Trpí na srdci i na těle, prožívají bolesti a mučení, které jim nepřinášejí žádné zásluhy. Také tyto bolesti nesnášejí trpělivě, ale s netrpělivostí, protože zlato a světské potěšení si získali a přivlastnili s neuspořádanou láskou. Jakmile ztratí život v milosti a horoucí lásku, stávají se stromy smrti. Proto jsou mrtvé také všechny jejich skutky. A s velkou bolestí scházejí dolů k řece, topí se v ní a dospívají k mrtvé vodě, když s nenávistí procházejí branou zlého ducha, a dostává se jim věčného zatracení.

Teď jsi viděla, jak se tito ubožáci klamou, s jakými bolestmi se propadají do pekla a co je pravou příčinou jejich zaslepenosti: mrak sebelásky zatemňující zřítelnici, v níž září světlo víry. Vidělas také, jak bolesti světa mohou, ať přicházejí odkudkoliv, zasáhnout těla Mých služebníků, protože je svět pronásleduje, ale nemohou je zranit na duši, protože se Moji služebníci připodobnili Mé Vůli. Proto jsou šťastni, že pro Mne mohou trpět. Ale ti, kdo se stávají služebníky světa, jsou zraněni uvnitř i vně, a zejména na srdci: jsou přemoženi obavou, že ztratí to, co vlastní, a nepřiměřenou touhou, protože touží po tom, co nemohou mít.

Tvá slova by nestačila k vypsání všech ostatních utrpení, která z těchto dvou hlavních vyplývají. Nyní, když jsi zvážila jednotlivé cesty a jejich cíle, jistě chápeš, že si v tomto životě vybírají lepší úděl spravedliví, a ne hříšníci.

předchozí | obsah | další