Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Mluvil jsem o plodech třetích slz. Následuje čtvrtý a poslední stav slz spojujících člověka se mnou a ten, jak jsem ti řekl, není od třetího stavu oddělen, nýbrž je s ním spojen, jako je láska ke mně spojena s láskou k bližnímu: navzájem se obohacují. Ale tento stav se natolik rozvinul, že přerostl do čtvrtého, v němž duše nejen všechno trpělivě snáší, jak jsem ti říkal, ale radostně po tom touží, takže opovrhuje každým potěšením, ať přichází odkudkoliv, jen aby se mohla připodobnit mé Pravdě, ukřižovanému Kristu.1
Takový člověk obdrží jeden z plodů pokoje duše, spojení s mou sladkou božskou přirozeností, v níž prostřednictvím smyslového vnímání okouší mléko. Jako dítě pokojně spočívá na matčiných prsou a s bradavkou v ústech saje prostřednictvím těla mléko, tak i duše dosáhnuvši tohoto posledního stavu drží svátou touhou tělo ukřižovaného Krista,2 to znamená následuje jeho učení a kroky, neboť ve třetím stavu dobře poznala, že nemá chodit ke mně, Otci, protože do mne, věčného Otce, nemůže na rozdíl od mého milovaného Syna, milého a sladkého Slova, proniknout žádná bolest. A vy se bez bolesti nemůžete obejít, vaše ctnosti musejí být přezkoušeny a musíte jich dosáhnout velkým úsilím. Tento člověk tedy spočinul na hrudi ukřižovaného Krista, protože tam je láska, a tak si přitáhl mléko ctnosti, a zakoušel na sobě život v milosti, která dává ctnostem sladkost. To je pravda, ctnosti nebyly sladké samy o sobě, nýbrž proto, že byly učiněny a spojeny ve mně, božské lásce, aby duše nijak nehleděla na svůj prospěch, ale jenom na to, aby mi vzdávala úctu a usilovala o spásu duší.
Pohleď, milá dcero, jak sladký a slavný je tento stav, v němž duše dosahuje spojení na hrudi lásky, které nikdy nedojde mléko; nikdy od ní neodtrhne svá ústa. Tak této duši nikdy neschází ani Ukřižovaný Kristus, ani Já, Věčný Otec, kterého nachází tak, že okouší Nejvyšší Věčné Božství. Kdybyste viděli, jak se zvětšují síly této duše! Její paměť se naplňuje neustálou vzpomínkou na Mne a láskou k sobě přitahuje Má Dobrodiní - nejen jejich důsledky, ale cit Mé Lásky, kterou jsem jí v nich dal -, a zejména dobrodiní stvoření, neboť vidí, že jsem ji stvořil ke Svému obrazu a podobě.
V prvním stavu, jak jsem ti říkal, jí toto dobrodiní dalo poznat trest nevděčnosti, který následoval, a proto se pozvedla z bídy v dobrodiní Kristovy Krve, v níž jsem vás znovu stvořil v Milosti a vaše tváře umyl od malomocenství hříchu. Tehdy duše dosáhla druhého stavu: okoušela milost Mé Lásky a lítost nad vinou, v níž, jak viděla, se Mi natolik zprotivila, že jsem ji potrestal na Těle Svého Jednorozeného Syna.
Poté dosahuje Ducha Svatého, který upevnil a stále upevňuje duši v Pravdě. Kdy duše toto světlo obdrží? Když v prvním a druhém stavu pozná na sobě samé Moje Dobrodiní. Tehdy se jí dostane dokonalého světla, poznává pravdu o Mně, Věčném Otci, totiž to, že jsem ji stvořil z Lásky, abych jí dal věčný život. To je Pravda a zjevil jsem vám ji Krví Ukřižovaného Krista. Duše tuto Pravdu poznala a zamilovala si ji, a zdali je její láska čistá, se pozná podle toho, že miluje to, co miluji Já, a nenávidí, co nenávidím Já. Tehdy se nachází v srdci lásky k bližnímu.
