Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Objasňuje se,
jak je tato tajemná Moudrost také žebříkem.
1. A nyní zbývá podívat se na to druhé, totiž, jak je tato tajemná Moudrost také žebříkem. Přitom dojdeme k poznání, že tajemnou kontemplaci můžeme nazvat žebříkem z mnoha důvodů.
Nejprve, stejně jako se vystupuje po žebříku a loupí se zboží, poklady a věci, které jsou v pevnostech, tak také duše v tajemné kontemplaci, aniž ví jak, vystupuje, aby dosáhla, poznala a získala dobrodiní a poklady nebes. Tomu dává dobře porozumět král prorok (srov. Žalm 84, 6-8), když říká:
Blahoslavený ten, kdo má Tvou milost a pomoc, protože opřel svá vystupování ve svém srdci v údolí slz na místě, které si zvolil; neboť tak dá požehnání Pán zákona (a půjdou od ctnosti) ke ctnosti jako ze stupně na stupeň a spatří na Sijónu Boha bohů,
který je pokladem pevnosti na Sijónu, jíž je blaženost.
2. Žebříkem ji můžeme nazvat také proto, že tak jako se na žebříku po týchž příčkách vystupuje i sestupuje, tak také v tajemném patření kontemplace tatáž sdílení, která v duši způsobují, že se pozdvihuje k Bohu, ji zároveň pokořují. Neboť sdílení, která jsou opravdu od Boha,
mají tento charakter: zároveň duši pozdvihují i pokořují;
vždyť na této cestě sestupovat znamená vystupovat a vystupovat sestoupit; neboť, kdo se ponižuje je povýšen a ten, kdo se povyšuje, ponížen (srov. L 14,11). A kromě toho, že ctnost pokory je urozeností, Bůh, aby se v ní duše pocvičila, ji obvykle dává po tomto žebříku vystupovat, aby sestoupila, a sestoupit ji nechává proto, aby vystoupila, aby se tak naplnilo to, co říká Moudrý (srov. Př 18,12), jak víme:
Dříve než je duše povýšena, je pokořena
a dříve než je pokořena, je povýšena.
3. Což, řečeno nyní z hlediska přirozeného, duše dobře postřehne, bude-li se na to chtít podívat, a ponechávajíc stranou věci duchovní, které se nezakouší, postřehne i to, kolik na této cestě protrpí pozdvižení a pádů, a jak po dobrém čase, ze kterého se těší, hned následuje nějaká bouře a strast, a to tak velká, že se zdá, že se duši dostalo oné pohody jen proto, aby se připravila a posílila pro následující nouzi. A skutečně, po bídě i bouři následuje nadbytek a pohoda; takže se duši zdá, že se musela nejprve postit, aby potom mohla slavit.
A toto je obvyklý rys a cvičení ve stavu kontemplace, dokud se nedojde do stavu klidu: nikdy nezůstává na jednom stupni, ale všechno je výstup i sestup.
4. A to je příčinou, že ve stavu dokonalosti - který spočívá v dokonalé lásce k Bohu a v nevážení si sebe,
nemůže pobývat jinak než s těmito dvěma stránkami,
v poznávání Boha a sebe sama
- musí být duše nezbytně cvičena v prvním i ve druhém,
a to tak, že jí nyní při povýšení je dáno vychutnat to první a při pokoření je jí dáno vyzkoušet to druhé.
Až do získání dokonalých návyků již nepřestane vystupovat a sestupovat, dochází už a spatřuje se s Bohem,
který je cílem toho žebříku,
od Něhož je žebřík berličkou a v Němž spočívá.
Neboť tento žebřík kontemplace, která, jak jsme řekli, proudí od Boha, je zpodoben žebříkem, který viděl ve snu Jákob, po němž od Boha vystupovali a sestupovali andělé k člověku a od člověka k Bohu spočívajícímu při žebříku v naprosté vysokosti (Gn 28, 12-13).
To všechno, jak říká Písmo svaté, se stalo v noci spícímu Jákobovi, aby bylo možné pochopit,
jak tajemná a rozdílná od vědění člověka je tato cesta i výstup k Bohu. A to je dobře vidět,
vždyť obvykle to, co je na ní nejvíc ku prospěchu,
což je postupné ztrácení a umenšování sebe sama,
považuje člověk za horší, a to, co má menší cenu,
což je hledání svého potěšení a zálib, v nichž obvykle více
ztrácí než získává, to považuje za lepší.
5. Avšak nyní v podstatnějším hovoru o tomto žebříku tajemné kontemplace řekneme, že základní podoba,
proč se zde nazývá žebříkem, je,
že kontemplace je vědění lásky, která, jak jsme právě řekli, je láskyplné poznání vlité Bohem, a to duši už začíná osvěcovat a zároveň ji vede do lásky
až k jejímu pozdvižení na stupeň k Bohu, jejímu Stvořiteli, neboť pouze láska je tím, co sjednocuje
a spojuje duši s Bohem.
Proto aby to bylo jasnější, budeme zde zaznamenávat stupně tohoto božského žebříku, pohovoříme v krátkosti o příznacích a účinnosti každého z nich, aby duše mohla odhadnout, na kterém se nachází. A tak je rozlišíme podle jejich účinků, jak to dělá svatý Bernard a svatý Tomáš;1 neboť rozpoznat je v sobě přirozenou cestou není možné, protože tento žebřík lásky, jak jsme právě řekli,
je tak tajemný, že jediný Bůh je ten, kdo ho poměří a zváží.