Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Začíná vysvětlovat
deset stupňů mystického žebříku božské Lásky
podle svatého Bernarda a svatého Tomáše.
Předkládá se pět prvních.1
1. Říkáme tedy, že je deset stupňů žebříku lásky, po kterých z jednoho na druhý začíná duše vystupovat k Bohu.
První stupeň lásky dává duši blahodárně onemocnět.
Na tomto stupni lásky promlouvá Nevěsta, když říká:
Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
jestli potkáte mého Milovaného,
řekněte mu, že jsem nemocná láskou, (srov. Pis 5,8)
To onemocnění však není k smrti, ale ke slávě Boží (J 11,4), protože v tomto onemocnění kvůli samému Bohu duše zemdlí pro hřích a pro všechny věci, které Bůh nejsou, jak o tom svědčí David (srov. Žalm 119,81), když říká:
Zemdlela duše má, totiž,
ve všech věcech (touhou) po Tvé spáse.
Neboť tak jako nemocný ztrácí žádost i chuť po všech pokrmech a mění původní podobu, stejně tak duše na tomto stupni lásky ztrácí chuť i žádost po všech věcech a jako milující mění podobu i tvářnost minulého života.2 Do toho onemocnění duše neupadne, jestliže jí shůry není seslána přemíra horoucnosti, jak se dá vyrozumět z Davidova verše, který říká: Pluviam voluntariam segregabis, Deus, haereditati tuae, et infirmata est, - štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, a zemdleno jest (srov. Žalm 68,10).
Toto onemocnění a zemdlení ve všech věcech je počátek a první stupeň na cestě k Bohu. Dobře jsme to pochopili výše, když jsme promluvili o zničení, ve kterém se duše vidí, když začíná vstupovat na tento žebřík očistné kontemplace, kdy v žádné věci nemůže najít zalíbení, oporu, ani útěchu, ani spočinutí. Proto z tohoto stupně začíná potom vystupovat na druhý, a to je:
2. Druhý stupeň vede duši k neustálému hledání (Boha). Proto když Nevěsta říká, že jeho hledala v noci na svém loži, když podle prvního stupně lásky byla zemdlelá, ale nenašla Ho, řekla (srov. Pis 3,2): Teď vstanu a budu hledat toho, kterého miluje moje duše. Což, jak říkáme, dělá duše bez přestání, jak to stvrzuje David (srov. Z 105,4), když říká: Hledám stále Tvář Boží, a hledá Ho ve všech věcech, při žádné se nezastavuje, dokud nenajde Jeho. Jako Nevěsta, když se na Něho vyptává stráží, jimi potom projde a nechává je být (Pis 3,3-4). Také Marii Magdalenu nezastavili ani andělé u hrobu (J 20,14).
Zde, v tomto stupni duše kráčí s tak snažnou starostivostí,
protože ve všech věcech hledá Milovaného;
ve všem, nač myslí, myslí zároveň na Milovaného;
ve všem, o čem mluví, při všech povinnostech,
které se vyskytnou, hned jedná a hovoří o Milovaném;
když jí, když spí, když bdí, když dělá jakoukoliv věc,
všechna její starost je u Milovaného,
jak bylo řečeno výše, o zprahlosti v úzkostech lásky.
Zde, protože duše již postupně okřívá a sbírá síly v lásce tohoto druhého stupně, začíná potom vystupovat ke třetímu prostřednictvím (jakéhosi) stupně nového očišťování za noci, jak řekneme dále, ten pak působí v duši s následující účinností.
3. Třetí stupeň láskyplného žebříku je ten, který vede duši k činu a vkládá do ní horoucnost, aby neklesla.
O tom říká král prorok (srov. Žalm 112,1):
Blahoslavený muž, který se bojí Hospodina,
neboť podle Jeho přikázání dychtí mnoho vykonat.
Jestliže tedy bázeň, protože je dcerou lásky, v ní působí toto dílo dychtivosti, co udělá láska sama?
Na tomto stupni velká díla pro Milovaného má duše za malá, mnohá za nepočetná, dlouhý čas, po který mu slouží, za krátký, a to pro požár lásky, který se již rozhořívá.
Stejně Jákobovi, kterému, když po sedmi letech musel sloužit dalších sedm, pro urozenost lásky se zdála být nemnohá (Gn 29,20). Jestliže tedy láska, ačkoliv byla ke stvoření, byla v Jákobovi tak mocná, kolik zmůže láska Stvořitele, když se v tomto třetím stupni zmocní duše?
Pro velikost lásky k Bohu zde duše má velikou lítost a trápení nad tím málem, které pro Boha dělá; a kdyby jí bylo dovoleno se pro Něho tisíckrát zničit, byla by utěšena. Proto se má za neužitečnou ve všem, co dělá, a zdá se jí, že žije zbytečně.