Na této hrudi se tedy paměť naplňuje a ztrácí veškerou nedokonalost, protože si pamatuje a uchovává v sobě Mé Dobrodiní. Intelekt obdržel světlo: vhledem do paměti poznal Pravdu, protože se zbavil slepoty sebelásky, a zůstal na výsluní Ukřižovaného Krista, v Němž poznal Boha a člověka.
Kromě tohoto poznání se díky navázanému spojení pozvedá ke světlu, které nezískává ze své přirozenosti, jak jsem ti říkal, ani cvičením ve ctnostech, ale z milosti udělené Mou Sladkou Pravdou, jež neopovrhuje horoucí touhou ani úsilím, které Mi obětoval. Tehdy se cit, který následuje intelekt, s naprosto dokonalou a vroucí láskou sjednocuje se Mnou. A tomu, který by se ptal, kdo je tato duše, bych odpověděl: je Mým druhým Já díky tomu, že je se Mnou sjednocena láskou.
Jaký jazyk by dokázal vypovědět výjimečnost tohoto posledního stavu spojení a rozmanitost plodů, které v něm člověk obdrží, když se naplní všechny tři síly jeho duše? To je sjednocení vyhlášené Slovem, Mou Pravdou, o němž jsem se ti zmínil u tří hlavních stupňů. Jazyk to nedokáže vyjádřit, ale dobře vám to zjevují svatí učitelé Církve, osvícení tímto slavným světlem, s kterým čtou Svaté Písmo.
Máte slavného Tomáše Akvinského, jehož poznání se víc zakládá na modlitbě, pozvednutí mysli a světlu intelektu než na lidských znalostech. On byl jedním ze světel, která jsem zasadil do mystického těla Svaté Církve, abych tak rozptýlil temnoty omylu.3 A pohleď na svatého Jana Evangelistu, kolik světla získal na drahocenné hrudi Krista,4 Mé Pravdy! Jak jasné bylo světlo, které získal, a jak dlouho s ním hlásal evangelium!
Tak bychom mohli pokračovat dál, každý z nich vám ho zjevil jiným způsobem. Ale niterné vnímání, nevýslovnou sladkost a dokonalé sjednocení bys vypovědět svým jazykem nemohla, protože je konečný. Snad to chtěl říci Pavel slovy: "Oko nedokáže spatřit, ucho slyšet ani srdce pomyslet, jaké potěšení a jaké dobro je připraveno pro duši, která Mi slouží v pravdě."5 Jak nanejvýš sladké je pro duši přebývat v dokonalém sjednocení se Mnou! Nepřekáží jí totiž její vůle, protože se se Mnou stala jedno. Vydává vůni do celého světa, jakožto plod ustavičných a pokorných modliteb: tato vůně touhy volala po spáse duší a mocně, avšak bez lidského hlasu, volá před Mým Božským Majestátem.
To jsou plody sjednocení, které duše požívá v tomto životě, v posledním stavu, jehož dosáhla velkým úsilím, slzami a potem. Tak s opravdovou vytrvalostí přechází ze života milosti k tomuto sjednocení, které ačkoli je ještě nedokonalé, je dokonalé co do milosti. To platí, dokud je duše připoutána k tělu, protože v tomto životě se nemůže nasytit tím, po čem touží. Je také svázána zvráceným zákonem, který byl sice uspán citem ctnosti, ale není mrtev, a proto se může znovu vzchopit, kdyby se ctnost z duše vzdálila. Proto ono sjednocení nazývám "nedokonalým". Ale toto nedokonalé sjednocení vede k přijetí trvalé dokonalosti, která duši nemůže být žádným způsobem odňata, jak jsem ti vysvětloval ohledně blažených duší. Tehdy ve Mně okouší spolu s těmi, kdo jej okoušejí plně, věčný život, nejvyšší a věčné dobro, protože Já nikdy nekončím. Tyto duše obdržely věčný život, na rozdíl od těch, kteří obdrželi plod svého pláče, věčnou smrt. Tyto duše dospěly od pláče k radosti a obdržely život trvající na věky spolu s plodem slz a vroucí lásky: před Mou Tváří volají a obětují za vás slzy ohně, jak jsem ti řekl.
Pověděl jsem ti o všech stupních slz, o jejich dokonalosti a o plodech pláče, které duše dostávají: dokonalí obdrží věčný život a bezbožní věčné zatracení.