Utváří se tu v ní jiný podivuhodný účinek, a to, že sama se vskutku považuje za mnohem špatnější, než všechny ostatní duše: jednak proto, že láska ji už poučila, čeho je Bůh hoden; a dále proto, že skutky, které zde pro Boha dělá, jsou mnohé, ale všechny je shledává jako nedostatečné a nedokonalé, ze všech vytěží zmatenost a trápení, neboť poznává, jak nízce pracuje pro Pána tak výsostného.
Na tomto třetím stupni je duše velmi daleka ješitnosti, domýšlivosti a odsuzování druhých.
Tento účinek snažné starostlivosti, s mnohým jiným na této úrovni, působí v duši třetí stupeň; a tímto v něm duše nabírá odvahu a síly, aby vystoupila až ke čtvrtému, což je ten, který následuje.
4. Čtvrtý stupeň žebříku lásky je ten, na němž se v duši kvůli Milovanému probouzí bezúnavná vytrvalost v utrpení. Vždyť jak říká svatý Augustin, všechno velké, těžké, i tíživé láska proměňuje, jako by bylo ničím.
V tomto stupni mluví Nevěsta (srov. Pis 8,6), když v touze být již na posledním, řekla Ženichovi:
Polož si mě na srdce jako pečeť,
jako pečeť na své rámě; neboť milování,
to znamená čin a dílo lásky,
je silné jako smrt a neúprosná jako peklo je řevnivost a tvrdošíjnost.3
Duch zde má takovou moc, že má tělo natolik podřízené a za tak málo je má, jako strom jeden ze svých listů. Duše zde nikterak nehledá své potěšení, ani radost, ani v Bohu, ani v jiné věci, ani netouží, ani nezamýšlí prosit Boha o milosti, protože jasně vidí, jak přemnohé jí už byly uděleny, a všechna její starost zůstává u toho, jak bude moci udělat Bohu radost a posloužit Mu proto, že si to zaslouží i za to, co už od Něho přijala, i kdyby na to měla těžce doplatit.
Říká si v srdci i v duchu: Ach, Bože a Pane můj,
jak mnoho je těch, kteří chodí k Tobě hledat útěchu
a radost i milost a dary, abys jim udělil,
ale těch, kteří zamýšlejí udělat radost Tobě
a dát něco ze sebe a zapomenout na svou maličkost,
těch je velmi málo. Vždyť chyba, můj Bože, není v tom,
že Ty bys nám nechtěl znovu prokazovat laskavost,
ale v tom, že my nevyužíváme milosti již přijaté
pouze ve službě Tobě a nezavazujeme Tě tak,
abys nám je uděloval neustále.
Je dosti vznešený tento stupeň lásky, neboť duši, jak zde kráčí stále před Bohem s tak opravdovou láskou, s duchem připraveným pro Něho trpět, skýtá Jeho Majestát utěšení mnohokrát a velmi vytrvale, když ji v duchu líbezně a milostně navštěvuje, neboť nesmírná Láska vtěleného Slova -Krista nemůže snést trýzeň toho, který jej miluje, a nepřispěchat mu na pomoc.
To potvrzuje Jeremjáš (srov. Jr 2,2), když říká:
Rozpomenu se na tebe
ve slitování nad křehkostí tvého mládí,
nad dny, kdy jsi chodila po poušti za mnou.4
V duchovním smyslu je to odpoutanost, co zde duši vnitřně
unáší ode všeho stvořeného, u ničeho se nezastavuje, ani
se ničím nezneklidňuje. Tento čtvrtý stupeň do té míry dává vzrůstat plamenům v duši a zažíhá ji takovou touhou po Bohu, že ji nutí vystoupit na pátý stupeň, což je ten, který následuje.
5. Pátý stupeň žebříku lásky dává duši netrpělivě si Boha žádat a dychtit po Něm. Na tomto stupni se milující snaží s takovu prudkostí přitisknout k Milovanému a spojit se s Ním vjedno, že každé rozdělení, i sebemenší, se mu stává velmi dlouhým, obtížným a tíživým a myslí si neustále, že je u Milovaného; a když vidí svou touhu nenaplněnou, což je téměř na každém kroku, umdlévá ve své dychtivosti, jak o tom mluví žalmista (srov. Žalm 84,2), když hovoří o tomto stupni. Říká: dychtí a umdlévá touhou má duše po příbytcích Hospodinových.
V tomto stupni již nemůže milující spustit oči z Toho, kterého miluje, sice by zemřel. Tady Ráchel z veliké dychtivosti po dětech řekla Jákobovi, svému manželovi:
Dej mi děti; jestli ne, zemřu (srov. Gn 30,1).
Zde trpí hladem jako psi a obkličují a obíhají Boží město (srov. Žalm 59,7). Na tomto vyhladovělém stupni se duše krmí láskou, protože podle hladu je nasycení,
do té míry, že odtud může vystoupit na šestý stupeň, který působí s následnou účinností.